...od večera do rána...
den za sebou zatáhl černý horizont
prožraný moly
zavřel oči kytkám
a zrušil ptačí lety
Naděje
třpytivé perutě nadějí
pomáhají nám nést břemena
neuskutečněných snů
sny splněné
Karty
KARTY
Nejednou jsem se zmínil o vlakových kratochvílích. Mezi nimi o kartách. Nahrál jsem se jich ve vlacích ažaž. Nikdy jsem nehrál o peníze, ale i tak - já něco mezi sanquinikem a cholerikem - jsem kdysi po šestnácté prohrané hře jednoduché hry prší (to je název pro karetní hru co.
Ráno je to vidět jinak
Večer pod sprchou
tachykardie
na levé dlani nová čára
(přes čáru života)
Hluchoň
HLUCHOŇ
Prosím tě - udělej něco s tou poličkou…
Polička je v úzké chodbě panelákového bytu. Věší se na ni klíče po příchodu a naopak, odkládáme si tu hřeben (nad poličkou je zrcadlo), peněženku, než ji dáme jinam, prostě… no… různě. Beru šroubovák a přitahuji poličku k výdřevě chodby (dřevo dělá tuto prostoru stravitelnější). Vnučka, která u nás občas přespává, se v úzkém prostoru přese mne cpe ke dveřím.
Mám dva malé pravnuky
gumy mých nových berlí
vedle dětských tlapek stop
a mezi nimi život.
Miluji zahradu i ten náš kraj
Miluji zahradu i ten náš kraj
Previeu
„Tady máš připraveno na kafe“ řekla manželka, „já jdu tak na hodinu kMiluně… a už mezi dveřmi dodala: …a na schůzi…“ Miluna byla naše kamarádka o dva roky starší, než moje Jarmila, o čtyři roky mladší, než já. Vdova, ale samá sranda…
Po čem je. . po žížalách.
Embrya
EMBRYA
Přinesli nám druhé. Při tom prvním jsme si toho příliš mnoho neřekli. Venku pětadvacet, vevnitř o dva míň a deset kilometrů v nohách. Jako bych slyšel: no, to je toho.
Řád věcí je pěknej neřád
Zaťukání na rameno…
Nikdo.
Pak mi to došlo:
Ruka sartritickým ramenem
Nové železo
Váhal jsem - pak koupil přec
nové PéCé - to je věc.
Píše samo – jsem si jist,
že budete mít co číst.
Brácha na bráchu nemusí být vždycky korupce (:-D
Snídaně šampiónů
Zuby ještě se zbytky pasty
načínám krajíc
(toastový chleba
černý jak končící noc),
Nazdar, vole...
Nazdar, vole…
zaznělo mi do ucha, když jsem klímavě očekával v čekárně interního oddělení pozvání do ordinace, co tu děláš. Mirek.
Honza.
U více, jak osmdesátiletých mužů trochu nezvyklé oslovení, pravda – ale my jsme spolu válčili dvacet let za ČSD krásnější a poctivé, že se některé denní zvyklosti nedaly ani po letech zapomenout.
Řád věcí je pěknej neřád...
Zaťukání na rameno…
Nikdo.
Pak mi to došlo:
Ruka sartritickým ramenem
Černá díra
***
Nejrychlejší na světě je život.
Narodíš se
Saješ, sedíš, chodíš
Setkání novoroční
***
Třeba mi věřte, třeba nevěřte mi:
sám sebe jsem znenadání potkal
snad tak před anebo po půlnoci
Shora je všechno nějak jinak
Každé ráno chodil saktovkou,
svačinou a kšiltovkou
jak říkával – do podniku.
Šel čas.
Poklony domovům
****
antracitová noc
hladí leskem pyritů
došky, prejzy i šindely domů,
Světlo je dar
Pokoj bez očí
žere slova po stovkách
nikdy nenasycen
ač slov vněm i očí
Receptář i mixér
Zmusic-boxu
tóny a TÓNY…
z mnoha světů
zanikají kdes v zakouřených tapetách
Disonance II.
Z orchestřiště
z pikol a hobojů
smyčců i harf prší
tóny co hojí
Ke hvězdám
Bolí mne za krkem…
Není divu – už koukám na hvězdy
a stojím dýl, než hodinu
(protože takhle jsem jim snad o metr blíž
Únorová noc
měsíční hallo
od obzoru za obzor
všude je stříbro.
Ještě nevíme, co jsme
Nebudeme si předstírat, že svět je jednoduchý.
Je složitý, ale dokonale řízený do nejmenších detailů. To jen my, lidi, si myslíme, že je to chaos nikým neřízený, protože ani nemáme vyvinuté receptory na to, abychom pochopili byť jen okraj, konturu podstaty. Je nám ovšem k vývoji nutný jistý malý prostor volnosti, volby, vývoje.
Iluminace
Mezi nahými stromy
proniká tma ještě nedospělá
(straší nás koncem)
Radost je nízko, ale
Moudrost pod lupou
***
nevěřte uším
slyšíte-li moudrost
jen to jen zkušenost
Tobě dík
tobě dík, pane
tobě, který jsi všude
i zde
za tajemno tvé existence
Vánoční
Svatá noc bílá, zlatá
(i černá)
babička oškubala bílé kuře
Štědrovečerní černé nebe
Návraty
Víc, než tlustá kniha
mámin štrůdl
tátův ponk
dům v němž dnes bydlí brácha
Memoron
Memoron
Proč se o takových objevech nepíše.
Japonští neurochirurgové, mezi nimiž byl i graduovaný fyzik, operovali v jedné z yokohamských klinik třicetiletého muže se znaky aneurizma, které se ovšem na rentgenových snímcích nedaly řádně identifikovat. První vyšetření vedlo k domněnce o výduti na tepně, která tlačila na kmen a způsobovala pacientovi velké bolesti skřečemi končetin, poruchami srdeční činnosti a několikaminutové ztráty vědomí.
Rozhodli se proto pro okamžitou operaci, protože podle nich pacient neměl naději na delší život než několik týdnů a operace jakkoli obtížná byla jedinou nitkovitou nadějí na jeho záchranu.
Vláďovo veselé vyprávění vyvažuje vážnost věci
Vir.
Všude vir. Ve vzduchu, ve vozidlech, ve výtahu, ve vaně. Vláda ve večerním vysílání varuje: Vycházet ven.
Prapra...
Pramáti Eva
Předesílám, že toto není příběh o biblické Evě, potažmo o žebru Adamově, i když všechny evy a Evy mají něco společného a tak by se to mohlo předpokládat.
---
To jsem si jen tak - z ničehož nic - vzpomněl večer, před usnutím, na svoji spolužačku ze základní školy, z devítky. Psal se rok 1952. Eva - lhostejno, zda Novotná, Jelínková, nebo Koubová, prostě příjmení tu nehraje roli - se mi velice líbila.
Princip neurčitosti
cestou (a je jedno odkud)
si hraješ s obrazy
co kdyby, možná.
probíráš nepravděpodobnosti
Co nemám po noční
29. září 1982 máme 20. výročí svatby a já jsem. to je jedno kde, ale ne doma.
Mozoly
*mozoly na rukou
symbol těžké prácena chléb náš vezdejší- kousek masa -krátce:-----------------------Taky jsem je občas míval puchýři se mučilač jsem v škole pilný bývalšestnáct let se učildnes už je to celkem primauž mám ruce bílýna nose a za ušimajen mozol od brýlípo chviličkách čas jen kradui když už jsem v penzibílou hlavu – bílou bradumírnou hypertenzi-------------------------Práce semtam - ale rádipotom pivo pijem. Pomřeli nám kamarádi…My však ještě žijem….
Velezrada bez příkras
Nazdar, Jardo… ozvalo se vtelefonu.
Petr, o jeden den starší spolužák zprůmyslovky. To už je ale hodně dávno, pak nás život rozdělil… jenže po vojně jsme kontakty znovu navázali a zatím jsme neměli důvod tenhle status měnit. I naše stařeny :-D se znaly a vycházely spolu, ač je nevázala žádná minulost.
21. století jednou odpoledne...
Forest Fenn
RYCHLOST a FANTAZIE
Šel jsem tam tehdy sám
odvážně, žádný strachse starými poklady vhorách
Dilatace času
Nic nemá takovou dilataci jako čas…
Když jsem se po maturitě podíval do budoucnosti
zdálo se mi, že mám před sebou život nekonečný…
Když se dnes podívám zpátky. mám za to,
Jaro ve Středohoří
Vmlází ještě sníh a cesta sahá až ke kolenům, ale vborovicích nízké slunce vytvořilo iluzi…
Na pařízku jako dlaň už se vyhřívá tesařík (snad je to). louži vedle loňského listí nebe přemalovalo na modro
to by se to psalo.
jenže zmrzlé ruce sní o něčem jiném, hm. tak prodloužit krok a pak psát… jojojo.
Vinař v zimě nespí
Vzimě kraj spí jak ve vatě
i ve dne nad krajinou snovou…
Jen vinař ke trati od tratě
zakládá úrodu novou
Jarní večer
Poryv větru proti zapadajícímu slunci
přeladil mollový večer do durové stupnice
Někdo musí doplnit struny
Měsíc se zúčastnil bez emocí
Kdo je básník
Jak tu tak čtu povídky, ale hlavně básně, kritiky - vzpomněl jsem si na drobnou příhodu.
Snad sem patří.
Osm let jsem vydával spolu s dalšími několika kolegy městské noviny. Snažili jsme se, aby to nebyl obvyklý suchopár strohých oznámení Městského úřadu, ale list, který si lidé přečtou se zájmem a při tom vstřebají i ty úřední zprávy.
Jak napsat recept
Řeknete si: no, bože, to je téma . ale jen počkejte, co se z toho vyvrbí.
Jednou totiž jsme cestovali s přítelem po noční oslavě vlakem z Litoměřic domů, unaveni, což je po noční oslavě normální, hladoví, což je také poměrně běžné. Ke všemu není nenormální ani to, že jsme oba svorně měli chuť na něco ostřejšího a padaly nápady: česnečku - jé, to by bylo.
Hra čísel
DIASVATBA
Anotace: Hahaha. Kdepak. žádná svatba »cukrářů«… nýbrž svatba di-a-man-to-vá.
***
Snad bych měl začít odjinud… hm, ale nikdy není pozdě…
Pechy, dechy a vzdechy
(Meditace o tom, jak jsem se se srdcem dostal do červených čísel…. )
Nemocnice není moc vábné místo. Když ale teče voda do bot, je to místo, kde už byste byli rádi co nejdříve, nejlépe ihned.
Do toho dne jsem od roku 2002 sedmnáct let nevěděl, co je byť jen lehká rýma… za sedmnáct let jsem se snad ani nepíchl špendlíkem… Předchozí »píchnutí špendlíkem« vtom dvaašedesátém byl šestitýdenní pobyt na JIPce stěžkou virózou… Teploty se některé dny pohybovaly velice těsně pod hranicí 40°C… dva dny jsem strávil vledovém obkladu.
Anemia
Černá, černá…
Šedá
Bílá loužička krve…
Vneděli se nepohřbívá.
Pod širákem
Bos
složil své tělo
na polámané latě lavičky
kdysi zelené
Práce a hobby
***
Kovář
prsty ztvrdlými od kladiv a kleští
odhodil do vody poslední podkovu
S nadějí
***
Vkastlíku poštovním se divný ozval zvuk
Otvírám dopisovnu…
Brouk -
Hodina sem, hodina tam...
***
Už je tu zas
zimní čas…
jak vrány a havrani oklove den
Mít kde žít
OHROZÍ ZEMI SRÁŽKA S ASTEROIDEM.
ANO, ALE PŮJDE ODVRÁTIT, POKUD VČAS VYPOČÍTÁME JEHO DRÁHU
MŮŽETE K TOMU PŘISPĚT I VY .
Nenene, to není legrace – nikdy nezlehčuji věci, na kterých mi záleží. Je to fakt.
Dilatace času
Na mýtině daleko od cesty
dilatace času očekávání
evokuje předtuchu
která vteřiny natahuje do minut
Bublouš
Bublouš
Vracím se ke Snům bdělým a ostatním, především však k Bublouši, který vyvolal nejvíce pozornosti. Napadlo mne: co by tak asi řekli Písmáci, kdyby věděli, čeho název to byl před (asi tak) před šedesáti pěti roky.
Nebo - že bych.
Dobře.
Sny bdělé a ostatní
Koukám do dálky
až tam, kde silnice končí jehlou
Zázrak
(pro tu chvíli si nelámu hlavu perspektivou)
Štychpróba
Co takhle trochu umřít.
….
Ne - nene…
jen tak - na zkoušku…
Pár haiku(izmů)
Jediná kapka
listopadové louži
zrcadlo ničí
jediný je bůh
Nadstandardní sny
Nadstandardní sny
Aby bylo jasno: je mi jasné, že toto téma ve světě povídky, ba dokonce české povídky, není nic nového. Dokonce mám na mysli velice konkrétní povídky a to knížku Ivana Vyskočila jménem "Vždyť přece létat je snadné". Hnedynko v první, stejnojmenné povídce autor popisuje a rozebírá na úrovni inteligentní srandy svého, jak říká, "létacího sna". Nedělám si nárok být větší srandista, než jmenovaný autor a také proto se budu zabývat létacími sny trochu v jiné, řekl bych mírně udivené poloze.
Osud
***
Na vysoký komín krátký řebřík
Na věž nízké schody
Na jazyk (jak vteřinové lepidlo…) pozor…
Štamgast
***
Nejistá již ruka odkápla víno mimo sklenku.
Chvilku přemýšlím, jak…
namáčím prst
Mysli na to, co děláš
***
Vzpomínám na odpoledne
plná přivřených očí
a potevřených úst
Oni nic
***
Klausové, Paroubci,
(to nejsou nadávky, ale premiéři)
při slově politika
Opáčko
Každý rok zvyklost neměnná
už vúnoru kupuju semena
(první krok ke sklizni)
Od osmdesátky se nic nezměnilo
Atribut
velkou mou touhou
brouzdat se mělkou strouhou
houpavou vodou
Jak jsem naposledy zaspal
ve dne i v noci
pořád ho slyším
mezi dětmi u školy
mezi klaksony
Štětcem může i brk být ... a brkem klávesnice
***
Nikdo neumí nakreslit
vlasové linie křídel vážky
palcem,
Nejen měsíc má stříbrné vlasy
***
Závislý na čase
na zpěvu i štěbotu
v zeleném music-hallu
Básní jsou miliardy
psát je čím dál těžší
poetický analyzátor zjistil
aequalitas verses
proto ta alogika
Ochranka
Bezpečnostní agentura jak zákon káže
Dnes jsme vyplatili gáže
a už se nám zdá, že
chybí stráže
Přirovnání
O bohatosti češtiny, našeho mateřského jazyka, jsem toho už trochu řekl i napsal. Dneska mám na mysli přirovnání. Některá jsou standardní, jakési přirovnávací axiomy, skoro definice: blbej jak tágo, dlouhej jak Lovosice, tlustej jak prase (to ale nepíšu o sobě - já jsem jenom poněkud více plnoštíhlej), hubenej jak lať (ani to není o mně), taková ta přirovnání, která mají dlouhou historii. Potom jsou přirovnání modernější, více variabilní.
Co nás čeká, co nám hrozí?
Nebudeme si předstírat, že svět je jednoduchý.
Je složitý, ale dokonale řízený do nejmenších detailů. To jen my, lidi, si myslíme, že je to chaos nikým neřízený, protože ani nemáme vyvinuté receptory na to, abychom pochopili byť jen okraj, konturu podstaty. Je nám ovšem kvývoji nutný jistý malý prostor volnosti.
Před sametovkou prý bylo líp...
Karel zemřel…
Kdo je Karel. No… spíš kdo byl Karel….
Sloužili jsme spolu vjednom externím útvaru Ministerstva dopravy a většinu kontrolní činnosti, kterou jsme byli pověřeni, jsme dělali spolu. Byli jsme pro někoho andělé zdůvodu, pro který jsme u jiných lidí byli černé ovce.
Po deseti letech rozuzlení
datum / id
11. 01. 2009 / 307728
Vytisknout | Přečíst později
Opuštěné divadlo
Mezi hranicemi lože jak lóže
se rozehrává ouvertura
bodu a nekonečna
jako koncert synonym, homonym a předtuchy
Blbý začátek
Já už prakticky do hospody nechodím…
Co. … no – vždyť píšu: Blbý začátek… Přiznání je polehčující okolnost. - jestli mne paměť neklame…
Ale kvěci:
Žena odjela skámoškou do divadla… do Prahy… už okolo třetí, večeři mi šoupla do mikrovlnky a zavřela do dvířek svítivě zelený papírek, abych náhodou - prý – nezapomněl večeřet. No co – stát by se to mohlo, ani nebudu rozebírat proč.
Femtosekunda věčnosti
entity v pronájmu
se platí
vědomím dočasnosti
minulost neznámá
Eva to ví…
Ranním jiskřením hasí noc
svá vlastní světla - tisíce, tisíce
Měníme své pokrývky proti roztočům
za deky proti křiváctví,
VŠICHNI RÁDI STÁRNEME KDYŽ JE NÁM SEDM, NEBO SEDMNÁCT
VŠICHNI RÁDI STÁRNEME KDYŽ JE NÁM SEDM, NEBO SEDMNÁCT
Inspirace je jasná…
Na dětství máme jen útržkovité vzpomínky… a tak už ani nevím, jestli jsem se. jestli se někdo upomene na to, zda se těšil do školy. Vprvní třídě jsme súctou vzhlíželi ke starším spolužákům a těšili, až budeme druháci… třeťáci… sedmáci… vdevítce, až vypadneme ze školy. Obdobné to bylo na dalších stupních vzdělávání a vrcholilo to touhou už mít pokoj od učení a začít vydělávat peníze…
Představa byla možná ani ne tak o penězích, jako takových, ale o jisté svobodě, kterou domněle ty peníze zajišťují… Ani nás nenapadlo, že svyděláváním peněz je spojena velká skupina povinností, proti nimž byly školní starosti doslova dětskou hrou.
Jak bych to tak nazval?
Jak bych to tak nazval…
Nejraději bych to napsal vtřetí osobě, ale tohle téma by to úplně zničilo.
Musím předeslat, že dlouho jsem nevěřil nějakému spirituálnu a vlastně na něj nevěřím ani teď. To by nebylo o ničem, kdybych neměl prožitek, zněhož jsem si ještě nedávno dělal srandu a zlehčoval mozky těch, kteří vyprávěli nad kafem či nad sklenkou o zázracích, zjeveních či nadpřirozených jevech.
Odmítám věřit vnadpřirozeno, připouštím jen přirozeno, které neumím… no – nedokážeme vnímat potřebnými receptory vybaveni nejsouce.
Novoroční předsevzetí
NOVOROČNÍ
Šampusy bouchly - zátky letí
za nimi jako staré smetí
i všechna loňská předsevzetí
Večer v městě pod Lovošem
Poryv větru proti zapadajícímu slunci
přeladil molový večer do durové stupnice
Někdo musí doplnit struny
a zhasnout
Calvados Rana le Roi
Calvados Rana le Roi
Ráno…
Zavřenýma očima
jakoby viděla směs kolínské
Pan Badi
Není tajemství, že jsem byl docela nedávno v nemocnici. jak vám to tak napsat . No : sestra mne uvedla na pokoj pro tři pacienty. Na jedné ležel starší muž, druhé lůžko prázdné, ale zřejmě obsazené.
L E O
Leo
Není tím míněn kdysi částí Čechů oblíbený sexyčasopis, ale štíhlý až hubený, čokoládově hnědý Kubánec, vlastním jménem Leonardo María Casavas. Seznámil jsem se s ním, když pro nepřízeň tehdejších mocných jsem pracoval v našem největším chemickém supergigantu v Litvínově. Protože bylo nemyslitelné při té práci v nepřetržitém režimu denně dojíždět k rodině, přespával jsem na ubytovně v Šumné, okrajové čtvrti Litvínova. Dělala čest svému jménu (může-li si část obce dělat čest), či snad lépe řečeno její jméno odpovídalo tomu, co poskytovala: v zalesněném údolí Flájského potoka byl klid, který podtrhovalo šumění lesa a bublot potoka (řekněte: není to hezké slovo - bublot.
Buď a nebo
BUĎ - ANEBO
není to poprvé
a já už dál neumím počítat
kolik slibů
…ale řeka nikdy nespí
Vlny vypráví náplavce o kolesech
ani kapka že parník
Kámen si to přebere jak umí
Přecedí vodu přes řasy a vajgly
Barončina bonboniéra
na ohonu nepochopení,
na skřipci času
lámán kolem pochyb
našel jsem dvířka tajemství
Mary, Hu a Na
…a bylo tak tuho, že
jsme opatrně vycouvali zbudoucna
(ostatně nejistého)
ksoučasnu
Deprivace ne, deportace nee, depilace taky ne... sakra: no - Deprese
devětatřicet jak z praku
rudá kola se říká
dokonce duhová
ale tím krása končí
Spleenful
Neoželel jsem
těch pár slov
(ač řekla míň, než jsem do nich vložil).
Jsou bolesti, jež nezhojí mast
Propast
Vůle na hadry
nálada pod nulou
naděje už ani poslední
dál než…
Variace na čas
Prosincový vítr na Václava
(a večer ještě ani nezačal)
tma jak v ……
(nic mne nenapadá)
Život
Život
je zdánlivě dlouhý závod,
který odstartuje láska a mléko,
trasuje náhoda a měří věčnost.
Z Vesmíru do nekonečna - science-fiction - nová knížka
Ohlasy majitelů knížky »Měsíční povídky« mne potěšily a já vám všem za ně děkuji a taky upozorňuji na podíl Gory, která se podílela korekturou a šetřila mi tak můj slábnoucí zrak. Mne to tak povzbudilo, že bych s chutí udělal ještě jednu tématickou, Zatím pracovního názvu Z Vesmíru do nekonečna, pokud by se našel někdo, kdo ví o nějaké dobře napsané science-fiction, nebo fantazii, která toto téma tečuje - a doporučil ji. Já mám pár vlastních věcí, ale pokud by bylo dost sf ze zdrojů serveru, nechal bych ty své na jinou příležitost.
Najde se někdo, kdo o něčem takovém ví.
Z Čapkovy fantazie R.U.R. realita?
Unikla zpráva ze zatím bezpečně neidentifikované japonské (nejspíš fakultní) kliniky, zatím poněkud nevyhraněná, ale pokud by měla být pravdivá - a to i jen částečně - byla by to nová funkce lidského těla a to především mozku. Utrpěl zřejmě poněkud amatérský překlad z japonštiny do australské angličtiny a pravděpodobně i další překlad z australského »The scientific« do češtiny. Promiňte tedy, pokud narazíte na nějakou neobratnost.
-----------
Japonští neurochirurgové, mezi nimiž byl jeden graduovaný fyzik, operovali vjedné z (možná yokohamských) klinik třicetiletého muže se znaky aneurizma, které se ovšem na rentgenových snímcích nedařilo bezpečně identifikovat.
Naposled v rodném domě
i žlábek pod okapem
rozžehne paměť
v reflexních barvách
až najdu schody
Mnoho povyku pro nic…
Ne, žádnej Šejkspír…
To jen já, starej suk, si občas vystřihnu nějaký lišej, nebo strup.
Jako před asi pěti dny, kdy se mi na obrazovce objevil obrázek uprostřed svýzvou: Pošli na účet číslo blablabla 4000 (ani jsem se nevšiml čeho) hrábl jsem levou po vypínači, kdežto pravou jsem mimoděk nechal spadnout na klávesnici, klepl do několika kláves najednou a nevím do kterých. Na monitoru se rozprostřela únorová noc.
