Ahoj světsluško, nevyjádřila se ještě celá porota. Pokud chceš kritiky svého díla, nejlépe bude, když ho budeš publikovat pod svým nickem jako "Nové dílo". Zdraví r13

Přehodila jsem do kategorie, že nestojím o hlubší kritiku. Jak říkám, je to spíš jen zápisek, ale chtěla jsem ho tady mít.

Majaks: tak to pak jo :D :D.  Beru. Je oprávněný.

Gora: díky za tipy, nalistuju si to, až budu v knihovně

Majaks - proč jsi mi dal tip, když pak píšeš, že kritika je ironická - ironický tip?

Jj, Žítkovské bohyně, omlouvám se.

Na toho Hartla se podívám.

Otevřu v knihkupectví knihu a nemůžu. Prostě si nemůžu nic vybrat. Ale tak něco jsem přece zvládla. Dala jsem Žídkovské bohyně třeba a líbilo se mi to. 

Soutěžní příspěvek č.47

Sonet rodnému kraji

Kráčím zvolna, dnes nespěchám,

Bořetice mám nadosah a vnímám

starou lípu, stromy ze všech stran

a z lesů vycházející svěží chlad.

Mezi klasy vyjeté koleje se v dáli stáčí.

Kam vedou asi?

A slunce, věrný knihovník,

kreslí stíny na jednu z nich.

Kraj odpočívá a na kopci už svítí

střechy chalup jak jarní kvítí.

Rozhlížím se kolem a vzpomínám.

Malebná náves s kapličkou uprostřed,

znám to tu, znám,

vždyť tady vyrost můj děd, otec i já.

Soutěžní příspěvek č.43    

Literární soutěž

V literární soutěži,

děti spolu soupeří.

Píší básně, příběhy,

doufají, že zvítězí.

K malým přidají se i velcí,

vždyť nezáleží na umělci.

Každičký text z propisky hrotu,

má šanci zapůsobit na porotu.

Teď už píší skoro všeci,

každý vyhrát může přeci.

Jen knihovníka z Bořetic,

nenapadlo vůbec nic.

Soutěžní příspěvek č.42       

Bořetický knihovník

Knihovník se stále diví,

co člověka dneska živí.

Jaká slova v kurzu jsou,

stávají se záhadou.

Na monitor mlčky zírá,

už opouští ho jeho víra.

Tam nějaký kluk bez trička,

sdílí svoje selfíčka.

Na fejsu i instáči,

že byl dneska v mekáči.

Mléčný šejk a hot dog domů,

tisíc lajků, smajlík k tomu.

Z počítače streamuje,

jak v Minecraftu četuje.

Proč Iphone patří jablíčku,

kdo dělá Note osmičku.

Závěrem cool odkazy,

ať fanouškům nic neschází.

On emotikon posílá

a laptop ihned zavírá.

Tohle vidět? Nikdy víc!!!

Vždyť je člověk z Bořetic.

Soutěžní příspěvek č.21

Verše na zakázku

Těch pár veršů nezkušených,

které tady lovím v mysli,

může býti lidem pro smích,

ti však sami nevymyslí

a nebo…je doma syslí.

V obci zvané Bořetice,

tolik lidí přeci není.

Kdyby jich tam bylo více,

našlo by se místo k čtení –

knihovník či knihovnice

a knihovna – Bořetice.

Vše je ale trochu jiné,

to přes není zpráva nová,

chceš-li míti knihy čtivě,

zajeď si do Pelhřimova.

Až je přečteš, jeď tam znova.

Koho tento nápad napad,

psáti verše s dvěma slovy?

Jaký význam, jaký dopad,

kolik tvůrců, kolik slávy,

to mně stále nejde z hlavy.

V Bořeticích na úřadě,

zasmějou se, pobaví se,

o to jde přec v první řadě,

nový „básník“ objeví se?

Možná i on zasměje se.

Proslavíme tuto obec,

ať si o ní v světě počtou,

nejsem přeci žádný sobec,

předám jim své verše poštou,

ať porotci dílko “sejmou“.

Až porotci přečtou si to:

„Promyslíme, uvážíme.“

Odpověď zní – je nám líto,

přesto báseň zveřejníme,

ať občany pobavíme.

Zdravím celé Bořetice,

všechny lidi ve vsi celé

a starostu ponejvíce.

Ať neskončí někde v cele,

to by bylo neveselé.

I vy pište jen z radosti,

objevte tu krásu slova,

trablí máme přeci dosti,

všem se nikdo nezachová,

pište tedy dál a znova.

Trapné tyto veršovánky

ať pobaví, rozveselí

vtipálky i uplakánky.

To jsme přeci všichni chtěli,

aby radost z veršů měli.

Soutěžní příspěvek č.21

Verše na zakázku

Těch pár veršů nezkušených,

které tady lovím v mysli,

může býti lidem pro smích,

ti však sami nevymyslí

a nebo…je doma syslí.

V obci zvané Bořetice,

tolik lidí přeci není.

Kdyby jich tam bylo více,

našlo by se místo k čtení –

knihovník či knihovnice

a knihovna – Bořetice.

Vše je ale trochu jiné,

to přes není zpráva nová,

chceš-li míti knihy čtivě,

zajeď si do Pelhřimova.

Až je přečteš, jeď tam znova.

Koho tento nápad napad,

psáti verše s dvěma slovy?

Jaký význam, jaký dopad,

kolik tvůrců, kolik slávy,

to mně stále nejde z hlavy.

V Bořeticích na úřadě,

zasmějou se, pobaví se,

o to jde přec v první řadě,

nový „básník“ objeví se?

Možná i on zasměje se.

Proslavíme tuto obec,

ať si o ní v světě počtou,

nejsem přeci žádný sobec,

předám jim své verše poštou,

ať porotci dílko “sejmou“.

