Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

I když dochází papír, pořád skládám

17. 12. 2007
3
6
960

- Slečno, a vy se opravdu domníváte, že vaše poezie dokáže někomu něco říct? - Zajisté. - A stále si myslíte, že dílo dává smysl? - Ovšemže. - Slečno, vy jste ale husička, viďte.

Pobíhám po namrzlých schodech,

do krku mu vlétla rybí kost

a do uší se vplazil šelest.

 

- seshora

Cinkavý smích

natupírovaných hlav

si namlouvá stálost.

 

V morseovce však křičí,

že úsměv neznamená radost.

 

- zespoda

Lavina papírových vlaštovek

se vzkazy v sanskrtu.

 

Všechny je pochytat

a pod dekou rychle

bez slovníku přeložit

než přestane foukat.

 

Pobíhám,

kost lámu na třetiny

a z šelestu skládám

lodičky s cukrovou vatou

a posílám je po potocích

nahoru i dolů.

 

- nastav jim dlaň -


6 názorů

Asi máš pravda - je to nedotažené... Nedotahování je bohužel moje velká slabina... No... Stydím, stydím:) Nicméně jsem potěšena za návštěvu a komentář.

zuzuzu
29. 12. 2007
Dát tip
jakýsi vnitřní boj, neklid zda vůbec má smysl psát, jasně, že ten prolog je poněkud naivní, patetický, ale ta poezie v sobě nese určitou lehkost a živost, navíc se mi líbí, jak naznačuješ tu dialogickou formu textu, přijde mi to nejasné, nedotažené, ale zároveň v tom vidím sílu toho textu...

Háber
18. 12. 2007
Dát tip
* pekné nehusičkovské:)

Janina6
18. 12. 2007
Dát tip
Milý prolog :-)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru