Písmák | 19.07.2000 00:00 | K dílu: Lyrykův ráj | wen |
| No, mně ani tak nejde o to odhadnout, o čem to autor původně psal (co tím chtěl básník říci). Myslím, že bez nějaké bližší znalosti autora (aspoň životopisné) to beztak nejde. Snad jen u děl, která se čirou náhodou vztahují ke konkrétnu, kterého se sama nějak účastním (v tomhle případě snad jedině tedy prostředí písmáka) můžu hledat zase konkrétní souvislosti. Kolikrát ani nechci. Každý zápis je sice svým způsobem výpovědí o nějaké skutečnosti, současně ji ale přesahuje, právě díky tomu, že ten zápisek čte někdo, kdo o těch věcech nemá ponětí. Víš Merle, co já chci? Já vlastně chci udělat dvě věci :-) Jednak radost autorovi, že třeba v jeho dílku najdu něco, co on sám tam ani nějak nezamýšlel zrovna napsat - protože pak, myslím, to dílko ožívá svým vlastním životem, tak trochu se vymkne autoru z ruky... a to musí být děsně fajn :-) No a pak bych měla já osobně moc velkou radost, kdyby lidi začali trošku pečlivěji (a pomaleji) číst třeba právě lyryka. Ono.. jsou krásný perličkovitý díla, vystavený pěkně na krámě, no a těm můžu dát tak akorát tip. A pak jsou perličky ještě ve škebli a k těm bych ráda trošku pomohla těm, co na nějaký otvírání lasturek nemaj kdy... Když se povede, fajn, když ne, nevadí, mě to baví :-) | ||
| 17.07.2000 00:00 | K dílu: Lyrykův ráj | wen |
| Totiž... ono je to sice v pojmenování úvahy, ale přesto mne mrzí, že jsem zapomněla pod název citované a uvažované básně dát autora - Lyryka. Tak... promiňte, prosím. | ||
| 14.07.2000 00:00 | K dílu: Cizince Sonatině, s úctou | wen |
| Sonatina: Ale jo, jo, pojďme se všichni objímat, vždyť jsme v ráji ;-) Merle: námitka :-) Toto je cokoli jiného, jen ne kritika, na tom trvám :-) To už raděj básně epické :-))) | ||
| 13.07.2000 00:00 | K dílu: Cizince Sonatině, s úctou | wen |
| Merle mi poradil, psát své pokusy o výklady některých rébusovitých dílek tímto způsobem, prý psaním přímo k dílu o nich pak nemá ponětí... :-) | ||
| 13.07.2000 00:00 | K dílu: | wen |
| L + S: toho se nebojím, nemyslím, že by má dlouhosáhlá pojednání někdo krom vás dvou četl :-) | ||
| 11.07.2000 00:00 | K dílu: | wen |
| ... Začátek básně mi nemůže nepřipomenout modlitbu, a tak se mohu vydat po první nabídnuté linii výkladu, kde první sloka (20 veršů) se vztahuje k Bohu a zbytek básně je výpovědí básníka o sobě. Velmi dlouho mi vztah mezi těmito dvěma částmi (první sloka s dalšími třemi) nebyl příliš jasný, pátrala jsem po nějakých společných indiciích a došla jen k tomu, že „Otec náš“ – je laskavou chimérou pod duhou, která slibuje „netrestat“ (viz Bible - popis slibu Boha po potopě) – ale je to chmurný (?) slib, nad kterým se brána (vstup do nebes (?)) skládá z otázek (žádné odpovědi?). A pak jsem ještě objevila prolínání popisu pekla či ráje – blízko, prakticky splývají a vzájemně se ovlivňují. Tolik první linie… Jenže – ve druhé sloce narážíme na „svěřené osudy“ – ty básník vztahuje (zde) k sobě – neboť jeho důkladné okamžiky tyto osudy zbanální. Komu jinému ale mohou být svěřené nějaké osudy (v rámci této básně) než výše zmiňovanému otci ? Takže mi začíná jistá „nespojitost“ mezi první a dalšími slokami korespondovat s vysvětlením, že „otec“ je taky básník – a ta první sloka je prostě popis postoje jeho „dětí“(lépe by bylo, kdybych zopakovala ono slovní spojení „svěřené osudy“) k němu. Řekněme tedy, že „básník má děti“, což mohou být jak „básníčci“, tak „básničky“. První sloka je pak nesmírně zajímavým svědectvím toho, co si autor myslí, že si oni myslí, že on si o nich myslí (nepřijde vám, že některé obraty jsou obrazným popisem „básní“ a procesu jejich vzniku či jejich prostředítěhotná smrt, pod schody slov s plnou tmou, z ran odvozené vidiny, pokorné stesky, necivilizovanou travou ?) a současně, že básník cítí, jak mu oni „soucitně a ohlazeně“ říkají, čím pro ně je - laskavou chimérou - tedy chiméra je málokdy něco příjemného, ať už si ji vysvětlíme jako příšeru nebo jako utkvělou, klamnou, vidinu (halucinaci) - slovo „laskavá“ to zjemňuje. (snad v této chvíli se nejvíce kloním k tomu, že svěřené osudy nejsou básníčci, ale vlastní autorova díla, která „zde“ ožila a začala mít svůj vlastní názor na svého autora) Na rozdíl od první sloky, kde básník mluví sice o sobě, ale vžívá se do postoje „tamtěch k sobě“, v dalších slokách už je „sebou“ a naznačuje, že důkladné okamžiky (bohužel?) propadly - navíc zdůrazňuje, že jsou to „jeho“ důkladnosti, co tu propadá řešetem, které je poskládané z ozvěn „více než dobrých“ (přímo pohádkových :-) ) konců – navíc benefic – tedy pro vlastní dobrý konec (za účelem jeho zisku?) pořádaných představení (psaných básní ?). Přičemž ke zbanálnění osudů „svěřenců“ (což nemusí být básníčci, ale i jen jejich dílka) přispívají též „splínem totálně překořeněné“ verše – líté a vhodné (milá rozpornost?). (vida, tady si zase přikláním k dětem – básníčkům a jejich dílům, nikoli autorově tvorbě) Z "vhodných" dílek se stávají „kulaté romance“, mince. Usínají. Poklidná atmosféra, že ? Leč neudržitelná. Básník má jiné představy. Peklo přetavuje – zlato se tříbí v ohni představ? A tak občas (nebo dost často?) gejzírem (když se mu zamane) rozhodí (jinak nudným) rájem (kde se všichni milují a jsou k sobě TAK laskaví a ohleduplní) zlaté, horké, mince. Sbírejte! Určitě se nepopálíte! * | ||
