Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seA ví o tom
23. 11. 2007
33
74
2081
Autor
Santi€
...že mám roztřepené konečky
a někdy před spaním
drkotám zubama
už je to dávno
co mi ošetřovala
odřená kolena
houstnou mezi námi
prázdné pokoje
víkendy
nezodpovězené otázky
a chvíle
kdy není
o koho jiného zakopávat
tak aspoň teď
mami mám Tě ráda
vím že to víš
ale tak málo Ti to říkám
a už se Ti nedívám do očí
(když mi říkáš
že Ti chybí
zase nějaké prášky)
...tady máš na měsíc
dík
už dlouho to všecko
bylo na spadnutí
ale já nevím
jak Ti říct
že už nejsem malá
že se stydím brečet
že ráda utíkám
že jsem to ale takhle vlastně nechtěla...
...a co z toho se dá vrátit zpět?
zaštepované ponožky
cákance na zdi
ukradená rána kdy jsi chtěla spát
všechna moje ne
a ano
která jsem nedodržela
posílám Ti domů
zase jen
na vyprání prádlo
a to pravé
mám v sobě -
je mi to líto
ale už si na to zvykám:
hledám si na zimu brloh
aby tam trochu
voněla řeka
jako když se stmívá
a přitom
zašlapuji pod nohama
nedopalky vzpomínek
zdalipak
budou letos svátky
alkohol a hádky
a předsmažené filé
které z duše ne -
dneska bych
strašně ráda zašla
k Přibylům pro mlíko
abych si ohřála do hrnku s medem
a pak usnula s knížkou
u Tebe v ložnici
s rozžetým lustrem
(vždycky ses na mě zlobila
co když tak jednou
usnu s cigaretou)
a v sobotu si vzít za svoje
vyklepat koberce
vyválet štrůdly
místo toho se koušu do rtů
mám hořkou krev
slovo mami
patří k zapovězeným
dny mají
černé linky pod očima
zima
v mém srdci prodejném
větrné mlýny
spleeny
...a víš o tom
že se budu vdávat?
čtyřicet šest se salámem
černovír
a někdy před spaním
drkotám zubama
už je to dávno
co mi ošetřovala
odřená kolena
houstnou mezi námi
prázdné pokoje
víkendy
nezodpovězené otázky
a chvíle
kdy není
o koho jiného zakopávat
tak aspoň teď
mami mám Tě ráda
vím že to víš
ale tak málo Ti to říkám
a už se Ti nedívám do očí
(když mi říkáš
že Ti chybí
zase nějaké prášky)
...tady máš na měsíc
dík
už dlouho to všecko
bylo na spadnutí
ale já nevím
jak Ti říct
že už nejsem malá
že se stydím brečet
že ráda utíkám
že jsem to ale takhle vlastně nechtěla...
...a co z toho se dá vrátit zpět?
zaštepované ponožky
cákance na zdi
ukradená rána kdy jsi chtěla spát
všechna moje ne
a ano
která jsem nedodržela
posílám Ti domů
zase jen
na vyprání prádlo
a to pravé
mám v sobě -
je mi to líto
ale už si na to zvykám:
hledám si na zimu brloh
aby tam trochu
voněla řeka
jako když se stmívá
a přitom
zašlapuji pod nohama
nedopalky vzpomínek
zdalipak
budou letos svátky
alkohol a hádky
a předsmažené filé
které z duše ne -
dneska bych
strašně ráda zašla
k Přibylům pro mlíko
abych si ohřála do hrnku s medem
a pak usnula s knížkou
u Tebe v ložnici
s rozžetým lustrem
(vždycky ses na mě zlobila
co když tak jednou
usnu s cigaretou)
a v sobotu si vzít za svoje
vyklepat koberce
vyválet štrůdly
místo toho se koušu do rtů
mám hořkou krev
slovo mami
patří k zapovězeným
dny mají
černé linky pod očima
zima
v mém srdci prodejném
větrné mlýny
spleeny
...a víš o tom
že se budu vdávat?