Až porotci přečtou si to:

„Promyslíme, uvážíme.“

Odpověď zní – je nám líto,

přesto báseň zveřejníme,

ať občany pobavíme.

Zdravím celé Bořetice,

všechny lidi ve vsi celé

a starostu ponejvíce.

Ať neskončí někde v cele,

to by bylo neveselé.

I vy pište jen z radosti,

objevte tu krásu slova,

trablí máme přeci dosti,

všem se nikdo nezachová,

pište tedy dál a znova.

Trapné tyto veršovánky

ať pobaví, rozveselí

vtipálky i uplakánky.

To jsme přeci všichni chtěli,

aby radost z veršů měli.

Soutěžní příspěvek č.20

Balada bořetická

Na Černé stráni hustý bor,

tma tmoucí číhá všude kol,

tou poutník znavený se vleče,

bolavý hřbet a v lýtkách křeče.

Služebník Marie Panny,

zlou cestou uondaný,

knihovník řádu servitů

z teplého jihu trpí tu.

Pod kápí chví se mladá tvář,

rty šeptající otčenáš:

"Bože můj dej mi ještě sil,

bych do Řečice dorazil."

Tam, kde je skála Čertova,

modlí se chlapec odznova:

"Prošel jsem Samšín, Bořetice,

Bože, kéž dojdu do Řečice."

A naposledy pod Stráží

na svatou Pannu doráží:

„Zdrávas Maria, matko Pána,

má cesta budiž dokonána"

Přebrodí potok, mine les

a srdce jeho samý ples -

k cíli už dospěl docela -

do tmy plá záře z kostela.

Opřel se chlapec s nadějí

do zrezivělých veřejí,

však co to vidí v úžasu -

třinácte mužů od pasu,

třinácte mnichů v lavicích,

třinácte přilbic při svících,

třinácte mečů zablyštělo,

třinácte křížů žádné tělo…

Jeden stín před oltářem vstal:

"Kdo tě sem, mnichu, povolal?

Prozraď nám jméno svého pána,

ať kletba strašná dokonána!"

Hledí hoch na rty bez tváře,

zradit má svého císaře?

Dvé prstů zvedá ku přísaze:

"Král Karel velí sloužit Praze."

Uslyší temné hučení,

umrlec nezná smíření:

"Tvůj král se spojil s papežem?

Budiž jim dvěma těžká zem!

Tak zmocnili se našich hradů,

odpykáš za ně dávnou zradu,

nadešla naše odplata,

nás Kristus určil za kata."

Templářů třináct, druh po druhu,

obklopí chlapce v těsném kruhu.

Živý s mrtvými jediný

marně řve, že je bez viny.

"Toť jiný papež, jiný král,

čas vaši křivdu odevlál!

Já nevinný jsem knihovník,

básník a boží služebník."

Horečně prsty ledovými

tiskne si k tělu svoje rýmy,

o lásce, o italském nebi,

o doušku vína na půnebí.

A jak tak šátrá po svém dílu,

nahmátne v hrubém pytli díru,

tou bible padá ku zemi,

hoch hrůzou ztuhlý oněmí.

V mrákotách před oltář se kácí,

tu z bible listy jako ptáci

vzlétají, odnášejí hřích

a s ním i duše umrlých.

To ráno kolem Bořetic

prolétlo hejno holubic,

a jednu bílou holubici

našli prý při mši v křtitelnici.

Soutěžní příspěvek č.15

Bořetický základní kámen

Jeden starý knihovník

sám žil, jed a chodil spát,

rád se chytal za knoflík,

když ho míjel kominík

prostě pro štěstí jen tak

- za takové lidi Bohu dík!

Rok třinácet šedesát

byl suchý a slunný.

Bořata sekal louky a mouchám se smál!

Knihovník z dálky zavolal:

Bořato, hochu, co chceš více?

Máš děti, slunce,

vodu Ti snáší samo nebe do studnice.

rád vcházím i sám

v ty Tvé Bořetice,

když seješ, sečeš, sklízíš lán!

Bořata se zprudka otočil,

aby objal pohledem

kamaráda z dětských let.

Kosu na strom zavěsil

a do trávy s ním sed.

Pár vět zbylo po té kráse

oba v hrobech dávno sní..

Knihovníka list 

však nepokořen zůstal časem

a dochoval se

do dnešních dní.

Soutěžní příspěvek č.14

Knihovník Bořetice

V regionu Hořepník

marně čekáš na rychlík,

vždyť tu není železnice,

jsou tu ale Bořetice!

Hospodu maj', magnific!

Chybí zde však knihovník!

Proto pišme básní více,

zkulturněme Bořetice!

Přes Housku knih milovník

na Pejřimov, by to stih',

už se žene – rudé líce…

Pejřimovská knihovnice

vyžene ho na chodník…

Zavřeno!  Tak tedy dík!

Co je možné dodat více?

Zvelebme své Bořetice!

Od Trnávky po lesík,

přes pole až do osik

ves, jak dvojná okrouhlice;

potok, rybník – co chtít více?

Profesor i kominík

čtenáři jsou velcí knih.

Smutní jsou, že Bořetice

nemaj' svoje knihovnice…

U Křovinky ptáček tík,

spolek knih, kéž by tu vznik'!

Není třeba úřednice,

poradí si Bořetice!

Na úřadě, kdo to křik?

Kos, že bude knihovník?

Starosta rozjasnil líce –

– knižní koutek – Bořetice!

Soutěžní příspěvek č.13

Vendelín Kuba

veze valník píce. 

Na faře dohořela svíce.

Smutná je líná huba,

oněměl trombón i tuba,

a místní knihovník již není více. 

Tak smutný šanson končí v tichu;

konečná stanice má jméno Bořetice.