| 27.06.2000 00:00 | K dílu: | wen |
| Nejspíš to tak bude, dj, ale nebrání nám to vnímat ji po svém (dokonce každý po svém, nádhera, viď?) Ale možná, že Zolli nezajímá, jak tu básničku čteme. Víš, mně přišlo zajímavé "čtení přes desatero" právě díky tomu sestupu od 7.přikázání přes šesté k pátému. Já tyhle svý poznámky vůbec nepovažuju za výklad nebo rozbor nebo kritiku nebo cokoli, já jen si myslím, že by autora či autorku mohlo potěšit, že je nejen čten, ale i promýšlen.... :-) Zolli, promiň, že ... :-) ti tu takhle diskutuju a vůbec... já se umravním, uklidním, ztiším | ||
| 27.06.2000 00:00 | K dílu: | wen |
| já jsem celá nekorektní vycházela jsem z toho názvu, slovní spojení čísla a slova "přikázání", domnívám se, právě nasměrovává ke katechetickému desateru, nikoli k Písmu Možná ale zbytečně hledám zavěci a autor nechtěl naznačovat nic víc než jen ono "nesesmilníš" - přesto, domnívám se, je milé, objevit odkazy i jiné než autor zamýšlel. | ||
| 27.06.2000 00:00 | K dílu: | wen |
| Mám maličko času ... chtěla bych pochválit (a upozornit na) alespoň toto: Název "sedmé přikázání" odkazuje na desatero, kde sedmým přikázáním je "nepokradeš". Téměř dvě třetiny básně pak evokují spíše šesté přikázání "nesesmilníš" - svými obrazy "smyslné" rozkoše. V závěru použito "nezabíjíte" (nemělo být "nezabíjejte" ?) - evokuje páté přikázání. Tato tři přikázání bývají mezi lidmi "nejvíce známa" (tím myslím ty, kdo desatero běžně vyjmenovat neumí") - myslím, že autor chce evokovat celé desatero…. tedy… nejen k člověku, ale i k poezii - dodržujme pravidla… nebo jinak - také poezie "je živá" (nebo aspoň může být) | ||
| 27.06.2000 00:00 | K dílu: | wen |
| Jako by nevěsta měla jiskru, zastřenou sice vnitřním ztišením – a přece, už se tuší bouře, jen co se blýskne daleko na obzoru v mracích vytušeně nutných? Říkám si, jakpak asi Sonatina vnímá manželství – a věří mu? Když nevěsta souhlasí usmířená, citem je přízeň a podnětem upřímnost – je to synonymum Lásky? Z celého srdce BlahoPřeji :-) * | ||
| 13.06.2000 00:00 | K dílu: O čtyřech cudných bohyních | wen |
| To už je tak silně "Dědečkovský", že mám chuť ti přepočítat vnoučata ;-) | ||
| 13.06.2000 00:00 | K dílu: | wen |
| Musím se usmívat, protože ten krásný nadpis čtu tak, že ti přátelé pochopili útěk z nesnesitelnosti a současně (pochopili útěk z) divoce elegantní přítelkyně – alébržto, napsat to já, řeknu si – chybička se vloudila, zapomněla jsem čárečku za větou vloženou, ježto to ale napsal lyryk, který je znám svými mnohasmyslovými složitými stavbami, kdoví, co všechno ti dva přátelé tehdy pochopili…. - moc se mi líbí to, že snům nikdo „nevyčte v kaluži pomočený měsíc“ jednak díky zvukomalebnosti a pak, především, pro několik výkladů, které se tu nabízí. Už jen to, že oddělením slok se „sny“ vzdálily natolik, že sice mohou být „předmětem“, ale také nemusí a může to být psáno o psím páru. Vyberu si tedy hned ten a hned zas onen předmět a nechám propůjčit dalším slovům odpovídající význam… Tedy, pokud jsou předmětem sny, nechávám slovu vyčte význam „přečtení si z nich“ z těch snů (ovšem, protože formulace je „nikdo jim nevyčte“ nikoli „nikdo z nich nevyčte“, chápu jako - vyčíst do mrtě, až nadoraz) …. Kdežto, jsou-li předmětem psi… :-) Nu a dál… To je krásnej obrat… Měsíc odražený v kaluži se zhmotňuje a může být pomočen… Na měsíc se obvykle vyje, bývá symbolem nedosažitelnosti a kdovíčeho ještě… a tady ho máme pěkně naservírovanej k nohám a možno na něj …. :-) - Líbí se mi toho mnohem víc - Je to poněkud jiné než „typicky lyrycké“ :-) - Trošku bojuji s "hafím ňufáním" vyvolává ve mně představu, že manželé nejen zjihli, ale započali s takovým tím "ťuťuťu ňuňuňu", no, možná jo? :-) - Pár teček za posledním veršem je vskutku na místě. Ta věta otevírá prostor, kterým by se měl čtenář chvíli brouzdat, a když nic, tak třeba začít brát Lásku doslovně. * | ||
| 16.06.2000 00:00 | K dílu: | wen |
| * | ||
| 16.06.2000 00:00 | K dílu: | wen |
