Taky díky moc všem! Za čtení a hlavně kritiky, který mě hrozně moc potěšily. 

Moje hodnocení je hodně subjektivní (neodráží skutečný kvality)

Nejbližší je mi asi 1. Milovník příběhů. Důvody jsem rozepsal v komentáři

2. Tajemství spánku - zajímavý nápad, který by šel rozvést do něčeho většího

3. Věk hříšné nevinnosti - chytlavé oddechově čtení, řemeslně dobře napsané

Sestra (veterinářka) mi jednou koupila knihu pro dospělé, kde mluví zvířata a mě to nebavilo. Tak jsem byl skeptický i tady...ale je to nakonec moc fajn, problém asi nebyl ve zvířatech.. Mám dva synovce a tohle by brali..a mě by bavilo jim to číst. To, že to nezapadá přesně do škatulek, mám asi rád a myslím, že i pro děcka to je osvěžující. Já to taky takhle neumím určit v ničem, co dělám...dělám to pro sebe v první řadě. Ale rád si představuju, že to je trochu pro každýho, velký i malý (i kdyby jen pro to dítě vevnitř), že existuje univerzální jazyk. Mám pocit, že tobě se to docela daří. Bavilo hodně!

Díky Zajíci. Murakamiho jsem kdysi četl, ale pamatuji si toho spíš pocit, že v tom nějak nemůžu najít to, co všichni ostatní. Ale asi mu dám ještě šanci. Je dost možný, že teď bych to viděl jinak.

Mně ta scéna z poušti při zpětným čtení vyplavila jeden obraz...a až teď mi došlo, že je z Šamana od Bondyho. Vím, že tam na konci bylo něco trochu podobnýho..ale možná taky ne, musím si to někdy najít.

Tyjo. Ja snad zacnu poradne psat nekdy :) Dekuju fakt moc, tohle je pro me velky povzbuzeni od vas<3 

Pro Goru: ano, budu moc rad. Dekuju)

Luzz, dekuju dekuju dekuju! Ani nevis, jakou mi to udelalo radost! Jde o to, ze popisujes presne to, co si trochu neskromne myslim, ze tam je...nebo bych aspon chtel, aby tam bylo. A tvoje reakce je pro me trochu dukaz, ze nejsem uplnej blazen:) 

Skoro vsechno vychazi z volnyho psani, kdy se cilene snazim, aby to dychalo a neutikat do intelektualni roviny. Mozna z toho ta "smyslovost". 

Nektery motivy, co vylezou ani sam nechapu, casto me ale bavi viceznacnost nebo podobenstvi, zejmena vztahujici se k realnymu svetu.

Nikdy mi neslo napsat pisen, abych dopredu vedel o cem bude a stejne to mam i tady. Bavi me odkryvat ty vrstvy postupne :)

Tohle je tak krasny! Je to tak lidsky a opravdovy. Snad zadny text me tady jeste tak nevzal za srdce. Dekuju

Velmi zaujalo. Děkuju:)

Zkusil jsem to trošku upravit ještě a pár nespisovností opravit. Snad je to už lepší

Děkuju moc za konstruktivní názory. Určitě by se dalo krátit, vím, že by mi hrozně moc pomohlo si to s někým párkrát vyměnit. Tohle je jen tvar, kterýho jsem byl schopen dosáhnout sám, nepovažuji ho za definitivní. Spisovnost...původně jsem psal vše nespisovně..i toto jsem nejprve celé měl napsané hovorově, ale pak jsem zkusil dát na rady z minulých kritik a zkusil to vyčistit..no a stejně se mi to úplně nepovedlo zjevně. Rozhodně nebyl záměr být v tom nedůsledný, spíš je to tím, že ten hovorový způsob vyjadřování mám až příliš zažitý. Doteď nevím, co z toho je lepší cesta. Mně je intuitivně asi trošku bližší nespisovná verze, určitě bych to tak raději četl, ale v psaném textu je to ošemetné. Hlavně některé překlady beatníků mě skoro rozčilují..je to tenký led

Děkuju moc za tip :) Je to tak. Hudba je pro mě středobodem všeho už od dětství. Protože rád i čtu, myslím, že jednou dojde k nějakýmu propojení formou povídek v tomto duchu...ale zatím pro hudbu není moc času :)

jee, tak to je hezký :)

Emo, tahle se mi líbí asi nejvíc. Díky za pozvání :)

Díky moc ,Emo, za všechny hezký komentáře. Ať tě psaní baví!

Díky moc Emo. Každý místo, který popisuju má reálnej základ. Tohle je autobusák ve Zlíně. Je to jedno z mála míst tam, který je pořád stejný...jen tu tržnici srovnali krátce po mým příjezdu...vlastně už ani nevím, jestli tam fakt byla.  

Díky moc, Emo, za komentář. Btw. mám všechny barvy, ale nejradši mám tužku 2B :)

Děkuji za vysvětlení, i když nevím, jestli jsem všechno pochopil :) Napadlo mě, že možná je to u mě tím, že si svoje texty často nahrávám a prostě si je mnohem víc věřím, když je řeknu tak, jak bych je řekl v běžný konverzaci...a to prosakuje i do psanýho projevu...což je ale jiná disciplína než písňový text

Děkuji za vysvětlení, i když nevím, jestli jsem všechno pochopil :) Napadlo mě, že možná je to u mně tím, že si svoje texty často nahrávám a prostě si je mnohem víc věřím, když je řeknu tak, jak bych je řekl v běžný konverzaci a to prosakuje i do psanýho projevu...ale chápu, že to je prostě jiná disciplína.

Děkuju moc všem za hlasy a komentáře, moc mě to těší!

Děkuju, Biskupe. Fakt je, že jádrem je asi takovej ten hrabalovskej pocit z Městečka, kde se zastavil čas, ale i z jinejch jeho textů...to je jeden z motivů, co se mi občas vrací. Člověk někde prožije část svýho příběhu a po určité době se může stát, že jeho příběh na tom místě postupně zastaví a zůstanou jen kulisy, připomínky a vzpomínky a je čas jít dál, otevřít novou kapitolu. Mně přijde, že ten čas se nezastaví, ale už se odehrává jinde a bez nás...a je potřeba najít, kde...nevim, jak to popsat...kdyby to šlo jednoduše, nebylo by potřeba psát povídky :))

Děkuju, Biskupe. Fakt je, že jádrem je asi takovej ten hrabalovskej pocit z Městečka, kde se zastavil čas ale i z jinejch jeho textů...to je jeden z motivů, co se mi občas vrací. Člověk někde prožije část svýho příběhu a po určité době se může stát, že jeho příběh na tom místě postupně zastaví a zůstanou jen kulisy, připomínky a vzpomínky a je čas jít dál, otevřít novou kapitolu. Mně přijde, že ten čas se nezastaví, ale už se odehrává jinde a bez nás...a je potřeba najít, kde...nevim, jak to popsat...kdyby to šlo jednoduše, nebylo by potřeba psát básně a povídky :))

Děkuju, Biskupe. Fakt je, že tím jádrem je asi takovej ten hrabalovskej pocit z Městečka, kde se zastavil čas ale i z jinejch jeho textů...to je jeden z motivů, co se mi občas vrací. Člověk někde prožije část svýho příběhu a po určité době se může stát, že jeho příběh na tom místě postupně zastaví a zůstanou jen kulisy, připomínky a vzpomínky a je čas jít dál, otevřít novou kapitolu. Mně přijde, že ten čas se nezastaví, ale už se odehrává jinde a bez nás...a je potřeba najít, kde...nevim, jak to popsat...kdyby to šlo jednoduše, nebylo by potřeba psát básně a povídky :))

Děkuju, Biskupe. Fakt je, že tím jádrem je asi takovej ten hrabalovsky existenciální pocit z Městečka, kde se zastavil čas

Děkuju, Biskupe. Fakt je, že tím jádrem je asi takovej ten hrabalovsky existenciální pocit, kterej je asi celkem univerzální...nebo aspoň já se s ním hodně ztotožňuju. Někoho vyžene, někdo ho přejde, ale někde tam je.

