13.10.2020 11:30 K dílu: A co když Falka

Avizovaným: Děkuju za vnímavost.

13.10.2020 11:28 K dílu: A co když Falka

A co když ne-

be zebe-

z tebe

24.08.2020 05:32 K dílu: Smála se... Falka

Falka občas nahlédne. Překvapovaná tou přízní. Dík a opatrujte se. *~

04.07.2018 08:41 K dílu: Medlov Falka

Pěkně zdravím vespolek. Papoušku, máš potvrzené nějaké lidi z dřívějška, které ještě znám? Krom svojí ctěné maličkosti, samozřejmě. A kolik se chystá lidí celkem, tušíš?

10.12.2017 23:42 K dílu: ZEMŘEL PRINT Falka

Netušila jsem, že se ten zdánlivě nahodilý překlad smuteční básně bude tolik hodit tak brzy - že nebyl nanečisto.

Věnuji ho zpětně, Printe, Tobě a budu ho s Tebou mít už napořád spojený. Tvou smrtí Tvá ani naše práce nekončí, kéž se té radosti, celistvosti a čistoty ještě společně dohrabeme. Zatím se, stižena bytím, i skrze Tebe dál učím zpívat.Je mi ctí, že se naše existence dotknuly. Opatruj tam. Já tady také.

j.*~ 

Netknuté

 

Jest zlomenost,

z níž vzejde nedotknuté

Jest udolání,

z nějž vzchází odolnost

Smutek jest

za vším soužením, jenž vede k radosti

Jest křehkost,

z jejíchž hlubin se vynoří síla

 

Jest prázdnota

příliš veliká pro slova,

jíž procházíme při každé ztrátě

a puzeni z její tmy

jsme stiženi bytím

 

Jest pláč, hlubší než každý zvuk,

jehož zubaté kraje se hrouží do srdce,

jak se vlamujeme do místa uvnitř,

jež jest nezlomné a celistvé,

a tím se učíme zpívat

*~

 

http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=483182

10.12.2017 23:40 K dílu: Mimo téma hovoru Falka
Prerazeno od tohoto dila

Prerazeno od tohoto dila

Netušila jsem, že se ten zdánlivě nahodilý překlad smuteční básně bude tolik hodit tak brzy - že nebyl nanečisto.

Věnuji ho zpětně, Printe, Tobě a budu ho s Tebou mít už napořád spojený. Tvou smrtí Tvá ani naše práce nekončí, kéž se té radosti, celistvosti a čistoty ještě společně dohrabeme. Zatím se, stižena bytím, i skrze Tebe dál učím zpívat.Je mi ctí, že se naše existence dotknuly. Opatruj tam. Já tady také.j.*~ 

NetknutéJest zlomenost,

z níž vzejde nedotknuté

Jest udolání,

z nějž vzchází odolnost

Smutek jest

za vším soužením, jenž vede k radosti

Jest křehkost,

z jejíchž hlubin se vynoří síla

 

 

Jest prázdnota

příliš veliká pro slova,

jíž procházíme při každé ztrátě

a puzeni z její tmy

jsme stiženi bytím

 

Jest pláč, hlubší než každý zvuk,

jehož zubaté kraje se hrouží do srdce,

jak se vlamujeme do místa uvnitř,

jež jest nezlomné a celistvé,

a tím se učíme zpívat

*~

 

http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=483182

10.12.2017 23:38 K dílu: ZEMŘEL PRINT Falka

Netušila jsem, že se ten zdánlivě nahodilý překlad smuteční básně bude tolik hodit tak brzy - že nebyl nanečisto.Věnuji ho zpětně, Printe, Tobě a budu ho s Tebou mít už napořád spojený. Tvou smrtí Tvá ani naše práce nekončí, kéž se té radosti, celistvosti a čistoty ještě společně dohrabeme. Zatím se, stižena bytím, i skrze Tebe dál učím zpívat.Je mi ctí, že se naše existence dotknuly. Opatruj tam. Já tady také.j.*~ 

NetknutéJest zlomenost,z níž vzejde nedotknutéJest udolání,z nějž vzchází odolnostSmutek jestza vším soužením, jenž vede k radostiJest křehkost,z jejíchž hlubin se vynoří sílaJest prázdnotapříliš veliká pro slova,jíž procházíme při každé ztrátěa puzeni z její tmyjsme stiženi bytímJest pláč, hlubší než každý zvuk,jehož zubaté kraje se hrouží do srdce,jak se vlamujeme do místa uvnitř,jež jest nezlomné a celistvé,a tím se učíme zpívat*~http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=483182 

10.11.2017 19:35 K dílu: Smála se... Falka

Máucta ;o)

02.08.2014 16:40 K dílu: Smála se... Falka

když mně je tak ukrutně jedno, komu se co líbilo a jestli si zvykli na "starou verzi"... život ani tvoření nemají zhola nic co do činění s líbením a starými verzemi... děte klidně odpočívat v pokoji do háje, vy mrtvolní, málo zaujatí všezaujímajícím bytím...