Randomware… to mi tak scházelo…
Slovácká
Slunce vystoupilo nad stráně
a dalo vínům barvy, vůně,
jiskru, chutě
přívlastky
Závod, který nikdo nevyhraje
Rozběh:
Zasněně klepe
do kláves mléčné dráhy
prstem se mnohy zářezy
Haikupential
Oldjerry – 19. 9. 2017
víc nás tu bylo
před jedenácti roky
když jsem sem přišel
Dnes podzim, zítra zima
Podzim končí
se štětcem z mlh a mrazíků
jak malíř
chodí za dne
Světla a vůně
Zářijový večer
večerka i budíček
z milionů květních kalichů
(na západě slunce
na východě měsíc)
Měsíční povídky
Poslední houby podzimu
Vlistopadu na houby.
Každý si řekne: on se snad zbláznil… a víte, že ne. Už ani nevím, jakou stanici jsem měl naladěnou – hlásila, že opět začínají růst houby. To stačilo.
Mlčení měsíce
Vztyčené ocasy kocourů
a hromosvody
kótují střechy
Světla hvězd měsíc nepřekřičí
PO - vzdech
víc nás tu bylo
před jedenácti roky
když jsem sem přišel
Je to nanic - tohle zjištění. to jen já doufal, že Písmák bude stále stejný, i když lidi odcházejí. Posledních 100 děl trvalo písmákům 15 týdnů - tři a půl měsíce. Já jsem naskočil do tohoto poetického vláčku 7.
Neúprosný knihovník
Půjčená kniha s hnědou ořízkou
se zlatým nápisem Život
vázaná v kůži z lásek a nenávistí
tištěná na listech výher a proher
Krevel a krev
Ulice nevzhledná,
již zdobil královský nach
(krevele železitý prach)
jen do deště -
Trpím netrpělivostí
Cukr černě chutná po melase
v slunci příchuť stopy žabí mám.
Po tobě je díra v prostoru i čase -
- z obrazu mi zůstal jenom prázdný rám.
Starý popleta
Nazdar, Zdeňku,
když jsi od nás v čera večer odešel, začala se Jarka smát: Zdeněk se tě zeptal, proč děláš výpočty, co z toho máš a ty - jsi začal vypočítávat, kolik to stojí peněz. Ty jsi starý popleta.
No jo. má pravdu.
Probuzení
Ještě rozespalý
rozevřel úsvit náruč
červnového dne
pln očekávání
Vůně sobotní noci
opálové sny s lehkým odérkem pecek
noc voní nakyslým kouřem buku
proslazeným švestkou
vtipálek s láhví trnkovice v ruce
Boží sexologie
Pro celkem vzato úspěšnost fejetůnku Jeden z mnoha nápadů, jak lze taky Boha chápat mne napadlo postupně vám, coby vstřícnému obecenstvu, předložit sexologii, která se tématu na mnoha místech dotýká. Sexologie na rozdíl od sexulogie není o postelových hrátkách - to předesílám. jsou to vlastně dvě kompilované trilogie napsané v letech 2009 - 2015.
Některé nejsou jen o Bohu, některé mají společné pasáže i když psané v různých časech různými slovy.
Dálky nemusí být vždy jen modré
Dálky nemusí být vždy jen modré
Vlastní kniha, nebo kniha s autorskou skupinou je možná vaším tajným přáním. Vydat vlastní knihu lze s dvěma cíli: mít hmatatelný výsledek vlastní tvůrčí práce, nebo zbohatnout. To druhé jsem zapomněl dřív, než jsem to takhle zformuloval. Nedávná recese ovlivnila i prodej knih, především poezie a to i od renomovaných a zavedených autorů a básníků, natož knih méně známých či neznámých amatérů.
Nevzdávám
Již sprvní vyslovenou větou
jsem se stal turistou
po vlastním já
od té doby až dodnes,
Návod na život
už je to hodně dávno
co mi rodiče psali návod na život
jistě to byly dobré rady,
ale když jsem je potřeboval
Kdo ví...
Kdo ví, co bude.
snad zítra, snad za pět let.
snad za sedm, či za deset
ale jednou to přijde
Poezie »na štorc«
Cotobudéé.
koukala do papírku
čtvrt kila gothaje
jo - a dvacet deka goudy
Kolmo na zelenou
Není skoro nikdy zjevné
kdy je správná chvíle
naskočí sama
a spustí meditaci
Nevěřit je někdy užitečné
Dostal jsem se celkem nedávno do debaty, kde berou odvahu mladí islámisté k sebevražedným útokům. Smrt je sice poslední etapa života, ale to neznamená, že není stresující najmě ve věku, kdy vlastní život teprve začíná a tu oni, místo aby se drželi života jak klíšťata, tak dobrovolně. Věří.
Vzpomněl jsem si na to ve chvíli, kdy jsem na několik let staré fotce našel zapomenutou společnou expozici s Aldou (v originále Benhud Al Daíd), prima kluka ze smíšeného manželství v Praze studujícího Araba s Pražankou.
K podstatě
hluboko
až tam
kde se stýká nebe s magmatem
se skrývá podstata naší existence
Na houby, na borůvky, na
slunce po deštích
dalo v hektarech lesa
barvu borůvkám
(a hnědou hřibům)
hospic
diagnóza na čele
jak transparent
vlnobití mezi ušima
v hrudi tříčtvrteční takt
dneska v noci, zítra ráno
kocouři kopírují hřebeny střech
a ruší všemi směry
párové pozorování měsíce
zatímco hluboko pod nimi
Průlet mlhovinou
na podzim vzpomínám
na šarvátky a bitvy s bratry
manévry s tátou
máminu přehlíživou shovívavost
Daň dobrodružství
tam, kde mráz tančí na špičce ztuhlé rtuti
a lední medvěd hledá čím zatopit
když i plus nula je hluboko
pod desetimetrovým ledem
konec je vždy stejný
nezaměstnaná mysl
se sklenkou Býčí krve
zabrousí do spodních vrstev vědomí
jaképak rozjímání
Jen nebýt sám
Otevřené a průzračné
láskou
prosvětlené vzájemností
je srdce
kdo je králem jinovatek
král komu stačí
jenom fotoaparát
na cyklus básní
Návraty 1.
říkává se o mně,
že rád vypadnu z města
bez rozloučení, pozvání a bez kytky
zmizím do očistného tepla
Nesmlouvavost
Žádný děj a tak ani setkání dvou lidí
není opakovatelný
i kdyby byli stejně oblečeni
i kdyby se setkali na stejném místě
Hledání
cestou (a je jedno odkud a kam)
si hraješ s obrazy
co kdyby, možná.
probíráš nepravděpodobnosti
Touha
touhy
krásné obrazy za bílým plátnem
prázdné rámy
suché štětce
Hesionní PF2017
Listopadová procházka
Jdu polní cestou
a myslím na psaní
doma v teple
o větru pod kabátem
Sám nejsi nikdy
že jsi opuštěný.
opuštěná.
ale jdi.
vždycky je s tebou někdo
Dobrý nápad
V sobotu měl jsem nápad:
otevřel jsem dveře
a vypustil ven pocit
že jsem sám
... až za mraky Magellanovy
i v době, kdy básník selhává
a verše lásky zpívá zčásti falešně
i tehdy rád slyším tvůj hlas
a pozoruji tvář
noční haiku
tma kryje město
jen oči hvězd hlídají
hluboké ticho
na měsíční disk
Nejsem škrob, ale...
Když jsem přišel do naší občerstvovny »Na schodech« seděl Jiřík u stolu už delší dobu. Nasvědčoval tomu červený nos, oči melancholika a baj oko takových osm čárek na tácku (u nás -no jo, cítíme to tak - jsou ještě porcelánové tácky, které zastávají i funkci účtenky). Jen jsem dosedl a zavrtěl zády, abych našel správný posaz, přišlo pivo doprovázené druhým Jirkou. což ale tentokrát byl výčepní.
Prosté kouzlo
dotyky přikryté tmou
bdění odhalené touhou
sny zakryté víčky
modrají nocí
Podzimní čtverylka
heads
podzimní vodovlnění
odplavuje obrazy stromů
a prázdných hnízd
...já mám jaro
suchá větévka bezlistá
se scvrklými šípky
když venku v poslední šlápotě
zmírá zbytek sněhu
Dvojím podzimem
když se courám vřesem
jako bych psal na listy letící ve větru
a cítím volnost ocúnu na horské louce
když
Nezávislý
než uděláš krok
zahoď své strachy
a očima zastav hrozby
rozeznej člověka podáním ruky
Je ráno
v obláčku ticha
semtam tík
za stěnami z trav a pampelišek
netradiční ukolébavka cvrčků
Noc dává naději na nové ráno
šelesty v trávě uspávají
a na horizontu
půl třešně troubí večerku
unavenému dni
Obráceným dalekohledem
na prvním schodě mrně, později batole
o něco později s písankou ve škole
na druhém maturitní vízo mám ve brašně
s milou se koupáme v půlnoci a v kašně
Příběh čtyřiadvaceti hodin
diabetický hrdličky hlas
otevřel okno mého dne
a pustil ke slunci
poslední sen
Jak se objímají koně
Přišel mi poštou obrázek
večer loni
páru koní
jak proti sobě
Pochybnosti končí, když
oběma okny ve mně
koukám na cesty, které vedou
do zelena šedou
a do světla zakuté temně
Bombinzonáda ještě není bombinzóna a naopak
Sen s několikerým probuzením a bombinzónně pekelnou zápletkou jsa po krk v ledu na PIP a ještě upozornění pro ty, kteří začínají: nepleťte si, prosím, bombinzónu se zcela odlišnou zombinzónou, nejde ani o sestry. zombinzóna je když.
V namodralé mlze mezi dvěma začátky se sotva znatelně rýsuje vzpomínka na omnikosmickou plejádu slavností, které byly náplní toho úseku mého života. Ten za to stál.
Homogenita
V první škole
první žena mých tužeb
s copy na tašce s vlastivědou
mezi vrátky šeptá:
Co bez čeho není
Bez tmy není světla
a durcha bez betla
bez zápachu vůně
bez hladiny tůně
Ráno vlídné i drsné
dneska zase
vypuklo všední ráno
spálilo ranní opar
a nechalo vyhrát modrou
Paradox
ráno
na stěnu vedle okna
nakreslí zrcadlem slunce
a pokoj září na dvakrát
S nadějí v kapse
Zatřep rukávem
vždycky má v sobě báseň
setřenou kdesi
na madlech elevátoru
Dáma s báglem
Hm. Druhý kolik je na tobě. Jo. Podle toho to dopadlo.
V opuštěné továrně se časoprostor vlní
závity hadů
nejisté v poloměru
s vruty prašivými
hydroxykarbonátem železitým
Nábožní
lilie v kostele
na vyřezávaném oltáři
s nakyslou vůní lipového dřeva
naslouchá hudbě starší,
Poslední rok - už asi čtrnáctej
Kafe horké až sssssss
nó - automaticky
protože čtu
abych nemyslel na to
Asomnia 4.
bdíš s polštářem pod uchem
ve tmě sny černé
stále se měnících kontur
volně svázané ještě černější stuhou
ve vlasech déšť
ve vlasech déšť
bylo mi devět
s novou koloběžkou
svařenou tátou ze starého železa
Staré básně
za zámkem s petličkou
jak pro mrkací pannu
skrývají svazek dopisů
desky ze safiánu
návraty
myšlenky letící vzhůru
trhají se cedníkem holovětví
jako předtucha konečna
podtrženého tónem
Na vině je Měsíc
měsíční kvanta
svítící
probably nobably pro baby
prohýbají střechydo nečitelna
Namaluj sen
Namaluj sen
štětec a paletu
namaluj vítr
nabezrámu plátno
Touha
Chtěl bych namalovat moment
jenž oči neuvidí
tichý a čtyřrozměrný
body začátku i konce
Pohled dopředu doprava dolů
Cesta dveřmi nepochopení
vede jen dovnitř
a dolů dolů dolů
až do hloubek
Vzpomínka na to, co přijde
až po létech
sedmdesáti osmi
tisíciletích
(kdy dnešek bude pravěk)
Poezie
obrazy všední
a věci lhostejné i nudné
slova nevyřčená
i věty šedivé
Svět klidu a klid světu
klid existuje jen na fotkách
i modlitba v duchu je děj
a o klidu jen boží slovo
Nirvána, Elysium, Ráj
Do padesáti let nepřístupno
noc roztáhne nohy
od desíti hodin
až za hranice pokoje
bezmála
Myšlenky ještě ne plešaté
loučím se s žitím
v zlomu dne a noci cítím
jak mísí se mraky a prach
odněkud
Tomášové
byl jsem u toho
když řeka vystoupila z břehů
a tekla do kopce
koukal jsem na to s otevřenou
Důvěra
to, o čem lze mluvit
se dere na jazyk samo
o zakázaném se mluví jen s moudrým
bez vytáček a zámlk
Po schodech - levou nahoru, pravou dolů
chléb a víno
rozzáří zaprášené obrázky
dětství
i dospívání
Slova přes sklenici
po letech
občas hledám ten rubín
který jsem pod klíčkem
našel při měsíci
nedopsaná
dnes jsi mne ani neochutnala
ani tempo
ani kotník
do přehrady touhy s teplotou kafe
Akustická havarie
Před večerem poezie
udělal jsem chybu
zašel jsem do tratorie
na pečenou rybu
Plač jen šeptem
Zrovna jsem se chystal
v úterý
převrhnout hrnek se zbytkem měsíce
(do příštího roku),
Chřiby
Na hřebeni Chřibů
cesta hlídaná řadou švestek
(v září i těmi, co je češou)
vtéká po stráni do lesa
Rok padesátý čtvrtý
Samota není nikdy sama
vždy jsou s ní pomněnky a sedmikrásy
(když máš správná skla)
ráno si pozlatilo velkou róbu
Začátky
Co je to štěstí .
Šťastné je dítě, jež poprvé se sklouzlo.
Šťastná je máma, pro niž to má své kouzlo.
Štěstí je hvězda, co počíná se třpytit.
Hereditarika
Dělal jsem si dříve takovou lehkou srandu z řečí stárnoucích kolegů a známých o »pomalém účtováním se životem«. Přišlo mi to patetické a neuvědomoval jsem si, že je to jen zkratkové pojmenování celkem složitého procesu - analýzy - co jsem byl a co jsem, co jsem udělal - co jsem neudělal a co jsem přímo podělal.
Smích mne časem přešel. no - časem: za pár dní je mi sedmdesát osm let.
O chlebě
Ve staré pekárně
dvě žárovky ještě stačí potlačit svítání
polena praskají
pec žhne očekáváním
Pouto
u sklenky Mavrud
tok myšlenek se mění
na vodopád slov
psaných náladou
Zprofanované téma 4
Štěstí. co je to - štěstí.
Když jsi byl mlád - tak dvaadvacet let
byl štěstím osud,
jenž do cesty ti sved
Nejde jen o hvězdy
Nazdar, Zdeňku,
když jsi od nás včera večer odešel, začala se Jarka smát:. pan Korf se tě zeptal, proč děláš výpočty, co z toho máš a ty - jsi začal vypočítávat, kolik to stojí peněz. Ty jsi starý popleta.
No jo.
Ranní pozdrav přátelům, známým i těm ostatním
***
minus několik
mi leze až pod deku
oknem za hlavou
Stará fronta zítra
Klapot klávesnic ztichl
Půlnoc je minulostí.
I poslední žárovka v redakci
chtěla už mít ,padla'
Memory open...
poslední dvacka mne pálí v ruce
jak čert
v kapse tma
autobus nikde
Kompresívní meditace
na suchu a na konci sil
ztracených v boji se zlobou a záští
medituj na dně moře
hluboko pod hladinou všednosti
Meruňková duše
Meruňková duše
Jako dítě jsem měl jiné starosti. jestli mne máma pustí ven, aniž bych předem napsal domácí úkol (občas se to povedlo), jestli vyhraju dost kuliček, abych měl nějakou munici do praku (:-D, co mi řekne táta, až přijdu domů v botách s ukopnutou podrážkou z naší pouliční ligy. Ani páry o nějaké duši.
Po několika průšvizích, z nichž jsem nic nevyvodil, pak přišly na pořad života trable, které mne zasáhly hlouběji - volba mého oblíbence - Borise, psa našeho souseda, který ke mně přišel umřít, za rok skon milované babičky, za další rok kruté ukončení mé první studentské lásky, v zápětí potom policejní - no -vlastně esenbácké vyšetřování mé domnělé krádeže, poznání, že na vojně není nic podobného, jako mnou očekávané spravedlnost a čestnost a tak se mi to pěkně štosovalo a tím směřovalo k poznání, úsudku, přesvědčení, že duše není výmysl.
Pohledy zpět
unaveně opadává dnu minuta za minutou
jak smuteční vrbě
(ale i ostatní stromy se svlékají)
skličující pohled
Drzá moucha
Drzá moucha
Zase vosy, co ty se nás letos natrápí. přemílal jsem někde za čelem při věšení vosolapek, amatérsky vyrobených z několika PET lahví, zavěšených na trasách, po nichž se vosy slétávaly do mně nepřístupného hnízda mezi dvěma palubkovými stěnami zahradní chaty. Lahve byly ve dvou třetinách výšky opatřeny otvory jimiž se vosy ochotně prodíraly za vůní nahnilých meruněk rozšlehaných do vody v láhvích.
Cestu zpět už nenacházely a po delší době létání v malém prostoru, unaveny, spadly do tekutiny, aby se jí napily naposledy.
Nový den
prchám do tmy
když den už dlouho tělo objímá
a opakuje včerejší chyby
(jako člověk)
Podzimní triptych
podzim se překlápí ke konci
na kterém stojí strom bez listí
demonstrativně,
aby ukázal,
86400 vteřin
k večeru
syt hlouposti a zloby
narvu každodenní vteřiny
do pytle na odpad
Nemysli na ni - v neděli...
Když ohlédnu se zpátky
na oslavy a svátky
vidím dny, co zdály se mi dlouhé
- jak rok bez peněz - třeba.
Když umře naděje
Poslal jsem e-mail
po linkách nadějí
sen pouhý vzepjal se k letu
s vírou
Sobotní směna
svítit je třeba
i vsobotu
i v divadle
těm co tančí
Sklo slinami neslepíš
Přijď ještě jednou
ať vypadá to
jako že nic.
a tak jako kdysi
Stará bonboniera
Černá a bílá
taneční pár - a polka
jak horský potok.
Polka z hracího strojku -
Všude dobře...
Jak to v životě chodí to přece víte
tak jsem jednou nohou počty - to je moje
(s druhou nohou na lodi) symbol návratů
prošel zemí mnohou v tomto případě jiné weby
Pudor (et verecundia)
děláme jako že nic
a uvěřilo nám Slunce
(a teď i Měsíc)
dokonce i správcová s dlaněmi u uší
Jednou to tak skončí
připaž křídla
zmizí study a rozpaky
z trapasů
nezdarů
I v červenci to jde
červencové horydoly
sluneční kočár s rudými koly před očima
protržený černý pytel
a pak carpe diem
Dvacetkrát na zdraví
Telefon. zvednu a nadechuji se, že se ohlásím. Kdepak - z druhé strany se ozvalo: Hele, Jardo. řikals, že pojedeš do nemocnice do té naší díry.
Vědět kdy, vědět co, vědět jak...
co nejde říct ve dne
tma snese
diskrétně přikryje rozpaky
a taky neodsekává
Mosty
z láhve Tramínu do očí
vedeme otevřené hovory
o tom, co dál, co my.
co.
Být tak něčím jiným
Být tak deštěm
zasažen slovem byv
kolikrát jsem deštěm chtěl být
do písků, jehličí či polí vsáknout
Mladé léto
nádherně černá nebesa
s dírami po miliardách meteoritů
a komet
mne nutí zavřít oči
Hypotéka s absolutním úrokem
entity v pronájmu
se platí
vědomím dočasnosti
minulost neznámá
Osamělá půlnoc
z bláznivých nápadů poskládám vitráž
v pokoji bez oken
zbytek hodím hodinám s němou kukačkou
zrcadlo ksichtem ke zdi
Vaudův podvečer
Chtěl bych noty znát... pauzy a cesury, klíče
Zatočila se mi hlava.
když to bylo po čtvrté
zastavil jsem se - a zaposlouchal
flétnové tóny jejichž zdroj jsem ani neodhadnul
Takové obyčejné ráno
Takové obyčejné ráno
Otevřeným oknem vnikl do pokoje bas sousedova půlmetrákového ovčáka současně s bouchnutím domovních dveří. Probouzím se během jediné vteřiny do plného vědomí. Na stěně proti mně a proti oknu je stěna proužkovaná sluncem přecezeným žaluziemi. Nad posledním proužkem visí fotografie rodičů z jejich zlaté svatby.
Modré
mezi papíry a kelímkem
pod chodníkem
v slunci matný lesk
padesátikoruna
Satanarogant
Vždy
jako býk rohem
nemyslí, jen přirozeně
a slova uspávají
Bezhvězdná
ni hvězda (ani jiskra)
z nebe jen uhlí
na hlavu padá
bez ohně
Oldjerryho speciál
Hádanky
Dvě obložky
Co by tomu řekl Ezop,
že papoušek dravce sezob‘.
Vzpomínka na Bíšu
Dnes jsem narazíl při toulkách netem na Literu na báseň našeho bývalého spoluuživatele Bíšu. a jeho báseň, ohodnocenou 332 tipy.
---------------
(Bíša) Moje motto:
Vím, že nevím nic, s tím chodím do ulic,
Výborný chleba
Výborný chleba, pane Třešňák.
pronesla paní, tehdy mi trošku připomínající moji mámu. Mistr pekař, k němuž jsem jezdil skoro dva kilometry každé ráno - ještě před školou - na koloběžce, později na kole, pro čerstvé pečivo, zrůžověl jak mladá dívka po prvním polibku.
Děkuju, děkuju, paní Černá.
celoroční
rampouchu slzy
jsou jeho jarním l‘éthé
vypláče život
jaro zapálí
U hvězdohledu
za dveřmi z parsekových klád
se skrývá tunel k nekonečnu
nerovný, nepřímý
s ohebným světlem
Filety v počítači
Máme to s počítačem všichni trochu podobné - básně, říkánky, povídky, vyprávění - a sem tam něco, co stojí za řeč. Pak ovšem nějaká pošta, internetbanka, objednat semena, trenýrky, léky, dovolenou - no vždyť to znáte. Když toho má člověk dost, je třeba drobet odpočinku - jít třeba k televizi, nebo odjet na zahradu, která má moře předností, ale jednu vadu: je daleko. Tak co pak.
reinkarnace
Potkal jsem tě ve chvíli,
kdy jsem přestal věřit,
mávat nadějí
a rozhlížet se.
Asomnia 2.
Noc mi zamázla okna
berlínskou modrou
v níž ospalá pouliční světla
poutala zdivočelé myšlenky
Pohled svrchu
pohlédni.
- a ohlédni se zpět.
od nevidět k nevidět
od akvamarinu k bílé
...psát je čím dál těžší
poetický analyzátor zjistil
aequalitas verses
to ta alogika
a arytmia
...nohou
Poštovní klient mi hlásí
Nejsou žádné nové zprávy.
Nemáte čas na mne - asi.
Trhněte si - buďte zdrávi.
Poklona domovům
antracitová noc
hladí leskem pyritů
došky, prejzy i šindely domů,
modročerné břidlice kostelů
Karabadangbaraka
Umlčení splínu
hledám ve tvém klínu
světlo
ty lžeš o svém stínu -
Vzpomínka
Není to ještě nikterak dávno. pár měsíců.