Tak jsem při tom zase omylem smazal několik kritik...ale už je tu čisto:)

Jinak děkuju za postřeh...něco na tom je...když vědomě jsem to tak asi nemyslel, dává to smysl :) 

Má to takový nostalgický tón, ale popravdě nevím co si o tom myslet.

Cookie, chytej, něco jsem určitě ještě přehlédla. Prubni… PS. Je to jízda! Supr čtení.

Cookie Moon: Autobusák (hack)

Kola autobusů drtí zamrzlé kalužiny. Zvuky praskání pronikají přes sklo až do nádražního bufetu. Stoly přikryté omyvatelnými ubrusy. Za nápisem BISTRO začíná další den. Kouká skrze něj na projíždějící autobusy, na plechové střechy nad nimi, na stejně kovovou oblohu ještě o něco výš. Někdy si říkal, jak to, že za všechny ty roky se tady vůbec, ale vůbec nic nezměnilo? Co je to za divný místo? Vietnamská tržnice už zase rozkvetla, barevná trička, chlupaté papuče. Za zády syčení páry, bouchání příborů a plechů. Vzduchem prolétla vůně něčeho mastného, na co rozhodně neměl chuť. Na asfalt přistávací dráhy dosedala kola autobusů. Z nich postupně vycházeli mžourající rozespalí mimozemšťané. Měl rád tyhle dálkové spoje. Připomínaly mu, že přesně takhle stejně sem kdysi přijel on sám. A už tu zůstal. Sledoval, jak se rozhlížejí kolem sebe a přitom se marně zkoušejí dostat z pasti labyrintu zrezivělého zábradlí – první z mnoha překážek, které tady na ně čekají. Další duše, které protnou svůj čas na planetě s tímhle zvláštním místem. Někdo jen na pár dní, někdo celé roky, někoho už nepustí. Každopádně tenhle špinavej autobusák je první i poslední místo, který si každej otiskne do paměti. Jiná cesta sem ani odsud není.

Najednou mu do oka padla povědomá silueta. Vystoupil jako poslední. Na kluka spíš delší vlasy a nenápadné ošuntělé oblečení člověka, který se snad nikdy ani neviděl v zrdcadle nebo v odraze výlohy. Svýma trochu vykulenýma očima všechno zkoumá a hltá, ale sám si vlastně ani neuvědomuje, že i on nějak vypadá. Nebo je mu to spíš jedno. Na zádech malý, zato důsledně napěchovaný batoh. Aniž tušil, že je zpoza šmouh ve výloze vzdáleného bufetu bedlivě sledován, nechal všechny odejít a chvíli jen stál a koukal na odjíždějící autobusy, tržnici, chodce i bezdomovce. Pak vykročil přímo k jedné ze slepých cest, která končila zábradlím a tam, kde se ostatní otráveně otočili, on překážku lehce přeskočil, přehoupl se jakoby nic a pokračoval dál přes přistávací ranvej. Třemi rychlými kroky uskočil před autobusem, který jako kdyby ho chtěl za drzost potrestat, a už byl za dalším zábradlím a na cestě k podchodu mezi secondhandem a tržnicí. V tu chvíli zmizel z dohledu, ale on věděl, že bude pokračovat celou špínou dolního parku a pak přes parkoviště taxíků dál do útrob města, kde ho pohltí dav. A věděl i všechno, co bude následovat. Byl si jist, že je to on. Trvalo to o něco déle, než doufal, ale na to už teď nemyslel, byl rád, že se dočkal. Jeho čas tady se uzavřel. Může vyrazit. Strašně rád by mu ještě stihl říct spoustu věcí, ale neudělá to, protože ví, že by tím všechno zkazil a stejně by ho neposlouchal. V lepším případě by ho považoval za blázna, jaký z něj nakonec bude chtít vyloudit pár drobných. Popřál mu aspoň v duchu hodně štěstí. Dost možná to tady nakonec zvládne mnohem lépe než on sám a nebude muset na tuhle chvíli čekat tak dlouho v umaštěným a smradlavým bufetu.

Mezitím už na zemi přistálo několik dalších autobusů, z nichž vycházeli pořád noví zajatci zrezivělého labyrintu a následně pomalu chátrajícího, přesto kupodivu ještě životem pulzujícího města. Hledat… cosi. Ještě většinou ani nevěděli co. Vyhnala je stará místa, kde jejich čas už vyprchal, kde už se pro ně nemohlo nic pohnout ani tam, ani zpátky, kde se jim začínalo těžko dýchat. Úplně stejně jako jemu tady zrovna teď. Trochu jim záviděl, jak je tu pro ně vše nové a plné vůní, které ještě neznají, ale pro něj už dávno ztratily jakoukoli barvu a chuť. Ze všech věcí, míst a lidí postupně vyprchalo, co ho kdysi tak ohromovalo a přitahovalo, když ještě skrývali nějaké záblesky dobrodružství, tajemství nebo napětí. Zbývající dny tady jako by byly už jen dávno napsaný předvídatelný román, do jehož konce je ještě pořád bolestně daleko. Už neměl ani nejmenší chuť ho otevírat a proto tu jen seděl a čekal…

V tom hlubokém nostalgickém zamyšlení mu najednou došlo, že si musí sakra pospíšit, protože druhou příležitost už nedostane. Nechal nedopitý, už vystydlý čaj, zvedl se bez placení a naskočil do nejbližšího dálkového autobusu. Hned za ním se zavřely dveře a pár vteřin nato se odlepil od země. Ještě v tentýž den začala dlouho plánovaná rekonstrukce nádraží a tržnicí projely první buldozery. 

Mně se tvá povídka dost zamlouvá. Mohla bych ji nominovat do červnové soutěže Próza měsíce??

Skvělý nápad, který by se dal snad nazvat Vzpomínky mimozemšťana.