28.11.2012 15:54 K dílu: Perspektivy Falka

jo

10.03.2012 14:47 K dílu: Pohoř Falka
Ahoj Danielane: to není zalamování na efekt, ale postupné gradace point, posouvání významu: kdyby se to smrsklo k sobě, ztratí se postupné rozvinutí do několika point, čili sám příběh - Pohoř si (shovívavé vybídnutí pohovět si vs. pohořet a lidský průnik obého) - potom teprve přijde vztah, intimní ("u mě" - já přece vím) - a ten se až na třetím řádku z důvěrné pčedpokládané intimity "u mě" překlopí do tělesného, sarkastičtějšího "v ní"... A celek: "u mě - v ní" se shrne na čtvrtém řádku v ono "úsměvní" - realismus života... Tangens Omega36: děkuji za pozorný vhled - ale řekni mi, ty snad nemáš vrásky na patách? už jako dětem, s prvními kroky, se nám tam vyrývají, známky, že jdeme... a vidět jsou vždycky, když od nás někdo obnažený odchází...
17.01.2012 20:55 K dílu: Kritikem na Písmáku Falka
Děkuju za to, co tu bylo vyvlečeno na zřetel, protože to je kus poctivé základové práce, ze které toho může hodně dál vyrůstat. Málokdy je mi dopřáno pocitu, že někdo vydobyl vlastním myšlením, soustředěním a účelným zapojením znalostí, zkušeností a hlubších postřehů na dostupné matérii, co je pro mne dál použitelné v mém vlastním uvažování a komunikování, čím mi ušetřil energii a dovolil mi navázat jemnější prací odsud dál. Odkazovat. Znám to ponejvíc z textů, prací a osobních dopisů, které zbyly po starších, přešlých generacích. A díky několika málo poctivým lidem i z vlastního života. A jsem vděčná za další z řídkých dokladů, že cosi jako spolupráci, napříč prostorem a časem, umožněnou prostě osobně důsledným a koncentrovaným přemýšlením jednotlivců, lze evidovat a rozvíjet - byť ve směšných hranicích a dětských krůčcích vzhledem k možnostem - i dnes. j.
17.01.2012 20:29 K dílu: Čtyři obrazy bdění (Fra 16.1.) Falka
Přechody přes rozhraní, krok mezi bytím a přitakáním dění, vyostřené vědomí k těm nejhlubším pode-zřením pod sebe sama i k nekonečné rozlehlosti obzorů, a zatímco víc ještě vím, už se víc pod-dávám v-stávání. Přesun ze jsoucna tmy a klidu všech možností do světla a plynutí všech jevů. Intimní. j.
21.12.2011 01:44 K dílu: Byli jsme pohrobky ještě za života svých mistrů a mudrců a dnes, se smrtí Václava Havla, jsme dosiřeli - aneb jednohlasý povolávací generační manifest Falka
prolog
20.12.2011 14:13 K dílu: Byli jsme pohrobky ještě za života svých mistrů a mudrců a dnes, se smrtí Václava Havla, jsme dosiřeli - aneb jednohlasý povolávací generační manifest Falka
Ano, Danny, říkám to samé - je dobré vědět, proč jsou které kohoutky zavřené (i to už je dobývání moudrosti) a hledat, jak jiné otevřít a s kým. j.
20.12.2011 13:32 K dílu: Byli jsme pohrobky ještě za života svých mistrů a mudrců a dnes, se smrtí Václava Havla, jsme dosiřeli - aneb jednohlasý povolávací generační manifest Falka
Mimoň: Ano. Toho všeho jsem si vědomá - viz můj předchozí přípodotek. Mluvím o "šestatřicátnících" s poněkud rozostřenější hranicí, oni byli plus minus, Věra J. se narodila 44 a Sýkora byl zase o desítku let starší, ale všichni představovali právě tenhle fenomén a tvořili stmelenou celistvou skupinu - vždyť jsem je tak vídala dodnes, a kolikrát jsme si ukazovali na fotkách ty samé lidi společně třeba před čtyřiceti lety na Hrádečku. Ano, já si k nim cestu taky našla, ale přes všechny třeba i stovky hodin hovorů - právě proto - můžu mluvit o nepředávání. Díky za pozorné čtení.
20.12.2011 13:22 K dílu: Byli jsme pohrobky ještě za života svých mistrů a mudrců a dnes, se smrtí Václava Havla, jsme dosiřeli - aneb jednohlasý povolávací generační manifest Falka
chj: Ale? Nevím, proč bych to měla ventilovat, ale poslední tři roky se intezivně scházím s jeho bratrem Ivanem M. Havlem, v pracovních i soukromých filosofických hovorech, doma i v CTS. S Věrou Jirousovou, Jiřinou Šiklovou a dalšími z téhle skupiny jsem ještě měla tu čest scházet se v salonku Lucerny k osobním přátelským setkáním a s Václavem jsme se díky Ivanovi několikrát viděli osobně - a byly chvíle, kdy jsme doufali v prolomení těch bariér, o kterých píšu. Jsem roky v úzkém kontaktu s Knihovnou Václava Havla, kde se loni týden co týden odehrávala setkání věnovaná šestatřicátníkům - posílala jsem dopis do Paříže Věře Linhartové, s Věrou Jirousovou jsem si o tomhle všem povídala sotva měsíc před její smrtí. Co ještě mi povíte? Co Vy víte, po kom já vzdychám a jak dobré důvody k tomu mám?
20.12.2011 13:14 K dílu: Byli jsme pohrobky ještě za života svých mistrů a mudrců a dnes, se smrtí Václava Havla, jsme dosiřeli - aneb jednohlasý povolávací generační manifest Falka
A vůbec, proč do pošty :) I tohle je výmluvná odpověď pro ChJ. Jsem v Praze, založila jsem tady tvůrčí platformu pro rozvoj života a myšlení, Farcaster. Její součástí je i residence B-12 (vitamin myšlení, Blanická 12) v centru Prahy, což je prostor právě k takovému setkávání, o jakých si teď píšeme. Sejít se lze téměř kdykoli, jsem překladatelka a editorka spekulativní beletrie, na volné noze, tvořím a pracuju většinou tady. Farcaster je mezinárodní, spolupracujeme s jedinečnými osobnostmi z celého světa, "svoláváme se" např. přes specifické profily na Couchsurfingu, nebo třeba projekty jako Kino Praha. Následují ilustrativní odkazy - webové stránky, fotogalerie, informativní profily - dokonce jsme u nás natočili i několik filmů (spolupořádali jsme první pražský ročník mezinárodního projektu tvorby krátkých filmů, s lidma z celého světa, tak aspoň jeden na ukázku, jak to tu taky někdy vypadá. (Právě teď tu bydlím se dvěma filosofy a osobními přáteli, čerstvě přistěhovanou výtvarnicí a nakrátko je tu jeden Malajsiec, hudebník, se kterým ale ponejvíc diskutujeme o praktikách stavů změněného vědomí. http://farcaster.webnode.cz/ http://www.couchsurfing.org/people/am_itka/ http://vimeo.com/32559945 https://picasaweb.google.com/102286482688086608693/B12Residency https://www.facebook.com/JitkaCardova Čili Armande, dej vědět, kromě několika dnů přes svátky, kdy mířím za maminkou, jsem tu téměř neustále. Tak asi. j.