Dnes jsem nahlédl do kalendáře a našel jméno dnešních oslavenkyň - Vlasta.
cosi se mi stáhlo za ušima.
Ranní souboje
jedním okem do noci
jíž (snad rozbřesk)
povolil opasek nad vodou
ráno (snad mosazné)
Lepidopteriáza
Stojím před stánkem - vedle manželky s dopisem v ruce - a hledám v kapse drobné na známku. Skoro do ucha mi někdo zařve: Butěna Jardo. Otáčím se a nadechuji, jako že dotyčného pošlu do. no kam byste takového.
Restarace »U Kosů«
voda
studenější nežli brrr
po kapkách do louže
každé následující žbluňknutí
První ranní pozdrav
svítání zvolna povoluje
dekl noci
světlo ještě ředěné sazemi
(moc si netroufá)
Do tunelu
V zpětném zrcátku sleduji
silnici za sebou
nikdo
a za chvíli zas
Nejen origoš...
zahrnuji tě vřelými slovy (když ptáčka chytají)
vyčtenými z básní (představa o špičkovém vemlouvání se)
těch, co už nejsou (Rimbaud, Nezval, Seifert. )
s nedůvěrou (copak to na mne zkoušíš. )
Jen originál!
zahrnuji tě vřelými slovy
vyčtenými z básní
těch, co už nejsou
s nedůvěrou
My dva a čas
čas zůstal stát
(nebo my jsme se rozběhli -
někam)
na vrcholu našich pohledů
Vzdor
štěk jsem jako čokl
když místo věty
hodilas mi přes plot
slovo
Ze soboty na neděli
opalizace
nejen drahý kámen
i ve sklence honí se stíny pecek
jejich dráhy napovídají
Shpatchek Air Lines
špačkové zas už mají letecké dny
roje jich od rána krouží
pod mraky
i nad hlavou
Dlouhé cesty domů
Jen jdi
ať čeká tě
žena nebo matka
Zkrátka jdi a nedbej
Důvěra, co popírá sama sebe
Nevím, proč někdy nálada prchne
zavřeným oknem přesto,
že miluješ jak paprsek
z nebe na zem
Most
pohlédni. - a zpět.
od nevidět k nevidět
od akvamarinu k bílé
v intervalu půl délky
Oči se ti smály...
čas a nerozhodnost
mi ukradly
naději.
mé já se před tebou svléklo
Zapomenutá haiku
stín zapomnění
na šedivé pomluvy
jako noc padá
po dešti v létě
Barva krve, barva radosti TVAR ZE SÍTÍ
Sedíme u stolu
s vyšívanými třešněmi,
vínem na jazyku,
za okny západ,
Sním o tom, že sním chleba... a maso sním s ním...
Taky se vám stává, že se nemůžete rozhodnout co udělat k jídlu pro očekávanou návštěvu. Tak to jste na tom jako já v pátek. Syn se ženou a dvěma dcerami přijdou přát k narozeninám mé ženě, syn matce, snacha tchyni a holky babičce.
Jsou tři místa, kde takový problém lze vyřešit - moje sbírka receptů, lednička a spižírna, neboli správně česky špajz.
Lesní zkratkou
zelená a zelená
na křižovatce
řízená lípou stoletou
(jen mohutnost listí mlčí
Odnikud nikam a dál
jsem cesta odnikud nikam
jak život
první krok na stezce
tak pro bicycle s úzkým ráfkem
Z Tokia do Madridu
dva metry v pase
pneu Jumbojetu
obepíná rovník
protínající velmistra sumo
Kdy je to - hned?
z modřínové police
na západní stěně
světnice
na mne shlíží mezi snáři
Srpnové poledne
malá na dvanácté
velká na malé
poledne jak když střelí
nejen ta chvilka
Čas, zase ten čas...
To si piš
nebojím i když:
je mi tak trošičku líto
když uvědomím si zas
Dak(t)yloskopie
jako Sherlock
zkoumá mi manželka hruď
a hledá
otisky prs(t)ů.
Gogh
pár obláčků nemírní žár
pšeničné pole s rudými cákanci
semtam modrá
slunce závodí a vyhrává
Podobojí
dny s tebou
jsou jak čerstvý chleba
křupavé, měkké i voňavé
s kmínem na horní kůrce
Báseň je, když...
na mysli mi otaz tane:
čím se báseň básní stane.
Pohledem - odněkud zdáli, shora
zevnitř, škvírou mezi činy
mohu, slečno? nemůžete, pane
odmítnutí se vrší
a navíce ještě
zas venku prší
vyrážím do deště
Vzpomínka na baronku VI.
ani čudly
a stejně do bot
žabikuch a koš
když nerostou
Vzpomínka na baronku - TVAR-ZE-SÍTÍ
než přijde mrcha
co vzala mi kamarády
a mně nechala vykradený život
s podzimem v hlavě
Mají vousy - sedí... čtou si
no tak jsem dědek
a co.
jinak to nejde.
Každý chce dlouho žít
Královo pole
velice jsem chtěl
napsat báseň
o chlebové vůni
a větru ze strniště
Nostalgická
rodný dům
v němž bydlí někdo jiný
komín kouří jak vzpomínky
a jabloň dále hladí střechu větví
Supernova
nerada propouští svit hvězd
noc ředěná měsícem
vesmírné ticho nese z jejich cest
tisíce zpráv starých
Dřevaři
pile naposled zasvítily všechny zuby
ve slunečním úsměvu
a stromy si oddychly
tak zase až zítra
Na zdraví!
Jednou byla moje žena někde na nákupu a já měl na starost synka. Bylo mu něco málo přes dva roky. K vánocům dostal dětskou čajovou soupravičku a rád si s ní hrál. Večer jsem seděl v obýváku, díval se na zprávy a syn mi donesl "čaj" - tedy samozřejmě ten umělohmotný šáleček a v něm nalitou vodu.
Podzimní suplika
nohavice blátem courá
sukně mokrá mlhou
mlaskavě vypráví,
že mezi žlutohnědorudým
Noční procházka
z nebe vypadla noc
a teplou vůní sena
pohladila náš sen
až do konečků prstů
Rozbřesk
lesní cesty jsou měkké
proto je ticho slyšet třikrát
pod kopýtkem nebo měsícem
v očích sen, touhu
Život je krásnej (a divnej)
od narození
je to pořád
stejné.
snažíš se chytit chrastítko
Poezima
nohy ke kamnům
když vítr tříská okenicí
a budí domy spící
už
Růže z herbáře
kdysi bílá
délkou vzpomínky narezlá
léty i zimami vysušená
zvoní stále ještě voní
Pohled z prázdného domu
Head on windows
kde jsou květy.
odlétla křídla
teplo v žebrech listů rezne
Hádka o pracovní pauze
pauza a chvilička zahálky
překlopila se do války:
nejlepší ženy jsou brunety
no právě ty - a ne, že ty -
Bivoj
Zašel si jednou beránek
ke »Dvěma stehnům« na džbánek
aniž byl ovečkou naveden
hned na šest - a nejen na jeden
Bojím se usnout
od rána do večera
den mimoběžník
dlouho ještě nebudu spát
než se setmí
Býval to
okna zaprášená
bez záclon
klika u dveří na půl žerdi
děravý okap
Snad je ještě čas
snad je ještě čas
při měsíci
který se shlíží v tisících oken
mazat myšlenky
Staré lásky
sny i vzpomínky
zlatem zdobené a pošité perlami
nedotknutelný poklad tajemství
v objetí šafránového brokátu
KDYŽ ZVÍTĚZÍ ROZUM
běžel kos
první kros
zakop protože měl spěch
přehlédl rozkvetlý jetel
Život není vždy jen zlý
Po odchodu do penze mi scházela práce. Sháněl jsem nějakou smysluplnou činnost, ale dlouho marně. Reklamní agentutu - výbuch. Pojišťovnu - výbuch.
Nekonečná noc
hodiny se táhnou
jak přes kopírák
černé
mazlavé jako dehet
Nesmysl o smyslu
co je život. víme stěží.
jiný názor než maj kněží
ve vědeckých kruzích běží
jsou to žabomyší boje
Zrcadlení
za zrcadlem, co dělí světy
v pavučině najdeš
slovo navěky
režiséra v ornátu
Červenec
slunce stéká
po rudých plotnách střech
oken roztavených sklech
a buší do temene
haiku XXXVI
se sluncem v mlze
vzduch houstne kouřem, masem
švestkovou vodou
hledá se
bystřina se pod břehem nevylévá
to až když přestává zurčet a hučí
nebo se hučet učí
a chce už řekou být
Dlouhé nohy
bylo na co
od vraních pramenů
až tam kde u asfaltu končí
tak koukal
Jak jsem našel Písmáka
Náhoda je silný faktor vživotě každého znás. Náhodou jsem se dostal z Kladna do Lovosic. Náhodou jsem se chytil sportu a nebyla náhoda, že jsem se kvůli sportu do Lovosic vrátil i po vojně. Náhodou jsem před 51lety poznal svoji manželku .
6 887 592 993 - 1
tlak na hrudi
hrály dudy
když se někde zatlačí
já ne, já ne - to ty, to ty.
Studená, zlatá a hedvábná
mít zlaté hřeby
hedvábnou nit
přišít a přibít
k ránu
Dvanáct stovek
Chodí po ulicích bez lidí
vidí vše co jiní nevidí
zhaslá světla nočních podniků
stopy na rantlech chodníků
Czaiku
Rosou i sluncem
prý jen básnická klišé
radostné čtení
autoportrét
někdy - i často
malujeme autoportrét
pozadí z černé
berlínská, alizarin, kraplak
město u D8
I kolem silnice
louka je tím zelenější
čím vyšší je nebe
za krkem se hlava točí
Zvláštní vize
vy se ptáte co je báseň
a já chvíli váhám
vím to, vím
každý snílek to ví
Vaudovi ptáci 7
Insomnia
Oči na půl žerdi tuší strop
ani spát, ani bdít
ze strany na stranu
polovědomí na hranici noci a svítání
Kronika »Zahrada na východní stráni«
Z KRONIKY »ZAHRADA NA VÝCHODNÍ STRÁNI«
Jaro jde
listopad spolykal sluneční svit
natáhnul mlhy mezi létem a zimou
spláchnul teplo, zpěv a barvy
ticho, šum dešťů, svist větrů
Vaudovi ptáci 5.
jezero
mi evokuje moře
daleké touhy
a lodě všemi směry
Jarní touhy
oči nebe schované
za cácory ranní mlhy
a skřivana nevidět
jen jeho trylek
Pes a jeho smrková bouda
Pes
Bydlel jsem v Kladně, v takové tehdy periferní zahrádkovité čtvrti. Z okna jsem viděl nejen naši zahradu, ale i do zahrad našich sousedů. Z okna nalevo jsem viděl k Novákovům i na dvůr a na dvoře jsem vídával pes. Měl čtyři nohy, ocas a na opačném konci těla zařízení na štěkání.
To čas je ten Bůh
Západ i východ
snoubící se s černohnědou
i modrozlatou
hluboké lesy i hory písku
Ze soboty na neděli
mezi domy
krvavá obloha
srpem rozřezaných mraků
jen jen se rozbrečet
Cyklovitae
život
divadlo s kruhovým dějem
průsečík slz a smíchu
kompilát světel a stínů
Kosmetický salón
Vyžaduji stručně, břitce:
zavřete té známky rytce.
Toho muže těžko znám -
- tohle není hradní pán.
Studánka
Ráno ráno.
nalilo si studánku
ukouslo ještě vlažného slunce
a rozvalilo se mezi břízami
Jagara
jagara není mytická osoba ze SríLanky,lovec, ani myslivec - jagara je v tomto případě složenina z křestního jména a příjmení.
Jan Gahura.
Honza je (doufám, že ještě je) o půlrok mladší, než já. Byl na Písmáku dříve, než já a spíš písničkář, než básník, řekněme spíš autor píšící poezii.
Selekce
na soutoku dne a noci
v pahorkatině paměti
se vynořují vzpomínky
barevné a lesklé -
Poezima
nohy ke kamnům
když vítr tříská okenicí
a budí domy spící
už
Ambivalence, nebo relativita?
"Nazdar, Jardo. týýýý vado. - tě neviděl. dva ro-ky .
Tmavé kouty
vmodré a uhlové tmě
toho, co bylo
světélkují jak pařáty velesupů
obrazy starých křivd a vin
Vaudovi ptáci 4
Úplněk
Devětadvacátého září jsme měli zlatou svatbu. Po naší pokojné oslavě - už jen ve dvou, po odchodu dětí a vnuků - jsme seděli skoro beze slova a pomalu dopíjeli láhev Chianti. Žena zatahovala závěs na okně, mrkla ven a řekla: "Měsíc je už skoro celý, zítra bude úplněk. Vstaneme dřív a pojedeme na houby.
Se sklenkou v ruce
ještě ani Silvestr nevystřelil
nezatáhl za provaz zvonu
ani rok můj sedmdesátý šestý
ještě nezačal
Do Nového roku 2013
Blboun
je to pravda.
skoro ani nechápu
že někdo - koho jsem neznal
(leč virtuálně)
Co umí láska i dnes
Klakson propálil plechově šedivé ráno jak autogen
zařval jak Jumbojet
uřízl sen
rozbušil srdce
Revitalizace
Křivda kape ze vzpomínek
do písku zapomnění
jen malé tiché důlky
polověty a poloslova
Radio Luxembourg comeback
vibrace plechů
kovově rezonantní
rozechvěla vzduch
Hot jazz
Comeback
obrácen k obzoru
současně čelem, bokem
zády a vzpomínkou
stejně jak předloni
Podzimní vítr
Na Dušičky jsou javorové listy
koncovými světly léta
už jsou jenom místy
stromy jako nahaté a bosy
Bylo / nebylo
chaloupky se držely při zemi
aby to břečťan neměl daleko
do nebe
žily sice za plotem
První mrazík
přišel proto,
aby zadělal na ledové víno
velkoryse máchl rukou
a zafixoval loužím
Otázky chvění
Otázky
S obavou svíravě nejistou
nádech a výdech
nádech před cestou
Vinozrání
září
měsíc sklizně
kdy vína dospívají
a špačkové to hlásí do všech stran
Úniky a zázraky
Poslední ulice vypustí tě do polí
do ticha umazaného jen ptáky a větrem
není tu hluk a pravoúhlé okolí
šedou kryje les mechem a borůvkovým svetrem
Půlnočni
MCMLXII - MMXII
MCMLXII - MMXII
Ohlédl jsem se teď MMXII, ale taky před padesáti léty MCMLXII. Přesto vidím totéž: na otevřeném náměstí malého severočeského města, pod věží bývalé radnice a taky pod elektrickými hodinami - potkávám kamaráda Jiřího s dvěma hezkými děvčaty. Jiřího znám - no jak píšu: je to kamarád - jeho doprovod ovšem nikoli, ale stojí za víc, než za podívání. Ten doprovod, samozřejmě.
Svědomí
v modré a uhlové tmě
toho, co bylo
světélkují jak pařáty velesupů
obrazy starých křivd a vin
Vltava
před návratem z.
tři hodiny na sever
na most stále červená
to to Beaujolais
Krví a sluncem
Krví, sluncem a čtyřlístkem bliká
na konci řad domů
rám mozaiky časem dané.
cesta.
Samaritán
Ve dne
chodí mezi položivými
a polomrtvé křísí slovem,
zlomené do dlahy účasti.
Sny mají svůj čas
z věží do ticha stekly kovové zvuky
na polední stoly
a rozvlnily polévku na lžíci
nedělní oběd přikryl sny
Najath Mériam
Tam kde končí poušť
a začíná být pláží
jsem zavolal
a vlny poslušně
navždy...
. navždy
Život je jak na lyžařském můstku skok -
jen uplyne rok a první uděláš krok.
Čím blíže ke konci, tím rychleji to jede -
Kopačky
V hlavě mistral
v očích hloubka
v rukách něha
oblá ramena
Než se poznal s knedlíky
Takhle nějak vypadal ten guláš,
než se stal gulášem…
Teď už ale je vbílé skříni, sbalenej tak, aby se vešel do pytlíku avíc než kilově šíleně zmrzlej. Není na škodu přikoupit kněmu kousek vepře domácího, nejlépe boku – to pro ty, kteří jsou citliví na dosti specifickou chuť divočiny…
Základní podmínka úspěchu: Je třeba ho nechat rozmrznout. Kosti už nemá. to je fajn… Tak nakrájet na kousky, smíchat se lžičkou Podravky nebo Vegety a lžičkou mletého koření (sůl, pepř, nové koření, bobkový list, koriandr, jalovčinky, špetka tymiánu), lžící octa a lžičkou worchesteru nebo sojovky, vnejhorším případě Maggi).
Bezhvězdná
ani hvězda (ani jiskra)
z nebe jen uhlí
na hlavu padá
bez ohně
touhy
krásné obrazy za bílým plátnem
prázdné rámy
suché štětce
čekající
Mít cit pro švestky
Kroky se v životě stejně jako v lese
stáčejí doprava.
Klopýtnutí na jejich odbočkách
voní tekutými švestkami.
Konsilium
slunce může
roztaženými prsty
až na paty stromů
vítr honí po nebi konsilium
pozadu
vstávám
jen lehce zavadím
a sklenka s vodou třeskne
ze střepů skládám své probuzení
Půlhodina na pařezu
ticho v lese se odráží
od každého stromu
třikrát
(proto je tak dobře
Láska je boj
leknín v teplém rybníčku
bledý květ dočasnosti
snová rusalka
ale
Dobojováno
Bojuj .
Proč vyhýbáš se střetům
i když jen verbálním .
Jsi srab a slaboch.
Nespavost
vzpomínka na cestu je bezbarvá
slibný začátek
ztracený cíl
neklidný polštář
Ráno
blankyt skryl bledý měsíc
přemožený východem
Jeho slzy slunce vysouší
s probuzeným vánkem
Není výjimky
nepadám kolem krku
pozlaceným slibům
věčného dne
nesplnitelné havrani slibují
Ze třetího patra
co bylo, bylo
teď bíle hlídám
aby se okno včas rozednívalo i stmívalo,
kontroluji světla i déšť
Není kam se vracet
Zkosa brejlím na svůj rodný dům
Brácha mu dal nový ohoz
i klobouk -
ale nevidět:
Inspiromantika
se sklenkou na půl prázdnou
očima na půl žerdi
vypíjel jsem
do kapky
Rozchod
jsme jak dva cizinci
které nenaučili psát, číst,
koukat a všímat si
jako dva bez druhého,
Poznání
Zprvu se topíš,
když z pohádky o Živé vodě
skočíš do rybníka.
Boty zůstanou na dně
Život v moll i dur
Život jak housle jest
se všemi staccaty
trylky a glissandy
nebo flažolety.
Proč se věšet?
Houpám klíč na provázku
a hřeším na svou lásku
bývalku.
Cítím se přesto vinným
Strašpytel
Ze sna slyším tiché kroky
jak na mechu neznělé
vstanu tedy z postele
koumám, hledám
... a klíč dej pod rohožku!
zas ráno.
díváš se na cizí strop
vzpomínáš která, kdy a proč
teď náhle sám s vůní ženy
Mimosoutěžní koule
ÁDA neboličili tirÁDA pro kamarÁDA
My, Češi, nemáme ve slovníku zbytečná slova. Naopak - je pravda, že některá jsou nezastupitelná, nepostradatelná, nenahraditelná. Do některých by to člověk ani neřekl, jak jsou na první pohled nenápadná.
Například ÁDA.
Večerní procházka
jen potichu,
ale stejně:
únor rozláme věty na slova
a i ta mezi stromy neslyšet
Dlouhá báseň
broušená váza
v rafinovaném paprsku
pohazuje duhou
obdivuji výtvarníka, skláře,
kramář
vítr jak Panova flétna
v lahvích už včera vypitých
trochu prachu z polí
pár kapek shůry
osamělá noc
z bláznivých nápadů poskládám vitráž
v pokoji bez oken
některé hodím hodinám s němou kukačkou
zrcadlo ksichtem ke zdi
Nedosažitelná
zařičel rezavý pant
odkvetlý bez u vrátek ruce roztáh'
jetel mi nastavil nohu
pohledem mravence
Ráno po mejdanu
Plytké a hloupé řeči z noci
odeznívají mezi hodů zbytky.
V láhvi od vodky zvadlé kytky,
ubrus a skvrny po ovoci.
Novoroční přání
Vánoční
Věřitelé
Měknu
skláním se níž
pomalu ráno vstávám
pomalu všechno
Sto atmosfér
Přibývá chvil
na prahu nocí
než tma ztratí svou průzračnost
Kdy
Ráno bývá kruté
ze dna ke hladině a zpět
(v tanečním rytmu)
nevnímáme čas
(jenž nás má v hrsti)
Kvadroformní
vzduch
spí a stojí
ani list ani sukně
zahušťuje vůně
Podzimní ráno
takhle courat trávou
po ránu
vlasy větrným hřebenem
a vyhýbat se ocúnům
Vztah je víc
život se náhle zastavil v prostoru
a zprůhledněl
Čas přibral další rozměr
a tak se nám ztratil
Martine, Martine
Martine Martine
zůstat je teď těžký
pranostice věrný
letos tak jak loni
Status silentii
Slavnostně
v brokátovém praporu
oči v noci a noc v očích
(vše a nic nevidět)
Zbytečné starosti
Levá ruka brní na pravou
ne od práce
mám je pod hlavou
(na trávníku)
Blues
jsem stále v práci
mám jako pilník hlas
(a nemám kdy - hrát si)
kdybych však měl čas
senior
na židli dubové
před domem stoletým
s malými čtverečky oken
oči na půl žerdi
proč
na temné louce
v zavřených očích
tepe mi rudá
do uší plynou horká slova
Čekání
schizzofrenicky rozpolcen
každé ráno se rozcházím
povinnost vede nohy
(a tělo) do práce.
Čas zná jen dvě věci
okvětní lístky z hořce na očích
máš zrovna
když rychlík čas
zpomalil mezi včera a dnes
Krása matyky
Krása matyky
život je matematickýúkol
s bezpečně přesným,
předem známým -
Vzpomínka stará, stará
Majolika vedle míšenské misky na polici
kobaltu smalt se střípkem odštípnutým lžící
mne dojme čím dál víc,
jak létům letím vstříc.
Středohoří
přišli jsme
když soumrak šedě tlumil barvy
a tma ještě neměla sílu
zahalit kontury šerem
Vzpomínka na Frantu Vijona
proč, pane, už
sebral jsi mi nůž
když ponechals mi chuti
a chleba kolem
Vychcánek
Lžu jako když tiskne
a přitom doufám
že splním sny,
které jsem vložil do tvých očí
Mikuláška ve žních
mráz tě sem strká
vločky v očích a na rtech zimu
vypadáš jak cizí
a já jsem zaskočen tím chladem
pokuta
Přebíhám na červenou
zelenou jsem nedohonil
(čas má jasný směr)
Vrhám na řidiče omluvná gesta
Peprná
přikryt dekou mnohoslibných lží
a zasypán přísahami
ulovil tu nejzlatější
a laskal ji jazykem
Vteřina smíchu
VTEŘINA SMÍCHU
Jako by to bylo včera
seděl na lůžku a salutoval nám
na rozloučenou
Kam zmizely labutě
Stará vrba jak velikonoční kraslice
sveřepě vzdoruje vodě i větru
aby měl vodník
kde sedět.