Pár drobných překlepů, ne všechny vypisuji:

za to důsledně napěchovanej batoh. - zato

a pár vteřin na to se odlepil - nato

nostalgickým zamyšlení mu najdnou došlo, - najEdnou

Príležitosť dostať sa z bludného kruhu? ..páčia sa tvoje opisy, dokážu navodiť atmosféru obraz predstavu, pracuješ s nimi veľmi premyslene a decentne...veľmi fajn pôsobí úvod, bavil má opis aktéra, ako vyzeral, vystúpil, jeho "pozorovania,predstavy"..ale v bode- bol si istý, že je to on...som sa trocha akoby myšlienkovo stratila,zrazu som nevedela či si predstavoval autobus, alebo alter- bol to autobusár, ktorý skončil ? V podstate ten záver mi dával asi viac nejakých otázok v sebe, alebo má zmiatlo ukončenie, asi som si vsugerovala že to bude pokračovať nejakým psycho...celkovo slušne napísané, asi sa k tomu vrátim vysporiadať si svoje "úvahy"

(Cookie, spisovná čeština je špičkově postavený hudební nástroj, nejvyšší kvalita. Když ho správně naladíš, čtenář pochopí melodii tvého příběhu mnohem snáz a pak daleko lépe porozumí i slovům tvého textu. Autobusák je hrou s nevyjádřenými podměty, využiješ-li nápovědnou sílu souladných sufixů, lze podstatně lehčeji sledovat, o čem v téhle prozaické písničce zpíváš. Méně formální výrazivo není třeba zavrhovat a ani by to nebylo přirozené, ovšem zrovna v případě Autobusáku velmi doporučuji zužitkovat např. dlouhé tvary sloves v třetí osobě množného čísla a další nuance, jednoduše protože jsou geniální a právě díky nim není zapotřebí užívat např. explicitně vyjádřeného podmětu tam, kde se bez příslušných tónů nutí nesrozumitelná hlušina. Osobně sice vedu v patrnosti, že se propaguje ústup a zánik dlouhých slovesných tvarů, mladší generace je využívají méně a méně, jenomže je to neskutečná škoda, jde o majstrštyk.

Ony třebas i tři singuláry mužského rodu, které se prolínají, dva životné, jeden neživotný na mnoha místech textu bohatě stačí, aby se hlava zabavila, tak proč ještě nutit čtenáře řešit v obecné češtině při průběžném plynulém čtení, zda jde vůbec o ten který z rodů atp. Proč ho tím zatěžovat?  

Je-li melodie čistá, dá se komfortně přemýšlet o obsahu samotného textu. A ta myšlenka je tuším moc fajn hra. Skočit po své poslední příležitosti.)

Z autorova typického obrazného vidění speciálně vyzdvihuji rozkvetlou tržnici. Boží.

Teda nápad Gory mi vyrazil dych. Ak toto je spomienka na mimozemšťana, tak zo mňa bude matka praveku. Vôbec nechápem ten súvis s mimozemšťanom. Je to chlap, ktorý si premieta svoj príchod do mesta, mladý, so snami, s očakávaním...Ale mimozemšťan? To kde si k tomu prišla, respektíve ako si na toto  prišla ?

yss: Napadlo mě jedině, že mimozemšťan rovná se ve zmíněné intepretaci looser, člověk pohybující se v dočasném vakuu, v dočasném obřím vesmíru svých ochromených schopností, a tedy vlastní neschopnosti. Je mimo.

Není to špatná interpretační možnost, ale zrazantnit ji explicitním názvem bych nedoporučovala, neboť by šlo o kruhový efekt, kde název vyzrazuje cosi stěžejního z přediva příběhu, ba z jeho pointy. Takový název by stál v přímé opozici k použitému principu výstavby a je poměrně jedno, zda se autorovi podařilo princip výstavby aplikovat většinově úmyslně anebo jej dosáhl spíše podprahově. 

Jo mám tam preklep, spomienky mimozemšťana..hej, v podstate by názov vyzradil všetko, aj keď si myslím, že tam ide v podstate o frustráciu a možno novú "nádej"...proste ísť po mimozemšťanovi mi príde out, nakoľko v texte už ľudia z autobusu toto prirovnanie dostali...uvidíme, kde bol ten zradný bod, nakoľko okrem toho že je to nominované do PM, mi nejaký koment redaktorky k textu chýba / ho je tam hezky...to je /

za mě opět dobrý čtení. hlavně to, jak tady pracuješ s dynamikou textu - neurčitost, přelévání, vjemy, barevný vůně a tak dál - a do toho ty střihy, náhlá rozhodnutí, záblesky - a pak zase zklidnění.

a rukopis, tvůj rukopis. podstatná věc.

Vzpomínky na budoucnost E. Danikena - název se mi prolnul se snově vzpomínkovou náladou povídky, to je "k názvu" vše... nenabádala jsem ke změně... při prvním čtení jsem sledovala nejdřív gramatiku a dojem z povídky jen volně nechala působit...

   Autobusák je fajn titulek, univerzální a zároveň lákavý. Postava hlavního hrdiny - jak ji vnímám, plastická a nabízející víc možností výkladu... vč. "mimozemské" ve smyslu osamocenosti "ve vesmíru" atd... i když pro fanouška sci-fi by některé indicie mohly nasvědčovat zcela jiné interpretaci... 

Vyjadřovací schopnosti autora a jeho vidění světa jsou pozoruhodné. V soutěži PM si ji přečte víc uživatelů, byla by škoda, aby zapadla.

G-bolo by fajn ak by takýto koment bol samozrejmosťou, nie "vydupanim"

K3: To nic, já o svých věcech většinou taky ne:)) Tady možná ještě trochu víc než obvykle. Jsou to jen takový pokusy, na kterých mě něco baví, ale často ani nevím co a proč. 

Silene: Jo, máš pravdu, je to lepší. Slibuju, že to příště zkusím učesat. Někdy to fakt může být aź irituící...já sám mám vlastně u ostatních velmi málokdy rád nespisovnou češtinu...přijde mi to takový falešný nebo jak to říct..některý překlady beatníků apod. Ale přitom, když to píšu já, přijde mi falešný to napsat jinak, než bych to řekl...ale zkrátka si asi člověk musí uvědomit, že to není to samý...hele ale takhle v komentářích to nevadí, ne? :))Gora: Určitě, budu moc rád! Jsem rád, že se ti líbí. Děkuju za hezký komentář i upozornění na chyby, opravím.yss: Asi to souvisí s prvním odstavcem mého komentáře...že je na konci víc interpretací a otázek, než odpovědí, mně právě asi nějak baví...na některý ani vlastně neznám odpověď ani já, některý když zkusím odkrýt, něco se mi z toho pro mě vytratí...ale chápu, že to může být protivný nebo až být irituící...možná tady už jsem za tou hranicí a je to až moc..

Luzz: Díky!

Jinak jako mimozemšťany jsem přijíždějící nazval jen přeneseně. Jako lidi, co přijedou do úplně nového místa, nemají se čeho chytit, nevědí kam jít, nemají žádný známý, že tak musí trochu musí připadat lidem, co už to všechno berou samozřejmě... Silene to vlastně docela trefila, jak já to vnímám. Žil jsem v několika městech v cizině, a vždycky jsem si trochu jako mimozemšťan připadal...zvlášť pokud člověk neumí pořádně ani jazyk, neznáte nikoho, nevíte kam jít a nemáte nic, než batoh.

yss, běžně k povídkám komentáře dávám, tohle jsem hodnotila navečer a byla unavená, ale vrátila bych se při soutěži...