20.12.2011 12:53 K dílu: Byli jsme pohrobky ještě za života svých mistrů a mudrců a dnes, se smrtí Václava Havla, jsme dosiřeli - aneb jednohlasý povolávací generační manifest Falka
Armand: do pošty. Jistěže se sejdeme. Winter: Chroust má vždycky pravdu, proto se o jeho nesmrtelnosti tolik nadumá. Generační výpověď může přijít až ve správném kontextu - to nenadiktujete. To neznamená, že bychom tu už patnáct nebo i víc let něco nedělali, necítili, nemysleli si, nechtěli - ale dějinný úhelník, který vyjeví smysl všech proměnných, jež nás definují, naše pozice a možnosti, nastal teď - je dobře to nepřehlédnout. Ch.: Bylo by fajn dočíst to za titulek, nebo budu litovat, že jsem Vám kdy dala zápočet ze semináře tvůrčí interpretace - tvůrčí neznamená zbrklý a nahodilý ;) Protože tím textem nedělám nic jiného, než že se zamýšlím nad svými činy, nad jejich kořeny a smyslem, že věcně hodnotím svoje příští možnosti v nové realitě a že se už tím napřahuju k dalším činům - je to mj. osobní list, ještě v noci rozeslaný emailem mým přátelům a mým učitelům. A jak vidíte, opravdu to funguje - svoláváme se, viz Armandova noticka. V poště už mám odpovědi a pozvánky k novému tvoření s lidmi, kde se i roky mlčelo. Jak lépe potvrdit, že jsem psala prakticky, konala? Jako kňourání pak naopak vyznívá Vaše poznámka - co je to jiného než povzdech? Co ten podmiňující způsob? Co jste se svým vzdychnutím dozvěděla o svých možnostech Vy?
10.07.2011 11:41 K dílu: Zálibnost stvoření jsem Falka
Artie, jenom říkám, že i chemie je nástroj, a jestli je pro Tebe myšlení dřina, tyjo, tak pro mě teda ne ;) Pro mě je samotné myšlení kyselinová jízda. Není to tady myšlení vs. trip, to nedává smysl. Trip jenom pomáhá zpomalit a strčí Tvojí pozornosti a mysli čumák do principů, kterých si jinak obvykle nevšímáš. Takže naopak, když máš pozornosti a koncentrace dost, i myšlení samo, bez papírku, Ti může způsobit stejné účinky jako na tripu, když ho zevnitř dostatečně samo ze sebe rozsvobodíš. Řekněme, že tohle je rozkošnický záznam jedné z cest k tomu, i rozmarných výsledků zároveň :)
09.07.2011 23:36 K dílu: Zálibnost stvoření jsem Falka
Artie - to bude tím, že to není automatický psaní, má to sledovatelnou logiku, strukturu zaznačující myšlenku, na kterou nepotřebuješ papír (fakt, já to psala bez papíru, do počítače ;)) - ok, ale vážně, když zkontroluješ pohledem z mých věcí třeba Morfologiku po lemu sil, Bez znaků navíc, Za zrcadlem zrcadel nic, Somantiku samoty II nebo Zrcadlo, můžeš vidět, že ze sebe roky vycházím určitou sledovatelnou linií, je to reflektovaný sebevývoj, žádné chemií uvolněné nekontrolované chrlení ;)
02.06.2011 00:51 K dílu: Věci tohoto světa z obou stran Falka
Já nevím, pleteš? :) A co já vím, pokud jde o kafe, hořké kam až je sama slast. A pokud o život, tak slast, jako by šlo o život. A k paměti na staré neznámé, že je dokořán: náruč stejně děravá jako otevřená.
02.06.2011 00:51 K dílu: Věci tohoto světa z obou stran Falka
Já nevím, pleteš? :) A co já vím, pokud jde o kafe, hořké kam až je sama slast. A pokud o život, tak slast, jako by šlo o život. A k paměti na staré neznámé, že je dokořán: náruč stejně děravá jako otevřená.
19.05.2011 16:30 K dílu: Věci tohoto světa z obou stran Falka
whispermoonlite: No ano :) První potýkání, pozdní sběř. Markéta: konvergence jsou přesně to slovo, hledala jsem je, ani jsem to nevěděla; ale fonetické jsou až ty úplně nahoře.
17.05.2011 16:22 K dílu: Věci tohoto světa z obou stran Falka
Ono "to", o čem se v téhle hádance možná mluví (to si s vědomím smrti autora dovoluju jen zkusmo nastínit), je možná poesie - nebo prostě knížka básniček (kupříkladu http://www.kosmas.cz/knihy/133152/veci-tohoto-sveta/).
09.05.2011 00:58 K dílu: Láska Tvá Falka
Děkuju. Markéto a Jinovato, spojili jste to jako dvě půle lunety. Co jindy pronáším skrze slova, jsou mé soukromé posuny jazykem v čase, a když vím, že nemohly být napsány jinak, ohlasy ostatních beru - jako dárek navíc, reakci na způsob mé existence. Tady je to jiné, ten text se protnul v jeden moment s celkem mého života a já se na to protnutí soustředila, a takhle z něj vyšla dál, velbloud protahovaný uchem jehly - a Cohenova širší sdělnost tu byla přidaným, nelehkým kritériem pro mou jindy tak soukromnící sebetvorbu, to ona nejvíc zúžila průchod - a Vaše reakce zpětně nasvicuje dokonalost toho momentu. Utkvívá mi v paměti to k sobě skládání slov té chvíle - aby to byl Cohen a byla já tehdy a tam, slovo za slovem - svět měl podobu odvěkého kostěného prstene, jímž během zlomku chvíle po kapkách protekla odjakživa plynoucí řeka.
28.04.2011 23:32 K dílu: Prozaické haiku o znovuzrození Falka
jorel: zraješ jako víno dobrého ročníku připíjím Tebou na holčičku Alžbětu nic, co je teď, už večer nebude platit (a k ostatnímu jen dodám, že bolest není jemná a vyjádřit ji prostě a věrně a neegoisticky je to nezastřít... jde-li o bolest, nesmí to v té prostotě libě ladit, jinak se tam prolamuje ego pokrytectví a rádoby trpného mučednictví...) a děkuju, za srozumitelnou, věcnou, citlivou a lecos nového poodhalující komunikaci
19.04.2011 10:46 K dílu: Prozaické haiku o znovuzrození Falka
Ahoj. Nechce se mi vést veřejné diskuse. A netrvám si na ničem. Jen mě zaujal Tvůj podiv nad mým "haiku", a řekla si, že se zeptám. Bez nároku, bez pnutí. Nejsem mistr, ale jsem bdělá a vím, co jsem napsala. Pokusím se Ti to ukázat: Vyjařovací forma haiku mi (nijak jí nemrhám, myslím, že je velice specifická) tu připadala ideální pro to, co jsem chtěla vyjádřit: zachytit bolest stroze, aby bylo jasné, že si v ní nelibuji, a přitom tak propracovanou, závažnou a přesnou formou, aby bylo jasné, že si jí vážím. Navíc je bolest, která provází každodenní přitakání životu, rozhodnutí uvolnit energii k novému tvoření vlastního tvaru, tématem tak obecným, hlubokým a prastarým jako haiku samo. Myslím, že i formu jsem dodržela. Počet slabik/řádků je v pořádku a potřebné předěly (pauzy) vznikly na koncích řádků rytmicky samy - mají tu charakter těžkého povzdechu, nechuti (bolesti) o tom i mluvit, ale rozhodnutí pokračovat, tvořit, žít, energii přece jen uvolnit - tedy rytmus (a slabičné rozvržení) té básně jsou těžké, ale