Kytka stoletá
Květiny z herbáře
bez krásy, svěžesti
vybledlé, bez záře
bez vůně neřesti
Nevěra
zpozornělým úkosem hledí
ještě nesvlečené rozpaky počátku
pokračují nadějí
že jiskra nového života
Pocit viny
kapky se potichu vsakují
až do .
asi spotřebování soli
nebo otupění
Dvě slunce
v provensálském sklípku
dvě slunce
za okny i v lahvích
svádí
Zlosti a závisti
měl to být román
jednotlivé životy tvořit mozaiku
jednotlivé pohledy hladit (pokaždé jinak)
jednotlivé děje do sebe zapadat
Sním o chlebě - maso sním s ním
Taky se vám stává, že se nemůžete rozhodnout co udělat k jídlu pro očekávanou návštěvu. Tak to jste na tom jako já v pátek. Syn se ženou a dvěma dcerami přijdou přát k narozeninám mé ženě, syn matce, snacha tchyni a holky babičce.
Jsou tři místa, kde takový problém lze vyřešit - moje sbírka receptů, lednička a spižírna, neboli správně česky špajz.
jídlo jedna báseň
Takhle nějak vypadal ten guláš,
než se stal gulášem…
Teď už ale je vbílé skříni, sbalenej tak, aby se vešel do pytlíku a téměř kilově šíleně zmrzlej. Není na škodu přikoupit kněmu kousek vepře domácího, nejlépe boku – to pro ty, kteří jsou citliví na dosti specifickou chuť divočiny…
Základní podmínka úspěchu : Je třeba ho nechat rozmrznout. Kosti už nemá. to je fajn… Tak nakrájet na kousky, smíchat se lžičkou Podravky nebo Vegety a lžičkou mletého koření (sůl, pepř, nové koření, bobkový list, koriandr, jalovčinky, špetka tymiánu), lžící octa a lžičkou worchesteru nebo sojovky, vnejhorším případě Maggi).
Montréaux 2009
Ve čtyři
hlásí kos
že rackové už snídají
Zavírám okno.
Poprava
Levnými vinárnami
s kouřem Marlborek
sis popletla nejen hlavu.
Mlhy tvých tužeb rozpuštěné v opilých ránech
Na kraji ráje
Duben slibuje vlídný máj
pomněnky ti rozkvetly mezi víčky
a úsměv na tváři
je širší
Vločka
rozplýváš se mi na jazyku
osvěžuješ mne
svým hladkým bílým tělem
(kterým mi přejdeš do zakončení)
Na severní pláži
I na Rujaně bylo tenkrát jako na Ibize
jen písek tam byl z samých oblásků
moře tu bylo chladné cize
a od Špicberků vítr vál
Vítr ve vlasech
Možná že naši potomci
se na nás za dva tisíce let
budou koukat jak na chudáky
(z pohledu jejich úrovní)
Švýcarská
Odpovědnost
zčinů vidíme
i tak.
Sirku, pecku, jízdenku
Ve starém atelieru
z kamen do komína
hučí
ve světle petrolejky
tužkou stěhuješ tělo
Hloubky
hluboký je vesmír
hvězdný, ale cizí
kam oko nedohlédne
či největší teleskop
Délka paměti je
Slunce vychází
tak obyčejně
jako vždy, když mraky nevidět
a noc už nemá sílu
Proč jsem
mluvím
neposloucháš škoda
vyprávím o tom, že už vím
že jsem
Háber píše česky
píšu a ani netuším
co verše vyvedou
báseň má svou hlavu
a mele
Chiromantie
Kaluže rozpukaných dlaní
čeří papilární letokruhy
na pařezech osudových scénářů
Svědecká výpověď čar a rýh
Fenomén
náhoda vítězí
početím a někdy i smrtí
(vrh kostkami,
poker, pád i střela)
Nic se nezmění
V zákoutí zahrady za stromy, keři
jeřábu zpeřené měděné listy
plody jak kapičky krvavé svítí
se zbytky poslední sluneční záře
...umírají vstoje
V okolí kam oko dosáhne stěží
nejvyšší pro dravce sokola bodem
nejmajestátnější ze skalních věží
jak panna je sosna jehličné srsti
Začátky a konce
Odcizil se mi, ztvrdl mu pohled, nevím jak vypadá i jen pohlazení – co podniká, nějak se … no … odcizil, jinak to nejde říct – vyhodnotila svůj pohled na snídajícího muže, s kterým před několika roky měla namalované krásné budoucno, cíle, sny…
Je pravda, že se okamžitě vložil do toho, jak na realizaci těch plánů a snů získat podstatnou věc – peníze. Jenže jak šel čas – nějak se mu vytratil původní cíl.
Asi má někde nějakou ženskou, udělala si rychlý závěr.
Zvedl se od snídaně, pohlédl na manželku a řekl : Díky za snídani… dnes asi přijdu dost pozdě.
Pískem
jdu za duhou
uprostřed vln z vlnek
jednu hodinu za druhou
oči mi skřípou
Fígl
Mám prima fígl :
když se chlubím
cizím peřím
- abych se nemusel červenat
Propadání
pár slov šeptem
pár pohledů
dokud je vidět
pak promluví ruce
Perpetuum
TERITORIUM
ven jsem pospíchal
však doma jsem tak brzy
že jsem rozdmýchal
tvůj smích
Nezávislý
než uděláš krok
zahoď své strachy
a očima zastav hrozby
rozeznej člověka podáním ruky
Lháři
Půlnoc nad promrzlými otazníky
a metrovým ledem
končí proroctví o zítřku.
Skrylo se ve včerejším polštáři
Bílá paní
vítr zkouší anemometr
ráno teploměr
a lidé třímetrové šály
mlha supluje déšť
Když končí den
den nanic večer
hlt slivovice
mi splachuje pitomosti
do písku zapomnění
Odpoledne před Štědrým večerem
severák vlezlý jak smutek
očima rozmazal obraz
šedivé město
(mrholí)
Vánoční procházka
Teplo pod listím nezabrání
kapce
být vločkou
chodím mezi splíny a depkami
Rána nemilovaná, ale...
Budík nastydlým basem vychrchlal své dobré ráno. Ještě ho nevidím, to ráno… ale cítím jeho syrovost.
Podvědomě navyklými pohyby se oblékám. Při tom vstrčím do pusy zbytek oplatky a zapiju to slzou studené kávy od včerejška.
Směna
Večer, mezi smrčinou a větrem
kdy den uléhá do jehličí
je mi to jasné
stromy jsou póry ve vzduchu
Lucerna
snaživě
lidem supluje slunce
ale nemá na to
(kandely)
Život je teď
jdi dál bez pohledů
co zůstávají stát
jen dívej se, kam šlapeš
dál chleba peč své smečce
Štamgasti 2
nad pěnou slova plynou
do posledního loku, pak
jeden doleva druhý doprava
další dva naproti a zpátky
Odlet třetí
Nad zahradou
heptachord nám hraje
na nejvyšší struně
černých perel tři sta
podoba
za krkem bolí
vzhůrudo stromů
jichž větve určují směr mraků
a cedí světlo jak zelené brýle
Můj listopad
ve větvích to už nešumí
vítr češe poslední keře
brázdy dělí louže
a kalendář drží dietu
Já se nevdám...
Já se nevdám
Je to úděl babiček a samozřejmě taky dědečků. Když dítě onemocní tak, že nemůže do školky, či do školy, přičemž rodiče mají náročné zaměstnání (každé zaměstnání je náročné, když se dělá pořádně) a nemohou - třeba také z ekonomických důvodů - s dítětem zůstat doma, přichází na řadu a ke cti dvojice prarodičů, aby děcku poskytla hodnotnou náhradu rodičovské a školní péče. Jeden den - to je hej, druhý den to ještě jde, ale už třetí den je zcela nepochybné, že dítě už chce domů, nebo ven a prarodiče už jsou taky se svým pedagogickým umem hodně za polovinou svých možností. Všechny hry, malování, stavění stavebnic, modelování, čtení, všechno už je okoukané a pro nejbližší dny nezajímavé.
favoritka v lázni
řeka je tok
vlna je verš
a každá z nich má rým
rozvlnil jsem řeku
nenálada
okno rámuje mlhu
před ním i ve mně
nebe jak černý mnich
bez hvězdy v dlani
Lásky nečas
devětatřicet jak z praku
rudá kola se říká
dokonce duhová
ale tím krása končí
Nežárlím
Čas otočí vypínačem
sejdeme se v nekonečnu
kam za námi nikdo nesmí
sami ve tmě
Můj podzim
Vína cizelují buket
a
čiřením leští jiskru
Ranní uši už vidí za hory.
...frenetický potlesk
Straka - tá
slepenými víčky
(navíc mhouřenými před sluncem
které teprve vylezlo z lesa)
házím švenk
Dědek
Dědek
Vracím se z pošty - domů to mám padesát kroků. Na mysli mi vytanulo úsloví. hrůzou mu naskočila husí kůže. Nevím proč, ale to se mi občas stává.
Vlak na sever
láhev u Vltavy na nábřeží
lámala světla lamp,
neonů, hvězd i taxíků
a souhlasila se semaforem
Passion
Derniéra
V nesouvislé tmě
(petrolejka už svítila jen na páry)
s šepsem na brýlích
- nezhasínej.
Instinkty
oldjery
rosnatky marné
je slzavé snažení
včely letí dál
30.9.2010
padesát.
(osmačtyřicet let
plus my dva)
jo -to bylo 29. 9. 1962
skákal pes
Do p. ( pece. )
skákal pes přes oves rychle
vrazil čumákem do krychle
sedí u krychle a bulí:
Sliby
slova, jen slova.
zašelestí jako déšť
a zmizí v písku
když slova zazní
Lidskost
Kdykoliv se řekne slovo „lidskost“, člověk znejistí. Faktem je, že význam tohoto termínu společnost přesunula někam khranicím patosu. Přesto jej však uvádím jako stěžejní bod tohoto webu. Lidskost pro mě znamená toleranci knázorům druhých, uvědomění si, že druhý člověk je mi vždy roven, ať už je jakýkoliv, znamená pro mne uvolněnou a přátelskou atmosféru.
slunce svítí i v zimě
Jediná pampeliška na modré louce,
sto tisíc sluncí na zeleném nebi…
ať tak nebo tak
z obého nakonec vždy
Konce snů
naše sny letí
planoucí jiskry zkrbů
komínem noci
nenaplněné
Půl roku za námi i před námi
Trávy se podporují
která výš
která zeleněji
Březnový vítr hladí
Za to mohou zelené BRÝLE
Za to mohou BRÝLE PROTI SLUNCI
Šel jsem parkem. Den jak vymalovaný, nálada smetanová, jak pěna na pivě. Nikam nespěchám, švenkuju kolem, holky chodí nahoře bez, co třeba dole, zaskřípou gumy (to je vůl. ).
Zítra bude říjen
V šest
ještě pořád prší
dírkami ve tmě
ale to už mám oči
S kamarády
Slunce se s námi smálo
až mezi stromy zrudlo.
A aby ne:
švestkám se co chvíli
Ranař
Včera.
Jako býk rohem
nemyslel, jen přirozeně
že slova uspávají
Herec
Štěpánek nebyl dobrým hercem
automaticky proto,
že hrál Hamleta,
aleprávem proto,
Noci
Soumrak potáhl nebesa
modročerně schoval světlo
hadrem prožraným moly
Neviděli jsme se ve tmě
Nápis na zdi u hřbitova
To lepší ze života
když jsem se vrátil
snohama kloboučků
a klobouky hřibů
rezavě tekutý i vatově pěnivý
Den na zahradě
Chiromantie
Jako bych chvění cítil
obrátím ruku
vzhůru dlaň
jakoby se smála
Déšť
Vodu
(celé léto jen na nebi hustě)
čekám s podzimem
Ne již pro tělo…
Kozák
Tma kolem
a ticho neumí probudit
dřív, nežli ráno přikrývá šedem
jehličí spodhoubím
O užitečnosti myší aneb : Zasadil dědek řepu
No – já vím že to znáte a brouknete si něco o nošení dřeva do lesa, nebo něco jiného na této úrovni. Já to ale nakousnul jen proto, že chci upozornit, že nakonec to byla myš, která rozhodla o příznivém konci řepné sklizně… Samozřejmě ještě teď vám není nic zřejmé. To je to chození od lesa….
Dneska jsem se projel vlakem.
Kapka deště
Sedím na zahradě pod stříškou toho, čemu říkáme vegáč, na stole láhev. Matonky – jsem tu autem a tak ani náhodou… Koukám do deštivé stóry a myšlenky se mi courají každou chvilku někde jinde. Tak se mi, mršky neposedné, zatoulaly i kpenězům. Už je nepotřebuji ani tak pro sebe, jako pro syna sdvěma dospívajícími dcerami.
Středohoří
Z lesních vlnodolů
vytahuji příběhy
cestiček, listů a peří
pelíšků spár chlupy
Jak plynul čas starému svářeči?
Jmenoval se Josef – na příjmení vlastně ani nesejde. Ještě na svých dvaadevadesátých narozeninách (už po nadkolenní amputaci první nohy) snepředstíranou veselostí a jistým nepředpokládatelným rozjařením tvrdil, že se rozhodně dožije stovky. Počítám, že to rozjaření vycházelo zfaktu, že se sešlo na jeho narozeninách dvacet sedm lidí – kompletní širší rodina – a to Pepa moc, moc rád. Jeho žena už jedenáct let po velkém trápení na zemi obývala jiný svět a ty rodinné srazy pro něj byly důležitější, než Vánoce, Nový rok a První máj dohromady.
Kontradikce, nebo fikce?
Jediná pampeliška na modré louce,
sto tisíc sluncí na zeleném nebi…
Chvíle odpočinku
Tak jsem si chvilinku sed‘
a zadíval se na protější stráň.
Neuvědomil jsem si to hned,
protože pohled tam
Půlnoční
padajícíhvězda
světlou čarounocpůlí
jak dvanáctkrát zvon
Cvoček je malý HŘEBÍK
Tak hezky se to čte
že malé písmo nevadí…
V zasnění zdvihnu oči
– zas ty oči –
Dnes byl krásný den
Původ
zohně a křemene
Jako kluk
jsem kladívkem
zkřemenů loudil
Vězňové
Nejde jen o sbohem
v koncové zvonici
ale i má dáti – dal
Nic tu není taneční
Návštěva v rodném domě
Vreflexních barvách
i žlábek pod okapem
rozžehne paměť
až najdu schody
Kdybych byl Dasslerem
Jsem sice řádný muž
tady však jenom anonym
Kdybych byl ale dasslerem
našel bych si místo
Poslední
Nechci pít,
nechci jíst.
Podej mi ruku…
Dej mi pod hlavu…
Svítání
na svahu noci
ujíždí čtyři kola
včera nemazaná
vstanu kbrku
Vidím i v noci
za mlhou se zapaluje horizont
ráno do rosy
a večer mizí do ticha lesů
den dospívá vpoledne
Poslední setkání
Poslední setkání
Já to mám jasně namalovaný … trochu rozjařeně řekl po druhé, ale hodně malé slivovici,můj přímý předek na oslavě svých devadesátin, já tu budu do sta. Úctyhodný věk – devadesát…. Moje babička, tátova máma, dosáhla jedenadevadesáti let a byla tím rodinnou rekordmankou. Tolik jsem to tátovi přál a vlastně sobě a nám všem zširší rodiny.
Básníkova žena
Co jsi to napsal.
Báseň.
Přečíst si ji zkusím…
.
Nepoučitelní
Květy sčernou stuhou
smáčejí zbledlé tváře
spuncem smutku
I velké děti jsou dětmi
(H)las tura z KOULE
Lastura do ucha mořem šumí
To umí
člověk i bez básní
se zasní
O čem se mlčí
Tajnosti noci
zviditelnil dotyk světla
pouliční lampy
na opuštěném místě
Nevinnost
Rozplakala se tmou
letní bouřka rozcáraná blesky
Panebože
Světla podtrhují černou bez hvězd
Hodinu po půlnoci
v mýdlové klenbě sálu fantazie
promítá zavřené oko
na plochy snů nesplnitelné touhy
měsícem prosvícený film
optimizmus, rozpaky, nostalgie
Staří pak píší
o tom co bylo
žijí totiž spíš
ve vzpomínek říši.
KOULEní s časem
ranní díky
- sluncem oslepen
- vzdor šeru pod mrakem
mi dovolí nevidět
Klavírní KOULE
Horský potok
kol Chopinovy vily
Zpívající fontána b-mol
pod zámkem Čajkovského
Nevěra
SYMPATIE
Okvětní plátky květů líčka
paprsek sluneční si hýčká
oči barvy nebes
Iluze
Šel sadem
již zcela očesaným
Jen goldenů pár ještě svítilo
ze zbylých listů jabloně
Střepy přinášejí
Budík mi trhá sen motivem z Carmen
a horký čaj se slivovicí
Po ránu
oči na půl žerdi
Originál
Slovo napsané jen jednou
originál
teď
a pak už nikdy víc
Mladá paní - jste oříšek!
Čas od času přijdu na nějakou vadu češtiny. Vždycky mne to udiví, protože češtinu považuji za jeden zjazyků jímž lze vyjádřit skoro všechno, jemné nuance dějů a pozorování, vlastností i chování, prostě všeho. A najednou…
Stojím vřadě u pokladny za ženou, která asi byla důchodkyní, když já ještě budoval kariéru. Na pase před ní mezi jinými potravinami leží průsvitný sáček srohlíky.
Dopis druhému virtuálnímu příteli.
Nazdar, příteli,
odpusť, žes na odpověď musel čekat tak dlouho. Staly se totiž věci. Začnu něčím úplně jiným, souvislost odhalíš až později.
Jsem původem Kladeňák.
Splněné sny
radost vymetla
ze všech koutů duše
staré bolístky
otisky prsů ve dlaních
Daktylotrochejská
Vtvářích mám podobu za niž se stydím…
těch, co jsem vminulém životě vídal.
Tváři jsem sarkazmu úšklebek přidal.
(Dnes jejich slušnost jen zdánlivou vidím. )
Kouzelné slůvko
Už když jsem přede dvěma hodinami plánoval napsat tuto miniaturu, jsem si byl jist, že největší část čtenářů okamžitě napadne slovo prosím. Na druhém místě bych tipoval rajský zvuk adeptek na vdavky. Stále ještě druhé místo, ač vlivem společenských i ekonomických změnřady jejich mírně prořídly, považují za kouzelné slůvko ano a moc jim nevadí, že vněkterých případech má trochu otrávený akcent.
Třetí si tipuji slova, která provází pohyby kouzelníkovy hůlky.
Začíná to pod topoly
vparku u řeky
topolové větve
sešité kmeny se zemí
cedí sníh
Etalon
léty
stokrát se mi zkrátil metr,
kterým měřím budoucnost
zato vzdálenost
Stromy a my
Stejně jako stromy
na podzim
větve vztahujeme
až na kost
Noční les
Vlese je ticho až drnčí.
Měsíc našlapuje bledě
a zlehka
ve stopách srnčích
Medvědí blues
Vlese není internet.
Telefon má jen hajnej
a tomu nesmím na oči.
Noviny se nenajdou
Starý a Nový
vjediném bodu času
si pohlédli do očí
tak jako jiných na tucty
(vrásčitý kmet a kluk,
nejen podzim
Už nevím proč, ale…
pátrám po tobě
mezi nahými kmeny
jabloní,
PF 2010 Písmákům
Rána nemilovaná
Rána nemilovaná
Budík nastydlým basem vychrchlal své dobré ráno. Ještě ho nevidím, to ráno… ale cítím jeho syrovost.
Podvědomě navyklými pohyby se oblékám. Při tom vstrčím do pusy zbytek oplatky a zapiju to slzou studené kávy od včerejška.
Některé nápady jsou
Je to pitomé, začínat právě takhle, ale je to nezbytné kpochopení linie příběhu. Sedím na bidýlku a odvíjím si potřebný papír. Ejhle : končí pás papíru, naštěstí ale pokrývá mou momentální potřebu. Zbývá rulička ztvrdší lepenky, na níž je papír navinut (když ještě nějaký je).
o tom to je
Plamenem svíčky
prohlíží tě večer
a světlem
stórou cezeným
Vaudovi ptáci potřetí
Vaudovi ptáci podruhé
Vaudovi ptáci
Listopad
Štětcem z jíní mlhu nanáší na kraj kroky tlumí zem smutkem tlení změkláa taky voda z mlhy na zem steklámokré listí nám vítr jak žiletky za krk hází a deka z perel kryje smrčky v mlází ale v šediredpoints šípků, dřínků jako připomínku že včera bylo a pozítří zas bude léto .
z okna
zimní večer zní
za mřížovím zrampouchů
posvátným tichem.
Ojíněný sen
KOULE u moře
Bouře se rozpustila vmoři
Umyla slanou vůni vzduchu
odhalila zářící pomník radosti
na obzoru
Píerarcalfa
Den pod obloukem smutku
proudy shora
silnice nemají ručník
jen kapky na sklech
Slunce zapadá i v září
Ráno budí, přes den hřeje a večer čaruje spatra… v podvečer ani vatra nedá zahradě tolik světla jako zapadající hvězda to se opravdu nezdá listy jsou z bronzu kmeny z mědi a plody ze zlata to vše jen proto že hvězda není z šedi a zem je kulatá .
Blumentritt
foto :zdenomagic
Je tma, že i podzim se skryl… Jen listí spadané napovídá, že měsíc mlh už snídá Lhostejný každý den šedivý kout bokem ožije září lampy jen a okem které chce vidět tuší tu odpočinek stáří polibek milenců, horké klíny jarní svěžest i letní stíny i sladkou vůni září romantiku jiného vidění podtrhává to
co básník světla
zatajil.
Nevěrná
lezu po kolenou a marně koukám pod listí po kotníky dopaluji tím kosy kteří sem létají do bufetu stejně se neošidím, vím: našel bych tě pod peřinou bohužel ne pod mou pode mnou .
Katakomby
Knot dohořívá… už nemá z čeho plát. Prázdný mám svícen a ze tmy zívá černé díry jícen a druhý, třetí, čtvrtý… no - ani netuším, kterým z nich se dát. Životní bludiště, co úplně mne spletlo, rozpouští do tříště příšeří zamřelé svíčky světlo, do stínů chodby chladné… Dál nevím, co se bude dít,
když nejsem Ariadné a nemám sebou nit .
To je ten čas
Pohoří se sakem z mokrého listí jak v akčním filmu kopci a hřebeny údolí jistí korunami jilmů červení loubinců, javorů v žluti bříz stoupá nahoru dosud zelení osik a dubů v temnotě jehličí které tu zůstává jako vzpomínka šedým soumrakem tma spěchá letem na svěžím vánku a sotva stromy nechá přichystat se k spánku neslyšet svist peří či ptačího hlasu je sedmnáct hodin světového času .
Na co KOULE - nové PC : to je věc....
Váhal jsem - pak koupil přec
nové PéCé - to je věc.
Píše samo – jsem si jist,
že budete mít co číst.
Poslání
Řekni jak silný musí člověk být v oblacích hlavu mít tak blízko hvězd a nohy v blátě. Černém, neodbytném. Snad - v případě nejlepším - jen v prachu cest. Spojit to v život rozum chce i srdce.
Rovnoběžně
sladko a hořko se smíchá káva horko a chladno se vyrovná příjemně bílá a černá je šedivá ránoa já. jsem na jahodách, na horách i v údolí zároveň a vnímám každé zvlášť láska .
občas mne napadá leccos
Ztrácím zvídavost žití to už je se mnou amen strach z nebytí už přetéká mi z ramen a bere sebou šťávu snů a chtění v prostoru uši zebou a ticho na zbláznění prázdnota barvu nemá žádnou ani černou a nic tu zuby cení může se zbláznit ten, kdo už vlastně není. .
Muka
od rána do večera odolávám pokušení koupit si Bordeaux, či Chateau d‘ Blanc a každý večer pak zkoumám sbírku prázdných lahví s kysele znějícím bouquet a mrakem mušek nad zlatým či tmavorudým kroužkem nedobytných kapek na oschlých dnech .