Plivni si do dlaní, chandru zažeň i pýchu,

Ať kromě mozku zaměstnáš i prodlouženou míchu. 

Na pohřeb v krytém voze přivál osud i hudlaře.

Hudrovat budou po hudlání,

že se jim myše, dámové a páni

zas uhnízdil(i/y) v kytaře. 

Igorův výběr je tento - nakonec 8 z plánovaných deseti:

Nejhorší je, že už skoro vůbec nemůžu číst beletrii. Poslední vesměs beletrie, kterou čtu, jsou povídky na Písmáku.

Úplně jsem se v minulosti vypsala, na samou srdeční mez. Pauza je příslibem nového náboje. Tady z toho zápisků je znát, že případný restart je možný. Kvalita nejistá. Nerada bych skončila u kýče. Tenhle zápisek je na hraně.

Je to jen zápisek snu. Protože moc nepíšu, nechala jsem to v doporučených. Pro mne je tam důležitý ten závěr. Věřím, že zase budu psát a dobře, jako dřív. 

Janino6, moc díky za kritiku, to potěšilo. Ano, byla jsem též velmi překvapená!

(já si chtěla udržet další tvary pro další ročníky, a to byla blbost číslo dvě asi)

Jo a technická - udržet stádo, aby použilo jen tvary knihovník Bořetice a ne jiné - to byla ode mne blbost fakt.

Igor vybral 8 kousků, shoda nastala u několika. Dám sem asi zítra. Dnes už opět unavená...  :)

ale přešťastná :D

áááá.... objeveno, koukám   :))))

Normálně by tale báseň byla v klubu Antikonzum, být tu před lety :))

 Za tento příspěvek od 12-ti leté slečny navrhuji udělt zvláštní cenu poroty. Regionální informace si sice nevyhledala, takže do finálního výběru nemá podle mě nárok, ale ten mládežnický jazyk a vázání - já bych ji podpořila maximálně, to je budoucí talent - a odvážný.

Soutěžní příspěvek č.42                                

Bořetický knihovník

Knihovník se stále diví,

co člověka dneska živí.

Jaká slova v kurzu jsou,

stávají se záhadou.

Na monitor mlčky zírá,

už opouští ho jeho víra.

Tam nějaký kluk bez trička,

sdílí svoje selfíčka.

Na fejsu i instáči,

že byl dneska v mekáči.

Mléčný šejk a hot dog domů,

tisíc lajků, smajlík k tomu.

Z počítače streamuje,

jak v Minecraftu četuje.

Proč Iphone patří jablíčku,

kdo dělá Note osmičku.

Závěrem cool odkazy,

ať fanouškům nic neschází.

On emotikon posílá

a laptop ihned zavírá.

Tohle vidět? Nikdy víc!!!

Vždyť je člověk z Bořetic.

Nezapomeňte, že ještě Bořetice budou hlasovat o Miss Sympathy, takže já jsem ve svém výběru podpořila především vázanost veršů a námahu s vyhledáním regionálních informací z okolí. Básně, které přišly do soutěže z jihomoravských Bořetic či o nich, navrhuji dát potom do sborníku jako od vesnice vinařského přátelství například.

U posledního sonetu - č. 47 jsem opravila rozdělení do sonetích strof. V příspěvku v mailu to bylo dobře, včera jak jsem byla už unavená, tak jsem si nevšimlam že se mi to slilo do jednoho moře.

Toto bylo mých 10 favoritů do finálního výběru poroty.

Soutěžní příspěvek č.47

Sonet rodnému kraji

Kráčím zvolna, dnes nespěchám,

Bořetice mám nadosah a vnímám

starou lípu, stromy ze všech stran

a z lesů vycházející svěží chlad.

Mezi klasy vyjeté koleje se v dáli stáčí.

Kam vedou asi?

A slunce, věrný knihovník,

kreslí stíny na jednu z nich.

Kraj odpočívá a na kopci už svítí

střechy chalup jak jarní kvítí.

Rozhlížím se kolem a vzpomínám.

Malebná náves s kapličkou uprostřed,

znám to tu, znám,

vždyť tady vyrost můj děd, otec i já.

Soutěžní příspěvek č.39

Bořetice

Vesnička schoulená na břehu potoka

padla mi na pohled první hned do oka.

Nad střechou červenou stužka se vine,

je to tak stejné a zároveň jiné!

Knihovník, učitel, prodavač, herečka –

poklid a pohoda na všechny tu počká.

Zimy jsou dlouhé a bouřky divoké,

lesy kol tajemné, temné a hluboké,

stromy se krčí pod peřinou sněhu,

šeptem si žádají sluneční něhu,

za bouřky třesou se ve větru strachem,

vítr je láme a cukruje prachem.

Vesnička schoulená v údolí malém

rájem je na pohled, i když jen málem.

Zastav se, spočiň a nehledej více,

čekají na tebe - Bořetice.

Soutěžní příspěvek č.20

Balada bořetická

Na Černé stráni hustý bor,

tma tmoucí číhá všude kol,

tou poutník znavený se vleče,

bolavý hřbet a v lýtkách křeče.

Služebník Marie Panny,

zlou cestou uondaný,

knihovník řádu servitů

z teplého jihu trpí tu.

Pod kápí chví se mladá tvář,

rty šeptající otčenáš:

"Bože můj dej mi ještě sil,

bych do Řečice dorazil."

Tam, kde je skála Čertova,

modlí se chlapec odznova:

"Prošel jsem Samšín, Bořetice,

Bože, kéž dojdu do Řečice."

A naposledy pod Stráží

na svatou Pannu doráží:

„Zdrávas Maria, matko Pána,

má cesta budiž dokonána"

Přebrodí potok, mine les

a srdce jeho samý ples -

k cíli už dospěl docela -

do tmy plá záře z kostela.