záměrně, významotvorně. Stejně tak zvukomalebnost - je tam, střídají se shluky slabik kr-zdr-sr-str... dlouhá á... je to drá-sa-vá zvukomalebnost, protože to bolí. Není to haiku o znovuzrození jako takovém, ale o aspektu znovuzrození, který je nezbytně provází - o bolesti, a přesněji tedy o vůli - po těžké noci, kdy se přemítalo nad uplynulým dnem, a oči se z bolesti zanítily pláčem (krvavým), podstoupit další bolest a ráno si ty čerstvé strupy strhnout, aby oči mohly zase naplno vidět všechno, co přinese nový den, čím se budu tvořit. Je to vyjádření koloběhu prožité bolesti a vůle jako principu, který i za nejnepříznivějších podmínek umožní vědomí života, bytí, pokračování (a tedy znovuzrození k pokračování). S rytmem, opakováním souhlásek, s ohlášením, že jde o "znovuzrození" a s tím výkladem, který jsem podala, pak konečně souvisí i zdánlivé chybění "kigo" - je to nápadné - že v básni chybí zařazovací slovo (je tu zařazení jen do dne: "ráno"), ono chybění je ale opět významotvorné: má dát vědět, že se popisuje je neustálý koloběh, znovuzrození nastává každý den, odehrává se v každé roční době, každé "ráno", je to hlubší princip než koloběh přírody - bez vědomí života by totiž nebylo ani vědomí tohoto koloběhu jaro-léto-podzim-zima. A tak dál... Ještě pořád to pro Tebe není haiku? (A proč?) ... S úctou Jitka
19.04.2011 10:46 K dílu: Prozaické haiku o znovuzrození Falka
Bestye: ono je to ale o té bolesti. Nechat odmočit by zabralo nenahraditelný čas k vidění, například. Ad všichni: psala jsem to jako soukromou poznámku, ale nejspíše bude nakonec obsažné dát ji k dispozici veřejně - připomíná mi to jeden jednoduchý japonský akvarel: čtyři prosté tahy tenkým štětcem, silueta třešňového stromu v krajině - a pod tím dvě strany popisu, co je v tom obraze uloženo, způsob jeho symboliky a konkrétní významy :) K tomuhle typu filosofie a kultury to patří. Tedy:
19.04.2011 10:14 K dílu: Falka
Už dlouho mi sem nikdo nenapsal nic, co by ve mně probudilo zvědavost :) Až teď Ty, Adelheid. Budeš sdílnější? j.
05.03.2011 18:48 K dílu: obrat ke světlu; poprvá divergence Falka
Náhodou zavítala, zazvědavělá, a ha, úsměvně překvapená, kam Tě čas posunul. Z krkolomných dobývání zbyl název. V textu samotném jsou ta minulá rvavá léta vytěšena moudrou soustředěnou umírněností. A vyznění, tak to je prastaře známě hořkolidsky krylovské. Co se Ti stalo? :)
03.03.2011 13:54 K dílu: Tanečník s oštěpem na mléčnym skle Falka
Čtu Tě nepravidelně a už dlouho. Asi jsem se Ti to mockrát chystala dát vědět a pak vždycky ucukla, že nebylo proč. Tak třeba dnes není proč nedat. Tvé texty jsou silné, vyvíjejí se, nesklouzávají z vytyčené úzké a dramatické hrany, mají vnitřní dynamiku a neuhnutelnost, jsou intuitivní, originální i zkušené, uměřené i v obnaženosti i tradici a přitom emanují. Nensažím se o rozbor, jen předat dojem. Držíš si moje oči. Děkuju za prožitky minulé, nynější a snad i příští. j.
03.03.2011 13:42 K dílu: Píseň Falka
Jen ty řeči pod básní kdyby dokázaly udržet tu důstojnost, svobodu, rozhled, vyrovnanost a vědomí. Člověk se těší, že vede s někým přirozený dialog, oddechne si, spočine, jako by u zahradního stolu s přítelem přehlížel rajčatové keříky a všechno už dávno někam patřilo... a pak se zase probere, zjistí, že to bylo vypilované a vydřené na efekt :) Vždycky, když jsem na dobrém divadle, v dobrém textu, přijdu si jako doma, v dokonalém světě bez tření... a v tramvaji pak nepatřičně z druhých lidí, tolik umělé snahy, nejistot a nedotažeností. Pokud vím já, i smrkat, plivat a kašlat může být dokonalé, když si je člověk jistý přirozenou krásou, nezbytností svého tvaru. Ta první polovina Tvého tvaru v básni je krásná tak, že se chce zůstat na návštěvě, lze do ní z mého světa plynule prolnout jako ve vodní lázni si pohovět. Nsd tou druhou pod ní pak jsem rozpačitá, co si myslet znovu o té prvé. Tohle tady není jen o Tobě, promýšlím tu smutnou diskrepanci, co jsem na Písmáku. Za mnoho svých replik se stydím úplně stejně. Myslím, že dobrá báseň se pozná až podle toho, že plynule pokračuje dál, kdykoli autor promluví... že vždycky je z ní napsán jen kousek, celistvý zralý odštěpek. j.
03.03.2011 13:20 K dílu: Diabolus Ex Falka
Mutěnický Cabernet Savignon jak skoby podmiňoval trojjedinné ctění této bázně. j.
03.03.2011 10:03 K dílu: hrubým kruhem Falka
03.03.2011 10:03 K dílu: hrubým kruhem Falka
MarK.: Je to aluze, dávný dárek pro Oldřicha Janotu, za společný zážitek, jeho tehdejšími způsoby, a k jeho hudbě.
03.03.2011 02:59 K dílu: Láska Tvá Falka
Ondřeji: Mám Tě v životě proto, že Tvoje složité (a často zbrklé) tahy nepostrádají odvahu jedinečnosti. A tak si tu kaši zase ráda sním :) Co je třeba dodat: 1) Je fajn, že teď už nemusím vymýšlet, proč je na mě Láďa tak naštvaný, že mu to dovolí ubránit se kráse toho překladu :) Říkala jsem si, co se mu to muselo stát s básnickou motorikou, a začínala mít trochu strach, přece jen chci od něj ještě nějaké texty číst. 2) Rastin napsal komentář, který mi udělal radost, protože ten text ocenil správně. On je mj. skutečně fungujícím překladem Cohenovy písně, proto se tak dá a má hodnotit. To všechno, co v něm dokážeš vidět Ty, protože mě znáš, je teprve nadstavba, která musí stát na pevných základech pravidel překladu, hodnotitelných široce a obecně. Teprve pak to má všechnu tu váhu a nesmírnost, skrze všechna ta omezení, jejichž úzkým hrdlem se musí všechen význam slisovat, a čím víc ho je a čím je hrdlo užší, o to větší závrať to pak působí v tom rozlehlém prostoru na druhé straně. Rastin (málem napsala Racine ;)) tohle vystihl, poukazem na to, jak úzké hrdlo ta forma tady má. Ty ses nechal zmást závratností za ním, kterou chceš, aby teprve všichni hodnotili. Ale tu znáš jen Ty a osatní ji mohou jen tušit, mít ten překlad za živý. Rastin má ocenit strukturu s tušením smyslu, Ty musíš zůstat v závrati nad hloubkou významu. Já obojí cítila každou vteřinu při psaní, pohybem po tom tenkém paprsku, který vyrýval do prázdna a tmy přede mnou jedinou možnost to pronést, vytvořit. Věděla jsem, že to vzniká, že to je. A mám radost z Vašich přikatání. Že to funguje