Návrat ze zahra dy
Venku prší a na ubruse s modrou kostkou pod tvrdou skořápkou a hořkou slupkou jádro podzimní sládne a voní skončeným létem jeden ten sladký plod si na jazyku rozsládnouti nech a zavři oči už cukr padá na listy a mech a vítr dareba si s nimi jak kornoutem točí .
Přání otcem myšlenky
Dnes v noci mne navštívil sám Bůh. přestože zářil, svítil neviděl a neslyšel jsem nic, jen zvláštní napětí jsem cítil. Četl jsem vše, co kdy jsi o mně napsal. řek‘ Zas žádný zvuk - snad jenom přenos myšlenek.
Ranní
oblouky nad očima jak kočičí záda kopírují obzor kam ztrácí se hvězdy naše pohyby přesnostírychlostí popřely ospalost střecha nad námi a stěny zkapalnily a stekly do přízemí dechy rázem obletěly zeměkouli a spojily se tichem .
Barokní vzpomínka
Ve vůni santálu quajaku a cedrů mezi tichými kroky věčnosti sní staleté dřevo S posvátnou úctou dávné ozvěny píšťal
budí z věčného spánku Bacha Schodiště na kúr vzpomíná v b-moll .
Jak jsem hodil čučku
Koc. Stála na štaci dvojek, kšeltovala, že negóme do pěti. Luxusně volepená borka, dudáč, fasádu jak kindoš, vyžehlenou vizáž a auglema házela čúz jak rybízka. Tu klofnu, ševelím si pod fósa.
KOULE (Nesoutěžní Zážitek)
Obdivuji se kameni na klenbě vinného sklepení když bez hlesu vypráví o svém chladu o tvrdosti kvádrů o kulatosti sudů o síle věků o bouřlivosti kvasů o víně neslyšet hlá-sek přesto vstřebávám ducha svatyně .
pochybnost
na mělčinách fantazie mezi mysy jistot hynou tisíce představ celé noci mne pronásleduje stádo vorvaňů za oceán šprotů na obzoru, na břehu jak noc se tyčí černé útesy vin na pozadí dobré vůle dobrá vůle je modrá, růžová a bílá jak ráno .
Kéž Múza políbí mně K.O.U.L.E
Někam se mi vytratila Múza
tak už jsem zase v louži. Spíš vzálivu. Takovým tichým, inertním, impotentním, zasraným zálivu. Ani čabrák tu nazacvrdliká, ani větvička nezachroustne, ani šťovík nezakyselí… absolutní nic.
Je čas
krátké sukně prodloužil kabát lípy u hospody už nešumí (dnes naposled déšť zkusil vzkřísit mrtvé listy už ale neumí) don’t worry staří stoličku ke kamnům a k teplu dřevěný klíček v očích dětí se jiskra sluneční mění na plaménky svíček s vůní jehličí be happy .
Odpověď
Piš jak to cítíš a pak sleduj, kolik čtenářů pochopilo,
co chceš říct,
nebo piš tak, abys zaujal co největší počet čtenářů a sleduj, kolik jich ocení, žes pochopil,
co chtějí číst.
Půlnoc a dál
radikální řez :
dnes jdu spát o hodinu dřívnež dnespo půlnoci už oči neberouslova, věty, verše
jen zvědavost pouháa vědět touha- to je síla chutico únavě vzdormne nutínespustit z očí monitor
a najednou, rázemnamísto Písmákavidím modrého ptákadaleko za obrazem
Motýlí pecka
Dneska mne chytla lenivá a tak jsem toho na zahradě moc neudělal. Seděl jsem na verandě sám, tedy vlastně s hrnkem kafe a koukal okolo, jestli mne něco nedonutí vstát, nebo aspoň neinspiruje k nějakému psaní. Ono jaksi je pořád na co se koukat - ale nic, co by se zase až tak vymykalo všednosti a dalo nějakou startovací jiskru. Včera jsem zasel řepku (na zelené hnojení) - dneska sem létá hlouček zvonků a je jasné proč.
je to ve hvězdách
život se jako nova rodí jak světlo letí s nadějí, aby za svého soumraku spatřil za slibnou září na konci tunelu černou díru věčnosti .
Ora et labora - Doznívání léta
léto se k podzimu sklání
alabskou stráň
bombarduje štětec
ač barvy vybouchly
Důvod
Proč se opaluji . Dámo
nedělejte z toho drámo
dusné -
jak bych vám to řek .
Krysí hnízdo
Tolik tu hnízd. také já v jednom byl klub mládeže před čtyřiceti roky čisté srdce (i ruce) přesto nás rudý boss označil za krysy ze stoky a hnízdo kontrarevoluce. .
Pseudonym
Začalo to všecko asi tím, že skoro dvoumetrový Alexandr, jemuž jsme neřekli jinak, než Sanik, můj spolužák-primus a druh dětských her, akcí, podniků a průšvihů, chytrý, kreativní kluk, v dospívání nějak zápasil snepochopitelnou plachostí před děvčaty a později ženami. Snad proto, že právě vtom období trochu přerostl. Nakonec se seznámil sdívkou na inzerát. Když přišel zprvního rande, ptal se ho jeho bratr : Tak jak bylo.
44 let na vrcholu
1945 - 1989
Loyálně jsem se choval
nosíval jsem Vlajku
Pak jsem o tom vypravoval
Nejisté
budoucnost je to, na co se čeká (dlouho dosti), v jediné vteřině žije
a v další stává minulostí .
Naděje
v temnotě hlubokolesa studený dech měsíce sněhový prach z větví smetá jakoby stromy svlékal nahé oči stromů nasucho pláčou jen vzpomínkou na letní den touhou po jarním ránu (nemyslí na pilu tak to jste zcela vedle) slunce . SLUNCE. ať to zní jak chce divně dnes duby, smrky a jedle prostě les myslí vždy pozitivně .
Jedna KOULE, tisíc koulí (a granátů)
Jak vzniklo kyselo Jednou dávno, když eště Kérkonoše byly placatý a jedinej Němec tam byl Trautenberk, byl Krakonoš vobyčejnej, línej, ale šíleně zlomyselnej hajnej. Trautenberk (von byl stejně houno Němec, měl jen takový méno) už měl šecku zvěř vystřílenou a zbytek se přestěhoval na krakonošovo, protože zvěř neni blbá - bylo jí to jasný : dědek už byl línej i vytáhnout do lesa s flintou. Ta lenost Krakonoše ale přešla, když mu sojka vykecala, že dotyčnej (tedy jako Trautenberk) mu chodí střílet na jeho, krakonošovo. Sojka, ta kráva jedna, neměla nic lepčího na práci, než špízovat Trautenberka a jakmile ten vytáhl s flintou do lesa, lítla to Krakonošoj vyslepičit.
Amnézie
mysl do nebe otočena myšlenka klube se z prachu ve sklenici mi spadla pěna jo - odpočívám. Lovím téma. Moje žena ve slunečním nachu kouká se na mne udivena : Pro Pána Boha. To je drama .
Místo, kam se rád vracím
ale Písmák je Písmák. Jak to v životě chodí tak jsem jednou nohou (s druhou nohou na lodi) prošel zemí mnohou měly život jepičí (jak rozviklaný schod) byly samé jehličí a trní bez jahod projít můžeš cizí kraje domov najít v mnohém věz však ale: rodina je daná Pánem Bohem .
Čekání na Pištu
Čekání na Pištu Písmák, 07. 08. 2009 09:57:54 Pišta_Hufnágl, kritik Možná pojedu v neděli kol Lovosic. Nedáme pívo.
PTÁÁÁK !
Filip
V neděli ráno jsem si chtěl přispat. Celý týden vstávám v pět, nebo i pár minut před pátou, takže. Ale kdepak . V půl sedmé zazvonil telefon.
není už o čem
Včera jsem koukal před sebe
do zelena
a myšlenky pustil
jen kousek před nos
oheň a led
uznání slovy plamennými skrývají šíp s hrotem smočeným v jedu pochlebení infekci samolibosti nesoucí na čele předzvěst pádu odsudek z týchž úst jak hora ledu už neroztaje včas .
kyohe
naše sny letí
planoucí jiskry zkrbů
komínem noci
nenaplněné
Líčení podrobné pro KOULI Special o tom, jak těžko jsem prožíval třídenní výpadek Písmáka, který mi jest náhradou již nežijící matky, et item otce, šidítkem jen nedokonale suplujícím sex a jiné kratochvíle podmíněné věkovou nevyvinutostí.
Bééééééééééééééé .
Pohlednice z Tater
Pohlednice zTater 1986
Ono se v těch severních Čechách občas opravdu nedalo dýchat. To když už nás nedusili totalitní samozvanci, tak nás přidušuje to, co je jejich zásluhou v severočeském "luftu". Jako jedni z těch, kteří jinde většinu roku dýchat nemohou, jsme dostali před časem poukazy na ozdravný pobyt v rehabilitačním zařízení ve Vysokých Tatrách, ve Starém Smokovci a v květnu. To jsme byli ještě ČSSR.
Teď
Břízy a osiky šuměly,jak jim listí probíral
vítr,
jenž se vracel
a ve víru točil
Ovoce naší zahrady
Zahrádka na východním svahu
pod svahem vinice
přes řeku vinice
Žernoseky
Písmáci, hilfe !
Písmáci . Hilfe .
Jak mi přibývají roky, chodím na pivo ve stále delších intervalech. Před rokem to ještě bylo jednou týdně na tři kousky.
Akrostich Ellas
Aténským večerem
Kolem starého chrámu
Romanticky
Ozářeného sluncem
Klausové
při slově politika
se svlékám
košili dolů, kalhoty.
na těle hledám vymoženosti
Uzené, bůček a řízek
Udírny když dvířka zejí
je mi volný sex
je mi fuk, že motor chcípl,
že počítač ex
K.O.U.L.E - červenomodrožlutopuntíčkovaná...
Po obědě vylezlo slunce. Tři stupně pod nulou, ideální čas prostříhat jabloně. Zrovna když jsem se rozhodl a vstal od stolu, ozval se domovní zvonek a vzápětí ještě jednou. Nějak naléhavě.
Zpátky ke kořenům
je mi deset malým oknem v prvním patředomu hledím přes zaprášené listy stromu keře, kytky, trávy, na špičky komínů ocelárny v údolí nad nimi v poledne rudé slunce okraj kouře poráží proráží a nebe má barvu špon a okují je mi patnáct a mne čeká změna jedu pod kouře rudožluté co barví nebe do zelena je mi jednadvacet a pod slunce rudé pod okuje a špony se občas budu jenom vracet jak sen v prachu padesát let a teď už skoro kmet jsem sám máma i táta už spí i kouře už jsou pryč není se vracet kam .
jarmilomoosomanie
je těžké přeci psát o všední věci nevšedně malovat jabko modrou a černou nevzhledně přesto však nutí člověka s chutí se zakousnout jak jde ti k duhu. Chutná ti. Sláva. nového druhu ta modrá šťáva jablečné vůněco navíc z tůně s měsícem pije tak blízká ti je Moosí poezie.
Červen půl druhé
v jezerní pohodě šlapadla lodičky na slunci jak čepel nohy ve vodě na dohled pláž na břehu krátký stín město za řekou červená třešněmi, čely a rameny jak rty světlo i v koutech strachů zpocený chodník s odérem zkropeného prachu z věže svatého Václava nejmenší ze zvonů cinká jednatřicet pokoří ledu zvuk který už taje v sklenici čaje
i ve stínu lípy .
Pracovní víkend
svítit je třeba
i vsobotu
těm co tančí
ve vinárně
Pomsta
Hele, ozvalo se z telefonu, ke kterému jsem doběhl s vyplazeným jazykem a dechem koně po Velké pardubické (sedmdesátku mám za sebou, panděro před sebou a tak těch čtyřiadvacet schodů je cítit), pane redaktore, když pořád dáváte do těch vašich novin recepty a samý starý a někde okopírovaný, nemoch byste tam jednou dát něco původního. svýho. když se v tom vaření tak vyznáte . dokvikla sarkasticky altová partie v sopránové poloze.
Háčky čárky tečky
ohořelým klacíkem píšu po stěně
a když nestačí pokračuji na zábradlí
klacík se neláme jak tužka
ani nezasekne jak klávesnice
Léčení šokem
Poliklinika, interní oddělení, půl jedenácté (samozřejmě dopoledne). Čekárna - až na mne - prázdná. Vstoupil - no - spíš vplížil se, šeptem pozdravil a usedl. Vráťa Černý.
Všecko a nic
prý krásný den co. k čertu se sluncem obloha khaki fuj oběšené růže . Mysliveček malej in C majorvelká zase nějakej voják Slavíček loupežníček Praha je modrá jak hematom letectvo a dráha dohromady chcípl mi motor - kanára nemámkafe smrdí spáleninou řízl jsem se při holení to je den . do prdele ještě že jsem nešláp do vypínám komp nic mne nebaví všechno je šejdrem .
Jak nám zobák...
Vedle mnoha dalších věcí nám zanechali totalitní normalizátoři i dosti zdevastovanou hovorovou češtinu (spisovná se už tak snadno nemrzačí). Tady musím podotknout - a je to jen můj dojem - že Slováci, ač měli skoro stejné podmínky, si na svou řeč dbali více. Ale - pravím - je to jen můj dojem. Čeština je řeč bohatá, že se jí může vyjádřit každý děj, každý záchvěv citu.
Večer
celá stráň zčervenala
unaveným sluncem
jak měděná krajina
zahrady tón
Parťák z ostrova Premuda
Parťák z ostrova Premuda Tu starou tavernu jsme zahlédli hned při příjezdu do přístavu. Trochu připomínala žudro u nás doma, ale nesla zřetelně románské prvky. To jsme ještě nevěděli, že budeme třináct dní bydlet téměř v sousedství. Tenhle ostrov je trochu mimo hlavní turistickou a rekreační zónu a tak je tu poměrně lacino a kuny (říkali jsme jim žertem i trochu jinak) se nekutálely tak rychle jako na pevnině.
Z korespondence
Baronka :
Zdálo se mi o houbách
les voněl
a vykukovaly křemenáče
Noční ulice
Noční ulici hlídá
řada očí
každý krok
kam dohlédnou
Zpověď
SPLNĚNÝ SEN
Když jsem začal před padesáti lety psát drobné příběhy do různých novin, bral jsem to jako druh občasné zábavy. Když jsem začal pracovat v redakční radě městských novin před devatenácti lety a z vůle šéfredaktora, mně dosud neznámých jeho důvodů, jako fejetonista a povídkář, připadalo mi to jako plnění povinností, k nimiž jsem se dobrovolně zavázal. Teprve když jsem těch povídek a snadmožnáfejetonů stvořil asi padesát a začal všechny ty srandičky dávat do jednoho adresáře v počítači, napadlo mne, jak by bylo povznášející vydat si ty své práce souborně a ještě ke všemu knižně. To už jsem začal psát cíleně a postupně zpracovával vše, co mi zůstalo v paměti z mého života a bylo hodno nějakého zpracování.
Antigé
jdu po zahradě když zhůryz prostor božích slyším varhanní tón čárkované gé bas zavčas ostřím ucho stáčím oko nahoru
k vrbě jívě kde pěje živě bez playbacku a sbírá pel sbor lesních včel a od křídel tón proti smutnu
antigé .
Radikální řez
Proč pláčeš snad nečekáš že někdo neznámý pomůže když někdo známý ublížil . Proč pláčeš v smutné roli když dobře víš, že pomoc máš jen sama v sobě . Jen přiznat si to bolí. Nevíš jak dál, bojíš se, vím, toho řezu jímž navždy oddělíš tu mrtvou tkáň která bývala tvým okem rukou a kdoví čím víc teď - posledním rokem jenom mukou Když otočíš tvář odpadne sama - tkáň jen trvat to bude déle a s tím i delší trápení Po řezu dřív se rána zacelí .
Báseň básní
když už jsem myslel si, že všechny básně znám, pak přečet jsem báseň tu pravou jambem psanou co nejen na konci má rým postřeh jsem, že tichem začíná a všiml, když končí, že zpívá. a vím, že ve snu mi doznívá je vždycky stejná - i jiná .
Zahrada jarní
Zem plná směsí trav a mechů kypřená stopami brouků a tlení. Má v sobě zbytek ukončených a rozbřesk začínajících životů, časovanou výbušninu vzniku a moudro dlouhověkosti. Snad každý, kdo tu žije, to cítí, že vše co dala nám k zrození, žití - i naše těla nepotřebná, stará - vracíme všecko recyklačně do ní… a ona přesto, co do ní cpem - z jara navzdory tomu všemu šmejdu - voní .
Exekuce
Ze zahrádky se ozýval mužský řev a dětský pláč. Upustila sběračku, otřela si ruce do zástěry a vyběhla ze dveří. Švenkla po zahradě. za skupinou jalovců a tújí, u zdi, do níž pražilo polední slunce, dostával syn na otcově koleně výchovný příděl.
Studený mág
Měsíční moře zdvihla hladiny rybníků a rybí hřbety náhle zmizely keře rozzářily své oči: zelené, hladké, orosené . Oslepený měsíc vyslechl kýž a mrakem cezenými paprsky bez nároků na vděčnost posvítil rybám na cestu dolů. Ryby nemohou poděkovat, ale v šupinách si uvědomují sluneční teplo a měsíční klid. Temná zákoutí pod vrbou dobrá pro spočinutí, hladinu polední pro slastné šimrání sluncem.
Ha-se
staré pendlovky bez pera, bez kyvadla ale čas jde dál .
hai-sen
v březnu pramení z kašny na náměstí nová klouzačka .
Lidová slovesnost
Chodník je od slova chodit trávník je od slova tráva chodit po ní může škodit po ní šlape jenom kráva. Jenže : to je pravdy půl - někdy je to taky vůl. .
Změna počasí
dnes v noci někdo hodil na prosincové bláto cement a na něj deku bílou jak nepopsaný papír s otevřením dveří se nadechnu - sakra . vzduch jak žiletky… usměji se dovnitř a krokem do slunce napíši první písmeno .
Tresor a kinematograf
bylo mi… no málo ale stálo když má máma pouštěla do kina lidi za peníze a mně zadara šli jsme do kina na pád Berlína hlavní hrdina řval : Za ródinu já slyšel ho jen tence neboť jsem hledal hrdinu v rozeplé podprsence odcházel jsem z kina s rudýma ušima vlhké prádlo mokré pádlo slzy na botky marné mé snahy zpytné zůstaly nedobytné růžové kalhotky .
Vzpomínka na listopad
Ještě včera lhalo slunce čistý že je léto mezi domy nutilo mhouřit oči a nevidět zem plnou listí holé stromy s posledními nesčesanými jablky Ještě včera šuměly lípy zeleně… dnes kol nich žluté ticho a zima popírá včerejší lež a potměšile mrká hnědýma očima spadaných kaštanů Ještě včera jsme věřili ve slunečná jitra, že léto bude stálý… dost. Dnes mlha kryje druhý řeky břeh a zítra . Budem schovávat si nos do mohérové šály… .
Jarní
vysoké a modré hlava se točí mizíš ve víru jara které tečuješ celým já nebe utíká s vodou poháněno větrem a všichni tři zpívají pod taktovkou Vesny se zvonky a pěnicemi dubnové oratorium s ódou na život .
Za dveřmi
svěží vzduch se vždycky s březnem vrací, rostoucí slunce, nezachytitelný vítr cesty schnou a země začne vonět - závrať v holých korunách už pučení jen uvnitř lesa smrků, modřínů se dál bude bělat sníh pár dní posledních šlápa zimy zapomenutá ve stínu ještě mešká bělavá stopa ze včerejška na zádech probuzené země ze které zítra – temně – zbude už nejvýš mokrý mech .
Čas
Čas rychle jak rorýs letí, týden, měsíc, rok, století. Včera bylo dnes jako zítra a zítra už bude dnes jako včera . .
Calvados
Zářijové plody - rej barev a sladkých zisků, plán jara proměněný ve skutečnost srpnem Žhavé uhlíky jeřabin oskeruše svítí z trávy v příkopě víc, než ranní slunce clonou poražené noci Nejvíce ale jabka : předhání se ve sládnutí a aromaticky jásají nad svým vítězstvím Raduji se z barev, jejich vítězství nad kyselou a freneticky tleskám zázraku zrání, který probouzí touhu .
neúprosnost
mlčící kříže a ozvěny mých kroků odměřují čas .
Název nic neřeší
zrychlený dech to může být dlouhý běh, horečka, strach, nebo láska asi láska protože láska je to všechno : zrychlený dech, dlouhý běh, horečka i strach o vztah o sen a každý den o milovanou bytost a někdy pak už jen zklamání a lítost .
Kolik lidí, tolik Bohů
Jednou Vám takhle sedím u počitače a u okna (to je v mém případě totéž) a při náhodném pohledu ven (kontrola, zda prší, či co. ) mé oko zaregistrovalo dva mladé muže, velice pěkně oblečené - dokonce s kravatou, která dnes nebývá součástí obleků jejich vrstevníků. Vyvolal ve mně - ten pohled - docela příjemný pocit. Dokud .
Přítel na baterky
Jarda - jako já.
Kdyby to bylo o mém nejlepším příteli, mohl bych napsat deset stran a ještě bych nevyčerpal téma do dna. Jelikož je to všakjen o jeho nejhorší vlastnosti, nebudu se o ní mnoho rozepisovat. Říká, že přítel je ten, jehož chyby nám nevadí.
Dvojice
dvojice ne jedna, dvě hned ne ledajaké první dvojice : levý a pravý. Mezi ně jsem zabořil tvář v kratičkých chvilkách odpočinku kratičkých…neboť čekávala druhá dvojice : levá a pravá a mezi ně jsem také mířil rád… pak krátce spát, někdy jen chvilku povídat nebo jen mlčet a snít a přesto že byly i chvilky sténání nebyl to úděl. Snad spíše poslání. .
Jakoby poprvé
dvě žárovky ještě stačí potlačit svítání polena praskají pec žhne očekáváním co chvíli vyplázne dvířky ohnivý jazyk (to si ještě počkáš ) vedle díž polyká vsázku podmáslí s vodou a solí Hrst kmínu s fenyklem přebíjí mdlou vůni mouky nakyslý odérek kvásku se zrudlou tváří pekař kopist v rukou tančí a s těstem se mazlí tak chléb se rodí hrablem a metlou vyžene oheň, oharky dřev nastává sázení chvíle v slámových ošatkách bochníky ještě jsou bílé dřevěnou lopatou dozadu bochníky rodinám blíž malé veky ------------- chvilka volna a káva dáme si páva to oknem už slunce zář žárovky tratí tvář -------------- pecny na svítání ještě bledé teď lákavě zlatohnědéz pece vystoupí chleba duch jak z lampy Aladina jako sloup ve vzduchu stojíomamný hlavou nám točí bochník ještě horký mistr skrojí voňavou radost má v očích .
Staré básně
když Múzy nelíbají pak hrábnu do vzpomínek všechny jsou hrubě tesané touhami a zaprášené sny jemným dlátkem s prasklou rukojetí hladím na nich rány po sekerách pak přecedím je sítem let napustím šelakem pochopení a postavím je na slunce dozrát lidé chodí kolem podívají se přes plot z a s t a v í poznávají své sny .
Co bylo, bylo
Potkal jsem ji po čtyřech letech v Praze, u Masaryčky. Stal se z ní fakt. kus. Krásná, klenutá, štíhlá, no… Na pohled studená jak psí čumák, ale já věděl, co je za tím chladem… Chtěl jsem se jí zeptat na jednu věc, která mi strašila v hlavě od.