| Tak… jsem napsala sáhodlouhé "o tom jak čtu tuhle báseň", ale pokusím se to maximálně zestručnit. Jedno vím ale jistě - rozhodně se mi nepodaří zbavit se já sání :-) - ať dělám, co dělám, nemohu si pomoci, přijde mi, že popud ke vzniku básně dala Šílená svým "Snem o otroctví" (datum zveřejnění 12.6., zřejmě ráno, protože je to toho dne druhé dílo) Vedou mne k tomu nejen první a předpředposlední verše (Převlečen za šíleného otrokáře .. Vzbudím karavanu a dám všem otrokům milost … ) - V pachu zrady stavu .. jakoby se autor sám obviňoval, že zrazuje svůj "cech" (literátů?) - tím, kde se ocitá, tím, co "dělá", tím, že se se převlekl za "otrokáře" (kritika)? - už zaschla mi tma pod očima .. mohlo by být vnímáno jako symbol "prohlédnutí" - ovšem krutého, bolavého, krvácejícího - nactipotrhlá nenávist unávla .. unavila se už i nenávist, má nenávist čest? je jí možno nactiutrhovat tak dlouho, až je potrhaná - potrhlá - přestává se chovat "normálně" - takže bláznivá nenávist ve smyslu své cti? - Tolik popis situace, ke kterému, domnívám se, patří i název, ale k tomu se ještě vrátím. - další dva verše k popisu aktuálního stavu přivádějí minulost (včerejší), která je "již seschlým uplivnutím" (tedy ta část minulosti, ve které bylo obsaženo pohrdání) - a pak teprve přivítání nás, čtoucích (ano, už jsme "in") - v šedivém ragtimu (nabízí se asociace s šedivou realitou a oslovuje i "time" obsažené ve slově ragtime) - Pravda se zapomněla usmát .. samo o sobě velice oslovující a propůjčuje celému textu rozměr velice osobní, niterný, Pravda už neutěšuje, už jen JE, chybí tu cosi, usmát se měla, zapomněla… (prosim vás, nezlobte se, nedokážu být stručná) - Blížíme se k tomu, co má přitahovat naši pozornost, co upoutává, co křičí, obklopeno dvěma spolu souvisejícími verši o té pravdě…. ARAB URAZIL ARABA - smrt bez čísel! … výkřik o smrti vypadá jako rozsudek, tedy "tys urazil a bez ohledu na poměr urážek a chval (bez čísel) jsi odsouzen k smrti (?) - chápání tohoto verše jako "rozsudku" umocňují oba verše v okolí (před a za), které pro změnu připomínají (sebe)obhajobu odsouzeného. Také další dva verše - otázka (a až zoufale umocněná) po jméně, jakoby po nové existenci, "jak tedy, jak, jak aby to bylo "beztrestné" - jak, je-li toto trestné?! - A další dva verše možno číst minimálně dvojím způsobem - buď vcelku, nebo jako otázku a odpověď - Na otázku po beztrestném jméně je nabídnuta odpověď: Dát každému okamžik úplné pozornosti, jeden absolutní pohled uznání SPOČITATELNÉ spravedlnosti!! Nádherná definice obvyklého lidského chtění a nárokování ve vztazích "ostatních" k nám!!! - číslo je dost možná velice reálně spočítáno, přepočítávat není možné, nikdo nevíme, kolik času je k dispozici, jak dlouho trvá "okamžik úplné pozornosti" a kolik je o tuto pozornost zájemců… a tak zůstává mnoho těch, kteří marně touží po ….. :-) - a hladina (hladina je to nahoře?) je "neúnosná", nic neunese? málo unese? Má ochablé svaly, ale ještě zve umělce … - ale je to "sebevražda" - "radost mi fackuje…"+ další verš - tady bych si vybrala jen ten pocit, který to rozporuplné slovní spojení vyvolává - a přesto slovem "batole" zve jakoby k uklidnění a jakoby k začátku, jakoby k "neumění" - a závěr: "Vzbudím karavanu a dám všem otrokům milost, stejně nedojdeme a nepřežijem' nikdo" .. tady už mě to mým "já sáním" strašně podbízí k vysvětlení karavany = autorů, otroků svého vlastního psaní, tvoření, touhy po "otrokářově biči kritiky", kterému se snad chtěli vzpírat, ale bez kterého nemohli jít dál…. Karavanu (písmáka?) co spí, a on se rozhodl ji probudit, říká si "vzbudím je a propustím, nebudu už je "bičovat k výkonu", stejně nedojdeme a nepřežijem (máme-li všichni?) a tedy ani já ne…. -Poslední verš se "rýmuje" s nadpisem, nutí nás zdvihnout hlavu nahoru nad samotnou báseň a mně se zdá, jakoby šlo vlastně o hádanku, skrývačku, kde pod jediným písmenem je ukrytý celý impuls pro napsání tohoto (myslím, že opravdu moc krásného) díla. Místo ž dávám velké Š… :-) A tak, jakoby autor od osobního prožitku rána stejného dne, kdy napsal svůj názor "a tak trochu to za něj schytal" odstartoval řetězec myšlenek na psaní děl a kritik nejdřív u toho dílka (Šíly), poté na písmákovi… a posléze snad obecně s přesahem až do snů, kterým možná my nevěříme, ale ony věřily nám. Závěrem chci poprosit za prominutí. Vím, že je to výklad nemístně troufalý, možná úplně nepravdivý a jen můj …. ale je v té básni pro mě tímto skryto tolik překvapujících - a přitom pravdivých - poznání, že mi přišlo škoda se o ně nepodělit. Nedejte se tím ovlivnit a chápejte raději posvém :-) | ||
| 12.06.2000 00:00 | K dílu: | wen |