Coocie, děkuju... avi PM

Cookie, ahoj, to se ví, že můžeš, jak zobák. Jen ten svůj lobbing nevzdám a nevzdám, pokouším se tě okouzlit tvou vlastní věcí, přemluvit tak, ukecat, smutná kulatá kukadla. Mně mimozemšťani ještě mžourali, pomžourávali z přítmí busu do slunce (výstup, východ) nebo rozespalostí (ukolébání jízdou a budík brzdou, vypnutím motoru, hned je po uspávankových vibracích). Ani nevím, zda je v textu, pouze účinky mentálních vizualizací vypisuji. 

Jo, akomodace! Frefný termín. 

Luzz to opět 

trefila svou krásnou kritikou.

Silene: Nojo, já vím, já jsem paličatej, ale minimálně jsi mě zatím donutila se nad tím při každým psaní alespoň zamyslet...to není zas tak málo :)) jednou to nespíš dopadne:)

Zajímavý příběh, osvěžil mě. Děkuji. Trochu by ses měl mrknout na pravopis, interpunkci a tak. Když píšeš hovorově, je to snad ještě důležitější.

Nějakou dobu jsem čekala, kdy se objeví ten autobusák (řidič), než mi došlo, že název asi mluví o autobusáku (autobusovém nádraží). Četlo se mi dobře, jako vždycky, když někdo píše natolik zajímavým stylem, že samotný obsah pociťuju jako méně důležitý. Atmosféra, náznaky, neuzavřenost… ano, zajímavé!

 Dovolím si dvě připomínky k textu:

přesně takhle stejně sem kdysi přijel – nadbytečné zdvojení. Buď přijel přesně takhle, nebo přijel stejně. „Stejně“ nepotřebuje rozvíjející „přesně“, protože když je něco stejné, tak úplně, ne?

 Čím déle čtu, tím víc mi chybí jasné rozlišení (nejspíš pomocí nějakého pojmenování) mezi „ním“ (tedy hlavní postavou, jejímž pohledem sledujeme děj) a „ním“ (tím klukem, kterého pozoruje). Vznikají tam souvětí, kde není hned jasné, o kom z nich se zrovna co říká. Třeba:

„Strašně rád by mu ještě stihl říct spoustu věcí, ale neudělá to, protože ví, že by tím všechno zkazil a stejně by ho neposlouchal.“ „Dost možná to tady nakonec zvládne mnohem líp než on sám…“ Kdybys do takových souvětí občas vpašoval nějaké konkrétní označení (nějak pojmenoval hlavního hrdinu, já bych mu říkala třeba pozorovatel, nebo častěji označila toho druhého jako kluka podobně...), bylo by to přehlednější.

Máš pravdu. Původně to bylo ještě horší, vím, že jsem se aspoň trochu snažil to zpřehlednit, ale je fakt, že se mi to asi úplně nepovedlo. Možná na to pak ještě kouknu. Jinak díky ta tvůj komentář a postřeh! S tím zdvojením souhlas, to opravím hned.

Jinak o autobusáku-člověku bych asi mohl napsat taky. Znal jsem jednoho, co by za to stál. Jednou se s celým autobusem rozhodl pronásledovat řidiče kamionu, který mu urazil zrcátko. Byla to šílená jízda, myslel jsem že umřeme...nakonec ho dospělí cestující přinutili zastavit a všichni jsme vytoupili někde v polích. To ještě nebyly mobily a já jsem přišel domů za hluboký tmy. Autobus mu po několika dalších incidentech, z nichž několika jsem byl svědkem, vzali, tak začal jezdit s kamionem...tak možná příště :)

Má to takový nostalgický tón, ale popravdě nevím co si o tom myslet.

Cookie, chytej, něco jsem určitě ještě přehlédla. Prubni… PS. Je to jízda! Supr čtení.

Cookie Moon: Autobusák (hack)

Kola autobusů drtí zamrzlé kalužiny. Zvuky praskání pronikají přes sklo až do nádražního bufetu. Stoly přikryté omyvatelnými ubrusy. Za nápisem BISTRO začíná další den. Kouká skrze něj na projíždějící autobusy, na plechové střechy nad nimi, na stejně kovovou oblohu ještě o něco výš. Někdy si říkal, jak to, že za všechny ty roky se tady vůbec, ale vůbec nic nezměnilo? Co je to za divný místo? Vietnamská tržnice už zase rozkvetla, barevná trička, chlupaté papuče. Za zády syčení páry, bouchání příborů a plechů. Vzduchem prolétla vůně něčeho mastného, na co rozhodně neměl chuť. Na asfalt přistávací dráhy dosedala kola autobusů. Z nich postupně vycházeli mžourající rozespalí mimozemšťané. Měl rád tyhle dálkové spoje. Připomínaly mu, že přesně takhle stejně sem kdysi přijel on sám. A už tu zůstal. Sledoval, jak se rozhlížejí kolem sebe a přitom se marně zkoušejí dostat z pasti labyrintu zrezivělého zábradlí – první z mnoha překážek, které tady na ně čekají. Další duše, které protnou svůj čas na planetě s tímhle zvláštním místem. Někdo jen na pár dní, někdo celé roky, někoho už nepustí. Každopádně tenhle špinavej autobusák je první i poslední místo, který si každej otiskne do paměti. Jiná cesta sem ani odsud není.

Najednou mu do oka padla povědomá silueta. Vystoupil jako poslední. Na kluka spíš delší vlasy a nenápadné ošuntělé oblečení člověka, který se snad nikdy ani neviděl v zrdcadle nebo v odraze výlohy. Svýma trochu vykulenýma očima všechno zkoumá a hltá, ale sám si vlastně ani neuvědomuje, že i on nějak vypadá. Nebo je mu to spíš jedno. Na zádech malý, zato důsledně napěchovaný batoh. Aniž tušil, že je zpoza šmouh ve výloze vzdáleného bufetu bedlivě sledován, nechal všechny odejít a chvíli jen stál a koukal na odjíždějící autobusy, tržnici, chodce i bezdomovce. Pak vykročil přímo k jedné ze slepých cest, která končila zábradlím a tam, kde se ostatní otráveně otočili, on překážku lehce přeskočil, přehoupl se jakoby nic a pokračoval dál přes přistávací ranvej. Třemi rychlými kroky uskočil před autobusem, který jako kdyby ho chtěl za drzost potrestat, a už byl za dalším zábradlím a na cestě k podchodu mezi secondhandem a tržnicí. V tu chvíli zmizel z dohledu, ale on věděl, že bude pokračovat celou špínou dolního parku a pak přes parkoviště taxíků dál do útrob města, kde ho pohltí dav. A věděl i všechno, co bude následovat. Byl si jist, že je to on. Trvalo to o něco déle, než doufal, ale na to už teď nemyslel, byl rád, že se dočkal. Jeho čas tady se uzavřel. Může vyrazit. Strašně rád by mu ještě stihl říct spoustu věcí, ale neudělá to, protože ví, že by tím všechno zkazil a stejně by ho neposlouchal. V lepším případě by ho považoval za blázna, jaký z něj nakonec bude chtít vyloudit pár drobných. Popřál mu aspoň v duchu hodně štěstí. Dost možná to tady nakonec zvládne mnohem lépe než on sám a nebude muset na tuhle chvíli čekat tak dlouho v umaštěným a smradlavým bufetu.