VV2008
Přeji všem, kdo na mou stránku byť jen zabloudí, pevné zdraví,z něhož se většinou štěstí odvíjí
a všechno, co máte rádi.
Děkuji vám, všem Písmákům, že tu s vámi mohu být.
oldjerry.
Plus / mínus a dvaadvacet
Letos v březnu to bylo dvaadvacet let, co jsem přestal pravidelně kouřit. Kdysi jsem jich vybánil i čtyřicet, ale - ač to v té souvislosti vypadá nepravděpodobně – byl jsem i sportovec a tak jsem to kouření na jaře rázem ukončil. V zimě jsem začal znovu, na zábavách a plesech, ale už jen deset, někdy i méně. Na jaře smyčec, správně česky šmytec a zase na podzim, či v zimě už jen pět.
Zimobraní ?
kdepak je sníh a zima a lesk na skluznicích saní když bílo je a praští prima . to je to pravé zimobraní A tohle že je zima . Zády otočen kašlu na ni… …i sněženky se pletou na prahu zimy kvetou. Mraky jsou hutné jak těsto Inverze deka kryje město dusí a světlo denní cedí do smutné neprůsvitné šedi Kde je ten zdivočelý vzduch a proud co rozfoukává z nafty puch a čmoudz komínů co spalují plasty.
Nesmíš všecko dlabat
„…manželka s holkou koukají na nějaké tanečky, tak jsem jim nechal televizi, ať si užijou a já si jdu taky užít“ utíral ze zvyku Karel okraj plného půllitru. „Tancování mne nebralo ani za mlada… tebe jo . “ obrátil se na vedle sedícího a právě upíjejícího Vaška. Ten klidně a pomalu dopil, utřel si kníra a povídá : „No – jak se to vezme.
Večer
cesty, ty cesty… vedou dál k obzoru kde hory zvedají k nebesům svou neholenou tvář a věští na zítřek
radost chvějivě vzduch nad plamenem a modravě dým z hořících větví čarují s temnotou den odchází za rudý horizont a slibuje s větrem moudřejší ráno .
Obrazy a pohledy...
Mimo jiné poklesky proti slušnosti a solidnosti útočím s neobyčejnou rafinovaností na estetické cítění svých bližních. Maluji, nebo skromněji - snažím se malovat. Škoda, že neexistuje televizní seriál " Maluje celá rodina", protože to by bylo něco pro nás. Malujeme všichni : maminka naivně realisticky, táta trochu kostruktivisticky, mladší bratr to taky zkoušel, ale nějak ho to nechytlo.
Sním
večer na stráni když odložím práci a snímco den zanechal a drobečky ptáci (za jejich flétny a hoboje, či oboje) sednu do křesla co sám jsem z latí stlouk‘ skleničku Chianti oči na západ ptáci dozpívali slunce půl se jen stýká s obzorem náhle jsem s ním sám a v křesle u altánu o novém ránu sním si sen.
Staromilská
jiskry v očích přibitých k nebi sny a k zemi hřeby tíže nohy zase mám ta spousta sluncí dále lakotně tisíc tužeb víže milion cest k nim, ale jenom k jedné z nich mám blíže Švenkuju dlouho po obloze a tebe, hvězdo moje, hledám si ač nemám ani zdání o poloze nepochybuji, že tam jsi chvíli blízko a zas daleko tak ovlivňuješ život můj prosím tě, moje hvězdná řeko: u mého břehu chvíli stůj .
Smyčka
Teď dopnout kajdu a jdu (Procházka pomáhá usnout. ) Vracím se zpátky vrátky V domovních dveřích teřich na teřich potkávám sám sebe. Co pravým, to levým… Dobré nebe - teď nevím : Je čas tak rychlý jako tón anebo jsem rychlejší, než on . .
Fí a omega, nebo Y ?
některé nicky nemají pohlaví hádat mne nebaví. záhada hrozná Vím sakra . už jak k čertu . poznat zda dívka, či muž… povinný znak u nicku být musí jak jinak nežli písmeny fí proto muži ať zkusí ypsilon, omega ženy Jak prosté- každý tu žasne -koho prezentují ta slůvka : jak v elektrice je jasné zástrčka co a co zásuvka.
DAK(t)YLOSKOPIE
jako detektiv zkoumá mi manželka hruď který zločinec . a hledá otisky prs(t)ů .
V konci je to o barvách
docukrováno
nebe jak oči blondýny bílo pod ním tak tluče do očí že ani nevnímám protější panelák z okna přemýšlím, semtam vločka najednou (slovák by řekl zrazu) letí kolem list z blízkého javoru asi poslední jasně poslední přistál na tom bílém lajntuchu suchý hnědý nepatřičný podobně jako já honem hlt červeného Merlot si dám snad ještě na chvilku sezelenám .
Měsíc
Tlumeným luna přísvitem postříbřuje listoví lípy Průrvou v oblacích připlouvá po rybníce jarní úplněk .
Mluviti stříbro
Oheň a slovo Plápolá a blábolí Srdce a ústa Mlčení adým kolikrát bolí více jak pouhá slova .
Dveře
otevřené dveře výzva i varování plné nejistot přivřená vrátka lákají o dost víc jak dveře dokořán Mnohá tajemství za zavřenými dvířky učíš se skrývat .
Bouře
Nese se nebem tmavý mrak, náhle táhle hromu duní bas Tak jako tak se po každém hromobití nebe pročistí .
Podzimní vítr
Barevné listí bez touhy po odměně vzdává hold létu vířící vítr starému stromu střese poslední list .
Zimní zvon
mrazivým jitrem letí nad bílou plání dunivý zvonu tón Věky ho míjí nepukne jeho srdce ani za sto let .
Dluhy a dluhy
Měknu skláním se níž pomalu ráno vstávám pomalu všechno i mládí mne dohání to mé sčítá mi má dáti a dal je z toho konto s velkým debetem zima choulím se do sebe nic nepomáhá že i já jsem jiným a jinde tisíckrát věřitelem .
Povídka
Dobrá povídka je jak růže :
pevný stonek, sem tam okolo zelený lístek a nahoře perfektní květ.
Špatnáje jako cukrová vata : sladké skoronic na špejli.
Obsese
Na začátku byla anekdota, kterou jsem vyprávěl na jednom našem pomaturitním srazu. Byla o obsedantním smíchu. Zemřel primář kardiologie… po rozloučení zazní varhany a rakev odjíždí… závěs se rozhrnuje a za ním se objeví naaranžované obrovské otevřené srdce. Právě když rakev vjížděla do srdeční brány, ozval se z pozadí hlasitý smích.
zas ten kripl
narodit se zplodit novou generaci umřít mezitím sníst pár zvířat vypít co kdy kdo dá trochu neplodné lásky navíc fotbal, divadlo, internet, auta, udělat trochu práce aby bylo na věci které ukracují čas jehož je tak málo .
Kripl
ranní díky - sluncem oslepen - vzdor šeru pod mrakem mi dovolí nevidět (jak dítě netušit) že jsem hříčkou v ruce sil starších než je vesmír sám kratičkou svíčkou plamínkem, jejž sfoukne čas zápalkou, již odnese z té modré koule vlastní rozklad dívám se do slunce a čekám v ruce hůl jak knipl čekám a pohled mi jaksi zakysl rozhlížím se jak pivot foukne odjinud, kripl a skončí ten krásný nesmysl jménem život .
Anachronizmus
už zase to chtění chvění, touha jak lidstvo stará mysli hnutí mne nutí chtít vniknout do ženy a celý se v ní skrýt jaký nesmysl … a sám před sebou stud nevysvětlitelný pud… vždyť to může jen úd .
kredo
Klídek, ticho, pohoda, jednou týdně hospoda… K čemu – na mou víru- k čemu věčný pinožení . vždyť ve Vesmírusotva něco změní. .
Hrozba
Takže ty nepřestaneš . Budu tedy nucen pravou nohou ošpičkovat tvé bobkovací zařízení a tím skutečně, ale skutečně nemyslím přístroj na obohacování čehokoli vavřínovým listem.
synergie
Zamotala-li provazochodci hlavu - není to vražda . (provazochodci neodpadají vždy jen vpravo a vlevo) .
Opuštěný
seděl naproti sám jen s pivem dívám se přes stůl s podivem naň jak líže si dlaň a prsty porostlé srstítak ještě mne chvilku napíná pak řekne :moje vagina… .
Noc bez hvězd
když má láska jde spát sám sedávám rád u ohniště židle venku s prací těžkou hotov po dnipo soumraku cucám sklenku tokajského Szamorodni koukám k nebi jako šmanty hledám známé radianty z nichž tryskává roj létavic jenže dneska vůbec nicmísto hvězd jen únavný den kdo si všimne mého spaní probouzí mne rosa ranní víc snad než chlad .
Za hradbu mlčení
Diagnózy… I. (nepojmenovaná) poetograf mi prozradil chronickou nedomykavost veršů, proto ta arytmie básní léčím se medikamenty lásky a někdy malou rýmovanou operací ráno pak chrlím krev zředěnou levným vínem II. T - a jeho parta kde se vzal, tu se vzal vřídek se mi podebral u lékaře přešel humor, řekl, je to zhoubný tumor III. Mněsíček vždycky býval mužný, drsný a pak taky milý, sladký vždycky když ho soukal dovnitř a pak zase tahal zpátky kloní k sobě těla, krky smutně v koutě za anténou jeden z hráčů jednoruký, druhý zesláb´ karanténou IV.
SETI
v nevysokém pohoří Portorika v lůně lesů ucho obra namířené do nebes čeká zda nezazní hlas těch co před milionem let tu - možná - žili před námi (či s námi) nebo hlas Boží… ale nezazní, ač toužíme po tom i onom Jen šum hvězd a věčna mračen a dálných galaxií černých děr a mlhovin do klubka stočeného nekonečna. a my pitváme ty šumy s důvěrou v šťastný konec jedinou větou tištěný z parsekových neonů přes celý Vesmír : Nejsme tu sami (možná bohužel) .
Jenže...
Potkal jsem ji včera na rohu tvář pěknou i ňadra, boky.
pro mne jako dělaná - při Bohu. jenže tak před padesáti roky.
Poslední útočiště
Zlaté české ručičky . Mám dva lidi v světě celým, A už dělá - nejen říká. s nimiž o starost se dělím : Pot od něj - i olej - stříká. když mám vítr v peněžence Tak makal už od půl jedné chodím brečet k mojí žence.
Vakuum
Sedím nad papírem tužku (já píšu HB) ostře přiříznutou už potřetí - zbytečně ani čárka dvacet už nekouřím let Najednou : Taková chuť na kousek kouře Čekám už třetí den že přijde nápad… nebo aspoň někdo, kdo kouří místo toho však jen ten čistý papír, zvonek mlčí a kovová pachuť popela na jazyku. .
90
Jak nahoře, tak dole… Jak nalevo, tak napravo… Stát nemá svátek Jen narozeniny I tak dárky nedostává Jen slova přání za něž vyvoleným dává vyznamenání Před róbami, fraky před tisíci zraky pod světly se mnohokrát dva rukou propletou pohledy a oficiální slova zazní dvacetkrát znova Pár lidí má pocit hřavý že dostali cosi za práci, za myšlenku za ruce na štětci i pušce za celý život dík klávesám či basu s altem kousek kovu s barevným smaltem visící na žlutavé stužce Fanfáry zazní a lidé vycházejí. sál je náhle prázdný … a židle stydnou .
půlnoční haiku
Zatímco spíte
čtu si v půlnočním metru
denní noviny.
V předjaří
dříve než únorruší rejdiště myší kolčava krutá .
Vy nevíte, co je slast
už hodin asi pět na dvacet obrázků a velkou spoustu vět u kompu tvrdě šrotím bez kafe, bez hlásku mám v očích žluté slzy a na čele se potím něco příšerného stane se- už brzy text maže se mi a obraz se ztrácí vyskočím a kzemi křesílko se kácí letím přes práh což není mým zvykem oči navrch hlavy a zatáčky smykem do místnůstky tmavý ááách . .
Dilemma
Dva duté duby v kulatém kališti kňour žaludy sžírá koupe se snad v jídelně nebo žere v koupelně. .
Nadutec
Slunce stále spí jelikož já jsem ještě nezakokrhal .
Krutá příroda
z mraků jak kámen na kořist dravec padá rudne sníh bílý
Hladové krkyzase se natahujíjestřábpřilétá.
Tah
Podívej, povídá žena, ptáci už zase hřadují….
A skutečně - nad zahradou na drátech vysokého napětí jich seděly stovky. Přelétávali z místa na místo, odlétali a přilétali (snad titíž, snad jiní, snad společně s těmi, kteří ještě nedostali okolkovanou výzvu k tahu).
Nad naší zahradou totiž – snad třicet metrů – je stožár vedení pětatřicítky, poslední z tříkilometrové odbočky vedoucí přes Labe z Bídnice, což je taková výšinka u Malíče.
Tah
Zahrada ve stráni leccos už viděla, například svítání zažila, slyšela… kdybyste věděli…. Naposled v pondělí : Naší strání štěbetání jako když děti ráno jdou do školy Pohlédnu nahoru. Nad zahradními domy vodičů sedm z mědi Na nejvyšším z nich řada černých perel sedí - kam přes keře a stromy vůbec oko doletí tak aspoň mi to zdá se sto jich odletí a vzápětí dvě stě se vrátí zase Pak těch čtyři sta metrů ptáků náhle ztichne Připravit, pozor, teď . jako když do něj píchne hejno se vznese nad strání Pár opozdilců ho dohání Širokým kruhem mne obletí Loučí se i se mnou a já v náhlém dojetí zaznamenávám v uchu šelestění křídly rozráženého vzduchu jak se vzdaluje třitisícekrát neomylně k jihu Snad že začal pracovní týden skláním se zpět k zemi Nebe je stejně prázdné .
Ples smyslů
Láska má barvu jak mech a země ve vlasech Láska má barvu prostoru v očích hledících nahoru. Láska má chuť jahod a mléka, když závoj studu svléká… Láska je na ohmat hebká i tvrdá - - někdy poddajná a v zápětí hrdá. Láska je tónem čekání a spěchu Zatajeného i rychlého dechu Láska má vůni vlahého tepla a někdy – záměrně – teplo si spletla Zpozdile spěchá i vyčkává hravě a někdy když končí tak začíná právě… .
Podzimní nepřítel
S podzimem přichází rytí. Vedle ještě květy svítí ale přede mnou se černá obrácená zempráce perná záhon. Už končím a ruce z ramen věším rýč každým rokem je mým sokem stále těžším jak bělí se mi vlas ale každý rok zas hlavu zvedám já se nedám .
starý lis
s těžkými krosnami ve stráni kam stroj nemůže desítka ženských révu sklízí aby ve chvíli sváteční mohla tryskat radost tu jako slunce východ tu jako slunce západ. Šimravý deštík je jediný dozorce Každá z desítky to,co musí i chce. Nebeská sprcha zhoustla Krosny pod větve révy, co jako křídla se roztahují nad hrozny pod nimi i plnými vědry honem holky . do staré lisovny kapličky i útulku kus chleba a sýra sklenku suchého na rámu stroje, který je tu jen proto, že pamatuje nejvíc, hlídá a žehná, vypráví a pomáhá… Má pod Radobýlem práce víc, než pod Radhoštěm slavný Radegast .
l'eté
Rudý a žlutý - poslední na bílé zdi - loubince je list .
o čem je podzim
Šumavské momentky 5
Vlhko v ranním vzduchu tónuje krajinu do modra
Sbohem, Šumavo… To nemohlo dobře dopadnout… Přijeli jsme sem, do Českých Žlebů, třináctého a to mluví za všechno. Nikdy jsem nebyl na pověry – leč jen na nevinné houbařské, sportovnínebostudentské. Ze srandy – samozřejmě… Dneska jsem na nejlepší cestě ty pověry vzít na milost a propůjčit jim nějakou, možná i dost velkou důležitost a pravdivost. Proč .
Šumavské momentky 4
Libín Všechno bylo jinak. Co jsem si představoval v oblasti možných nálezů a sběrů hub, to jsem už napsal, včetně toho, jak to dopadlo. Také počasí mne zradilo. Ze zkušenosti vím, že na Šumavě, podobně jako na jiných horách, bývá září měsícem s nejvyrovnanějším počasím.
Šumavské momentky 3
Tady za pumpou to trochu rostlo.
Když má král hlad zbaští i ovesnou kaši…. Tak si asi řeknete – co je to za blbost. Ani ne… Když jsem se chystal na šumavskou dovolenou, měl jsem v představách mraky výborných hub – hřibů, kozáků, křemenáčů.
Šumavské momentky 2
Rozčarování Sakramentské mapy…. Už dávno před odjezdem jsem otevřel Mapy. cz a věnoval se průzkumu možností našich exploatačních výprav do šumavských pohraničních lesů. Měřil jsem vzdálenosti, vyhledával weby restaurací, vyhledával možné body na případné výlety.
Šumavské momentky
Od hor k horám No – zdánlivě to je blbost. Mám hory pár set metrů od domu – nač je tedy potřebuji měnit za jiné. Odpověď odkládám…. hledám ty důvody.
Kuchař
Často jsem se dříve honosil tím, jak umím vařit. Mezi námi - zase až tak velká sláva to není. Je pravda, že dneska už něco umím a je stejně pravdivé, že už se dneska zase nechlubím jako dříve, nebo když už, tak méně okázale. Někdo se vařit naučí tím, že pomáhá mamince.
ŘÍJNOVÝ ČASOLET
červeň javorového listu rozbíjí nudu mokrého parapetu ve vratech podzim v kokpitu časoletu vláda větru a mlhy té mrchy šedé na niž už slunce bledé nemá sil příroda štít třímá z jeřabin, trnek a šípků a co zima tropí. už chystá v ledním sklípku mrazivé kopí .
stydlín
zelený jaspis se v nenápadném vřesu stydlivě skrývá .
Tisíc dní
Tisíc dní. Kurňa, to to utíká… Když jsem 7. prosince 2005 poprvé otevřel stránky Písmáka začala se prohlubovat ještě dnes nepříjemně doznívající Písmácká krize. To jsem ovšem nevěděl… vyvaloval jsem oči a četl ze všech sil.
V zahradní restauraci
Panenka drobná přišla s tajemným úsměvem v pět na zádech bágl s karimatkou pod kterým ji nevidět černé vlasy s patkou dolů přes mé dvě zrzky - asi kuřecí řízek a Colu pod těžkým obývákem a možná i ložnicí odešla lehce napohled sama ale ve tváři celý svět prostě šla si a křehce prostě dáma fajn že neumím závidět
Kumšt
Když jeden zestárne nad určitou hranici, začínají se mu vybavovat lépe události a děje dávno minulé lépe, než ty, které prožil historicky nedávno, řekl jsem jednou u stolu štamgastů v dnes již neexistující hospodě U Václava mezi … no řekněme kamarády. To byl asi důvod, proč můj občasný parťák, spolupracovník ve zvyšování prochmelenosti české mužské populace, Milan, típnul vajgla a povídá : Klucí, tak jsem si vzpomněl… Jak bych tak začal : No – ani já nejsem výjimka… Je to skoro čtyřicet let… vracel jsem se rychlíkem z Prahy, z nějaké výstavy, kde jsme jako podnik měli svoji expozici. Kupé jsem okupoval společně s mladou, asi pětadvacetiletou ženou, přírodní blondýnkou - docela pohledné postavy i obličeje. Já byl vždy před ženami trochu nesmělý a tak - nakonec i vzhledem k tomu, že jsem byl poměrně čerstvě ženatý - jsem se ani nesnažil navázat nějaký, byť jen verbální kontakt.
Písmácký svět
Tak už jsem snad víc než tisíckrát splynul s křeslem psal nick s heslem… Už skoro třetí rok mine…Hledal jsem sice cos jiné ale - zaplať Pánbůh - našel jsem vás. Uchopit i pochopit jsem spěchal a zaskočit se nechal známým nepoznaným : Vždy vše nové mnohem lepší zdá se než je pravdou… I tentokráte zdálo se to zase jako tolikrát… Vždyť já už dávno nedám na vzhled vnější :Dva lidé v milionu nejsou stejní někteří jsou pak mnohem nejrůznější než ti druzí a tak i zde jsou lidé noví i ti co ruku podaj‘ vlivnou, ale takénajdou setakoví, co místo ruku podatplivnou… To je život a svět a není možno nevidět : že ani duha není jenom modrá, nebo rudá každý ångström jiné barvy udá tón - a s barevností zdejší společnosti je zbytečné se štířit. Jsou oškliví i luzní, bohatí i nuzní pracovití i líní, laskaví i ti – jiní. S tím musíme se smířit .
Nadstandardní sny 2
Nadstandardní akrobacie . Ne, já ne. já mám v ruce knypl, jen když mi ho brácha na chvíli půjčí, abych si trochu procítil letadlo. Tak i jedno pondělí, kdy na letišti bývá málo těch, co mohou sami nahoru.
Reinkarnace
Za to mohl ten glycerin „Tak si myslím, že už jsem se pohnuli z místa“, přivítal svého přítele Jirka Janda, vedoucí laboratoří v GANOMu, „jenže to nešlo se sójou, ani brambory, kukuřicí nebo pšenicí. Jako správná výchozí surovina se ukázala obyčejná krmná řepa. Ona cukrovka na to jde taky, ale krmná má ve výsledku lepší parametry. No, po třech letech práce jsme si to už zasloužili.
PYŠNÝ BŮH
kde tvůj zrak pátrá na boha nelze hledět smíš ho jen cítit .
Paradox
Pane Bože - musím se tomu stále smát, jak já jsem - vždycky - musel lidi srát : Potrhlý bohém mezi techniky jsem snad a mezi bohémy potrhlý technokrat .
Jak vypadá Bůh
Kmetové velební řešili nevšední problém : Mezi možnostmi mnoha možnou podobu Boha hledat. Pro svoje pohodlí na tom se dohodli jednotně, moudře a hned, že boží osoba jejich je podoba : Velebný a moudrý kmet. velebný nejsem kmet a ani neumím číst, v lecčem bych se i splet, jsem si však naprosto jist : Bůh je strom, voda i chleba, Slunce, Jupiter i Vega, Magellanův mrak třeba… Bůh je mikro i mega. Bůh je ale také myšlenka, lhostejnost i silné city, homeless, papež i milenka.
dnes je můj den
Dnes je můj den. Kolem mne ti co kvůli nim jsem žil… Škoda, že jsou tak daleko Chci zamávat, ruka je těžká, jen malinko se pohne a přesto oni to vidí – no, spíš asi cítí Vnučka - vzpomínám, když byla ještě malá… To bylo předvčírem a včera promovala… a syn… čím vším v životě byl a dnes ho také práce čeká jen na zahrádce… a moje žena : je zamlklá a trochu uražena tou intrikou temnou že nemůže jít se mnou a ve smutku se mračí. Vždyť jsi o šest let mladší… Musím se smát - to já celý svůj život rád a nevím, nevím, proč se toho nyní vzdát… Ta hezká chvilka míjí… Vzpomínky ještě žijí barvy však ztrácejí smysl jen světlo, co oknem ještě vlíná, jim dává zbytek duhy. Jinak jen černá, šedé, bílá, siná… Já přestávám se smát svým lidem a celý udiven že to, čeho jsem se léta bál teď očekávám s klidem a přestal jsem se bát… chci spát, víc, než kdy jindy mnohem… až probudím se jinde budu stát a tak vám raděj řeknu : S pánem bohem .
J E D N O U
Jednou mi barvy zšednou a vysypou se na zem Jednu zvednu a přes ni vzhlédnu k oknu Zahlédnu světlý bod jenž světla rychlostí se blíží Oči se klíží Naposledy loknu vzduchu a spíš jen v duchu řeknu : Sbohem a vylétnu tunelem zapomnění ke hvězdě jménem zvědavost .