čtyřicet šest se salámem
černovír
74 názorů
to se říká taková pověra, když se sní 100patek od chleba, tak se děvče (jednou) vdá...a tehdá to byla čtyřicátá šestá...a v Olomouci je část, co se jmenuje Černovír. v tom textu to naprosto nemá logiku, ale chtěla jsem to nějak zakončit...
aleš-novák
28. 03. 2008Aeternitas
05. 02. 2008
děkuji moc, augustine, za tvůj přínosný komentář. je pravda, že text vznikl v silném afektu, emoci,...a podepsalo se to na kvalitě, formě,...popřemýšlím o tom...
Augustin_Šípek
09. 01. 2008
díky za tip ale nechápu zarážení...asi proto, že nejsem tvůj brácha...;)
Mam rád španělštinu, ale tohle musíme zarazit, brácho. Přejdem na angličtinu?
Absolutně sem nechápal patky :D Po důsledném vysvětlení sem doma =) tip.
malinka_hvezdinka
17. 12. 2007
červenám se...(a dneska sem nedošla eště ani na ten punč a můj alkoholismus je zasejc latentní...)
malinka_hvezdinka
17. 12. 2007malinka_hvezdinka
17. 12. 2007
only četla? fňuk...já sem ješitná...a eště mi to nikdo neřekl přímo...přece nejní domýšlivej pocit, že sem spáchala něco velkýho...?
malinka_hvezdinka
17. 12. 2007
jak se mi zajíkal hlas...a už sem nemohla číst dál, i když sem toho měla víc...
malinka_hvezdinka
17. 12. 2007
škoda že si ju nepustila do sebe celou... tak ať se daří sbírkování :o)
díky
utkvěly jí jen ty vánoce a tak se na mě mračí...spíchnu jí proto na vánoce horkou jehlou sbírečku...
dneska jsem jí dílko dala přečíst, prý na vánoce budu vařit já...
děkuji
díky za krásnou kritiku, míšo, (arch)anděli, stále mám v sobě tu asociaci...jak jsme se poznali...:)
mno já se snažím, mám jich 46 a ta dnešní byla se salámem, čteš kolenem???
No dobře...ale stejně mi to nesedí....když to není pravda.....prostě logicky.....pak je jediný řešení: sněz těch 100 patek od chleba!!!!!!!!
je to jen symbol v bloku v komunikaci...
a říká se, když sní holka 100 patek od chleba, tak se vdá
"neroušek:mno, vadí ti to?...budu...jednou snad jo. to je pointa to číslo, víš. a černovír bývá napsané na autobusu, který potkávám cestou do školy. asi olomoucká čtvrť nebo dědinka k ní přidružená..."............jasně,že mi to nevadí,jde o tu báseň,v té básni je vše přítomný čas,i ta číslovka....i ten černovír.....a ta zmínka o vdávání tam časově nesedí,pokud to má být budoucnost,ale možná,že jsem jen zbytečný šťoural.....
je to neučesané - nádherně upřímné a vůbec bych se nedivil, kdybys přitompsaní užmilila nějakou tu slzu. Je tam - ta základní vazba... vazba na mámu. I se všemi proti *
neroušek:mno, vadí ti to?...budu...jednou snad jo. to je pointa to číslo, víš. a černovír bývá napsané na autobusu, který potkávám cestou do školy. asi olomoucká čtvrť nebo dědinka k ní přidružená...
amanita:díky za nádhernou kritiku
Vztah s matkou..........to je vždy problém.Báseň je výborná.Formálně i obsahově zvládnuté.Vážně se budeš vdávat???????Už????????PS.co je to černovír?
janina6:každej má věci co ví, ale potřebuje je od daných lidí slyšet, já třeba zrovna teď toto
pupin:vím, že to musím podstoupit, i když to bolí, ale je to krok k lepšímu, vždycky...a na svoje caparty se moc těším, to se neboj
akda:nikdy neříkej niíkdy ale hlavně si ze mě neber příklad
a všem vám, přítelkyně moje, děkuji moc moc moc
člověk ten vývoj prostě musí podstoupit,je to tak dějinně naprogramovaný,kdybychom se neodpoutali od svých rodičů,mamin zvláště..neospěli bychom..tak to je...dobře,žes jí poděkovala,za to tip a do budoucna? stejně vyvedené dítky..
Říkáš to krásně... a neboj, ona většinu z toho ví, ale potřebuje to slyšet :-)) *
díky i Tobě Laury. dospěla jsem do fáze, kdy velký ramena a mami nestarej se, ale taky se to ve mě láme a bojím se, že bych jí to nestihla říct...