Mezitím už na zemi přistálo několik dalších autobusů, z nichž vycházeli pořád noví zajatci zrezivělého labyrintu a následně pomalu chátrajícího, přesto kupodivu ještě životem pulzujícího města. Hledat… cosi. Ještě většinou ani nevěděli co. Vyhnala je stará místa, kde jejich čas už vyprchal, kde už se pro ně nemohlo nic pohnout ani tam, ani zpátky, kde se jim začínalo těžko dýchat. Úplně stejně jako jemu tady zrovna teď. Trochu jim záviděl, jak je tu pro ně vše nové a plné vůní, které ještě neznají, ale pro něj už dávno ztratily jakoukoli barvu a chuť. Ze všech věcí, míst a lidí postupně vyprchalo, co ho kdysi tak ohromovalo a přitahovalo, když ještě skrývali nějaké záblesky dobrodružství, tajemství nebo napětí. Zbývající dny tady jako by byly už jen dávno napsaný předvídatelný román, do jehož konce je ještě pořád bolestně daleko. Už neměl ani nejmenší chuť ho otevírat a proto tu jen seděl a čekal…

V tom hlubokém nostalgickém zamyšlení mu najednou došlo, že si musí sakra pospíšit, protože druhou příležitost už nedostane. Nechal nedopitý, už vystydlý čaj, zvedl se bez placení a naskočil do nejbližšího dálkového autobusu. Hned za ním se zavřely dveře a pár vteřin nato se odlepil od země. Ještě v tentýž den začala dlouho plánovaná rekonstrukce nádraží a tržnicí projely první buldozery. 

Mně se tvá povídka dost zamlouvá. Mohla bych ji nominovat do červnové soutěže Próza měsíce??

Skvělý nápad, který by se dal snad nazvat Vzpomínky mimozemšťana.

Pár drobných překlepů, ne všechny vypisuji:

za to důsledně napěchovanej batoh. - zato

a pár vteřin na to se odlepil - nato

nostalgickým zamyšlení mu najdnou došlo, - najEdnou

Príležitosť dostať sa z bludného kruhu? ..páčia sa tvoje opisy, dokážu navodiť atmosféru obraz predstavu, pracuješ s nimi veľmi premyslene a decentne...veľmi fajn pôsobí úvod, bavil má opis aktéra, ako vyzeral, vystúpil, jeho "pozorovania,predstavy"..ale v bode- bol si istý, že je to on...som sa trocha akoby myšlienkovo stratila,zrazu som nevedela či si predstavoval autobus, alebo alter- bol to autobusár, ktorý skončil ? V podstate ten záver mi dával asi viac nejakých otázok v sebe, alebo má zmiatlo ukončenie, asi som si vsugerovala že to bude pokračovať nejakým psycho...celkovo slušne napísané, asi sa k tomu vrátim vysporiadať si svoje "úvahy"

(Cookie, spisovná čeština je špičkově postavený hudební nástroj, nejvyšší kvalita. Když ho správně naladíš, čtenář pochopí melodii tvého příběhu mnohem snáz a pak daleko lépe porozumí i slovům tvého textu. Autobusák je hrou s nevyjádřenými podměty, využiješ-li nápovědnou sílu souladných sufixů, lze podstatně lehčeji sledovat, o čem v téhle prozaické písničce zpíváš. Méně formální výrazivo není třeba zavrhovat a ani by to nebylo přirozené, ovšem zrovna v případě Autobusáku velmi doporučuji zužitkovat např. dlouhé tvary sloves v třetí osobě množného čísla a další nuance, jednoduše protože jsou geniální a právě díky nim není zapotřebí užívat např. explicitně vyjádřeného podmětu tam, kde se bez příslušných tónů nutí nesrozumitelná hlušina. Osobně sice vedu v patrnosti, že se propaguje ústup a zánik dlouhých slovesných tvarů, mladší generace je využívají méně a méně, jenomže je to neskutečná škoda, jde o majstrštyk.

Ony třebas i tři singuláry mužského rodu, které se prolínají, dva životné, jeden neživotný na mnoha místech textu bohatě stačí, aby se hlava zabavila, tak proč ještě nutit čtenáře řešit v obecné češtině při průběžném plynulém čtení, zda jde vůbec o ten který z rodů atp. Proč ho tím zatěžovat?  

Je-li melodie čistá, dá se komfortně přemýšlet o obsahu samotného textu. A ta myšlenka je tuším moc fajn hra. Skočit po své poslední příležitosti.)

Z autorova typického obrazného vidění speciálně vyzdvihuji rozkvetlou tržnici. Boží.

Teda nápad Gory mi vyrazil dych. Ak toto je spomienka na mimozemšťana, tak zo mňa bude matka praveku. Vôbec nechápem ten súvis s mimozemšťanom. Je to chlap, ktorý si premieta svoj príchod do mesta, mladý, so snami, s očakávaním...Ale mimozemšťan? To kde si k tomu prišla, respektíve ako si na toto  prišla ?

yss: Napadlo mě jedině, že mimozemšťan rovná se ve zmíněné intepretaci looser, člověk pohybující se v dočasném vakuu, v dočasném obřím vesmíru svých ochromených schopností, a tedy vlastní neschopnosti. Je mimo.

Není to špatná interpretační možnost, ale zrazantnit ji explicitním názvem bych nedoporučovala, neboť by šlo o kruhový efekt, kde název vyzrazuje cosi stěžejního z přediva příběhu, ba z jeho pointy. Takový název by stál v přímé opozici k použitému principu výstavby a je poměrně jedno, zda se autorovi podařilo princip výstavby aplikovat většinově úmyslně anebo jej dosáhl spíše podprahově. 

Jo mám tam preklep, spomienky mimozemšťana..hej, v podstate by názov vyzradil všetko, aj keď si myslím, že tam ide v podstate o frustráciu a možno novú "nádej"...proste ísť po mimozemšťanovi mi príde out, nakoľko v texte už ľudia z autobusu toto prirovnanie dostali...uvidíme, kde bol ten zradný bod, nakoľko okrem toho že je to nominované do PM, mi nejaký koment redaktorky k textu chýba / ho je tam hezky...to je /

za mě opět dobrý čtení. hlavně to, jak tady pracuješ s dynamikou textu - neurčitost, přelévání, vjemy, barevný vůně a tak dál - a do toho ty střihy, náhlá rozhodnutí, záblesky - a pak zase zklidnění.

a rukopis, tvůj rukopis. podstatná věc.

Vzpomínky na budoucnost E. Danikena - název se mi prolnul se snově vzpomínkovou náladou povídky, to je "k názvu" vše... nenabádala jsem ke změně... při prvním čtení jsem sledovala nejdřív gramatiku a dojem z povídky jen volně nechala působit...