i pro Terezku, jako překlad, protože ji slíbila naučit, jak Cohen básní zkušenost a svět, i jako osobní zpráva o mě, co prožívám. Našla to oboje. A že to nakonec funguje i pro Jiříka jako vzkaz, že vím, že jeho láska šla dál, i jako překlad Cohena, kterého jsme každý zvlášť poslouchali. A o němž věděl, že ho chci pro Terezku přeložit. A že jsem to mohla i díky němu udělat takhle ve chvíli, kdy bylo potřeba se s ním rozloučit a dát mu najevo, že ho z ničeho neviním, přestože je mi hrozivě smutno, že se to neděje dál. Že jsem pro to našla geniální tvar dormálně i obsahově i významem. Jsem na to pyšná a mám radost a Tvoje zbrklá reakce je jedna z těch, které mi dávají zpětně znát, že se to povedlo. Teď to ještě nahraj, jo. 3) Myslím, že ani Láďa se na Tebe nebude zlobit za to, že sis oblékl jeho kabátek. Vzniklo díky tomu dost materiálu na hraní :) Ale možná, až si to promyslí, že ho stejně jako mě trochu zklame, že když už se Ti to takhle zbrkle stalo a Ty jsi zjistil, jaký to nečekaně nabralo směr, že jsi pak přemožený úlekem udělal to nejmíň zajímavé - omluvil se a všechno to přiznal. Mohli jsme si aspoň ještě chvilku hrát, dotáhnout to někam, kde by se to samo rozkrylo a obrátilo a mrknutím v další chytrý žert. Nechat Láďovi nějakou hutnější korespondenci, aby se měl čemu divit a čím bavit. A třeba by se mu po nás zastesklo. Kdo ví, co s ním je, od těch dob. Tak. 4) Mám Tě ráda, kdybys byl při své nesmírné inteligenci ještě tak důsledný jako já, tak by toho hodně nevzniklo. Tvoje zbrklost, někdy až moc silná, umožňuje, aby se pořád něco dělo. Jinak bys v tichu soustředěně vymyslel vesmír, zatímco bys ho od první vlastní myšlenky nehnutě sledoval. Líbám Tě. Jitka
28.02.2011 03:16 K dílu: Láska Tvá Falka
WML: Možná Tě pobaví a postaví Ti k tomu všemu most ještě i začátek Ondřejovy zprávy: [1:59:08 AM] Ondrej: Jednou jsem napsal text k písni Leaving on a Jetplane... napsal jsem ho v angličtině... neprokazatelně... a pokud si jednu její interpretaci poslechneš třeba tady (http://www.youtube.com/watch?v=SB_aM9Frfv8&feature=related), představuj si, že můj Menard v ní měl zpívat o tom, že už toho má ale plný zuby, rozhodně si není jistej, že se někdy bude vracet, že už ho všechno štve pryč, že odlítá na tryskáči a je fakt rád, že může říct, že oh, babe, he loves to go... prootže mám pokleslou slabost pro tu píseň, dovedu si představit, že jednou udělám podobnou verzi, jako třeba s I will survive... vybírám si jednoduchý a nepečlivý songy a přepisuju je pak do stejně jednoduchejch paralel a antitezí.. to ne Ty... Ty přepisuješ nečí život svým do slova...
28.02.2011 02:56 K dílu: Láska Tvá Falka
Whispermoonlite: Do úplnosti chuti té magicky mrazivé chvíle, svěřit Ti, jak se protínáme (protože nakonec není nic cennějšího než osobní stopy živých lidí, které známe, ať už k nim právě cítíš cokoli) - Ti dám dárek příběhu: Ve chvíli, kdy jsi Ty sem napsal svou reakci, dostala jsem já soukromou zprávu od Ondřeje. Přečti si ji, není proč ne a je tolik, proč ano. Pak se odmlčel, a po chvíli mi poslal kopii Tvojí zprávy zde, četl ji dřív než já. [2:00:11 AM] Ondrej: promykám se oběma podobami už hodinu [2:07:23 AM] Ondrej: představuju si Goetha, jak řiká tu svou větu... akorát že na rozdíl od všech mistrů, já vím, že on ji myslel s despektem... díky těmhle dvěma básničkám to vím jistě. je to první existenciální překlad, co jsem kdy četl, překlad, který neosvědčuje m i s t r o v s t v í překladatele, nýbrž překladatele, a skrze překlad taky autora v tý míře, v jaký vůbec báseň osvědčuje básníka a překlad překladatele... Leonarda a Jitku
28.02.2011 02:43 K dílu: Láska Tvá Falka
Whispermoonlite: dobře vím, že "blbej" nejsi, a nevěřím Ti ani slepotu, vždyť jsem to polopatě vepsala i do prologu: "Překlad mým životem tady & teď do slova." Chápu rozdíl mezi překladem (z jednoho individuálního života do druhého) a překlopením. Nemám potřebu překlápět (být dělníkem, který nenechá stopu) - ale stálo mi za to přeložit si to skrze sebe, a v té přísné formě najít zřetelnou skulinu, jak vytvořit, postihnout ten rozdíl (který právě teď tak citelně formuje můj život) - zachytit sebe. Protože jsem já, nezbytně i dýchám jinak, Ladislave. Lze to ignorovat, nebo si toho všímat, ve všem. Ta zbrklá "potřeba" nechat tu něco "zlého" mě překvapila. Beru to čistě osobně, jako vyjádření Tvé rozladěnosti vůči mně, protože si ve skutečnosti nemyslím, že bys právě Ty tohle na tvorbě nechápal, a slepotu ani hloupost Ti přičítat nemůžu. Jitka
27.02.2011 15:01 K dílu: Jak...? Falka
Manu, a víš co? Šlo to krásně, už kdysi dávno. A maminka dál je z nejskvostnějších lidí v mém průtočném životě.
27.02.2011 14:56 K dílu: Jak...? Falka
Ostrich: Vidím všude možnosti. Rozrůstám je. Člověk si musel formulovat, i ostatním, aby se dobral, jinudy než skrze to nejde :) A za kruciálním bodem, k němuž směřuje trychtýř poznání podstaty, kde se to propojí a protne v tom nejmenším nutném vědomí, co je člověk, je pak dál už jenom nekonečné, svobodné, byť důsledně vědomé a vlastní rozevírání a roztváření... správně je všechno, všechno, co je, jsme my. V okamžiku smrti budeme nejkrásnější a největší cokoli. *~~
01.08.2010 23:15 K dílu: Básnička jen pro znalce Falka
Rýmovačka od znalkyně: Falka točí světem, líně lehává si ve svém, klíně ztichle pátrá po hlubině rejnok, rejdí filmy v kině perly loví v láhvi víně s oblým hřbetem mořské svině poletuje na bublině pročesává knížkám žíně v Praze kutá tajné síně krutě skutá v kovadlině polopouští draky plynně pololétá, v Argentýně hrady staví, boří v hlíně Rajských zahrad za zdí v Číně rozmařile plní skříně prazážitků na Petříně brázdí hořce na peřině denně žije trpně činně chlebu vodě zelenině dechu krvi tepu slině oranžové klenbě dýně barvám potu skvrnám špíně slupkám klíčkům v luštěnině času chvění peleríně ... Falka zkrátka - říct to mírně labuží si nedozírně ve vesmírné nadspižírně na papoucha s pírky vírně myslí stále pohostinně
16.07.2009 22:54 K dílu: Jak...? Falka
ten začátek je ovšem Holan:)
29.05.2008 01:33 K dílu: Falka
(...)
29.05.2008 01:32 K dílu: Falka
(...)