MODLITBA
Nazývám v duchu svou ženu Bohem. S vyšším věkem častěji mnohem - - potajmu aby to nevěděla. . v duchu a jen tajně mohu.
KDYS CHTĚL JSEM BOHEM BÝT
Kdys chtěl jsem Bohem být všem ženám… já bloud. Pak jen té jedné, jediné… té mojí. Pch – Bůh, co chyb má více, nežli hvězd… Chtěl jsem být Bohem štětce, pera, ale dopadlo to stejně… pak už jsem pochopil, že mohu být jen jedním Bohem, tím jediným. Za pár vteřin už budu.
Sen trvá jen krátce, ale
i chodidla zpocená probouzím se časně, že oknem šedomodrým šerem nesměle napovídá den, že přichází. (pod deku lezu, když měsíc má už půl šichty za sebou a hvězdám se začíná chtít spátproč tedy . ) Jindy bych klel však úleva dnes sen prý jen krátce zdá se já ale pocit mám že celou noc. Mizerná vidina v nemocnici na operační stůl a primář celý v černém se na mne skrz led dívá a sestra smutně kývá na stolku skalpel jak porcovací nůž cítím jak ve mně mizí muž a na chrom a běl zpod víček schoulený kouká človíček Ví, že ho každý vidí a za svůj strach se stydí.
Dilatace času
robátko čas ještě nevnímá jen od mlíka do mlíka aby se za let jenom pár prodloužil tenhle interval ráno vstát, večer postýlka s pohádkou vyrost nám cvrček do školy však po ní přes všechny úkoly a příkazy mámy někdy strohé se stihnout dá ještě mnohé dobrodružství čas už se pomalu krátí - zejména v noci čekání na zvonění, či na sirénu ve dne jsou ještě kupodivu dlouhá… noc však jak vteřina pouhá při spaní, či milování - do budíku ----------------- už nezní siréna a taky už nezvoní nikdo nás do školy a práce nehoní a zase : čas her se těžko někdy vrátí přes to se kurvačas neodvratně krátí kdepak – nějaká dobrodružství jak to kdysi už někdo napsal : čas neúprosný je jak věřitelé a nezůstane ani chvilku stát když ráno vstávám potkám u postelesám sebe, jak chystám se jít spát. .
Bliet
Vřelé pozdravy
ledovcům na Špicberky
nese Golfský proud
Kde umírají stromy
jediné, co ruší jsou motory pil piliny od jejich lišt jak vodotrysk (necítíš odér zániku) borovice, umírajíc, voní dueto s kouřem ohně (na němž se černá kotlík) v poledne chlapi sednou ke guláši chvíle klidu vzduch k prasknutí nacpaný pryskyřicí a kouřem sluncem zvednutým přízemím lesa bzukotem lesních včel a tichem mezi nimi (při jídle se nemluví) ležím na zádech v trávě a mechu zavírám oči před hnědočervenou září kůry (ta chvíle je pro nos a uši)jsem někde jinde .
Košíkáři bez košíků
Jezdili jsme po kraji a hráli košíkovou tam, kde byli podobní cvoci, jako jsme byli my. Hráli jsme, protože jsme potřebovali pohyb, hec, sport a taky trochu proto, abychom byli na chvilku ze zorného úhlu manželek. Jednou jsme hráli večer v Liberci, dopoledne ve Chrastavě. Před jedenáctou jsme měli dohráno, vítězně, anáhle, ač většinou jsme výhry a prohry stvrzovali v hospodě, nás napadlo - než pojede vlak- zajít do lesa, na houby.
Grand
Psal se rok 1972. Jednou jsem se vracel z Benešova nad Ploučnicí. V Děčíně mi ujel přípoj a tak jsem trávil čas v nádražní restauraci. Dal jsem si guláš a pivo.
Letní les
Na pařez usednout, dýchat těžkou vůni mechů, vřesů, jehličí Poslouchat desítku ptačích pavlačí Koukat - brouk, slepýš, ježek Košík v jedné, hůl v druhé, babka s očima v mechu Najednou ticho ani brouk jen babka s košem a holí Nad pasekou křídla Káně… či jestřáb . Nepoznám… Proto ten klid - hrozba a strach Teď paseka ožila a pavlač zase ze všech stran (modro bez křídel) sedět na pařezu, koukat, poslouchat a dýchat a v noci sen o sluneční pasece .
Pivo a čeština
Možná, že jste si také všimli, že bohatost češtiny se projevuje mimo jiné i tak, že pro významné objekty, nebo děje, má celou škálu názvů, jmen a přezdívek. Například uslyšíte-li slova : hokna, makačka, facha, džob, rachota, jedná se vždy o práci. Bžunda, prča, sranda, švanda, humor, jsou jen málo se lišící výrazy pro druhy většinou bouřlivé veselosti. Žvanec, dlabanec, strava, bašta, krmě, či s odpuštěním žrádlo je zase pár synonymů pro jídlo.
Hledám název
Tisíce vůní tak všedních a prostých kterých si i nevšimnout Taková dřevná… nóbl zaplacená jen prací.
Myslíš santál. Či cedr. anebo balzámová jedle.
Komu karty...
Jeden čas jsem vlak měl skoro jako druhý domov – denně i tři sta kilometrů. Nějak se ten čas v nich strávený krátit musí – nejde stále číst, ani spát. A jestliže mluvíme o vlakových kratochvílích, musíme se mezi jinými zmínit i o kartách. Nahrál jsem se jich ve vlacích ažaž.
každé ráno
Každý den vstává Slunce o ráno dřív než já. Vystoupá nad protější dům… propálí žaluzie, rozsvítí můj Betlém a otevře mi oči světlem, klíčem k denním zážitkům. Je to námět. Co dál .
Mejdan končí nad ránem
plytké řeči z noci doznívají mezi hodů zbytky v láhvi od vodky kytky na stole fleky po ovoci pryč jsou už ti cvoci co bez studu snad binec tu nechali, po cigaretách smrad co čtyři dny se nedá vyvětratto abych sebou hýbl… vysavač, hadr, kýbl… uklidit všecky ty zvratky nejradš bych poslal všechny do řiti
žena se vrátí od matky
je mi na blití .
Proč...
. přívaly vody. O samou špičku smrku roztrhl se mrak. .
I Anapurna
Alpy a Andy ať jaro, léto, podzim pořád je zima .
Modlitba
Nazývám v duchu svou ženu Bohem. S vyšším věkem častěji mnohem - - potajmu aby to nevěděla. . v duchu a jen tajně mohu.
Pohledy srdce
očí pohled - ač spíš k mozku může - avšak bez okliky přímo k srdci vede, kterým vidí v barvách stojediné růže krásy kamene jinak jen prostě šedé. .
Hromádka
Čas nehraje roli, ale bylo to před vánocemi v sedmdesátém. Vracíme se z vítězného zájezdu do České Lípy a Nového Boru, není důležité z jakého, ale já vám to prozradím : byl to zájezd partybasketbalistů. Nehrajeme karty, což je naše obvyklá kratochvíle ve vlaku, není na ně nějak nálada nehledě k tomu, že já i Eda, kteří většinou těch dvatřicet loupežníků míváme v zájezdovém arzenálu, jsme tentokrát zcela jednotně na tyto důležité předměty zapomněli.
Ač jedeme v jednom oddíle, tvoří se skupinky.
Na poště sranda není, ale hned vedle
Dobře jsem se zasmál. Čím začít . No – my máme poštu u nádraží. V pátek jsem si byl pro důchod.
Zimní etuda
Právě padlý sníh na schodech domovních čistotou jiskří až oči bolí.
Najednou stopy tvoje stejně jak vloček roje v barvě cukru a soli
se v běli sněhu vyjímají cize a ten čistoty dojem najednou zmizel .
Horko
Bubliny asfaltu na silničce za humny pukají pod koly
Otevřeným oknem na klávesnici klesá žlutý list ginkga
Levá ruka - pravá noha
Do pr. opasti tmavé . Palec na levé. rázem kladivo mi vypadává na zem Auauauúúúau řvavé.
Kytička
Jenom tak – z plezíru vstrčím nos do ní. lístku květního. Voní. Teď ještě voní kytička z papíru toiletního .
Vychcaná pružnost
1945 - 1989 Loyálně jsem se choval nosíval jsem Vlajku Pak jsem o tom vypravoval dojímavou bajku Když pak vládli komunisté Přes desítku sjezdů chtěl jsem míti svoje jisté nosíval jsem hvězdu. V sametovce zmát jsem stopu jak když střelí prakem ozdobil jsem saka klopu usměvavým znakem Nebojím se revolucí- -ať se ten svět točí . Kdyby přišli čínští kluci tak mám šikmý oči. Kdyby foukl jižní vichr ať do zad či bočně skončím svoje žití – sichr.
Dnes má svátek Tamara
Na svatou Tamaru hladem proti radaru věnuj porci guláše na hladovku Tamáše. .
Dobrý den, Písmáci
Dvacet pět tisíc rán. Sedm set dvacet jedna k tomu. Když ohlédnu se zpátky na dny, co zdály se mi dlouhé jak týden bez peněz - třeba. Či hůře : Tvrdé, jak týden starý chleba, těžké, jak nohy po celodenní túře.
Labutí pajpu
Nad řekou jako když struny zní. To labutí pár změnil názor na místo, kde bydlet .
Výpad proudu v LM
Desátý .
Jo, desátý.
ustlal si na chodníku vedle světla.
Zakopla o něj
Mrcha paměť
Ve chvílích ticha se začínám vracet k tomu, co prožil jsem. Ke starým dějům do dob kdy bylo mi nádherných dvacet Někdy se zamračím, jindy se směju. Je těchto vzpomínek – no – prostě – dosti Některé s námahou jiné zas líp. Jedny jsou radostné, jiné zas k zlosti Mám ale i třetí - nejhorší typ :Některé kiksy se ven derou samy paměť se ale jak prvnička brání.
Embrya
EMBRYA
Přinesli nám druhé. Při tom prvním jsme si toho příliš mnoho neřekli. Venku pětadvacet, vevnitř o dva míň a deset kilometrů vnohách. Jako bych slyšel: no, to je toho.
Láska až za
Plamen naší lásky už dávno není vatrou, jen žhavý uhlík paměť má ale ten nikdy nebude v urně popelem a kdyžtak jen společněs námi .
od ukolébavky do budíčku o ničem
Posledním klepnutím poslední písmeno na posledním řádku poslední enter Pomalu vstávám Otevřu okno – jinak nespím Mladá noc. tak vystrčím nos do ní Jak tabákové pole voní náročný den tabák na polštáři usínám. Tabák. Co znamená to v snáři .
Pro mne má jméno Malý hřebík
Prolog : Když jsem přišel na Písmáka - nikoli cíleně jako autor, hledal jsem Vesuvanku, která psala dlouho pro naše městské novinky své typické poetizující zprávy z výletů po Českém středohoří no - a najednou se vytratila, aniž by padlo jediné slovo – proč. Našel jsem Janu a přitom – jakoby bokem – jsem zjistil možnost publikování. Začátky – no : první vstup mi zhodnotil Smetiprach slovy . .
Modrozlatá
na modré obloze zlaté jak pšenice kláskyslunce modrá pod zlatou bez punce oči plavovlásky .
Popelka
čajová růže i když z louže jsem ji zved‘ růží zůstala .
Nevydržím
Z rána nadšení jiskrami srším a chystám se že svět spasím. Večer pak jak starý oklobák poslední z jisker pivem hasím .
Srpnové barvy
srpnové ránozamrkalo očima chrpových květů máky celý den připravovaly nebena západ Slunce .
očička
Blýskavé broky ze země zaleskly se Mžikem myš mizí .
Nokturno
nebe se sklání žáby na kameni se se Sluncem loučí a dlouho do tmy zaznívá nad rybníkem pozounů koncert .
Golden mají rády i včely
Ách. Sedl jsem si na chvilku pod přístřešek – náš »vegáč«, naši zahradní odpočívárnu. Bolela mne záda- opravoval jsem čerpadlo, jímž honím to, co naprší, tam, kam se to vejde. Víc než hodinu ohnutý a zkroucený pod verandou v prostoru, který v ani jednom rozměru neodpovídá mým stodevadesáti centimetrům a stodvaceti kilům.
Někdy vstávám dřív
Ještě ospalý rozevřel úsvit náruč červnového dnepln očekávánípřijímám to pozváníslunce na stěně.
První květ
ve zbytcích sněhu vykvetl první pozdrav jarnímu slunci staré jalovce před severákem chrání bleduli jarní .
srpen 2007
polední horko jen pes si ocas honí na prázdné návsi .
BEJVÁVALO
Mládí . jo - to vesele se žilo až do vidím zpívalo - a pilo. Ty noci NIKDY nebyly nudné, ale VŽDYCKY potom ráno trudné. .
Snad za to mohl Měsíc
Než jsem usnul, pozoroval jsem ještě několik minut hru světel na balkóně. Stabilní světelné pozadí zajišťoval Měsíc - již takřka v úplňku (porostou houby, pomyslil jsem si), proměnné stíny proložené pohyblivými světly nebylo lze přičíst ničemu jinému, než projíždějícím autům. Zvuk žádný – jen ta světla, jen ty stíny. Pak se to ticho ještě umocnilo.
vvvvvvv
vybuchla vesna V mladých vzrůstá víření vitálních vášní .
Věčně - jak jinak ?
Jakýpak chudák, nač vzdechy marné . Mám prima ženu se kterou stárnem s jistotou, že má mne ráda a já ji. Nefňukám, že bolí záda a že za pár let půjdu za mámou. Budoucností neznámou si hlavu nelámu.
Rok
rampouchu slzy jsou jeho jarním l‘éthé vypláče život jaro zapálí jiskry v skryté náložiVybouchnou květy Srpnové slunce Vzduch se chvěje až drnčí zavoněl vodou dlouhé dny drží na větvi poslední list vyčerpaný strom .
Láska je když
Na pestík líbá včela kvítek růžový počatbyl šípek .
Nejen dnes
Ráno mám rád. moc.
Ale už dávno byla půlnoc když jsem šel spát Soused (má asi agresi v povaze) sešlápne plyn až k podlaze odjíždí s hlukem tryskáče a budí spáče v šest službou medvědí sevřu ruce v pěst hodím záda k oknu a vstávám
až žaluzie slunce přecedí mně na pelest .
stařec
Na smrt unavený jako nad ránem měsíc Slunce vychází .
Z dovolené
Večerní vánek světlo v moři rozpustí Zezlátnou vody .
zjištění
Dnes jsem se zase dostal dál Synovi bylo čtyřicet pět Je tak můj, že i mne to zaráží a vede to mé myšlenky o životěaž. V něm je mé pokračování v něm hledá bůhto lepší co je v nás Výběr Já už to vím, ale co mi to bude platnéve vteřině pravdy .
Usínání
za chvíli ztichne zaspí zelený zvonek záři měsíce.
Smrtící polibek
jednou jedinou
od slunce pusu vločka
zánikem platí
Radobýl
na kopci s křížem vítr za vlasy tahá za oči obzor .
Duha
nebeský most z miliard drobných světel kouzelnáklenba
na letním nebikdyž směje se a pláče,i barvy tančí
Jarní
Nezbedný vánek přerovnává koberec třešňových květů .
Užitečnost věcí
Jeden z našich přátel vždy, když se vychloubal stavbou svého rodinného domku, skoro vilky, nezapomněl nikdy dodat na závěr stesků na nějaké potíže, které se vyskytnou při každé práci a činnosti : . “ale co budu vyprávět vám, panelákovým myším. “ Blbé na tom bylo, že do jisté doby měl pravdu. Přišli jsme z práce, nákupy, drobný úklid, pak buď televize, někdy kniha, z okna výhled na protější panelák, v nejlepším případě přes mladé břízky, nebo sakury, které nám mezi paneláky vysadili.
Sen
Procházka lesem jako bych hudbu slyšel vítr v dutých kmenech Po tancích najád zbyly jen ušlapané okvětní lístky .
Večer
Ztichla křoviska jen usínající pták pozdravil měsíc .
Šok
Dopsal jsem chtěl jsem zpestřit fotkou daný text Klep jsem vedle To jsem neměl -počítač mi ex Naskočil sám pozor ale . Monitor mi blikal ač jsem PC resetoval, nebo mocně klikal. Když mi za čas umdlévaly prsty pravé ruky začly navíc od repráků systémové zvuky S hubou dokořán jak vrata nad PC jsem stál – Došlo mi to na to tata : Počítač se smál . .
Už vím, jaké to bude
Jednou mi barvy zšednou a vysypou se na zem Jednu zvednu a přes ni vzhlédnu k oknu Zahlédnu světlý bod jenž světla rychlostí se blíží Oči se klíží Naposledy loknu vzduchu a spíš jen v duchu řeknu : Sbohem a vylétnu tunelem zapomnění ke hvězdě jménem zvědavost .
Jaazi
Zjara zas zázrak – když kvete každý kámen (V zimě jen okna) .
Supernova
Kdesi
na odvrácené straně vesmíru
vybouchla hvězda
čtyřicet sluncí naráz
Veselé
Co se nesmí míchat
Jo, taky já měl dědu a ne jednoho. Ten ale, o kterém mluvím, byl tesař. Chlap jak vagon : skoro dva metry a metrák vymakaných svalů. Od rozbřesku do soumraku – denně, od pondělí do soboty – dělal krovy, ploty, můstky, brány a vrata, všechno, co takový umělec se stavebním dřevem může dělat.
Zaprášená vzpomínka
Ulice nevzhledná,
již zdobil královský nach
(krevele železitý prach)
jen do deště -
Díra v čase
Cukr černě chutná po melase
v slunci příchuť stopy žabí mám
Po tobě je díra v prostoru i čase
Z obrazu mi zůstal jenom prázdný rám
Malé příčiny
Dnes nějak nemohl dospat. Poslední jízda jeho Orchestrionu ( motorový vůz řady M 810. 1), poslední snad na českých drahách. Už jde taky do lokomotivního důchodu, ovšem strojvůdce Martin si na důchod ještě dvacet let počká.
Konec světa odkládám
Tak daleko . kde je konec světa. Pro mne svět končí posledním výdechem.
retrospektiva
Přibývá chvil na prahu nocí než tma ztratí svou průzračnost Kdy vracím se životem zpátky k těm které zasáh‘ můj kámen Dívávám se jejich očima a zraky diváků za skly za klíčovou dírkou až dnes vnímám a s nevolí lepkavý hnus toho a nepomáhá mnoho že i mne modřin pár bolí a tak jsem rád že obrazy smaže noc když zhoustne sny v nichž sedím nahý jak neštěstí na klozetu uprostřed náměstí .
Mlčeti
-----------------------------
Věřím slovům zamlčeným
coz podstaty plynou
Mnohdy věta v sobě
Prdopeč je, když
Je sic obyčejný pátek
Oběd však jak v letní svátek :
tvarohové knedlíčky
jako pingpongové míčky
Mároš
Mároš Není tajemství, že jsem byl docela nedávno v nemocnici. jak vám to tak napsat . No : sestra mne uvedla na pokoj pro tři pacienty. Na jedné ležel starší muž, druhé lůžko prázdné, ale zřejmě obsazené.
Narkóza
Když mesocain ztratil spár a začal jsem se dívat mlhou fenothiazinu, přišel za mnou Bůh. Nedivil jsem se – proč taky . Jen mne zaskočilo, že já jsem ho odmítl perzonifikovat – a on tu přede mnou vlidské podobě. Jak jsem ho poznal .
Oči předjarní
Kluci a holky už je to tu zas . Jaro trochu brzy, ale fajn . Práce . Nic moc.
Kámen mudrců
Dobré slovo pomáhá přes kameny vodu divokou i žhavé na cestě prý jen trnité Dobré slovo. Tužka a papír. Klávesnice a monitor. Oči dokořán rozpíchané sluncem i pohlazené tmou Dobré slovo -kámen mudrců .
chvilka slabosti
kolikátá už Dnes jo, už včera. Bloudím houštím šípků kopřiv a černých bezů (do trnek a šípků lezu) i trapných pokusů svlačců a netykavek věc výběru Na palouku, z něhož osety a pcháče, defilé bodláků a kopřiv dělají smetiště hledám fialky trhám v prstech trny trnek i kopřiv pálení Perem co verš mělo psát na prsou šrám a vypíchnuté oko Fialky v ruce zvadly .
Trillema
Přišel Ruce v kapsách nos vzhůru (právě vskočil do řeči učiteli chemie) Cesium, nebo cézium . Spolužáci žasli : Hustej frajer. Ta slova zalila sazeničku pýchy. Teď váhá : Ústav pro jazyk český, fakultu přírodních věd nebo katedru tělovýchovy .
Hospoda pod lipami
Z šedého kouře sluncem žhaveným vzduchem do vůně lípy. .
zázrak
Přines jsem ženě černé poupě Jen tak – fakt - nic jsem neproved Do vázy vodu, do vázy květ na stolek postavil a šel jsem psát Bylo čtvrt na devět V deset hodin jsem (asi, snad) na poupě se šel podívat jenomže květ mi zatím zvad nepomyslil jsem na Baghdád Bádám, co kytce schází Na stole leží wedle vazy složené noviny a v nich sedmdesátdva mrtvých. -------------------
A květ - co s ním do vody hodit aspirin seříznout stonek skalpelem k obrázku rodičů, vnučky a syna vázu na polici dát Snad prospěje to i ono a atmosféra jiná ať stane se, co má se stát (Udělal jsem, co moh‘ jsem udělat, půlnoc je za sklem, tak jdu spát )a když mne ráno slunce budí z vázy zdraví květ tmavorudý .
C'est la vie
V zimě létě kabát mám
jak prošívanou deku
utkanou z chmele,
tisíce bifteků
Odvaž se !
Po obědě vylezlo slunce. Tři stupně pod nulou, ideální čas prostříhat jabloně. Zrovna když jsem se rozhodl a vstal od stolu, ozval se domovní zvonek a vzápětí ještě jednou. Nějak naléhavě.
Po vánocích
Uprostřed skládky vyrostla na odpadcích smutná borovice .
Question
Trápí mne desetiletí
(dvě) otázka utkvělá :
Proč ten blbej čas tak letí .
Vždyť si něco udělá.
Ptáci zpívají ráno
Kůži ještě vlhkou Otvírám okno (jinak nespím) Nakoukla půlnoc a chlad zavřu oči otevřou se mi uši slyším, jak jede vlak (rychlík je to, tuším) šustí kola tiká čas štěká pes v dáli zmírá siréna sanity (infarkt či dítě. ) najednou všecko zmlkne Usínám. Proč nezpívají ptáci . .
Vášeň
Na sobě černé, rudé nebo zelenkavé míváš, dnes však jeho barva s květy broskví splývá tvar těla poodkrývá a zároveň tají. Jsi sousto jímž má touha hladová se nají. Jsi jedlík, gurmet, jehož můj hlad sytí. Spolu propadnem se bouří do nebytí .
Mustea erminea
krutý jak zima ztiší rejdiště myšíhranostaj bílý.
te deum
V sutaně létá kolem kostelní věže na mši zve nás - krá .
Plesová sezóna
S papíry tančí Vítr v koutě dvou domů šílený kvapík .
Pohovor
Kamarád píše Čeká mne boj a to nejspíše těžký možná na štítě opustím bojiště možná, že nebude příště. Jak žádá obyčej Opáčím slovy : Držím ti pěsti Vždyť proti oslovi Musíš mít štěstí Rudne mi obličej Modrají uši Prsty mám doběla Dřu, jak se sluší.
až mám nasvé larvě
vše v národní barvě.
