Písmák Kamarád "Průvan"
Ve dveřích stojí "Průvan" a říká, že by se rád na chvilku zastavil.
Koukl mi na záda - místo aby seděl u stolu a čekal, až mu přinesu horký čaj.
No, a zas šel dál. a povídá, že ten čaj se teď bude hodit spíš mně - a taky že jo.
včera se mi nedařilo
v stín se měním tvojí vinou,
hrajeme hru s rakovinou.
chvíli já a chvíli ona.
cítí se tu jako doma.
zpověď "ulice"
Nebe pomalu zhasíná a ty už se taky pomalu chystáš do říše, odkud my prokletí nemáme klíč –
- ke štěstí má člověk prý jen krůček, ale pověz mi, kde jsem ho po cestě ztratil já…
Potkávám tě ve stínech všech stromů, ale ani jediný pohled… Ne, já si nezasloužím,
nejsem ani ksmíchu a aby nade mnou někdo plakal mě nikdy snad nenapadlo.
Beze jména
Vyslechni slzy a ochutnej čas,
spoutaná časem se rozběhni do polí,
obleč si ticho, vždyť jsi jedna z nás,
zapálit srdce už ani tak nebolí.
Směju se...
Směju se – volavka láká mě ksnídani…
Směju se – nebe tu mám jako na dlani…
Směju se – vítr prošel se vkorunách…
Směju se – tvůj stín mizí v mých ozvěnách…
počítání na prstech
ty a já- my
ty a ona - taky my.
ona a já - jsme jedno tělo.
roste ve mně, kulatí mé mateřství :-)
vše a nic
smutná jsou rána, když miluješ noci.
plné vášní
krásná jsou rána, když miluješ muže.
mezi polibky se probouzíš
vločky
je pozdě, ano je pozdě a on se nevrátí.
a já tu taky nezůstanu - přísahám.
mezi vločkami odtančím na jinou planetu,
na opratích větrnného koně. až nebudu moci dál.
opačná znamení
z okna se dívám a nevidím nic.
čím to. jsem malíř. letních doteků
poslouchám do ticha.
růže
Bílá růže vprostřed moře,
tichá jako jarní stín,
poletuje kolem tiše.
hledá, kam by světlo skryla.
na Máše
letím ti naproti,
letím ti vstříct,
letím, a Lásko má, musím ti říct: "Něco cítím. "
Motor už zhasl a lidi šli spát,
prádelní šňůra..
mám tě tak ráda a není to zločin snad.
vidím tě stárnou a . co z toho.
nejsem sama, ale ty se mnou taky nejsi,
říkáš mi "baby" a .
jako dítě jsem...
Jako noční klid.
sníh taje,
jako ranní bludné stavy,
zdá se každý pohyb nudný,
blbost
já jdu k tobě a ty pryč jdeš.
jsi jako slza - směšná a drzá.
co pálí a v dáli.
jsi z kamene
pro něj
Jsi jako motýl,
uletíš.
Jsi jako včela,
bodneš a umíráš.
vinné - braní
Má dáti - dal, a cos mi vzal,
to si pro mě za mě nech.
A je to tak, ty nejsi vrah,
jenom čas ti uletěl.
otázky životu
Živote, kde jsi. Čekám tu na tebe,
zakláním hlavu a koukám se do nebe -
divné mraky tam v zástupech kráčí,
jak lidské duše své osudy vláčí a pláčí.
pravda?
pravdivá lež a ulhaná pravda se nachází v srdci mém. rozbouřeném a prokletém. osamoceném.
jako klátící se strom ve větru mi připadá mé tělo rukou z ocele alkoholového opojení zatěžkané.
jako počasí
Svítá, a obloha otvírá oči,
tak jako ty, když mě nejvíc máš rád,
tak jako ty, když mě voláváš zpátky,
tak jako ty, když si nevzpomínáš.
jak???
"Jak očistit svou duši, co do pekla je zralá. -
- Jak tušit. " to vždycky ses mě ptala.
Jak najít svého Boha, když prostě žádný není.
Přijdu
K ránu. až se otočíš a zívneš. já tu jen tak opřen budu stát.
a o tobě si ti tisíckrát a dál nechávám zdát.
tisíckrát
Tak jako já, tak jsi i ty, v té vesmírné dráze,
umírám, zhasínám, s tebou chci být,
v půlnoční krajině se světýlko vznáší,
myslím, že náš bude ráj.
nevinný?
Ve ztemnělé schránce mých takzvaných hodnot, se opíjím láskou a nenávistí.
Jsou jak trny růží, tak lehce se srostou
a růžovým trnem tě nepolíbím.
Mám pohádku o snu, však zdá se mi dál,
modrá a bílá
Paprsky vpíjí se mi do očí a mně je smutno. Chcou se mi brečet slova, která se rodí v mém náručí smrtelných nároků na život.
Modrá a bílá objímají mou tvář a já umírám v pravdách a nemocech mé zkamenělé duše. Ocitám se na pokraji uznaných a nepoznaných doteků, které dráždí a koketují svou přirozenou vážností.
Apologize
Kde je to štěstí, co mi tě dalo.
Kde je. A proč mi tě vzalo s sebou na cestu dlouhou a zlou a. špinavou.