28.05.2008 21:20 K dílu: Nejasná zpráva o konci Španělska Falka
Nejasná zpráva o deváté vlně „Překvapení?“ podivily se všechny drobné vějířky u očí, víčka mžikla a z duhovek se udrolilo něco barevných mýdlových bublinek. „Překvapení?“ šeptalo si povytažené obočí a drclo do čela, aby se mozaika varhánek vesele přeskládala. Po vzdutých vlnkách zájmu se přehnala první lodička s napnutou bílou plachtou a za ní se vynořil párek nedočkavých racků. Voní to tu mořem a solí? Fííííí… To bude let! „Mám rád překvapení,“ popohnal vítr lodičku, a ta se blýskla smíchem a poskočila… To bude plavba! Překvapení… sneslo se šumivě do vln, zapěnilo a vymylo oči do neuvěřitelně čisté hloubky Sindibádových pokladů, zasmálo se, zacinkalo tureckými sklenkami na čaj… a pak se rozeběhlo, rozeznělo, odráželo, poskakovalo, hladilo a pobízelo… chtělo si hrát… Hrát? Hrááát? Ozvěna se polekala, stulila se do potůčku a cestou posbírala prach a únavu… Rackové to poznali první… fíííí… zatleskali křídly, zvedli se a odletěli… jen rozcuchané peříčko si s důvěrou sedlo na palubu těsně předtím, než se bílá plachta zatřepetala v posledním závanu větru a zplihla… Hrát si? Moře a sůl? Fííííí… kde by tady… Jezírko, tůňka… kalužinka zůstala z potůčku a papírová lodička se zakymácela, položila se opatrně na bok a opřená o kamínek usnula… (mýdlová bublinka, ta nejmenší, našla cestu z pokoje, zaváhala, zvedla se, proklouzla otevřeným oknem do noci, a potom znejistěla a zachytila se o parapet… rozprskla se posledním vodotryskem a v každé z tisíců kapiček se utopil jeden obrázek…) Veselá mozaika čela se omluvně přeskládala a ve vlnkách uspala a rozpustila lodičku i oba racky tak něžně, že se nic nezdálo přirozenější… Překvapení… to slovo někdy někdo řekl? Něco snad znamenalo? Bubliny, vítr, moře, sůl… ale kdeže… hrát si… „Ty pšece umíš hlát na piláty!“ Sedělo to na stejných schodech o kousek výš, kývalo to nohama a na nic se to neptalo. Přece kdo by to taky neuměl. Ledabyle si to tlapkou odehnalo z čela hejno racků, a ti se vznesli nad hotel, rozezněli vzduch tisíci obrazů, a pak se neslyšně rozpustili, málem jako by se to tak patřilo… Přes hladinu čílka si razil cestu vznešený koráb s tenkou přídí a závojem albatrosů… a taky děla a černý šátek a čtyři hliněné kuličky a tajuplný ostrov, moře kolem dokola … „noooo, splývat už docela umím… to se odlazíš nohama – a nic – a pak hodně kopeš a cákáš… a to už najednou plavu… jo, lychle, abysem jim uplaval pšece!“ šermovalo to rukama a oči tomu divoce zářily. „A na pokoji tady máme postele ale jenom dvě, ale nad sebou taky nejsou. To by bylo o hodně víc lepší… splávně pilátský…“ A v očích, daleko hlubších, než je dno se Sindibádovými poklady, víří mýdlové bubliny pevnější než kokosové ořechy z ostrova Kurekuredutů a létají podvodní rackové. A každá bublina a každý racek je daleká plavba a medový čaj a rozhoupané zvonky a pátá kulička a tajemná jeskyně a úplně malý hodný beránek… a ohňostroj a krápníky a vítr a moře a sůl… fíííííí… Rozhoupané moře našich čel s trnovou ohrádkou kotviček, jen se na okamžik blýskne radostí, snad ještě ze zvyku dětí a paměti racků, když kolem uší prolétne: „Překvapení…“ a jenom to moře na čele ví, a žádný člověk, že hravá křídla láme devátá vlna… devátá vlna, varhánek… co se jí to utopilo v hlubině, že tříští mýdlové bublinky a rozpouští snášející se racky tak něžně a přirozeně, jakoby se to patřilo…?
27.05.2007 17:04 K dílu: s Falkou na pivu Falka
vlasy má o dva ponorné prameny zamotanější zobák mu dorost španělské latinky loví ji mezi semínky s obvyklou elegancí toho, komu tykají sami Plastic pípl a všichni starší v té naší vesmírné díře v tanci neškobrtá vlá si dívá se mírně, a je to nebezpečnější než dřív takový papouch garcía márques za časů cholery přijeď. printe
31.01.2007 18:57 K dílu: Mé nejmilejší astrální sestřičce Falka
:o))
27.04.2006 18:12 K dílu: Modli se se mnou Falka
Teď to šlo uložit, nevím proč, dělala jsem to úplně stejně. Ale líp to stejně nejde... proč to nebere prázdné řádky entrem...? Ještě se sem někdy vrátím to zkontrolovat, třeba už to tady bude běhat líp. jitka
27.04.2006 17:57 K dílu: Modli se se mnou Falka
Ráda by s tím něco udělala... Ráda by zařídila, aby většinu svých věcí tu měla zase graficky v pořádku, protože to, jak se zkurvily, u mnoha z nich znamená, že jsou téměř nečitelné (všude otazníky a lomítka, členění v háji, rozbité fonty...) Tady mi to vadí asi nejmíň... Ale jak to mám udělat? Když chci dílo upravit, systém mě nutí to poslat ho znovu jako novou věc. Omlouvám se, ale fakt nemám čas ani náladu psát všechny svoje věci znova.
30.09.2003 00:00 K dílu: Zrcadlo Falka
Já vím. (bez úsměvu)
30.09.2003 00:00 K dílu: Somantika samoty Falka
Nesouhlasit smíš, jistě, ale nezapomínej, že vše to je pouze předpoložené v možnostech... a odmítat možnost, aniž bzchom věděli... ostatně o tom je ten text celý...
26.09.2003 00:00 K dílu: Černá skříňka Falkodana, verze veřejnosti Falka
... kdo to dokáže číst ... ? Otázka komunikace ... ale i kdyby efekt Zrcadla (-->), jaký důvod mám psát jinak, když chci být neuhnutelná sobě... ale to spíš ještě píši za ostatní své texty, a za příští (ach ta má nevíra v slova), tenhle tady je zvedanou závorou (ne jen) ...
09.08.2003 00:00 K dílu: Falka
zjednodušit jednoduchost složitostí... ... co když je jednoduchost jednoduchá právě tím, že je nekonečně složitá...? Mezi těmi třemi slovy jsou (protože je tam pokládám) tři, ve správném, tedy kterémkoli možném, úhlu pokladená zrcadla... rozprostRaňují navzájem do ne konečna... je to jednoduché... a přece... dointerpretujeme? (a v těchto několika slovech, v tomto jediném obrazu ti píši ne jedinou knihu, ale nekonečno jich... a možná je to úplně navíc, protože ta první tři slova jsi sem položila ty (a před nimi bylo co?´), a to další, mé, už je jedině z nich... stačila by zde ta prvotní jednoduchost...? nač ji zesložiťovat s-ložit-ostí...?... rozebrat je rozsložitit, na nejmenší, nejpřesnější možné, a potom nahlédnout poskládané, tedy zesložitěné, přesněji snad sesložitěné...? ztrácím se pohybem, nebo nabývám...? nebo, konečně oboje...?)
28.03.2001 00:00 K dílu: Dostihová Falka