   Autobusák je fajn titulek, univerzální a zároveň lákavý. Postava hlavního hrdiny - jak ji vnímám, plastická a nabízející víc možností výkladu... vč. "mimozemské" ve smyslu osamocenosti "ve vesmíru" atd... i když pro fanouška sci-fi by některé indicie mohly nasvědčovat zcela jiné interpretaci... 

Vyjadřovací schopnosti autora a jeho vidění světa jsou pozoruhodné. V soutěži PM si ji přečte víc uživatelů, byla by škoda, aby zapadla.

G-bolo by fajn ak by takýto koment bol samozrejmosťou, nie "vydupanim"

K3: To nic, já o svých věcech většinou taky ne:)) Tady možná ještě trochu víc než obvykle. Jsou to jen takový pokusy, na kterých mě něco baví, ale často ani nevím co a proč. 

Silene: Jo, máš pravdu, je to lepší. Slibuju, že to příště zkusím učesat. Někdy to fakt může být aź irituící...já sám mám vlastně u ostatních velmi málokdy rád nespisovnou češtinu...přijde mi to takový falešný nebo jak to říct..některý překlady beatníků apod. Ale přitom, když to píšu já, přijde mi falešný to napsat jinak, než bych to řekl...ale zkrátka si asi člověk musí uvědomit, že to není to samý...hele ale takhle v komentářích to nevadí, ne? :))Gora: Určitě, budu moc rád! Jsem rád, že se ti líbí. Děkuju za hezký komentář i upozornění na chyby, opravím.yss: Asi to souvisí s prvním odstavcem mého komentáře...že je na konci víc interpretací a otázek, než odpovědí, mně právě asi nějak baví...na některý ani vlastně neznám odpověď ani já, některý když zkusím odkrýt, něco se mi z toho pro mě vytratí...ale chápu, že to může být protivný nebo až být irituící...možná tady už jsem za tou hranicí a je to až moc..

Luzz: Díky!

Jinak jako mimozemšťany jsem přijíždějící nazval jen přeneseně. Jako lidi, co přijedou do úplně nového místa, nemají se čeho chytit, nevědí kam jít, nemají žádný známý, že tak musí trochu musí připadat lidem, co už to všechno berou samozřejmě... Silene to vlastně docela trefila, jak já to vnímám. Žil jsem v několika městech v cizině, a vždycky jsem si trochu jako mimozemšťan připadal...zvlášť pokud člověk neumí pořádně ani jazyk, neznáte nikoho, nevíte kam jít a nemáte nic, než batoh.

yss, běžně k povídkám komentáře dávám, tohle jsem hodnotila navečer a byla unavená, ale vrátila bych se při soutěži...

Coocie, děkuju... avi PM

Cookie, ahoj, to se ví, že můžeš, jak zobák. Jen ten svůj lobbing nevzdám a nevzdám, pokouším se tě okouzlit tvou vlastní věcí, přemluvit tak, ukecat, smutná kulatá kukadla. Mně mimozemšťani ještě mžourali, pomžourávali z přítmí busu do slunce (výstup, východ) nebo rozespalostí (ukolébání jízdou a budík brzdou, vypnutím motoru, hned je po uspávankových vibracích). Ani nevím, zda je v textu, pouze účinky mentálních vizualizací vypisuji. 

Jo, akomodace! Frefný termín. 

Luzz to opět 

trefila svou krásnou kritikou.

Silene: Nojo, já vím, já jsem paličatej, ale minimálně jsi mě zatím donutila se nad tím při každým psaní alespoň zamyslet...to není zas tak málo :)) jednou to nespíš dopadne:)

Zajímavý příběh, osvěžil mě. Děkuji. Trochu by ses měl mrknout na pravopis, interpunkci a tak. Když píšeš hovorově, je to snad ještě důležitější.

Nějakou dobu jsem čekala, kdy se objeví ten autobusák (řidič), než mi došlo, že název asi mluví o autobusáku (autobusovém nádraží). Četlo se mi dobře, jako vždycky, když někdo píše natolik zajímavým stylem, že samotný obsah pociťuju jako méně důležitý. Atmosféra, náznaky, neuzavřenost… ano, zajímavé!

 Dovolím si dvě připomínky k textu:

přesně takhle stejně sem kdysi přijel – nadbytečné zdvojení. Buď přijel přesně takhle, nebo přijel stejně. „Stejně“ nepotřebuje rozvíjející „přesně“, protože když je něco stejné, tak úplně, ne?

 Čím déle čtu, tím víc mi chybí jasné rozlišení (nejspíš pomocí nějakého pojmenování) mezi „ním“ (tedy hlavní postavou, jejímž pohledem sledujeme děj) a „ním“ (tím klukem, kterého pozoruje). Vznikají tam souvětí, kde není hned jasné, o kom z nich se zrovna co říká. Třeba:

„Strašně rád by mu ještě stihl říct spoustu věcí, ale neudělá to, protože ví, že by tím všechno zkazil a stejně by ho neposlouchal.“ „Dost možná to tady nakonec zvládne mnohem líp než on sám…“ Kdybys do takových souvětí občas vpašoval nějaké konkrétní označení (nějak pojmenoval hlavního hrdinu, já bych mu říkala třeba pozorovatel, nebo častěji označila toho druhého jako kluka podobně...), bylo by to přehlednější.

Máš pravdu. Původně to bylo ještě horší, vím, že jsem se aspoň trochu snažil to zpřehlednit, ale je fakt, že se mi to asi úplně nepovedlo. Možná na to pak ještě kouknu. Jinak díky ta tvůj komentář a postřeh! S tím zdvojením souhlas, to opravím hned.

Jinak o autobusáku-člověku bych asi mohl napsat taky. Znal jsem jednoho, co by za to stál. Jednou se s celým autobusem rozhodl pronásledovat řidiče kamionu, který mu urazil zrcátko. Byla to šílená jízda, myslel jsem že umřeme...nakonec ho dospělí cestující přinutili zastavit a všichni jsme vytoupili někde v polích. To ještě nebyly mobily a já jsem přišel domů za hluboký tmy. Autobus mu po několika dalších incidentech, z nichž několika jsem byl svědkem, vzali, tak začal jezdit s kamionem...tak možná příště :)

Jinak o autobusáku-člověku bych asi mohl napsat taky. Znal jsem jednoho, co by za to stál. Jednou se s celým autobusem rozhodl pronásledovat řidiče kamionu, který mu urazil zrcátko. Byla to šílená jízda, myslel jsem že umřeme...nakonec ho dospělí cestující přinutili zastavit a všichni jsme vytoupili někde v polích. To ještě nebyly mobily a já jsem přišel domů až někdy v hluboký tmě. Autobus mu po několika dalších incidentech, z nichž několika jsem byl svědkem, vzali, tak začal jezdit s kamionem...tak možná příště :)

Jinak o autobusáku-člověku bych asi mohl napsat taky. Znal jsem jednoho, co by za to stál. Jednou se s celým autobusem plným lidí rozhodl pronásledovat řidiče kamionu, který mu urazil zrcátko. Byla to šílená jízda, myslel jsem že umřeme...nakonec ho dospělí cestující přinutili zastavit a všichni jsme vytoupili někde v polích. To ještě nebyly mobily a já jsem přišel domů až někdy v hluboký tmě. Autobus mu po několika dalších incidentech, z nichž několika jsem byl svědkem, vzali, tak začal jezdit s kamionem...tak možná příště :)

Máš pravdu. Původně to bylo ještě horší, vím, že jsem se aspoň trochu snažil to zpřehlednit, ale je fakt, že se mi to asi úplně nepovedlo. Možná na to pak ještě kouknu. Jinak díky ta tvůj komentář a postřeh! S tím zdvojením souhlas, to opravím hned.