Vyslyš kamaráda Nepadni na .
To není báseň
Veselé svátky. Už další z kamarádů ví jaký je život na druhé straně Nikdy jsem nechápal proč vzdělaný člověk s těžkou bronchitidou není schopen odolat kouři V ložnici ocelovou láhev s kyslíkem V pracovně u počítače vypaloval jednu za druhou --- Šli jsme na pivo Do hospody je to od nás metrů pár - snad sto Pavel to šouravým krokem dýchavičně ušel na pětkrát Na poslední zastávce si zapálil. Už je to rok Včera mi přišlo parte : už je to týden. .
Mše za mrtvé stromy
Rostly Rostly, kvetly javory, sakury Třicet . Zelená ulice na jaře jeden květ trnem v oku komu. Zařvaly pily zabily sakury umřely javory Proč . Prý nemocné stromy hrozily lidem vraždou Kdy .
faux pas
Poslední kapka při půlnočním přípitku
pohár přetekl.
Nazvěte si to sami
Něco přes dva roky - no - spíš jen pouhé Moc to není, byly však dosti dlouhé, abych měl kousek této říše zmapován jak kdo tu píše Pobaví vždycky hříchy neskutečné pýchy… i známé nicky. Za nimi lidé skrytí (latentní) veřejně co jako hvězdy svítí i co se topí v lejně… Ti co maj‘ sklony k rytí a zas ti druzí. Někdy mne napadá kolik v tom mraku nicků je, znaků Záhada Najde se kdo . .
Kytka jedna zákeřná
Zážitky mám zcela nové.
Všedém květináči lůně
krásný květ zoblasti snové…
To musí být krásná vůně .
Štěstí není klišé
Štěstí, štěstí, štěstí. Jen po něm každý touží a jinak každý vidí Co je tedy to štěstí . Je jako rondel se stovkou blyskných plošek do haldy písku spadlý Slunce se v něm láme do očí a vidíš přesně, kde je Jenom však se pro něj sehneš zmizí Narovnáš záda - a zase zlomyslně září z písku až do očí tě píchá. Tak štěstí celý život hledáš, vidíš, stíháš ho a ono s lehkostí éterickou jak démon uniká .
Střed středů
Bodů zvláštní skupina
jsou středy:
kříže, koule nebo krychle,
hřiště, rynku, Prahy Michle,
MLUVITI (STŘÍBRO)
Dávno - včera - na svou škodu pil jsem víno, kázal vodu. Udělal jsem chybu mnoha : žil čerta a hlásal Boha . . takže teď as – střídmě vzato - budu chvíli mlčet.
Vesmír vlastně není
Vesmír vlastně neexistuje - ale :Představy opusťte mělké že nekonečno být musí nekonečně velké. Myšlenku ať každý zkusí že je také nekonečně malé Čili : k nekonečnému kosmu nepřiřazujme jen stále tu ležatou osmu - přiznejme práva půli přiřazování nuly Z předpokladu - Vesmír věčný je plus/minus nekonečný – nová verze vyplynula : Vesmír je plus/minus nula .
Kde tip je ničím
četl jsem si tě Mé psaní vážím Rázem mne opouští chuť napsat další spekulaci o tom co v budoucnosti houští nepřístupné a kam nejdražší je vstupné Cítím - mé veršíky jsou hrátkou s chvilkou krátkou. Vyplnění času Nic víc. Vše co napsal jsem dosud i o věcech posledních je jen džem Ve tvých verších je osud. S jeho studeným dechem v zádech psát je jiné, než se slůvky si hrát v teplém kutlochu ten chlad nejistoty navozovat jen trochu stínem osudu, jenž může vyvolat pocit husí kůže.
depina
kniha zavřená stále na stejné straně den, co nemá děj kdy mlha kryje celýčas barvy kraje a večer nikde .
Nakonec poslechla a řízla
Proč pláčeš snad nečekáš že někdo neznámý pomůže když někdo známý ublížil . Proč pláčeš v smutné roli když dobře víš, že pomoc máš jen sama v sobě . Jen přiznat si to bolí. Nevíš jak dál, bojíš se, vím, toho řezu jímž navždy oddělíš tocobývalo tvým okem rukou a kdoví čím víc teď - posledním rokem jenom mukou Když otočíš tvář odpadne samo - to již cizíjen trvat to bude déle a s tím i delší trápení Po řezu dřív se rána zacelí .
Pí
Když jsem před časem napsal a publikoval úvahu »Bohu blíž, ale jak. « (http://www. pismak. cz/index.
akord
hraje vítr z hor ve velké výšce v drátech bas a baryton .
Monolog s kamarádkou
Půjčil jsem ti knihu S Bohem, nebo bez Boha . ne však proto, aby sis s ním začala tykat. Familierně. řeklas‘ : Jen pár stehů někam, do vánoc jsem zpátky.
Smyčka času
Čas dotěrný je jako věřitelé
a nezůstane ani chvíli stát :
kdyžráno vstávám potkám u postele
sám sebe,jak chystám se jít spát.
K Bohu blíž - ale jak ?
Bohu blíž – ale jak .
Třeba se Bůh jmenuje po zaměstnání Franta Vomáčka,nebo tak nějak podobně.
Čas, který věnovali lidé otázce Kdo, nebo co je to Bůh se už počítá na tisíce let. Zatím – co já vím, ještě nikdo nepřišel s něčím, co by vypadalo jako smyslově uchopitelné, pravděpodobné a erudované.
Zázračný hudebník
trnkovica – to je léčka to je přece dávno známo ňáký křížky, ňáký béčka zároveň byl dur i na mol .
Podzim 7
Nebe jen mlhou pláče nad koncem léta včera i zítra .
Samota s osudem
Píšu o stošest na chvíli zhasnu a nevidím, co vypnout, abych necítil . že ze mne kdoscos po kouscích krade a nožem tupě vrtá píšu proto, že nikdo neuslyší ústa zlou předtuchou zavřená píšu to vám jak do mne hryže kopí a přitom doufám že nikdo nepochopí, že nejsem schopen boje neboť ruce a nohy jako když nejsou moje a ani pravdu již těžko unáším a kterou nelze sdělit ani tobě, ani jí budoucnost nejistá kronika bezlistá nač nový dům tužka má patří bolestem nikoli snům. Už jdu, snad spát. Jo – to bych rád.
Poselství
život není tvůj život je jenom svěřené poselství, štafeta, zpráva předků potomkům. Ty jsi jen kus drátu tu zprávu nesoucí. Od koho . Komu .
Navzdory
Jako samovrah sám sebe život drtí. Přesto přežívá. .
Smutný kout
Pod strmou skalou skupina suchých stromů slzy nestačí .
deset, kurva....
Máš v jich sobě deset a v hlavě mistral, to jsi chtěl, tos potřeboval. pohazuje to s tebou jak ruce horkým bramborem Ale to jsi nechtěl. jenže ten náklad už a člověk není obrubník tak vyčistit si hlavu a chvíli nemyslet na to, že ti hrozí výpověď, že žena má zpožděno, že syn ve škole rozbil okno, že auto má sjeté. (ty sám už taky jedeš čtvrté) už toho bylo dost teď vyprávíš jak jsi na vojně chodil s ženou velitele (zasloužil si to, byl.
Kdo jinému jámu
Blesk statný dub jednou ranou rozpůlil ale sám zanik‘ .
Co je dnes nejkrásnější
Někdy je člověk rád, že noc už končí ránem. jdu městem ještě v limbu jsoucím. Jen lidí pár, těch, jako jsem já. Z noční.
názvu netřeba
Půjčená kniha s hnědou ořízkou se zlatým nápisem Život vázaná v kůži z lásek a nenávistí tištěná na listech výher a proher písmem velkých smutků a malých radostí, plná pádů a špatných vtipů. Čtu poslední vtip, ale není mi do smíchu. Pak už jen tiráž. .
...a vyšlo slunce na oblohu
. a vyšlo slunce na oblohu nad Kikiríkovem . za chvíli jagara začne psát o slunci číslo třistapětašedesát a ač jsem se mu ze začátku smál as ukončí - jak řek‘ - svůj seriál. ------------------------------------------------ Když brzo ráno jde spát hvězdná líheň, slunce rudé, jak kovářova výheň razí si cestu v tmavých mraků sboru - modrých až rudých pruhů na obzoru.
Nechápu...
Zoka si tahám
střípky roztříštěných snů.
ten pláč. Proč zobou . .
V půl páté, v šest
Okno otevřené do noci bledne, ptačí budíček propouští pro mě. Spím teprve od půl jedné a tak to vnímám jen podvědomě Když pootevřu oči podruhé, Mezerou v závěsech sluneční šum - s heknutím protáhnu údy tuhé. Cinknutí hrnku, (snad kafe a rum), krátké štěknutí psí tlamy, dětský hlásek - mami . Ranní městský provoz sílí.
Rekviem za 23 000
Sázecí jeřáb za řetězů hřmotu vyklápí plnou vanu odstřižků ingotů a šrotu
Pec má ohnivou tlamu kdo neopatrný - běda tomu snadno tu spáleninu slízne. Lopatu hodí každý niklu, nebo chromu a od pece - dokud je čas - zmizne. Prach, hukot pecí, kovová pachuť plynu, řev strojů tak, že nerozumíš slovu a jak rám lemuje huťařinu horko ze stovek tun tekutého kovu a všude kolem železná vůně vládne. Železa vůně .
Láska patnáctiletá
pleť jak mlíko a copy černé uličnice oči rozverné plné rty jak žhavé tály co pořád široce se smály - - to byla Eva skutečná Copy, mléko tak jak byly oči však co do mých se vpily rty co mne líbou, až v nohou klesnu - - to byla moje Eva ve snu Černé oči, co srší zezlené tvrdé rty do čárky sevřené - - to byla Eva, kterou jsem nechtěl znát Když za cop jsem zatáh‘ chtěl touhu najevo jí dát… Schoval jí sešit, nebo složku aby se všimla aspoň trošku že jenom pro ni oči mám… ale byl jsem stále sám… Pak za čas v krátké chvilce jedné jen sami a bez řvoucí party oči do očí a zase na rty řek‘ jsem jí – no - vypadlo ze mne : z sebe bych chtěl ti něco dát… moc líbíš se mi, mám tě rád… A oči jako červencová noc úsměv jak světlo od vánoc a než jsem se jenom nadál první pusa v mém životě a já do prázdna kamsi padal v náhle zdvojené samotě .
Jak Möbiův list
Nekonečný vesmír – snový.
Co je to nekonečnost.
Kdo ví .
Je taky v nekonečnu
Čas v Bohu, Bůh v čase
Základní rozměr prostoru. Dozadu, vlevo, nahoru . Kdepak je výška, délka, nebo šíře dnes na to přišel jsem – jsa v dobré míře po víně, po spoustě dobrot a mas : základní prvek vesmíru je čas. Čas, jenž v úctě až posvátné chovám, ten čas, který dává vzplanout Novám i způsobuje zánik vesmírů a světů hle tu : Jen sám vládce nad zrozením a smrtí, který všecko ve vesmíru drtí svým nikdy nesmlouvavým tokem.
Král
Korunovaný sto let stojí statný smrk pod Louštínem král Kolkolem kmene sedmero měří metrů patron houbařů .
Dík za každé ráno
Jsou dny, kdy ráno vstává dřív - po pátém verši básně pro dva milé či po sezení s přáteli. je jedno jestli červené, či bílé. Jsou dny, kdy ráno zaspává. po celonoční práci, nebo jenom bdění, kdy očekáváš s touhou kuropění s nadějí, že už je konec.
Perly sviním
Umírající noc brečí ranní rosou, již mladé slunce s pochopením suší. Pomáhá vítr teplovzdušnou kosou a svěží píseň rána zpívá do mých uší. Koncert povstání pro vnímavou duši a každé ráno pro ni malá sláva blýskavá jako oko, jako křídlo muší. k trávě ( s tou rosou ) skloní hlavu kráva.
naji yako
do kůry osiky
někdo vyřezal vagýnu
a jak šel čas nabyla plastičnosti
to vše mi bleskem při pohledu na ni
Itusami
Věřím životu i když vím, jak je křehký. Sklo je též krásné .
Mé ženě
Bylo tu krásně Je tu krásně S tebou Jednou – za chvilku - tu skončíme : Jeden i druhý. A potom někdy jak pouhé fluidum
prchavá emanaceremanence mozkových proudů budu bloudit vesmírem a hledat jakoukoli stopu po tobě protože ani potom bez tebe nebudu nemohu být ani to nic .
Noční návštěva
Dnes v noci mne navštívil sám Bůh. přestože zářil, svítil neviděl a neslyšel jsem nic, jen zvláštní napětí jsem cítil. Četl jsem vše, co kdy jsi o mně napsal. řek‘ Zas žádný zvuk - snad jenom přenos myšlenek.
Ráno
Walzovým krokem se starou popelnicí tam a zas zpátky .
Kámen mudrců
Dobré slovo Pomáhá přes kameny vodu divokou i žhavé uhlí To všecko na cestě že prý jen trnité Dobré slovo. Tužka a papír. Oči rozpíchané sluncem I pohlazené tmou Dobré slovo Kámen mudrců .
Rozdíl
oldjerry :
otevřené dveře výzva i varování plné nejistot bestye :
přivřená vrátka lákají o dost víc jak dveře dokořán .
Jarní pohled
Na okno něco měkce plácá : To větřík hladký jak kůže hadí, takový, co vlasy necuchá a jenom čelo hladí se sakurou si jarní hrátky zkouší… Neznají slova ani věty a chtějí - snad - mi předvést květy. Žárlí má třešeň planá, bílými oblaky květů obsypaná… co před léty jsem jako proutek sázel a co let řadu byl můj rostlinný mazel. Vím proč – to bych se klidně vsadil Strom asi myslí si, že jsem jej zradil. A ač po tom zřejmě velmi práhne na moje okno nikdy nedosáhne.
Poslední den
Dnes je můj den. Kolem mne ti co kvůli nim jsem žil… Škoda, že jsou tak daleko Chci zamávat, ruka je těžká, jen malinko se pohne a přesto oni to vidí – no, spíš asi cítí Vnučka - vzpomínám, když byla ještě malá… To bylo předvčírem a včera promovala… a syn… čím vším v životě byl a dnes ho také práce čeká jen na zahrádce… a moje žena : je zamlklá a trochu uražena tou intrikou temnou že nemůže jít se mnou a ve smutku se mračí. Vždyť jsi o šest let mladší… Musím se smát - to já celý svůj život rád a nevím, nevím, proč se toho nyní vzdát… Ta hezká chvilka míjí… Vzpomínky ještě žijí barvy však ztrácejí smysl jen světlo, co oknem ještě vlíná, jim dává zbytek duhy. Jinak jen černá, šedé, bílá, siná… Já přestávám se smát svým lidem a celý udiven že to, čeho jsem se léta bál teď očekávám s klidem a přestal jsem se bát… chci spát, víc, než kdy jindy -mnohem… až probudím se jinde budu stát a tak vám raděj řeknu : S bohem .
Nostalgie
ptáci hodují, do plodů hlohu zobou… kde čas je květů . .
Šelmy
oldjerry
Stříbrobílý sníh Vlci vyjí ve větru Pes spí u kamen
bestye
Chvějící chřípí ve vzduchu pach krve nahání všem strach
páteční
Krčmička malá.
pátek, tácek,šest čárek.
to nemá chybu.
Blbina
Když jsem byl osmnáct let mlád říkával jsem internátu intendrát… Pak nastal časový posun : Teď je mi šedesát osum a i předmětová změna je tu : Intendrát dnes říkám internetu…. .
Pomíjivost bytí
Kam ukazuje. A je to vůbec ruka…. Jen mrtvého stromu pahýl, jenž divné parybě podoben žaluje nebesům svou samotu, bezmocnost, smrt… a na to hledí stromy ještě živé a hory, co za miliony let viděly miliony takových smrtí… Ne, nejsou lhostejné… Jen nemohou a neumějí pomoci… stejně jako lidé… .
Na laguně
Letící kachny
hladinu vodní čeří
u dna strach rybí.
Zlaté české ručičky ...
Mám dva lidi v světě celým, A už dělá - nejen říká. s nimiž o starost se dělím : Pot od něj - i olej - stříká. když mám vítr v peněžence Tak makal už od půl jedné chodím brečet k mojí žence. nejen celé odpoledne, Když mi někdo hrdost zraní, ale i - toť pravda věrná - jdu si pro potěchu za ní.
Pozdě
Venku sněžila křivda
anepochopení.
Vysmíval jsem se jim
vteple tvých jeskyní
Sakra
Sedím nad papírem Tužku - já píšu HB - už potřetí ostře přiříznutou ani čárka Nekouřím už dvacet let Najednou : Taková chuť na kousek kouře Čekám už třetí den že přijde nápad… nebo aspoň někdo, kdo kouří místo toho však jen ten čistý papír a kovová pachuť popela na jazyku. .
T(d)voje oči
Jsi vytoužená panenka z cukru a ledu barvy touhy s pohledem kosým, nebo přímým v konturách sametové šmouhy Minulosti tvé balvan vlečný a má budoucnost nejistá pohnutou sloku z veselých slov píše nedosažitelná jako snová říše nedosažitelná jako život věčný kapka mi soli kane z oka čistá a přesto jsem ti věrně vděčný .
Fillova paleta
Jindy už dávno doma jsem Dnes na zámečku malém jen Windsor – vlastně jen na zřícenině Spíš náhoda, než nápad… Cesta na Hazmburk tu kdysi vedla z ní vidět panorama od Lounských vrchů až po solitér Sedla od východu na západ na širopásmo středohoří na supervlnodoly v horskolesním moři Ten pohled je zamlklý jak v chrámu a zdávna citů branou do extáze. Dnes umocněn je v pomyslném rámu Fillovou paletou : teď barevná je fáze v níž nenajdeš zeleně v kraji proti slunečnímu terči hledě, v listoví stromů a travách se zeleň jenom tají, zní v oslnění jen černě a šedě… Nenajdeš modře na nebi ale… houslový akord fialových tónů mračen a oblaků bude lemovaných snovou konturou od zapadající hvězdy stokrát jinak rudé… Vodní páry a prach lomí a tak světlo do mnoha odstínů teplých žlutí si se sienou spletlo
oranžových a okrových pruhů chvění. A tam kde přec jen blankyt prorazit se snaží difúze žlutá ho na zelenou mění… Na okrajích jsou modře tolik tmavé, že nenápadně se černou se snoubí - aby si poutník zavčas uvědomil den právě teď že do noci se zlomil na ústup už troubí a že noc ty barevné orgie na mnoho hodin pod černý stan ukryje. Pět minut domů Světlo vozu asfalt marně oře Stále jen šedá, šedá, šedá.
Dissonance
Hudba mu byla vším I ženy vybíral podle tónů. Každá mu zněla jinak Miloval harfu, zbožňoval housle, jiná hladila sluch flétnově jak dráty probírané větrem Našel i dívku s rozsahem piána. Snesl i harmoniku… Jen kolovrátek ne… jen kolovrátek - jako flašinet -urážel jeho cvičený sluch A tak poslouchal ženy jako akordy, staccato, clisonda, i jejich malé dissonance však neslyšel sám sebe Když oslavil Ježíšoviny potkal tu co zněla jak orchestr čistě : Hoboje, lesní rohy, violoncella. Hluboké tóny fagotů i kontrabasů.
Nádraží a dál
Jsem tu. O půl kila lehčí ale s poukázkou na cestu jinam změť lesklých nití jen útek žádná osnova má řád červené čepice. Dávno zmizel kouř s ostravskou vůní zůstal modravý dýmek s pachem páteční křižovatky skřípění brzd a zubů… …zase zpoždění. Holt - přijedu až pak k víkendovému pivu.
Rande
okem ani nemrkne nepropást příchod kohokoli za škvírou nedovřených dveří vlevo nad noc tmavší siluetu tuší usedl nepřímo na zem chladně tvrdou jak křeslo u zubaře vpravo nic zahalené modrošedým závojem. Mlčí a hledí před sebe do šera, kterým se noc mění v den… očekává i svůj příchod .
Vojna a mír
Rozdílný tón stále znovu: Dělo i zvon z téhož kovu .
Když skončí vášeň
No dobře – staří… Však žádné hoře – Ještě nám toho zbylo moře : Ústa a vlasy A doteky letmé Oči a slova .
Ikariáda
Stoupám a stoupám výše a na vrcholu rozepínám paže Jsem vítr – necítím tělo, … nebo pták. Já letím … řekl bych : do oblak, neřeknu – to by mi na Písmáku dali . Jako že rýmovačka, sajrajt, nebo tak… No prostě těchto stránek nedůstojný brak. A vidím, jak vídával jsem kdys (to jako ostříž, nebo jako rys) Nad mořem žita let, jezerem z jehličí, zrcadlem neklidným jak stesk… kol něj železných nití lesk.
KDO ZŮSTÁVÁ
Ten, kdo odjíždí, se má : Čeká ho nová zem, noví lidé nové zkušenosti Kdo zůstává, je na tom hůř Ten, kdo odchází od stolu, se má : neuklízí, nemyje nádobí Kdo zůstává, je na tom hůř Ten, kdo odešel, už nic neví o smutku, pláči a bolestných ač krásných vzpomínkách Kdo zůstává je na tom hůř. .
Nebe na zemi
oldjerry :
Pomněnky v trávě snivé oči blondýnekNebe na zemi
bestye :
Hluboké tůně
zelená a modrá
Noc přikryla černou dekou dena jenom auta hodí oknem na zeď světelný pozdrav Svíčky už odložily svoje oči Vzduch voní (nebo páchne. ) parafinem Na stole nedopitá láhev a sklenky s červenou slzou Prázdný tác Cestu k lůžku značkují naše slupky Ráno je na ně času dost Koupel až pak .
Ráno mne budí slunce dvojí Červené paprsky (večer bude pršet) medové vlasy Svým pohledem otvírám ti oči a nasazuji spiklenecký úsměv : Já vím, ty víš… Svatební noc dvacátá pátá Nic na ní není stříbrné Je zelená a modrá .
Relativita
Pane Bože, musím se tomu smát, jak já jsem vždycky musel lidi srát : Potrhlý bohém mezi techniky jsem snad
a mezi bohémy potrhlý technokrat .
Jaképak stáří
Měl jsem v očích kusy ledu když jsem z dveří domu lez, potkám holku od sousedů jak si jde nahoře bez… Ohlídnu se na ten svetr jako kdysi za mlada Kolem kol má aspoň metr… Hned je lepší nálada… Nahoře bez – jakpak dole . Na ostro. No vidíš – chlap si… Vnitřní hlas mi řekl : vole, vždyť ti čumí parte z kapsy . Do prázdna krok z obrubníku, jak jsem koukal kose : jel jsem jednak po chodníku, jednak po svým nose.
Obraz mého života
Obraz mého života
Musím začít od Adama. Jednou jsem na objednávku namaloval obraz, který se ale posléze objednavateli zdál příliš drahý a mně nebyl ten objednavatel natolik drahý, abych mu slevil. Jednou, když jsem neměl na pivo, vzal jsem obraz – mezi námi : nic moc, jak už tak obrazy na objednávku bývají – a zašel jsem do jednoho frcu, jestli bych za něj neslízl pár pětek. Přede mnou tam byli nějací dva opálení kluci a dohadovali se sfrcařem o ceně čehosi, na co jsem ani neviděl a vidět ani nesnažil.
Tulipán
Ách, to je večer.
kousek odění přes židli,
cosi na podlaze.
. a já hřeším.
Život po životě
Život po životě
Všichni šli spát.
Zůstal jsem sám splameny,
co smlaskavým praskotem