Písmák A tak si tu zvracíme
Vyžilí lidé,
vyžilá města,
vyžilá dě. ka,
i její gesta.
Tiše a přitom tak na hlas
Tiše a přitom tak na hlas, křičím o pomoc. Vtom šíleném tichu, na mé složité cestě, odnikud nikam. Ó teto Dito, prosím, řekni jim to. Pomoz mi, prosím.
Život je jen taková hra
Tak jasné, je to taková hra, nejdřív ti dají city, naučí tě mít rád a milovat a pak tě poserou a dívají se, jak se v tom plácáš. Nebo z tebe udělají asociála, psychopata bez citu, bez svědomí, a pak se zase dívají, jak jdeš proti těm, co mají city a ubližuješ jim. Život je ve své podstatě strašná zvrácenost, která nemá cíl, smysl, směr, prostě NO FUTURE. .
Zavřít svůj krám
Co se to děje.
Kam ten svět spěje.
Ach drahá matko, chtěl jsem již jít.
Řekli už brzy a svět tě mrzí.
Mám zmatek v palici
Mám zmatek vpalici,
vželezné ulici, vřídké stolici, na krku přijici.
Tmavá ulice, světlá stolice a mladá přijice kňourá.
Ve slepé ulici se zmatkem vpalici a srakem na plíci,
Mé ženě
Prokleté dny,
kdy necítím tvůj tep na svém těle.
Jsem plný beznaděje,
nemohu-li vnímat pach tvé kůže .
Líbám tě lásko, líbám před spaním
Mé hlady,
tvé spády.
Mé chutě,
tvé, ne. Tak krutě.
Jen tři tečky . . .
Stojíš na páse, ten ujíždí vzad.
V dáli tvá naděje,
ty zoufalec, musíš se smát.
Krutá tvá beznaděj,
Stůj, má beznaděj
Poraněná křídla,
peruť rudá jako mák.
Poraněná duše,
jsem sobec a né vrah,
Dokonalá
Padaly city z hlavy,
to vlasy z láskou chemoterapie.
Skořápka zvaná člověk.
Asnůška lživých pravd.
Snad Kat
Děkuji za každý pohled,
jenž utkví na rtech, jenž spatří tvé oči.
Za každý pohled dychtící po kráse tak žíznivé,
děkují ti všechny mé duše, tak zkažené, tak mdlé.
Všechno je jen o sexu
Mlčíš a mé splíny padají do nebes.
Mlčíš a má duše v pekle se vzpíná,
je sama a prázdná,
je sama a kalná, jak sklenice po dešti vína.
Najivky - Kapafky
Hej, ženy .
Dohnáni k zoufalství jak psanci, my muži.
Smutná melodie a bílé stěny, ústavů.
Dohnání k šílenství bezprstých dlaní,
Iluze
Pod plamenem tvé dny kráčí,
za soumraku vstáváš,
od pramene žal se snáší,
za setmění o svůj život hráváš.
Jsem takový
Bludný kámen na krku tkví,
mysl je divoká.
Tvé oči, myšlenky hříšné a spásné,
mé ruce, dotýkat se tě smí.
Dno
Pozoroval jsem ženy,
jenž ctnost a lásku ztratily.
Seděli s dětmi
a jejich muži je hanili.
Až jednou .............
Až jednou odejdu,
bude zde pusto.
Bude zde pusto stejně tak jako když jsem zde byl.
Neboť svět je pustý.
Rty ,sex a víno
Úsměv,
tvá krásná to próza,
naděje mích všedních dní.
Úsměv,
Blíženci
Vteřiny dojetí, stíhá je čas,
ách bože né,
nechej mě v zajetí,
v zajetí naděje a jejich krás.
Mlčíš
Mlčíš a má duše se halí v černý mrak.
Mlčíš a mé oči osiřelé po obloze temné jako stín plují.
Mlčíš a já čekám na řádků pár jak trosečník na smilování.
Mlčíš a místo nebe přilétá černý pták a ptá se:
Cesty
Ač jsme si souzeni,
každý sám se brodí.
Jsi stejně tak má,
jako já tvůj.
Nesmělý
Bezelstné vteřiny v zápalu dojetí,
měkké jsou peřiny,
láska je pojetí.
Prsty mé hledají na hebkém těle,
Rozkoš
Proud řeky urvalé, mazlí se s kameny.
Láska,
stvoření nestálé pálí jak plameny.
Jemně se dotýkej ať tě to nepálí,
Amor
Jsi andílek na mráčku s růžovou duší.
Jsi slunce na vodě a málokdo tuší,
že hřeješ jak plamínek,
že nespaluješ,
Němá
V objetí svobody s náručí citů,
usíná svědomí křehké a krásné.
Budím tě polibkem na stráni za úsvitu,
slastně jsi prokřehlá,
Bohužel
Tvá láska,
posmutnělá myšlenka,
jak rozjetý vlak v dáli mizí.
Mávám ti, loučím se a přitom zmírám,
Blondýnka
Utopen na lžíci žalu,
své slzy polykám.
Zůstal jsem sám.
Do dáli tajemné hledím a vzpomínám,
Jiný, jiná
Podivné cesty svádějí nás,
já miluji tě, mám tě rád,
milencem tvým zůstává čas.
Jsem jiný a ty tak krásná,
Kapky deště
Prsty jak kapky deště tvé tělo hladí,
stékají po kůži jemně a lehce,
stékají po tváři, ve které oči tvé mé pohledy sají.
Tvé oči hluboké a čiré.
Smutek
Pročpak pláčou oči mé.
Žalem se duše zaplaví.
Odcházíš,
odcházíš a já nevím komu patří srdce tvé.
Touha
Hvězdy padají a já nemohu spát.
Závojem černým jak tma halíš své tělo.
Zavírám oči a nechávám si zdát,
líbám tě, hladím, jím tvoji něhu.