Trochu mi to námětem a trochu i stylem připomíná Balabána a nepřijde mi to o nic horší...možná jen, že jdeš víc do hloubky, takže je přirozeně i delší. Možná by to mohlo být o něco kratší. Pár detailů by šlo asi vypustit a souhlasím, že ta analogie sucha je tam možná až moc..nevím..trochu to možná brzdí. Znáš román Jezero od B. Bellové? Něčím mi to trochu připomnělo. Ale detaily jsou fajn, je to díky nim takový filmový a skutečný, ty bych nechal. Hlavně je to silný a sugestivní..dokážeš hrozně dobře předat pocity, vtáhnout čtenáře do sebe..nevím, jak líp to říct.  Každopádně díky!

Mám potíž narazit na písmáku na něco, co by mě opravdu zaujalo. Tady jsem to našel. První má skvělou pointu, ale ty další dvě jsou ještě lepší nebo mi jsou minimálně blíž. Díky!

ps: proč u tebe Silene nerozčiluje ten nespisovný jazyk?:)) Je to tím, že to je poezie? Nebo to v mém případě je opravdu na škodu? Jsem si jistý, že u tebe to smysl má, ale u sebe nedokážu posoudit...no nic, každopádně je to skvělý!

Dost dobrý, opravdu! Díky

Silene: Nojo, já vím, já jsem paličatej, ale minimálně jsi mě zatím donutila se nad tím při každým psaní alespoň zamyslet...to není zas tak málo :)) jednou to nespíš dopadne:)

K3: To nic, já o svých věcech většinou taky ne:)) Tady možná ještě trochu víc než obvykle. Jsou to jen takový pokusy, na kterých mě něco baví, ale často ani nevím co a proč. 

Silene: Jo, máš pravdu, je to lepší. Slibuju, že to příště zkusím učesat. Někdy to fakt může být aź irituící...já sám mám vlastně u ostatních velmi málokdy rád nespisovnou češtinu...přijde mi to takový falešný nebo jak to říct..některý překlady beatníků apod. Ale přitom, když to píšu já, přijde mi falešný to napsat jinak, než bych to řekl...ale zkrátka si asi člověk musí uvědomit, že to není to samý...hele ale takhle v komentářích to nevadí, ne? :))Gora: Určitě, budu moc rád! Jsem rád, že se ti líbí. Děkuju za hezký komentář i upozornění na chyby, opravím.yss: Asi to souvisí s prvním odstavcem mého komentáře...že je na konci víc interpretací a otázek, než odpovědí, mně právě asi nějak baví...na některý ani vlastně neznám odpověď ani já, některý když zkusím odkrýt, něco se mi z toho pro mě vytratí...ale chápu, že to může být protivný nebo až být irituící...možná tady už jsem za tou hranicí a je to až moc..

Luzz: Díky!

Jinak jako mimozemšťany jsem přijíždějící nazval jen přeneseně. Jako lidi, co přijedou do úplně nového místa, nemají se čeho chytit, nevědí kam jít, nemají žádný známý, že tak musí trochu musí připadat lidem, co už to všechno berou samozřejmě... Silene to vlastně docela trefila, jak já to vnímám. Žil jsem v několika městech v cizině, a vždycky jsem si trochu jako mimozemšťan připadal...zvlášť pokud člověk neumí pořádně ani jazyk, neznáte nikoho, nevíte kam jít a nemáte nic, než batoh.

Napadá mě na základě kritiky teď, že by možná pomohlo si do textů až tolik neprojektovat svoje pocity a zkusit si držet maličko větší odstup a trochu víc sloužit textu. Tady jsem sklouznul ke svým vlastním pocitům při práci v továrně, namísto abych rozvinul zajímavější začátek

Děkuju moc všem za kritiky. Myslím, že abych něco kloudnějšího napsal, budu si na to muset vyhradit opravdu čas, což teď nějak nedokážu. Sám mám pocit, že tohle jsou spíš jen takový střípky něčeho většího, co do sebe možná jednou zapadne, když tomu dám fakt čas a péči (podobně jako hrdina v textu), ale zatím to samo o sobě nic moc není, s tím naprosto souhlasím. Spíš si hledám náměty a kousky světa, který ve mně nějak uvízly a z kterých by se ten můj fikční dal nějak poskládat...tak trochu si to tady zkouším. Velký dík opět Silene za vyčerpávající zpětnou vazbu! 

Děkuju za nominaci i všem za body i hezký komentáře! 

Určitě budu moc moc rád za nominaci!

jsem pako, omylem jsem smazal hezkou kritku od Bixleyho místo svojí...omlouvám se :(

Děkuju moc za kritiku. S nespisovným jazykem už zkouším ubrat, zdá se, že se tím nic neztratí a snad to bude ke čtení přijemnější. Jinak nedořečenost a tajemství jsou pro mě ze zvláštního důvodu nějak důležitý. Když začnu být moc konrétní, ztratí se tím pro mě určitý kouzlo. Ale chápal bych, že to pro někoho může být třeba i frustrující, protože nevím, jestli bych i v případným pokračování ty věci nějak doslovně vysvětloval...spíš asi ne :) 

Děkuju moc za kritiku. S nespisovným jazykem už zkouším ubrat, zdá se, že se tím nic neztratí a snad to bude ke čtení přijemnější. 

Uf, tak to je hodně depresivní knížka...ostatě jako skoro celá autorova tvorba:))

Heh, tak to se mi stává snad pokaždý...to už beru jako součást procesu :) Ale někdy se stane i opak, to je příjemný...ale to je spíš vzácnost :))

Alenakar: Já to tak mám třeba u písní - je to trochu jak skládat nějaký puzzle. Někdy dlouho hledáš to správný slovo a nejde to ani za nic...a ve spánku na to někdy přijdeš :) Luzz a Silene děkuju moc za za pochvalu a hekej rozbor...jo, dělám asi pořád stekný chyby, ale časem se to snad zlepší :) Jsem teď nějak línej na pracování na formě, sotva stíhám hodit něco na papír, protože se toho teď děje nějak moc, tak spíš sbírám materiál. Ale za všechny připomínky děkuju, nějak je reflektuju a hodlám se k nim vracet, ať pro to bude příhodnější čas.

mně přijde, že žít se psaním je trochu jako bejt detektiv...nejde to nikdy úplně vypnout. Z toho to nějak vzniklo. Každopádně díky :) 

díky :)

Silene, ty jsi boží! To je asi nejpečlivější a nejpodnětnější kritika, kterou mi kdo kdy dal. V nějakou zpětnou vazbu jsem doufal, když jsem si tu zakládal účet...ale že dostanu tohle, jsem vážně nečekal. Že někomu může moje psaní stát za tu námahu a čas, kterou tomu věnuješ, to mi připadá neuvěřitelný a strašně si toho vážím. Úplně se směju radostí z tebou vyzdvihnutých momentů, který mám sám rád, ale u kterých jsem si myslel, že nemaj nějakej objektivní přesah..až jsem z toho skoro dojatej:) Hrozně moc si vážím všech odborných postřehů a objasnění, co se týče jazyka a stylu...nedokážu to všechno teď vstřebat, ale mám dost o čem přemýšlet! Jsem si jistej, že se k tomuhle komentáři budu při dokončování dalších věcí vracet.