| Myslím, že Šílená vůbec „nenabádá moderního člověka, aby se sám sobě zotročil“. Po prvním čtení mám dojem prostého srovnání toho, co viděla ve snu a toho, co pak viděla buď na ulici, ( nebo spíš v metru, na přestupu, tam, co jdou lidi všichni proudem vpřed a je to jako karavana…. ) - nebo v zrcadle? :-) První dvě čtyřverší sdělují, že viděla otroky – zotročené „někým vně“, kteří do poslední chvíle vyzařovali touhu po svobodě. Ač v poutech – duch nezlomen. pak tříveršové intermezzo, kde to (pro jistotu?) shrnuje – sen o svobodě, o člověku, který věří v možnost ji získat, tuto víru neztrácí. Poslední trojverší mi nedává možnost rozhodnout se, jestli marně hledá v obličeji svém nebo cizím. Vzhledem k jednotnému číslu bych se klonila k vysvětlení, že její vlastní tvář postrádá onu žhavou píseň o naději – že ona sama naději na svobodu pohřbila. Ale poslední verš uvedené zobecňuje natolik, že se zase kloním spíše k té všeobecnosti, k pozorování druhých…. Konstatování, že sám sobě je každý otrokářem mluví samo za sebe a mně to vyznívá tak, že Šílená na to upozorňuje a v podtextu nás chce vlastně probrat, abychom se tomu vzepřeli… Protože snad po svobodě netouží jen ten, kdo si neuvědomuje, že ji nemá ? (propánakrále, to je věta samá záporka :-) ) | ||
| 12.06.2000 00:00 | K dílu: | wen |
| ....a teď si čtu reakce ostatních a říkám si... jaká škoda, že se při čtení zastavili u prvního rozměru - jež-jenž-již ..... nebo nezastavili? Asi ne, jen se nevyjádřili o tom dalším... :-) | ||
| 12.06.2000 00:00 | K dílu: | wen |
| Na téhle básni, krom toho, že je nádhernou demonstrací pravidel českého jazyka, se mi líbí i to, že lyryk projednou použil ve veršované básni krom rýmu také jakžtakž rytmickou shodu, ještě více se mi líbí sdělení o působení času na člověka a o působení člověka na čas :-) Za dokonalé považuji použití jednoho jediného nespisovného slova, které jako tenký a ostrý šíp (paprsek, laser?) propichuje báseň a přidává jí další rozměr (vidím třetí, možná jich jiní najdou více?) tip | ||
| 09.06.2000 00:00 | K dílu: | wen |
| A jéje, udělala jsem úplně základní chybu - nějak jsem opomenula nadpis. Měla jsem to číst skrz nadpis! :-) | ||
| 09.06.2000 00:00 | K dílu: | wen |
| Pokusím se napsat, jak tuhle báseň „čtu“: Mám problém a výrazy „knuty“ a „vagónet“ – neznám je, jde-li o „novotvary“, nejsem sto jim přisoudit význam. Spíš ale asi jsou to opravdu slova, která neznám? Příliš se mi nedaří vnímat báseň jako celek, nepomáhá ani hozené záchranné lano posledního verše. Probírám se jednotlivými řádky a jejich vícesmyslovostí. Pokud by první verš nabízel jakési východisko k dalšímu čtení, rozeznávám dvě možné cesty k pochopení – buď jakéhosi „Mistrovství – soukromě pořádaném a tudíž jen s osobně pozvanými soutěžícími?“ a nebo „Mistrovství ve smyslu >Dosažené dokonalosti v oboru<“ – zatím se co chvíli kloním k jednomu či druhému významu k rozklíčování dalšího sdělení (moc se mi nedaří). Samota a Blízkost jsou „ve při“ ? Ony jediné mají pevnou hodnotu, vše ostatní je dočasně proměnné a změnitelné? Pak se tyto dvě tedy přetlačují, soupří v onom „mistrovství“, která umí lépe odvrhnout sílu – a tudíž de facto odstoupit (odstoupit z boje a tím pádem mistrovství vyhrát?) … a někde na pozadí, jen tak lehce, jen tak tence „vnitřní smích“, o kterém se máme jen domnívat, že tu někde je? Jaký je jeho úkol? Odlehčit (nebo snad zlehčit?) vážnost celé pře, její vyostřenost? Může se pohnout, co má „pevnou hodnotu“ ? Je celá Pře zbytečná – proto tedy smích? Zbytečná, ale tak odhodlaná, že smích jen tušíme? Plop, skok, ztrácím kontext, najednou se tu bere ledovec, dokonce hned čtyřikrát za sebou, tedy velice naléhavý ledovec. ledovec ovšem již poněkud rozlámaný. Najednou se objevuje autor osobně (v jediném verši celé básně) – snad v předchozích čtyřech řádkách, v popisované situaci, spatřuje „sice kry“ – ale v každé z nich „ledovec“ – rozbitý, ale nezničený, je odhodlaný ho rozpustit? Říká „rozpouštím“, není známo, jak celá věc dopadne, kolik z ledovců zůstane…. Dalším veršem přibírá svědky dané situace. Zůstává on a přibírá nás? Jednu další osobu? Nebo aktéry předchozího dějství – samotu a blízkost? „Kry celé vidíme“ – celost je nerozpuštěnost? Srozumitelnější je mi sdělení, že přes veškerou svou celistvost (=neporušenost?) hlásí ledovcům krach. Jakoby kře nezbývalo nic jiného, než se rozpustit. A spolu s sebou rozpustit i ledovec v sobě obsažený…. (Kdo je ta kra a kdo je ten ledovec v ní obsažený? – díváme se na to, autor se na to dívá – stojí to tedy vně autora? Vně nás? – nebo hledíme do sebe na kru a ještě víc dovnitř na ledovec v ní obsažený?) Další verš nás dostává ještě hloub, dozvídáme se, co je v ledovci – rozum a cit. Tedy jsme přece jen v člověku… a další dva verše napovídají, co bylo míněno ledovcem a co krou - a jak na ně působí víno (a ve víně je pravda) … Poslední čtyři verše jsou pro