Opřel se chlapec s nadějí

do zrezivělých veřejí,

však co to vidí v úžasu -

třinácte mužů od pasu,

třinácte mnichů v lavicích,

třinácte přilbic při svících,

třinácte mečů zablyštělo,

třinácte křížů žádné tělo…

Jeden stín před oltářem vstal:

"Kdo tě sem, mnichu, povolal?

Prozraď nám jméno svého pána,

ať kletba strašná dokonána!"

Hledí hoch na rty bez tváře,

zradit má svého císaře?

Dvé prstů zvedá ku přísaze:

"Král Karel velí sloužit Praze."

Uslyší temné hučení,

umrlec nezná smíření:

"Tvůj král se spojil s papežem?

Budiž jim dvěma těžká zem!

Tak zmocnili se našich hradů,

odpykáš za ně dávnou zradu,

nadešla naše odplata,

nás Kristus určil za kata."

Templářů třináct, druh po druhu,

obklopí chlapce v těsném kruhu.

Živý s mrtvými jediný

marně řve, že je bez viny.

"Toť jiný papež, jiný král,

čas vaši křivdu odevlál!

Já nevinný jsem knihovník,

básník a boží služebník."

Horečně prsty ledovými

tiskne si k tělu svoje rýmy,

o lásce, o italském nebi,

o doušku vína na půnebí.

A jak tak šátrá po svém dílu,

nahmátne v hrubém pytli díru,

tou bible padá ku zemi,

hoch hrůzou ztuhlý oněmí.

V mrákotách před oltář se kácí,

tu z bible listy jako ptáci

vzlétají, odnášejí hřích

a s ním i duše umrlých.

To ráno kolem Bořetic

prolétlo hejno holubic,

a jednu bílou holubici

našli prý při mši v křtitelnici.

Soutěžní příspěvek č.19

Knihovník a knihovnice,

vyhlédli si Bořetice,

v Bořeticích chtějí žít, 

knihovnu tam otevřít.

Soutěžní příspěvek č.18

Máš-li chmury,máš-li splín,

nezalézej do peřin,

ať už sám a nebo hec,

vyběhni si na kopec.

Rozjasní se Tvoje líce,

až uvidíš Bořetice.

Malebná to vesnička,

nedaleko lesíčka.

Projdi si jí tam a zpět,

ať pak můžeš vyprávět.

Záznamy pak bude chtít

i pelhřimovský knihovník.

Soutěžní příspěvek č.18

Máš-li chmury,máš-li splín,nezalézej do peřin,ať už sám a nebo hec, vyběhni si na kopec.Rozjasní se Tvoje líce, až uvidíš Bořetice.Malebná to vesnička, nedaleko lesíčka.Projdi si jí tam a zpět,ať pak můžeš vyprávět.Záznamy pak bude chtíti pelhřimovský knihovník.

Soutěžní příspěvek č.17

Znám jednu vísku malebnou

Znám jednu vísku malebnou,

navštívil jsem ji nejednou

při toulkách poblíž Pacova.

Uchvátila mě doslova.

Před lety se v ní s taškami

objevil člověk neznámý,

k hospodě si to namířil

a uvnitř řekl šenkýři:

„Mohu vás žádat o pomoc?

Nelekejte se, nechci moc,

rád bych zde něco na čtení

nabídl hostům váženým.“

„Co pro vás mohu udělat?“

„Sousedy sezvat akorát,

obejít domy veškeré,

než soumrak přijde s večerem.“

„A vy jste kdo, smím-li se ptát?

Potulný kejklíř, kupec snad?“

„Knihovník jsem z Pelhřimova,

o pomoc vás prosím znova.

S knihou se, to vám povídám,

necítí člověk nikdy sám,

mě knihy stále provází,

pomáhají mi v nesnázích.“

Poslíčka šenkýř poslal hned

se vzkazem: Lidé, přijďte v pět!

O četbu zájem velký byl,

kdekdo si knihu vypůjčil.

Bořetice od té doby

o kulturu zájem zdobí.

Soutěžní příspěvek č.16

Proměna Vysočiny

Vysočina vždycky drsná byla,

lidé museli si hledět díla,

pokud se chtěli uživit.

neznali lenošení, klid.

Od jara do zimy práce polní,

při nich se nedalo příliš zvolnit

a v zimě, když kraj zavál sníh,

nastal čas prací domácích.

Drávalo se peří, vyšívalo,

přitom se zpívalo, povídalo,

z proutí se pletlo cokoli,

než mráz nadobro povolil.

Dnes je situace zcela jiná,

hodně změnila se Vysočina,

více času mají lidé,

což je všude ve vsích vidět.

Pelhřimovsko vždy v podzimním čase

do nádherných barev odívá se,

běžkaře v zimě s radostí

přivítá ve svém království.

Velkým štěstím je pro každou vísku,

knihovník když zdatný je nablízku.

K četbě vede, vzdělanosti,

kulturou své blízké hostí.

Podobně možná i Franze Žaka

k duchovní cestě kdysi kdos zlákal.

Biskupem stal se významným,

pro druhé vzorem žitím svým.

Statečně, zbožně, spravedlivě jen

snažil se prožívat každý svůj den.

Bořetice, víska malá,

dík němu se známou stala.

Soutěžní příspěvek č.14

Knihovník Bořetice

V regionu Hořepník

marně čekáš na rychlík,

vždyť tu není železnice,

jsou tu ale Bořetice!

Hospodu maj', magnific!

Chybí zde však knihovník!

Proto pišme básní více,

zkulturněme Bořetice!

Přes Housku knih milovník

na Pejřimov, by to stih',

už se žene – rudé líce…

Pejřimovská knihovnice

vyžene ho na chodník…

Zavřeno!  Tak tedy dík!