Díky za hezkou a pozvbudivou zprávu! Pokusím se nenechat moc rychle zkorumpovat :)

Heh, tak dík. Polepším se:) Salud!

Děkuju všem za (o)hlasy, mám z toho radost:)

Děkuju moc všem za hezký a povzbudivý slova a gratuluju vítězům!

Děkuju! A je to vlastně pravda, molitan by šel ke dnu, bylo to asi něco, jak říkáš. Musím to pak opravit:)

Díky, Luzz, chápu to a budu :)

K3, kouknu na to a kategorii zkusím upravit.

Gora: Děkuju, pro mě je ta jistá neurčitost právě nějak důležitá. Za nominaci budu moc rád:)

Děkuji moc

Luzz, děkuju moc za hezkou kritiku. Se vším souhlasím. Ta nesourodost s poslední částí souvisí možná s tím, že tohle byly původně dva texty. Jak jsem je dal k sobě, už jsem je pak nedokázal odtrhnout..nějak mi to k sobě patřilo. Dá se říct, že celá ta část s hudbou a kazetama atd je doplněná post, předtím tam byl jen šum...jenže to by zas byl jen takovej úryvek odnikud - takže možná důsledek pokusu o něco trochu delšího.

S těmi opakovanými slovy si zkusím příště líp poradit. Já většinou vím přesně, co chci říct, ale formulovat to do vět je pro mě někdy pořád těžký a spoustu věcí si pak nehlídám:)

Jsem každopádně moc rád, že to na tebe působí, jak píšeš.

K3: Moje chyba, já to dal nějak ze zvyku...jde to zpětně nějak změnit?

Určitě jo, ale já dal jen jedno :D Asi nějaká chyba.

Děkuju

Děkuju

Děkuju

Děkuju

Děkuju

Děkuju moc za pochvalu, ysslandie!

Luzz/Próza měsíce, rozhodně, budu moc rád! Děkuju vám moc!

Luzz/Próza měsíce, rozhodně, budu jedině moc rád! Děkuju vám moc!

Silene, jak jsi to našla? Ten song jsem napsal asi v osumnácti a vymazal z internetu krátce po zveřejnění, když mi došlo, jak to je pitomý...ale někdo ho stihl stáhnout a pro pár kluků se z toho stala taková lokální hymna :)) ale já se za to spíš stydim...)) ale to je jedno - fakt by mě jenom zajímalo, jak jsi to vypátrala...klidně napiš zprávu (jestli to tu vlastně nějak jde..?), ať tu nespamujem :) Děkuju :) 

Děkuju, Silene, já to beru všechno jako takový zárodky nebo klíčky, ze kterých může něco vyrůst a věřím, že se to i vzájemně jednou nějak propojí - už teď se mi vrací určitý druhy postav i prostředí a motivů...tyhle věci si dávám bokem. Akorát tady je to (stejně jako s tou garáží) vážně jen stará vzpomínka - vlastně v ní není nic vymyšlenýho a v tom pro mě byla i určitá hodnota..ačkoliv jinak si domejšlím a vymejšlím rád :) Děkuju každopádně za hezkej komentář a zpětnou vazbu!

Jasně, tyjo, děkuju za podporu a impuls, vážim si toho, zkusim se někdy pustit do něčeho delšího. Když já když píšu, většinou vůbec netušim o čem to bude, kam se dostanu...což mi přijde, že u příběhu to chce asi dopředu trochu vědět...:) 

Dobře, tak já to někdy zkusím :) Děkuju

Díky moc, Annie :)

Však neříkám, že bych je tam chtěl mít :D pár let na to jsem začal poslouchat úplně jiný věci, spíš to, co posíláš :)) Ale prostě tyhle rádiovky byly první věci, který jsem nějak vnímal...a furt na tom je pro mě něco kouzelnýho ;)

Spíš tyhle fláky mi z hlavy nikdo nevymaže :)

https://www.youtube.com/watch?v=GVIrsFe2Ks8

Spíš tyhle fláky mi z hlavy nikdo nevymaže :)

https://www.youtube.com/watch?v=GVIrsFe2Ks8

Děkuju moc Luzz a Majaksovi. Otevřhuba: takovýhle tvrďárny z tama úplně nepamatuju :))

Děkuju moc Luzz! A víš co je sranda? Já mám opravdu vystudovanou animaci :)) 

Tohle mě fakt bavilo, skvěle napsaný. Děkuju za parádní čtení!

Díky moc :) 

Děkuju Janino za hezkou zprávu a upozornění. Opraveno :)

Děkuju všem moc za hezký reakce! Jj děda měl rád pořádek a tohle bylo někdy v devadesátkách, mně mohly být počítám tak 4 roky:) 

Ahoj Luzz a děkuju moc. Já mám zatím jen takovýhle střípky, který spolu někdy souvisí, ale většinou moc ne... Hrozně rád bych někdy zkusil něco delšího nebo něco z toho rozvinout. Ale bojim se, že komplexnější příběh bych neuměl, stejně jako třeba autentickou přímou řeč.

Já dělám hlavně písničky, což jsou pro mě spíš jen takový samolepky, dojmy...a podobně je tomu s těmito krátkými prózami. Ale děkuju za pochvalu a impulz, budu to zkoušet a třeba jednou přijdu jak na to:) 

Jee, tak jo. Děkuju :) 

Se vším souhlasím a ten konec je fakt hodně hranatej, až se divím, že jsem to tak nechal. Celkově to není můj nejpovedenější text, možná se k němu vrátím zase za rok :)

Děkuji moc za konstruktivní kritiku.

Moc vám všem děkuju za zpětnou vazbu, moc si jí vážím a mám z ní radost! 

Gora: perfektní postřehy, děkuju, už jsem to zapracoval v originálním textu. Ta věta tam opravdu nepatří.

Silene:  Děkuju! S tím opakováním je to spíš nechtěnost...takhle daleko asi ani neumím přemýšlet:) Myslím, že často popisuju pocity, který můžou bejt dost univerzální. Vlastně bych se vůbec nedivil, kdyby to bylo nudný...ale já mám asi ten problém, že ve mně i obyčejný, běžný, samozřejmý věci připadaj zajímavý... Vlastně jsem díky tomu docela šťastnej člověk :D 

Děkuju ještě jednou moc všem za hezký slova!

Teď koukám, že jsem to začal ironicky, ale ztratil nadhled a sklouznul trochu k patosu...což je možná škoda...příště nechám dýl uležet na úkor aktuálnosti :)  každopádně děkuju moc za hezký komentáře.