mne ještě větší záhadou než to, co předcházelo. Vcelku chápu, že přesycené mohou pozlobit zásoby, může se jim zdát, že nejsou potřeba. Ale v kontextu předchozí antarktidy – čeho zásoby? Ledu? Vína? A jaká dávka? Toho, co je v člověku, co jsme do teď pozorovali? Rozum a cit hluboko v ledu? Nebo dávka zásob ledu? Zatím nevím…. Slovo knuty nepomáhá, tedy se chytám „konečnosti drahé vlastní“, která tluče, jakoby chtěla probrat zaslepence…. Tloče to tedy rozum na cit? Blízkost na samotu? Kdo čí je kamarád? A proč lásku prohlašuje za rozhodnutí, když rozhodnutí je něco tak kratičkého – pojmenování jakéhosi úkonu vůle… ? Ale zní to maličko chlácholivě… Milý Lyriku, jak vidíš, opravdu nemohu psát kritiky. Příliš mnoho otázek, na které si neumím odpovědět… Chybí mi tu zřejmě alespoň nějaké teoretické zázemí :-) | ||
| 31.08.2000 00:00 | K dílu: | wen |
| LYRYKU!!! já doma slíbila, že mě tam se Soníkem vohlídáte!!!! | ||
| 31.08.2000 00:00 | K dílu: | wen |
| Dědoušku, jojo, je to tak, tohle je kritizovací nick Klárky, popravdě řečeno, už se tu wen skoro nevyskytuje, páč ji skoro nikdo stejně nečet :-) Tož buduju image hlavně Králce. No ale přijedem vobě, jenže to bude pak jedna. Zůstanem pravděpodobně jen do sobotního odpoledne, protože pak pojedeme domů přikrmit psi a králíci, oni nejsou zvyklí bejt dlouhodobě sami. S jídlem si pro nás nedělej starosti, držíme dietu (za hlavu, pod krkem). Tak dědoušku, zítra nashle! | ||
| 13.07.2000 00:00 | K dílu: | wen |
| no, radši si vezměme svačinu s sebou, kdyby se psi sežrali navzájem ;-) | ||
| 13.07.2000 00:00 | K dílu: | wen |
| Sensace! Kubo, Anče, teda Care, jedem!!! :-) (vrčák a buldůček) :-)))) | ||
| 11.07.2000 00:00 | K dílu: | wen |
| Bylo napsáno: S SEBOU ... manžele,manželky,druhy,družky,děti,příbuzný,kamarády s kterejma je dobře atp... a lidová moudrost praví: Pes, nejlepší kamarád člověka! (mám dva psy, to jsou dohromady čtyři) :o) | ||
| 12.06.2000 00:00 | K dílu: | wen |
| Bambulka: Noooo, stačí něco šlohnout, ale velkýho a prokazatelně :-) | ||
| 09.06.2000 00:00 | K dílu: | wen |
| Bambulka má dva roky prázdnin :-) | ||
| 09.06.2000 00:00 | K dílu: Jsem BUVOL | wen |
| Já mám taky hlad :-) | ||
| 12.06.2000 00:00 | K dílu: | wen |
| * | ||
| 12.06.2000 00:00 | K dílu: | wen |
| Jen několik postřehů: - přijde mi, že to balancuje na hraně mezi komičnem a tragičnem, aniž by to bylo tragikomično.... krásně se to přelévá (jako život) - celý ten prostředek vnímám jako střídání živých obrazů v hlavě toho chlápka u vody - začal vyhazováním návodů, ale sám sebe do řeky nevyhodil, přežil, což je mi sympatické - jenže v závěru, po všech těch myšlenkách, vzdeších a posmutnělých konstatováních končí u piva - byť i mírně zhnusen (sám sebou nebo tím okolo?) - vzhledem k verši "ditknuté zálidím" asi příčiny vidí v diktátu (byť i podvědomém) svého živočišného okolí - ten verš mi přijde klíčový pro přečtení "čar-mar" celé následující sloky (výborná je vícevýznamovost slova "máry") - je to takové "ze života", nabízí to mnoho vrstev ke čtení - závratná nezvratnost … asi se málokdo dokáže "ponořit tak hluboko" do toho, co je nezvratné, až se mu to zdá být závratné…. - Po přečtení (ne po prvním přečtení) se může člověku točit hlava (myslím, že by měla) | ||
| 08.06.2000 00:00 | K dílu: | wen |
| prekérní situace..... omylem jsem tu předchozí zprávu "s tipem" a ono to tip přidělilo :-( Promiňte :-(( | ||
| 08.06.2000 00:00 | K dílu: | wen |
| Popravdě řečeno .... hvězda je přitlučená na písmáckým nebi zpět, sice poněkud rezavým hřebíkem, ale nešť :-) Při tomhle stylu hodnocení, žial, nevím, jestli v aréně setrvávám, protože ostatní kritici už nemaj čas, nebo protože oni jsou už všichni pro, a tak básničku nevyřazujou (viz Resumé). Pořád hlasuju nikoli pro hvězdiček odebírání, ale jejich přidělování. Pak by bylo krásný, kdyby básnička byla kupříkladu trojhvězdičková olé ! :-) | ||
| 07.06.2000 00:00 | K dílu: | wen |
| Padala hvězda, padala, a při tom letu dolů poslední světlo rozdala :-) | ||
| 31.05.2000 00:00 | K dílu: Zrzavá touha po síře | wen |
| Myslím, že informace „ale síra stále nepřichází“ je naprosto pravdivá, že je v tomto případě psána z pohledu sirek, jejichž vyjití z krabičky je trpné a tedy těžko rozlišují, zda jsou ony přiváděny k síře nebo síra přiváděná k nim, každopádně jejich osobní prožitek hoření je neopakovatelný (min. proces škrtnutí) a jako takové jsou tedy odsouzené k (v tomto směru) bezzkušenostnímu světu. Tedy sirky vyčkávají, nevěda, že vše spočívá na jejich vyjití z jisté zdřevěnělosti. Předpokládám, že autor se snaží vyprovokovat naši úvahu o tom, kde všude my sami jsme ustrnulí, domnívaje se, že cosi samo přijde za námi, ačkoli to prokazatelně přijít nemůže (páč to nemá nožičky). Autor se rozhodl tuto pravdu nesdělovat zjevně, ale skrytě, nutí nás nesouhlasit s postojem sirek a tím rozkrývat nesprávné (byť nevědomě) postoje vlastní. GO! :-) | ||