Co je možné dodat více?

Zvelebme své Bořetice!

Od Trnávky po lesík,

přes pole až do osik

ves, jak dvojná okrouhlice;

potok, rybník – co chtít více?

Profesor i kominík

čtenáři jsou velcí knih.

Smutní jsou, že Bořetice

nemaj' svoje knihovnice…

U Křovinky ptáček tík,

spolek knih, kéž by tu vznik'!

Není třeba úřednice,

poradí si Bořetice!

Na úřadě, kdo to křik?

Kos, že bude knihovník?

Starosta rozjasnil líce –

– knižní koutek – Bořetice!

Soutěžní příspěvek č.5

Neboť v obci Bořetice není knihovník (ani knihovnice)

Sedmdesát sedm obyvatel Bořetic

každý čtvrtek k jedné vyráží na cestu

nezastaví je snad vůbec nic

zakázat jim to rovnalo by se trestu

V Hořepníku paní Kočičková

je knihovnicí jedinou, vedoucí

Velkou lásku k Bořetickým chová

a ke vzdělání chce jim pomoci

Vždyť z jejich středu vzešli Žáček a Žak

I další z vědění chtějí mít frak

A proto stohy knih domů nosí

Dva kilometry pěšky směrem k jihu

u kaple odložit starostí tíhu

a o čas na studium Pána prosit

mých deset favoritů:

Soutěžní příspěvek č.1

Bořetické pero

(říkačka)

Bořetice mýtus boří –

napsat báseň? To je boží!

Víska menší nežli malá

události v pohyb dala!

Bořetičtí usedlíci,

knihovník i kominíci,

děcka, tetky, ba i psíci,

domácí i návštěvníci

básněmi teď denně žijí.

Horují pro poezii!

Bořetické pero, zdá se,

nemá vadu na své kráse.

Tak tedy zde otiskávám 10 mých favoritů do finálního klání:

Soutěžní příspěvek č.1

Bořetické pero

(říkačka)

Bořetice mýtus boří –

napsat báseň? To je boží!

Víska menší nežli malá

události v pohyb dala!

Bořetičtí usedlíci,

knihovník i kominíci,

děcka, tetky, ba i psíci,

domácí i návštěvníci

básněmi teď denně žijí.

Horují pro poezii!

Bořetické pero, zdá se,

nemá vadu na své kráse.

Soutěžní příspěvek č.5

Neboť v obci Bořetice není knihovník (ani knihovnice)

Sedmdesát sedm obyvatel Bořetic

každý čtvrtek k jedné vyráží na cestu

nezastaví je snad vůbec nic

zakázat jim to rovnalo by se trestu

V Hořepníku paní Kočičková

je knihovnicí jedinou, vedoucí

Velkou lásku k Bořetickým chová

a ke vzdělání chce jim pomoci

Vždyť z jejich středu vzešli Žáček a Žak

I další z vědění chtějí mít frak

A proto stohy knih domů nosí

Dva kilometry pěšky směrem k jihu

u kaple odložit starostí tíhu

a o čas na studium Pána prosit

Soutěžní příspěvek č.14

Knihovník Bořetice

V regionu Hořepník

marně čekáš na rychlík,

vždyť tu není železnice,

jsou tu ale Bořetice!

Hospodu maj', magnific!

Chybí zde však knihovník!

Proto pišme básní více,

zkulturněme Bořetice!

Přes Housku knih milovník

na Pejřimov, by to stih',

už se žene – rudé líce…

Pejřimovská knihovnice

vyžene ho na chodník…

Zavřeno!  Tak tedy dík!

Co je možné dodat více?

Zvelebme své Bořetice!

Od Trnávky po lesík,

přes pole až do osik

ves, jak dvojná okrouhlice;

potok, rybník – co chtít více?

Profesor i kominík

čtenáři jsou velcí knih.

Smutní jsou, že Bořetice

nemaj' svoje knihovnice…

U Křovinky ptáček tík,

spolek knih, kéž by tu vznik'!

Není třeba úřednice,

poradí si Bořetice!

Na úřadě, kdo to křik?

Kos, že bude knihovník?

Starosta rozjasnil líce –

– knižní koutek – Bořetice!

Soutěžní příspěvek č.16

Proměna Vysočiny

Vysočina vždycky drsná byla,

lidé museli si hledět díla,

pokud se chtěli uživit.

neznali lenošení, klid.

Od jara do zimy práce polní,

při nich se nedalo příliš zvolnit

a v zimě, když kraj zavál sníh,

nastal čas prací domácích.

Drávalo se peří, vyšívalo,

přitom se zpívalo, povídalo,

z proutí se pletlo cokoli,

než mráz nadobro povolil.

Dnes je situace zcela jiná,

hodně změnila se Vysočina,

více času mají lidé,

což je všude ve vsích vidět.

Pelhřimovsko vždy v podzimním čase

do nádherných barev odívá se,

běžkaře v zimě s radostí

přivítá ve svém království.

Velkým štěstím je pro každou vísku,

knihovník když zdatný je nablízku.

K četbě vede, vzdělanosti,

kulturou své blízké hostí.

Podobně možná i Franze Žaka

k duchovní cestě kdysi kdos zlákal.

Biskupem stal se významným,

pro druhé vzorem žitím svým.

Statečně, zbožně, spravedlivě jen

snažil se prožívat každý svůj den.

Bořetice, víska malá,

dík němu se známou stala.

Soutěžní příspěvek č.17

Znám jednu vísku malebnou

Znám jednu vísku malebnou,

navštívil jsem ji nejednou

při toulkách poblíž Pacova.

Uchvátila mě doslova.