Mám moc ráda koníčky... jako malá jsem se moc těšila, když mi tatínek slíbil, že mě vezme na dostihy... to odpoledne tam zastřelili koně s přeraženou nohou... už jsem na dostizích nikdy nebyla...
18.07.2000 00:00 K dílu: I Do Not Want 2 C U Anymore! Falka
Doggy zase nezklamal ;-) Ještě že tu si, člověče, už sem měla kolem pusy omrzliny, ale tajou tak rychle, že se snad utopím. Ale nějakej sraz by to fakt chtělo, teda nějakej jinej. :-))) Tííííp.
29.08.2000 00:00 K dílu: STMIVANI Falka
Odhazuji zaklínačský meč... válím se smíchy... vZdávám se... O víkendu jsem byla s merlíkem... ptal se, co jsem na tohle říkala... a já neříkala nic, já přehlédla... Omlouvám se, že reaguju tak pozdě, ale je to dobrý.
18.07.2000 00:00 K dílu: Falka
Ach jo, mám divný pocit,že téměř v každé písničce se dá najít něco z básní a v každé básni něco z písní.Vážně to nebyl pokus o "vykradení". A MERLE ! Nerozumím... někdo má právo tu být a někdo ne?
12.07.2000 00:00 K dílu: Hákové kríže Falka
Máš pravdu. Vyděsil můj malý devítiletý kamarád, který přišel domů s vtipem o Hitlerovi. Byla to podobná situace. Jímaly mě stejné pocity, taky jsem vysvětlovala. Taky pochopil. Plakal. A já se ptala stejně. Jenže hodně pravdy má Merlík. Jde spíše o ty, kteří rozumějí a stejně berou fixy a malují...
18.07.2000 00:00 K dílu: Před bouřkou Falka
Popadají mě zvrácené touhy / tě nesvlíkat ....dokonalý obrat jinak ta čeština (až na mě x mně :-))) ) je v pohodě... Tynic je z Moravy, takže samohlásky na koncích slov jako –é kontra –ý a podobné věci cítí jinak, víc spisovně, to nesmíš tak brát... někdy je dost potřeba využívat spíše obecnou podobu jazyka, přílišná spisovnost může být na škodu ... viz. Platonická noc: mý splíny/hrsti hlíny... vyzní takhle vážně líp (ne - lépe), než mé splíny... Napadá mě: Zkoumat, zda vše, co MÁM je pod přisátými šaty... Máš u mě tipa.
18.07.2000 00:00 K dílu: Falka
Tak nevím, lidi, je to tak zlé, psát o sobě? Psát skrze sebe o čemkoli (jenže tím vlastně znovu o sobě)? Psát a přemýšlet, vyjadřovat SVOJE pocity, myšlenky... co je na tom tak špatné? Připadá mi to opravdovější, než když čtu o tmě a bolesti nebo o lásce a vím, že autor nic takového neprožívá a možná ani neprožil, že píše o něčem, o čem se jen domýšlí, co se prostě jen tak rozhodl napsat... Merlíku: proč se za to fackovat? Já bych se musela umlátit :-)) ... nebo přestat psát... myslíš, že bych měla? Je lepší psát neosobně? Předáváme tím něco – a hlavně, jde to vůbec? Napsat něco tak odcizeně od vlastní osoby, aby se ani trochu neprojevila? Myslím, že se stejně prozradí, byť jen myšlenkou, jen postřehem... vždycky je to o nás... nebo se mýlím? Psaní je mi potřebou, promítám do básniček své touhy, sny, zklamání, svá setkání se světem... pomáhá mi to se přes ně přenést, mnohdy i porozumět, ujasnit si... Zajímá mně, proč píšete vy? Odpovíte? Vážně bych chtěla vědět, jaký má kdo na tohle názor... Ahoj, všici, Falka
18.07.2000 00:00 K dílu: Spravodlivosť Falka
. Pokládám tečku místo květin, tečku za ukončení... života i vašich sporů o spravedlnosti... tečku místo dlouhých slov a debat, které stejně nikam nevedou... ne teď a ne v tomhle příběhu...
14.07.2000 00:00 K dílu: JEdnoDUŠE Falka
Bosonohá + Mahoney + Merle: Lidičky, je to trošičku jinak, ale mám velkou radost, že se nad tím umíte zamyslet... Já... ta slova vážně odmítám... ale ne proto, že se z nich člověk nic nedozví... Pokud jsou řečena správným způsobem, ve správnou chvíli, potom... a právě z toho mám strach... já se nebojím těch slov, ale toho citu, který by strašně svazoval... poutal... vím to, moc dobře... ale zároveň to chybí... pohlazení, doteky, když jsou jen samy o sobě... jsou tak... jenže já víc prostě neunesu... ale to je jedno, hlavně, že se zamýšlíte, to je důležité...
17.07.2000 00:00 K dílu: Tajemství úsvitu Falka
Anonym: Jestli se hodláš ještě vrátit, mohl bys mi svou poznámku vysvětlit blíž. Takovéhle výkřiky místo kritik se mi nelíbí.
31.07.2000 00:00 K dílu: Tak svítej Falka
Sákryš :-))) Je toho tu spousta, k čemu bych se fakt chtěla vyjádřit, ale nestihnu, jsem šort of tajm a v příštích deseti dnech se na Písmáka nedostanu. Takže jen stručně: Jsem skutečně strašně ráda, že se píší kritiky, že se nejen plácá po ramenou (oblíbený termín poslední doby), což vede k tomu, že se lidi zamýšlejí. ViNiL: Fakt si nedělám černej puntík, naopak děkuju za názor a není to pitomá póza, do níž bych se snad stavěla. Myslím to vážně. Máš rozhodně dost pravdy. Nebudu ti vysvětlovat, čím a proč je ta básnička důležitá, napíšu jen, že skutečně nejde o přírodní lyryku :-) a že má skrytej (asi dobře) osobní význam. LYRYK: Když už se tu vyjadřuju, nedá mi, abych neuvedla, že jsem to trochu zvorala s přepisem básničky do Písmáka, vynechala jsem jedno pětiverší, které, když tam není, narušuje celkovou stavbu, takže ho dodatečně vlípnu. Za pátou strofu patří: Tak svítej, svítání neneseš naději snad proto raději nikdy ti nedaruji hořící čekání. Tohle sem uvádím hlavně pro Lyryka, který jako jeden z mála sleduje provázanost a stavbu, takže si všiml a upozornil. YOSS: Nemám pocit, že něco odnáším, mám radost, že se myslí a hovoří a diskutuje... A že je to pod mým dílem, je pro mě spíš čest. Jinak - já do Arény zásadně nepřispívám, myslím, že od toho jsou tu lepší. Ostatní: Díky za názory. Mám vás ráda, mějte se hezky. :-))))))))))))
18.07.2000 00:00 K dílu: Tak svítej Falka
Jak volnost ptáka svádí k letu… jak ryba zmizet v hlubině… já ale neskrývám se světu neskládám ruce na klíně a v téhle volbě ryba – pták mám celkem jasno – volím tak: ač nevím, co mě ve dne čeká prohlašuji se za člověka Ponesu svůj kříž svítání však netvrdím, že bez ptaní snad k ránu noci beze snů pod jeho tíhou neklesnu Jen věz, že verši ve mně žije spíš nekřtěňátko poezie... :c)
11.07.2000 00:00 K dílu: Tak svítej Falka
Tynicu, tys tam přece byl. Jak můžeš napsat, že je to póza? Stála jsem kousek od vás, otočená zády a takováhle slova a myšlenky mi pršely ze srdce... nevěřila jsem, že je budu umět dát na papír, ale nakonec jsem to stejně zkusila a myslím, že se mi to podařilo. Tanec, plameny, bubínky, svíčka... nic ti to neříká? Ty nic?