| 31.05.2000 00:00 | K dílu: | wen |
| rozhodně nezníš tak, jak právě tady naznačuješ, že tě mám číst osobní výpověď to není snad tedy pocit z někoho z tvý ženy? | ||
| 15.06.2000 00:00 | K dílu: | wen |
| propánakrále odpusťte mi tu strašnou hrubici :-((((( | ||
| 15.06.2000 00:00 | K dílu: | wen |
| …. po dlouhém váhání nakonec při čtení básně vycházím z nadpisu, že jde tedy o popis nálad, situace, dění okamžiku, který je určen názvem. Název je sám o sobě pro mě dost komplikovaný, ale k hlubokosti země se ještě vrátím… Báseň mi trochu připomíná zápisek do deníku, zaznamenání svých pocitů, dojmů, pozorování a odhodlání. Do značné míry nezúčastněnému čtenáři nesrozumitelný, ale je tak příjemné číst si v cizích deníčcích… Tady není tak velká vrstva prachu k sfouknutí…. První čytřverší nabízí nástin situace. Sonatina není ani v korunách, ani někde jinde ve výšce – třeba v sedmém nebi nebo oblacích. Je ve větvích. Evokuje „bytí na větvi“ a bývá jí dobře, příjemně, má zřejmě ráda – tu udivenou vyjevenost z nečekaného. Nejvíce ze všeho ji vidím na stromě, i když rozvětveno může být kdeco. V dalších dvou verších ale mizí (míří?) hodně vysoko. Hladinu vzduchu vnímám „až na hoře, na konci atmosféry“ těsně u hvězd a Zem zůstává tak hluboko dole, až ji vidím celokulatou a tedy „hlubokou“. K spánku zvou vavříny (jakby ne, dostat se TAK vysoko, to je vítězství samy nad sebou) Noc se mi ukryla – zřejmě tedy spát by se chtělo, ale nejde to, chybí noc. Je důvod spát, chybí „okolí“, „prostředí“, „doba“, ve které by se spalo. Jediná návaznost s dalšími verši, která mne napadá, je – spát se nedá, tedy se nespí, tedy to, co se dělá, jsou milostné pletky a v nich (nikoli k nim) zvrácená odvaha „Touží nepoznat“ – tady se nabízí asociace s biblickým pojmenováním „manželského sexuálního spojení“ – „poznal ji“ (v bibli dále pro nemanželské totéž se překládá „ležel s ní“) .. Tedy, jestliže ji zvrácená odvaha touží nepoznat, znamená to, že odmítá s autorkou buď obcovat (ta odvaha :-) ) – jsou-li „ve vztahu“ a nebo s ní odmítá „vstoupit do vztahu“ ? S tohoto pohledu čtení a vzhledem k připojené otázce „Může mě zranit?“ se nabízí vysvětlení, že Zvrácená odvaha tu je, ale v tomto případě odmítá obcovat – je to zraňující nebo ne? Na počátku dění těžko říct… Další dvojverší – nevidím navázání na předchozí, také oddělení slokou naznačuje posunutí děje. Dráždivé listy tady mohou být buď dopisy, které potvrdí obavy, případně fíkové listy, které by pak evokovaly obnažení a sklouznutím k obavám, mohou tyto „zakrýt“ a tedy od nich jistým způsobem pomoci. Mohlo by jít o symbol – že když se ten druhí „obnaží“ přede mnou, přikryje tím „mé obavy z mého obnažení“. Dost bylo křídel a zákonů – jakoby se první část o křídlech obracela k první sloce básně a ta o zákonech snad připomíná polemiku se zvrácenou odvahou, milostnými pletkami, ukrytou nocí a obavami – byť i pod dráždivými listy ukrytými. Obého už bylo dost? Nebo bylo dost jejich „koexistence“ ? Každopádně také křídla mohou v případě člověka symbolizovat i něco umělého, co mě dostalo nahoru a zákony opět cosi umělého, co mě může na mé pozici udržet. Do třetice jen symbolika nezávislá na předchozím textu – přes slučovací spojku A postaveny vedle sebe symbol toho, co povznáší, a symbol toho, co uzemňuje? Zlákaná hravostí a současně troufalá… k čemu může lákat a čí hravost, že je současně troufalostí vstát a jít? Kmen míjím krokem – nepostřehla jsem, jak se autorka dostala z výšin (nebo alespoň z větví) zpět na zem, ke kmeni. Ale symbol míjení něčeho, co je kmen (od těch větví?), může mít mnoho významů…….. a tak dále, jsem moc dlouhá, zestručním se: V kmeni, větvích – si nacházím symbol rodiny (otec, matka a tak dále) V noci, která se ukryje a pak najednou je tu a pevně dýchá – nacházím symbol něčí náruče, něčeho (někoho), kdo nakonec autorku od kmene odvede V tom ostatním – útržkovitý popis procesu rozhodování k odchodu z „hnízda“ Ptáče – jde nebo létá? Povedlo se mu odletět, nebo ťapká…. To se pozná až časem…. Možná by k celému pochopení pomohl jiný název, v tomto případě název patří spíše do básně a snad má za úkol potvrdit, že v obou případech (v náruči i ve větvích) je autorka „vysoko nad zemí“ ? :-) | ||
| 29.05.2000 00:00 | K dílu: | wen |
| ono by to chtělo kategorii "semtamveršované" :-) | ||
| 08.06.2000 00:00 | K dílu: | wen |
| hýkám smíchy, ty číslo jedno ženatý! :-)))))) Teda ale chvíli mi trvalo najít, jaks to myslel :-)))))))))))))) | ||
| 21.06.2000 00:00 | K dílu: | wen |