Před lety se v ní s taškami

objevil člověk neznámý,

k hospodě si to namířil

a uvnitř řekl šenkýři:

„Mohu vás žádat o pomoc?

Nelekejte se, nechci moc,

rád bych zde něco na čtení

nabídl hostům váženým.“

„Co pro vás mohu udělat?“

„Sousedy sezvat akorát,

obejít domy veškeré,

než soumrak přijde s večerem.“

„A vy jste kdo, smím-li se ptát?

Potulný kejklíř, kupec snad?“

„Knihovník jsem z Pelhřimova,

o pomoc vás prosím znova.

S knihou se, to vám povídám,

necítí člověk nikdy sám,

mě knihy stále provází,

pomáhají mi v nesnázích.“

Poslíčka šenkýř poslal hned

se vzkazem: Lidé, přijďte v pět!

O četbu zájem velký byl,

kdekdo si knihu vypůjčil.

Bořetice od té doby

o kulturu zájem zdobí.

Soutěžní příspěvek č.18

Máš-li chmury,máš-li splín,nezalézej do peřin,ať už sám a nebo hec, vyběhni si na kopec.Rozjasní se Tvoje líce, až uvidíš Bořetice.Malebná to vesnička, nedaleko lesíčka.Projdi si jí tam a zpět,ať pak můžeš vyprávět.Záznamy pak bude chtíti pelhřimovský knihovník.

Soutěžní příspěvek č.19

Knihovník a knihovnice, vyhlédli si Bořetice, v Bořeticích chtějí žít,         knihovnu tam otevřít.

Soutěžní příspěvek č.20

Balada bořetická

Na Černé stráni hustý bor,

tma tmoucí číhá všude kol,

tou poutník znavený se vleče,

bolavý hřbet a v lýtkách křeče.

Služebník Marie Panny,

zlou cestou uondaný,

knihovník řádu servitů

z teplého jihu trpí tu.

Pod kápí chví se mladá tvář,

rty šeptající otčenáš:

"Bože můj dej mi ještě sil,

bych do Řečice dorazil."

Tam, kde je skála Čertova,

modlí se chlapec odznova:

"Prošel jsem Samšín, Bořetice,

Bože, kéž dojdu do Řečice."

A naposledy pod Stráží

na svatou Pannu doráží:

„Zdrávas Maria, matko Pána,

má cesta budiž dokonána"

Přebrodí potok, mine les

a srdce jeho samý ples -

k cíli už dospěl docela -

do tmy plá záře z kostela.

Opřel se chlapec s nadějí

do zrezivělých veřejí,

však co to vidí v úžasu -

třinácte mužů od pasu,

třinácte mnichů v lavicích,

třinácte přilbic při svících,

třinácte mečů zablyštělo,

třinácte křížů žádné tělo…

Jeden stín před oltářem vstal:

"Kdo tě sem, mnichu, povolal?

Prozraď nám jméno svého pána,

ať kletba strašná dokonána!"

Hledí hoch na rty bez tváře,

zradit má svého císaře?

Dvé prstů zvedá ku přísaze:

"Král Karel velí sloužit Praze."

Uslyší temné hučení,

umrlec nezná smíření:

"Tvůj král se spojil s papežem?

Budiž jim dvěma těžká zem!

Tak zmocnili se našich hradů,

odpykáš za ně dávnou zradu,

nadešla naše odplata,

nás Kristus určil za kata."

Templářů třináct, druh po druhu,

obklopí chlapce v těsném kruhu.

Živý s mrtvými jediný

marně řve, že je bez viny.

"Toť jiný papež, jiný král,

čas vaši křivdu odevlál!

Já nevinný jsem knihovník,

básník a boží služebník."

Horečně prsty ledovými

tiskne si k tělu svoje rýmy,

o lásce, o italském nebi,

o doušku vína na půnebí.

A jak tak šátrá po svém dílu,

nahmátne v hrubém pytli díru,

tou bible padá ku zemi,

hoch hrůzou ztuhlý oněmí.

V mrákotách před oltář se kácí,

tu z bible listy jako ptáci

vzlétají, odnášejí hřích

a s ním i duše umrlých.

To ráno kolem Bořetic

prolétlo hejno holubic,

K dílu: Na zlatém koni

Dědicové jsou o nádherném jazyku, snad bych vložila Nee do úst nějakou další větu, tam vidím prostor. Nenech se vyprovokovat k ořezání její přímé řeči tak z gruntu. Jinak Nea mi trochu dost připomněla Matrix :) Nevím zda záměr :)

Myslela jsem to tak, jakože když chytáním koně svazujes to zvíře s nadpisem povídky a lokalitou Zlatého koně (nebo já to v tom vidím), tak nějakým způsobem svázat s D/dědici. Jak, to už je na tobě.  Lovu zdar!

Úplně jsem zapomněla napsat, že v tom snu byla fakt úděsná tma.

Ten sen byl úplně temnej. Taky úplně nevím, co si mám o něm myslet. 

dělám na tom jAK SVIŇA už asi třetí den tvl

b: děkuji. většinou zapojuju do hry nějakým způsobem i grafiku

lawenderr - DOPLNILA jsem tvou báseňku správně?

Díky vyleštěné klice

u knihovny  Bořetice

maj čas v řádku, neutíká,

kdo čet knihu, už ví více

nesází se v desetníkách!

v klice odraz - knihovník a ...

lawenderr - DOPLNILA jsem tvou báseňku správně?