12.07.2000 00:00 K dílu: Vzdorukámen Falka
Už jsem tu byla několikrát a stále nevím, co napsat. Tuším, že je za tím víc. Jen nevím, jestli tuším správně. Snad ne.
12.07.2000 00:00 K dílu: Falka
Zatra... Krásný obrazy... Tmavomodrý tón jedu ve zdi naleje/Hloupé hříbě/dva čtyřlístky bez podkovy... Típnu to.
12.07.2000 00:00 K dílu: Falka
Dokážeš to tak krásně říct... jsem znovu zkolébaná do ticha... Bibša mě předběhla, vlastně jsem chtěla položit otázku, ale zazněla Bibše v posledních dvou slokách. Je to ono? *
11.07.2000 00:00 K dílu: Falka
Šílí :-))))) Další dítě do party. A mám náladu na houpání... kousek odsud teče řeka.... ale ne, ne vážně, neeee.... jéé... houpy hou
11.07.2000 00:00 K dílu: Osplující Falka
Hm hm... K formě - takhle tě neznám, jako bys to ani nepsal ty - ale moc se mi to líbí. Tipuju. K obsahu - ... nevím, jestli tam cítím to, co bych chtěla, ale to jen můj problém. Snad jen: ...sakra...
26.06.2000 00:00 K dílu: Falka
A zase... zase. Bereš mi pocity a skládáš z nich básně... proč Ti to jde, to já bych to chtěla říct. Máš krásné slovní obraty, ale to už se opakuju. Někdy mám pocit, že je řečeno zbytečně mnohem víc, než chtěl člověk vědět. Víc odpovědí než otázek... přeji Ti hodně otupených až úplně vymizelých eSek. Tip, ale to je snad jasný.
26.06.2000 00:00 K dílu: Falka
To je dobrý. Ale někdy se může přetrhnout celej svět a všechny růže a stejně, stejně je tu něco, co to nezachrání. Něco, co je víc, než vůně všech růží a všech kytek dohromady a když to bolí, necítíš vůně. Nevidíš růže. Na co taky.
26.06.2000 00:00 K dílu: Falka
Rozumíš slovům, umíš z nich vyždímat skoro všechno. I kdybych pominula, co říkají, je to zážitek. A s tím obsahem... tipuju.
26.06.2000 00:00 K dílu: Falka
Nevím, jestli to z toho cítím jen já. Je mi jako po shlédnutí Requiemu pro panenku. Mrazí mě. Člověče, už za "...lid z kostí..." bys měl dostat tipem po hlavě, ale je to tak ...syrově pravdivý řádek po řádku... Lidi se můžou otáčet zády a strkat hlavu do písku a říkat ne, ale je to o nás všech dohromady.
26.06.2000 00:00 K dílu: Falka
Musíš to zkoušet jinde, za ženy loví amorci s luky a šípy a ti nesedají na posedech. Ale je to trefný, mám pusu od ucha k uchu. :-)))) Ď.
26.06.2000 00:00 K dílu: VIZE BUDOUCNOSTI (manželské) Falka
Hezký. I když ze stařeckých záhybů mám husí kůži. Dědouch: :-))))
26.06.2000 00:00 K dílu: Falka
Břízko, Laďa má pravdu. Brášku uzdravíš, jen tam nenechej ani trošku toho listí. Je to strašně smutný pohled, taky mi takhle onemocnělo několik kamarádů. Je to všude, ale ta nemoc není neléčitelná. A tip. Za mázdru mraků, za lásku v rukou, za ten strom, za pohled, který se přede mnou rozestřel po přečtení Tvých slov... za těch mých pár kaštanů.
30.08.2000 00:00 K dílu: TÉ, KTERÁ MĚ NECHTĚLA ... Falka
Stevenson: "o)))))
29.06.2000 00:00 K dílu: TÉ, KTERÁ MĚ NECHTĚLA ... Falka
Laďa: To je správný přístup. :-))) Eternal: V tom máš pravdu, ale jde o to uvědomovat si a lítostnit. Je to rozdíl. To první ti může pomoci vyplavat, to druhé jen stahuje pod hladinu...
26.06.2000 00:00 K dílu: TÉ, KTERÁ MĚ NECHTĚLA ... Falka
Ale lidi, no tak, nechte toho, copak se tu snažíte utopit v té "řece strádání a utrpení"? Což je život o tom? Nechal, nechala... smůla. Oči si nevypláčem, byla by to škoda. Život je taky barevnej a veselej, duhu najdete po pláči i na řasách, tak už se, sakra, smějte.
22.06.2000 00:00 K dílu: Ženatej má úpal... Falka
Ale sqelý blbiny, to za ten hic stojí, asi za to horko pomalu snad začnu bejt vděčná.
22.06.2000 00:00 K dílu: Ustyskana Falka
Jestříku, ta je nááádherná. Děkuju. Jo, už mi došlo, co se skrývá za tvým nickem. Jsi skvělej. Tipuju.
22.06.2000 00:00 K dílu: Vteřiny Falka
Díky, Sarken. Vteřiny plynuly nekonečně pomalu, jakoby v rozpacích, že nám ukrádají z těch chvil, na které se nezapomíná. Budu si to pamatovat.
22.06.2000 00:00 K dílu: já nejsem já Falka
mrtvé světlo rozláme živý den neslyšet sten když uši máš k slyšení je bláhové a ještě... (a ještě tip)
22.06.2000 00:00 K dílu: Falka
Spousta krásnejch povedenejch obrazů, až to bere dech. Tip.
14.08.2000 00:00 K dílu: Čtyři básničky na zrcadlo Falka
Hmm, Lee, vybralas správně. :-))
18.06.2000 00:00 K dílu: Dodatek k historii aneb Se svou troškou do mlýna Falka
:-))))))))))))))))))!!!!!!!!!!!!!!
16.02.2001 00:00 K dílu: Ještě jedna Popelka Falka
carodeji, sny se nekradou, ale někdy je my sami necháváme tak dlouho čekat, že z nich nakonec nic nezbude, zapomínáme, že tu odpovědnost máme my, že to je na nás, abychom sny naplňovali... a jen hloupě čekáme, až se něco stane...
12.12.2000 00:00 K dílu: Falka
16.06.2000 00:00 K dílu: Mjívan ťůleť Falka
Merlí, taky se hlásím. Ještě k tomu s těma dvěma. :-)))))))))
21.06.2000 00:00 K dílu: Falka
I takové šílenství já znám... "...však hlouběj ke dnu tělo prosvěťte mi nejtěžší břímě naleznete tam a jsem si jist až vypadne že rozkymácí zemi..." Právě to mi teď vytanulo na mysli z J. Wolkera. Sama víš, že to přejde a v téhle chvíli už je to určitě dávno pryč... ale popsalas to skvěle, přesně tak, jak to je. Proto tip. Merle: Věř mi, není třeba nože a přesto se lze vymanit z opratí. K pocitu žití není potřeba jen bolesti, pevně doufám, že to jednou poznáš sám.
14.07.2003 00:00 K dílu: Falka
...že píďalku drbu po zadečku, až přečtu (a schystáno tomu mám), těším se vrátit a dolomit oblouk mostu... :o)
30.05.2003 00:00 K dílu: Povonná pampeliška Falka
..hele, bráško.... jahodový džus.... a horké sojové mléčko... a kakao a koblihu.... pro radost.... zveš....? .....v Olomouci....? žekni jóóó..... ...jo aha, to má být pro radost TOBĚ... /oki, no dobrá...tedy bez kečupu...?/
12.05.2003 00:00 K dílu: Halo Falka
...nee..... pam.... pelíšky.....
25.04.2003 00:00 K dílu: Velké U Falka
ooook... sarregistrace... :o) apropozdrafalka.. ....*....
16.06.2000 00:00 K dílu: Falka
Chachacha. :-)))))))
16.06.2000 00:00 K dílu: z čajování 3.6.2000 Falka
Je to nádherně napsaný a skoro pravdivě. Znova jsem si to všechno prožila. Ď. Ani trošku nemám chuť cokoli dopisovat. Zalezu si do kouta a budu si teď potichu vzpomínat.
Nahoru