| Nejsem dost vzdělaná, abych věděla, co je podstata lyrického básnictví. Vlastně ani neznám „definici“ lyrického básnictví. Jinak ale myslím, že Miroslav Holub tady upozorňuje na ten fakt, že husu vlastně nečekají žádné příjemné zážitky, ba právě naopak. A přesto příchod člověka (de facto svého trýznitele) vítá radostně…. Bude to bolet, ale aspoň nebude sama! A asociace na ty nůše básní, které vznikají, když citlivá duše básníka vítá nový vztah (lásku) byť i předem ví, že bude následovat trýzeň… Snad tedy „krása lyriky“ nahlížená i v blížící se (předpokládané) bolesti ? Ostatně… je tolik básníků, kteří píší básně ve chvílích bolestných… | ||
| 26.05.2000 00:00 | K dílu: | wen |
| grrrrrr.... prosimvas, je tam preklep, vsimla jsem si az ted :-( Tedy spravne ma byt:do sebe vpadají naše věty | ||
| 23.05.2000 00:00 | K dílu: | wen |
| třeba slehla a ještě k tomu zaplatila poplatek z dlaní, které "byly pro" | ||
| 25.05.2000 00:00 | K dílu: | wen |
| jen si ji nech | ||
| 08.06.2000 00:00 | K dílu: | wen |
| koni :-)))) | ||
| 23.05.2000 00:00 | K dílu: | wen |
| :o) | ||
| 18.05.2000 00:00 | K dílu: | wen |
| Je prostě super, přečíst si tohle dílko, pak chtít připsat chválu, uvidět vlevo v okýnečku: -nikomu- Šílená Šílená Šílená a pak se už jen smát :-) | ||
| 08.06.2000 00:00 | K dílu: | wen |
| - spálit hovnality se sice rýmuje, ale má to o dvě slabiky víc než potřebuju - navíc na mě (asi kupodivu) slovo "šit" jako vulgarismus nepůsobí, zatímco ta hovnalita jo - asi proto, že umim jenom česky - překvapuje mě, že to na někoho působí jako samoúčelnost ve snaze "jít s většinou", taky mám dojem, že se někteří autoři předbíhají v používání tvrdších slov, vadí mi to, spíš se jim vyhýbám, pokud je vyloženě někde "necítím" - nebyl to požadavek, jen přiznání ke smutku, o jeho neoprávněnosti nepochybuju, ale citu neporučim (snažim se) - kritiky psát neumim, nemám žádné vědomostní zázemí, jakési pokusy na napsání svých názorů učiněny byly (nikolikterověk pod tímto nickem, to je fakt) kdysi dříve a setkaly se s odezvou, která naznačila, že kritiky má psát "krytyk" aspoň trochu znalej věci - což já nejsem ach jo, nevim proč, cejtim z té odpovědi něco... takového.... ech, ono je to lepší nespecifikovat, akurát se pak člověk může dotknout a to já nechci.... ani ti, lyryku, nepošlu avízo, vím že toho máš moc, kdybys sem zabloudil náhodou či omylem, chci ti jenom říct, že si tě moc vážim a děkuju, že jsi Wen --> | ||
| 08.06.2000 00:00 | K dílu: | wen |
| Jenže tady to bylo míněno metaforicky a v meta fóru hoří kdeco :-)))) | ||
| 26.05.2000 00:00 | K dílu: | wen |
| Což, sebírání hvězdiček, s tím se dá smířit, i když by (pro mě, s mojí povahou) bylo lepší, kdyby se hvězdičky "přidělovaly" - nenamítejte, že to jsou "tipy", protože ty zas dává každej a když už tedy "odborná komise", pak by přidělení hvězdičky bylo o něčem jiném než dání tipu. Ale to je jedno, jak píše Bříza.... řešení se hledá, hledá, hledá, a kdo hledá najde... Mě spíš mrzí, že když chci o díle diskutovat a něco se přiučit, tak to stejně nejde. Je mi jasný, že lyryk nemá čas, ale smutku mě to nezbavuje. Písmák pro mě znamená tímpádem jen "přehlídku", kde mě buď pochválej, nebo vystrkaj, ale osobně se stejně nic moc nepoučím. "Pracovat" se tu zřejmě nedá. Navíc... když stejně nevím, kdo to vlastně je, ten Lyryk... ta Sonatina, Ten Merle, Ten Bříza a další vyvolení... A jejich dílka sice vidím... no ale ne vždy chápu, jestli jsou to dílka, nebo jen pokusy, jestli už konečně někdo zkritizuje " i mě " .... Asi melu hlouposti... | ||
| 18.05.2000 00:00 | K dílu: | wen |
| Tak mám přečtené, co znamená "odebrat hvězdičku". Aspoň ňáká odpověď :-) | ||
| 16.05.2000 00:00 | K dílu: | wen |
| Aha, tak to se vztahuje k předchozímu a znamená, že "zlato je tříbeno v ohni", tedy, zkouška ohněm, ve kterém shoří to, co je "šit" - použito trochu "černobílé" vidění - co není zlato, "za nic nestojí" - to slovo "šit" je použitý taky proto, že jím kdosi očastoval jakési dílo (moje), slovo uvízlo v mysli a teď se hodilo - když vim, že někdo jinej používá "nesprávně českej zápis" nemám pak zábrany dělat to taky - sem mi vyhovovalo rytmicky a vlastně i významově včetně toho de facto chybného zápisu tím se snažím vysvětlit, co to znamená, stejně ale pořád nevím, co je na tom hrubého či násilného... poměrně dost písmáků má nevybíravější slovník... myslím? Ani mi ten závěr nepřijde nelogický, že by nevyplýval z předchozího - spíše naopak. Ale jsem skrznaskrz amatér ... Vlastně by mě dost zajímalo, jak bys to napsal třeba ty? (a jak je to teda s tou hvězdičkou, tomu vážně nerozumím) | ||
| 15.05.2000 00:00 | K dílu: | wen |