Díky vyleštěné klice

u knihovny  Bořetice

maj čas v řádku, neutíká,

kdo čet knihu, už ví více

nesází se v desetníkách!

v klice odraz - knihovník a ...

technická:    jinak pejr je prý původně žhavý popel. mít hlavu v pejru znamenalo mít smuteky resp. starosti - protože ve smutku se sype popel na hlavu...   s Pelhřimovem ani obtížným plevelným pýrem to nemá nic společného.

o:  máš pravdu, úplně ve všem. já jsem drzá, když je to potřeba. vždycky jsem byla. gora mě pozvala do redakce prózy, její kritika mi přijde cajk, žádné velké pochvaly v tom nevidím, možná zastání. tvoje kritiky jsou fajn, nadoraz. děkuji.

g, j6: mám ráda experiment, úpravy textu do toho patří

bylo to psáno podle pravdy. v našem zákoníku existuje soudcovské zástavní právo. má právo přednosti před kupní smlouvou a cca 7 právníků z 8 nevěřilo, že se něco takového může u nás stát. Navíc - tři roky zpětně. Seberou vám nemovitost ani nevíte jak.

Psala jsem to v roce 2004 hlavně jako boj proti špatnejm realitkám a externím soudcům, kteří valnou většinu života tráví na Kanárech.

Kafkovy povídky - když jsem četla, podstatná část z nich byly jen jakési črty, nejkratší měla jen několik vět. Nevím tedy, co přesně je plnohodnotná povídka. Dneska by mu to na pìsmáku evidentně neprošlo :)

pardon... před 18-ti lety...

Děkuji za reakce.  Dnes už mě to netrápí, vložila jsem pro autora Sousedek. Psáno před třinácti lety. Dnes bych to napsala jinak nejspíš. Ale díky.

dám na písmák dvě svoje nejlepší povídky, jedna vyhrála cenu 16th Prague Writer's Festival. člověk by taky málem řekl kalkul. ale kostra vznikla přesně jak říkáš - samo se to nějak samo. pak se už jen mírně šperkovalo. máš to pěkně postavený, rovnou na komoru.

smí

ohledně K. - ... z nedostatku zábavnější činnosti... no dobře, tak těsně vedle... ještě se drží chudák na hrázi.... :(  škoda, ne?

1 - SOUSEDKY

2 - Vychází i michelinská/Koupací dress code

3 - Mezi poli - mezi póly

U první jsem se rozplakala, druhá mě zajímala, třetí byla napínavá.

1 - SOUSEDKY

2 - Vychází i michelinská/Koupací dress code

3 - Mezi poli - mezi póly

U první jsem se rozplakala, druhá mě zajímala, třetí byla napínavá.

Já nevim, variace na Andersena?

Klidně by to mohl být i úryvek románu... poutavě to píšeš. V.

Styl mi připomněl Bylo nás pět takovou měrou, že nevím, zda to není plagiát :)

Styl mi připomněl Bylo nás pět takovou měrou, že nevím, zda to není plagiát :)

... třídí ji na strany a nezná se.... - TO JE TAK PĚKNÝ!

... neřest k nim přichází sama, ve vysokém rozlišení. - mmj. TAKY PRÍMA

Ráda tě čtu. S věkem lepší a lepší.

Rozplakal jsi mne... děkuji.  KONEČNĚ PRÓZA.

Naprosto boží.  JASNÁ STRUČNÁ MINIATURKA.  Danny, děkuji ti!

Naprosto boží.  JASNÁ STRUČNÁ MINIATURKA.  Danny, děkuji ti!

...až ceny tady stoupNou...

Nó... tak hele, pobavil jsi mne i rozesmutnil.... Kam tohle všechno boga spěje..

Klišé se ženskou shrbenou a berlemi mi vadí, Sama jsem se předloni seznámila přes seznamku a až do toho momemtu setkání před cukrárnou, to bylo úplně stejné, takže jsem kvitovala s povděkem, jak pěkně to někdo málem sepsal.

Tip jo, ale výběr ne. I ten Konfucius je tam hozen do řiti.

Aj ta krajta, tak to abych začla dávat dohromady ten fascikl... Myslela jsem, že si budete ještě chvíli korespondovat ;)

Je tady kromě pera a tři cen pro výherce od Igorova nakladatelství ještě čtvrtá cena, nabídl jí zzlatý zde z Písmáka. Kniha nebo knihy s vázanými verši, které mu vyšly. Takže jsem starostovi a lidem v Bořeticích nabídla cenu, kterou budou udělovat Bořetice samotné a to bude nějaká forma hlasování, ještě nevím přesně. 

Nás to může ovlivnit a nemusí. My si stanovíme postup pro první tři dle poroty. Ale možná tato informace souvisí s případným předvýběrem. Nevím zda do vesnice pustit všech cca 50 básní, nebo jen výběr určitých.

Igorova odpověď Zborovi:

Hezké Zbora, hezké, ale to se z toho posereme :)

Vsadím se, že tam je dost básniček, kterými nemá cenu se podrobněji zabývat. Takže já bych to zkombinoval. Nejdřív ten předvýběr podle mě, pak třeba to podle Zbory. Ale klidně bych se o těch básničkách pak společně pobavil. Alespoň bude sranda. Tedy já se raději hádám než vyplňuju tabulky :)

Zbory odpověď na Igorův nápad:

To by taky šlo. Tahle Igorova metoda je taková lidštější, ale je problém, ze bysme se měli sejít a fakt se na vyherci domluvit, což může být ve chvíli, kdy bude mít každý svého favorita trochu problém.

Moje odpověď:

Pošlu ti názor Igora a jemu zase tvůj. Nebudu do toho vnášet třetí, který jsem měla, neb byl něco mezi obojím.

Zbory odpověď na WhatsAppu:

Ahoj. To je nečekaně hodně. Super! Hodnotil bych takto: každý porotce bude mít tabulku se třemi poličky. Forma, obsah, umělecký dojem. Všechny básně ohodnorime stupnici 1-5 A výsledný počet ( např 12 ) zapiseme. Pak tabulku všichni tři spojíme a která báseň bude mít nejvíc bodů, vyhrála. Co?

Igorova odpověď z Messengeru:

Můžeme třeba každý vybrat 10 podle sebe, pak to porovnat, zda tam bude nějaký průnik a zkusit, zda se dokážeme dohodnout na prvních třech.

Ahoj tak přišlo okolo padesáti básní na Bořeticke pero. Jaký zvolíme způsob hodnocení? Prosím Igora a Zboru o názor. Díky moc za nápady.

llíbilo, moc obojí - jsem z gastronomické rodiny - tvou mišelínku jsem si užila jaksepatří a ani druhý záznam mne nezklamal!

Vím že třeba Philogyny začala SE a JSEM systematicky vynechávat. Ale tady to není ani sysém ani nic jiného podle mého názoru. Mně to tam chybělo včera a dnes opět.

vynořila z hluboké - nechybí tam SE?  - Hned v první větě mě to rozladilo. Ale pak se mi to líbilo zatím nejvíc z toho, co jsem dosud četla v aktuální Próze měsíce. Dost mi to ale připomnělo tohle:

Dědicové (The Inheritors, 1955) je druhý román držitele Nobelovy ceny za literaturu, anglického spisovatele Williama Goldinga. Vypráví o setkání dvou tlup odlišných druhů člověka (Homo sapiens a Homo neanderthalensis) v době zhruba před 50 000 lety, které skončí pro méně vyvinuté neandrtálce katastroficky.

Chtělo by to propojit nějakým odkazem, jako z/Zlatým koněm.

vynořila z hluboké - nechybí tam SE?  - Hned v první větě mě to rozladilo. Ale pak se mi to líbilo zatím nejvíc z toho, co jsem dosud četla v aktuální Próze měsíce. Dost mi to ale připomnělo tohle:

Dědicové (The Inheritors, 1955) je druhý román držitele Nobelovy ceny za literaturu, anglického spisovatele Williama Goldinga. Vypráví o setkání dvou tlup odlišných druhů člověka (Homo sapiens a Homo neanderthalensis) v době zhruba před 50 000 lety, které skončí pro méně vyvinuté neandrtálce katastroficky.

Chtělo by to propojit nějakým odkazem, jako z/Zlatým koněm.

jasně, tak když škrkla, tak ať je tam toho víc v té přímé řeči. Jedno osamocené škrkla je divné :) ... samotné. Spíš bych čekala, že bude používat hantýrku z basy, more.

Líbí se mi, jak si Eva říká, že se ho důvod vazby nezeptá. A pak to stejně udělá. To je ze života. Nelíbí se mi moc ta pointa s učitelkou, taková jakoby velkomyslná, ale možná je to jen můj pocit.

... a pak jsME neradi...

...který předtím HO neměla...

Mně a škrtla v předposledním odstavci. Škrkla je nářečí.

Zaprášený...  aby jí dál něco vyprávěl...

Nevím, jak říká Gora, podařilo se ti udržet jakousi sklíčenost, ale co s ní dál. Jako jo, hodit za hlavu. A to je všechno.

...ptáčka... To slovo se tam moc nehodí...

Bála jsem se trochu na to konto, že se povídka změní v sentimentálnost, ale nezměnila. Autor krásně shodil sentiment pohádkovým závěrem. Jako kdyby se otevřelo okénko ruského domečku a tam ta žeňucha s rukama vyprávěčky...  Pěkná pointa. Ani bych už nerozpitvávala ten moment další úvahou o tom, zda klavír a pár zrovna takovéhoto věku... *Tip za vyprávěčku z Ivánka.

Kamamura - díky, to mě dnes potěšilo. Vypínám. A děkuji. Tobě též ať se daří vše, na co sáhneš v roce 2022 a nejen v něm. Howgh.

jinýho..

tak.... psala jsem to v Libni, on i třeba Strahovský stadion pěkně natahuje krajinu, když před ním stojíš blízko..

jinýho..

Drfaust - děkuji za několik kritik od tebe, dlouho jsem tě tu neviděla. (Taky jsem tu dlouho nebyla..)

Jsem rádas, že sis všiml mostů, co natahují řeku. Hlavně v zimě, když je koryto menší, zúžené.

Přemýšlela jsem, jestli by mohly natahovat i něco

...no, aspoň by to byl bohatý konec mýho utrpení..  /vtip       :D

parádní - chápu že 2.1. je už po uzávěrce a bez knihovníka.... Ale ve sborníku, jestli bude, se to objeví!  To slibuju, jetsli do té doby někde nedohořím...

parádní - chápu že 2.1. je už po uzávěrce a bez knihovníka.... Ale ve sborníku, jestli bude, se to objeví!  To slibuju, jetsli do té doby někde nedohořím...

Tak to si fakt dej, dneční GSM sítě nejsou nic jiného, než ty membrány, o kterých tam píše...

četls Zamjatinovo My?

"...doporučuju, sestři... vy jste od policijééé?"

JSEM DOJATA.  Největší poděkování patří Davidovi B., pro nějž jsem tuto báseň napsala. Asi se to nedozví, ale tak už to chodí.

JSEM DOJATA.  Největší poděkování patří Davidovi B., pro nějž jsem tuto báseň napsala. Asi se to nedozví, ale tak už to chodí.

JSEM DOJATA.  Největší poděkování patří Davidovi B., pro nějž jsem tuto báseň napsala. Asi se to nedozví, ale tak už to chodí.

JSEM DOJATA.  Největší poděkování patří Davidovi B., pro nějž jsem tuto báseň napsala. Asi se to nedozví, ale tak už to chodí.

Díky všem, kdo přijeli, přispěli, podpořili a ožrali se.  Bylo to opět famózní, v mrňavých Bořeticích. Všichni tam o tom mluví a jsou zvědaví!