| co to znamena "ponechat hvezdicku" ? - diky za praci s obema kritikami, uvitam, kdyz budes mit chvili a doplnis, jak presne je hruba nasilnost v konci | ||
| 17.07.2000 00:00 | K dílu: | wen |
| Úvaha o lyrykově ráji :-) * | ||
| 08.08.2000 00:00 | K dílu: | wen |
| ech, pomalu abych začala vysvětlovat sama sebe... myslím tím, že báseň si může žít u mě, čtenáře, posvém... i když, poté, co znám autorův výklad... možná ne? Já nevím :-) | ||
| 08.08.2000 00:00 | K dílu: | wen |
| Vlastně jsem chtěla napsat spoustu věcí, ale až pak, zadlouho, jsem zjistila, že už existuje autorův rozbor. A tak sem (schválně sem, protože tam je to úplně jinak) napíšu jen svůj údiv jednomu verši: Že pravidelná jablka nechutnají Přitahoval mne a propátrávala jsem ho, a výsledek? :-) Sice mimo, ale pěkný: Tedy - víte, že "zakázané ovoce nejlépe chutná" ? Víte, že ovocem stromu, ze kterého jedině Bůh zakázal člověku jíst, bylo pak symbolicky používáno "jablko" ? Ale bereme-li si ho pravidelně - to zakázané ovoce - pak nechutná ? Škoda... netrefila jsem se :-) Ale ten váznam se mi moc líbil. A protože báseň autoru není zodpovědná, tipnu si i přesto :-) | ||
| 21.09.2001 00:00 | K dílu: | wen |
| to se musí zpívat :) | ||
| 16.09.2001 00:00 | K dílu: Legenda časů dávno minulých, I. | wen |
| promin, nemam rada tenhle "slovoneslednej" styl a tak jsem ne a ne a nemohla cist | ||
| 16.09.2001 00:00 | K dílu: Dallas a basta!!! | wen |
| (vždycky si tě představuju, jak rozsypeš cukr po kavárenským stolku, abys moh prstem kreslit obrazce a soustředě přemýšlet nad nápadem těsně před jeho definitivním zahnízděním) (je neuvěřitelné, kolik soukromého a autentického přesto všechno proniká i do té nejoriginálnější poezie) (často si říkám, že jsi symbolista, jen ty tvé symboly jsou naskládané na dně rozumnosti (nebo rozumovosti) a proložené cibulí - pak se přistihnu, že pravda je taková, že JÁ si přeju, abys TY byl symbolista) (Nejsem objektivní, abych mohla tvrdit, že to nejlepší u Tebe vždycky přijde nakonec. Na druhou stranu, kde jinde umístit vrchol? Na začátek ho dávají asi jen ti, co chtějí čtenáře dovést do propasti.) | ||
| 10.09.2001 00:00 | K dílu: | wen |
| propánakrále, odpusťte mi tu příšernou hrubici, je to nějakej překlep, či jak se to tam dostalo, koukám na to jak zjara! | ||
| 10.09.2001 00:00 | K dílu: | wen |
| první sloka mne dost uchvacuje postupným uváděním z problému (tu svojí formulaci myslím doslova a proto na ní trvám) Připomínáš mi takové ty obrazy, kde se (pro můj vkus nádherně) kloubý totální realita s absolutní abstrakcí. Moje maminka by řekla "aspoň ty čmouhy zachránil ten motejlek vpravo dóle" :) Ale já bych zas řekla "eště že ten motejlek má kolem sebe ty krásně nekonkrátní křivky, jinak by ulítnul, mrška" :) Jen na okraj: Mívám červené šaty, pak jsem taky piková dáma, ovšem v lihu :) | ||
| 10.09.2001 00:00 | K dílu: Předbava | wen |
| no, já jsem ten tábor, co je absolutně nadšenej, hehehe, já se už dávno tak od srdce nezasmála. :))) Musim se přiznat, inventore, že jsem se nechala jen tak zahlcovat, že jsem po tom šla čichem, nikoli mozkem, že jsem se nechala překvapovat a že se mi strašně líbilo, jak toho furt přibejvalo. Přišlo mi to jak virtuální lehtání, vyloženě po žebrech a na těch nejspolehlivějších místech. Kdybych se jala rozebírat, asi bych si tam našla hlubší smysly, co už by nebyly zrovna k smíchu, ale mně se strašně nechce. Mně to dneska přišlo k chuti takhle se poklouzat a pobava odcházím. :) * | ||
| 10.09.2001 00:00 | K dílu: | wen |
| Je to hodně z tebe a hodně obecně platné. Je to jako rána do tváře a nastavuju druhou. Je to obraz ale malíř ještě není hotov Tedy je hotov To jen jeho milenka si myslí, že není, že ještě jednou přijde posedět... | ||
| 08.08.2000 00:00 | K dílu: | wen |
| odpustit do vole - no :-))) | ||
| 08.08.2000 00:00 | K dílu: | wen |
| smích zemřel, kvůli eleganci | ||
| 08.08.2000 00:00 | K dílu: Ašer maluje slovy | wen |
| :-) Taky rád(a) maluješ? Obrázkové verše jsou mi blízké. Sama bych strašně ráda uměla kreslit, ale nejde mi to, nezvládám techniku. Tak si někdy svý obrázky "poznamenávám". Ašer má různé verše rozličné úrovně, ale nejčastěji ze všeho mi přijde, že skutečně maluje. Že se musím věnovat víc těm představám, než slovům. :-) je to prima, málo rozumět a přece se dívat :-) | ||
| 18.06.2000 00:00 | K dílu: | wen |
| ... sdílet místo sdělovat ... prosím ... | ||
| 08.06.2000 00:00 | K dílu: | wen |
| Heslo dne: Kdo mě z pout mých wen vyvodí, kdo ta pouta odstraní? | ||
| 12.05.2000 00:00 | K dílu: | wen |
| Heslo dne: Kdo maže, ten jede | ||
| 27.06.2000 00:00 | K dílu: | wen |
| "jestli nebylo lepší, když jsme se nečetli :-) ... a zkus se někdy podívat taky jinýma očima, než svýma, ju?" "ba jaja" | ||