Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNENÁPADNÝ PLAŇÁK
Výběr: Print
30. 10. 2008
21
44
6606
Autor
vesuvanka
NENÁPADNÝ PLAŇÁK
Jiskry ohně
nacházím v barvách
toho kraje...
Po delší době přichází den s modrou oblohou a sluníčkem jako příslib pěkného výletu. Ožívá podzimní krajina, která byla delší dobu zahalena v mlhavém smutku. Podél trati svítí karmín ostružiní, Podbabské skály mají svůj půvab, lehce stínované plochy kamení s jásavě žlutými listy uchycených rostlin připomenou obrázek jara, kdy tu kvetly tařice.
Kochám se pohledem na modrou oblohu, na níž se objeví nenápadné stádečko bělavých beránků. V dálce přechází modř do světlého tyrkysu, lemovaného růžově šedými mráčky. Zvláštní scenérie, připomínající moře... a znovu tyrkys, v němž jsou zaříznuty ostré tmavě šedé nože... Soustředila jsem se víc na oblačnost než na krajinu. Další zálivy, táhlé pobřeží a vzadu na severu se tyčí silueta pohoří s bílými vrcholy. Nápadné a rychlé změny typu mraků a jejich barevnost napovídá, že sluníčko así dlouho svítit nebude. V Roudnici je obloha zcela šedivá a Milešovku marně vyhlížím.
V Lovosicích drobně prší. Vyjíždíme směrem k Házmburku. Jednotlivá pásma kopců jsou výrazně odlišena odstíny šedé barvy, která dominuje celé krajině. Vrchol Milešovky je v mracích. Zaparkujeme v Sedlci pod Házmburkem a odtud se vydáváme jižním směrem ke kopci.
Přestává pršet, ale od severozápadu fouká ostrý, studený vítr - brrr! Nedáme se odradit. Kouzelný a dramatický je rozhled na krajinu všemi směry a před námi se tyčí Házmburk, kolem nás jsou pásy polí a dále sad mladých jabloní, na nichž se ještě drží listí. Zaujme nás mimořádná sytost barev tohoto místa. Působivá jsou pole zorané černozemě, která deštěm zčernala ještě víc. Asi ne náhodou mi připomněla lávová pole na Etně, dojem umocňuje hromada kamení - tmavého čediče na okraji pole. Zajímavý je kontrast barev zelenavých a žlutavých lišejníků na některých kamenech.
Cestou nám těžknou boty nabalujícím se bahnem, takže se vydáváme podél sadu západním směrem. Před námi se na obzoru rozevírá část Lounského středohoří s Chožovskou horou, Brníkem, Srdovem, Oblíkem, Křížovými vrchy, Milou a dalšími kopečky. Vítr začíná protrhávat mraky, objevuje se dokonce i "modré oko". Krajina dostává veselejší náladu, modravé kopce s růžovým nádechem oblohy v pozadí. Na severozápadě je černo, Milešovka v neprůhledném závoji.
První sluneční paprsky ozáří krajinu. Ne celou, vyberou si vždy jen určité místo, které se objeví v plné kráse. Skalnatý Košťálov se zříceninou hradu, Deblík s kamenolomem ohnivě svítícím a žalujícím. Nad Litoměřicemi vykouknou pláně s ostrůvky sněhu. Radobýl a Dlouhý vrch. Na východě zazáří malý kousek duhy, po chvíli je stejně poctěn i Lovoš. Vítr se mění na západní, který už není tak studený. Nad Házmburkem krouží káně.
Po pravé straně cesty se mírně vlní pole, na němž nás zaujme nenápadný vršíček porostlý listráči. Díky spadanému listí se v krajkových korunách stromů rýsuje skalní útvar, k němuž se vydáme. Jdeme kobercem javorového a jasanového listí, kde jsme vyplašili zajíce. Stoupáme po mírnějším svahu porostlém travou a místy uschlými bodláky - máčkou ladní. Na členitém vrcholu čedičové skály jsou rozsety tmavě růžové květy hvozdíku kartouzku. Nádhera! A kolem dokola je výhled na celé Středohoří, dokonce i Milešovka se vynořuje. Pozorujeme poštolku nad polem.
Má ten skalnatý vršíček, který jsme považovali v létě za pouhý remízek, nějaký název? Pokud ne, dám mu jménu "Hvozdík", ale mapa napoví, že se jmenuje "Plaňák" a jeho nadmořská výška je pouhých 279 m.
Teď už nám zbývá jen rozloučení. Vracíme se do Sedlce. Ještě poslední rozhlédnutí do krajiny, ozářené hořícím západem slunce nad Plaňákem a cesta do Lovosic na nádraží. Středohoří se ztrácí zvolna ve tmě, ale hluboké dojmy z našeho výletu zůstávají barevné.
Jiskry ohně
nacházím v barvách
toho kraje...
Po delší době přichází den s modrou oblohou a sluníčkem jako příslib pěkného výletu. Ožívá podzimní krajina, která byla delší dobu zahalena v mlhavém smutku. Podél trati svítí karmín ostružiní, Podbabské skály mají svůj půvab, lehce stínované plochy kamení s jásavě žlutými listy uchycených rostlin připomenou obrázek jara, kdy tu kvetly tařice.
Kochám se pohledem na modrou oblohu, na níž se objeví nenápadné stádečko bělavých beránků. V dálce přechází modř do světlého tyrkysu, lemovaného růžově šedými mráčky. Zvláštní scenérie, připomínající moře... a znovu tyrkys, v němž jsou zaříznuty ostré tmavě šedé nože... Soustředila jsem se víc na oblačnost než na krajinu. Další zálivy, táhlé pobřeží a vzadu na severu se tyčí silueta pohoří s bílými vrcholy. Nápadné a rychlé změny typu mraků a jejich barevnost napovídá, že sluníčko así dlouho svítit nebude. V Roudnici je obloha zcela šedivá a Milešovku marně vyhlížím.
V Lovosicích drobně prší. Vyjíždíme směrem k Házmburku. Jednotlivá pásma kopců jsou výrazně odlišena odstíny šedé barvy, která dominuje celé krajině. Vrchol Milešovky je v mracích. Zaparkujeme v Sedlci pod Házmburkem a odtud se vydáváme jižním směrem ke kopci.
Přestává pršet, ale od severozápadu fouká ostrý, studený vítr - brrr! Nedáme se odradit. Kouzelný a dramatický je rozhled na krajinu všemi směry a před námi se tyčí Házmburk, kolem nás jsou pásy polí a dále sad mladých jabloní, na nichž se ještě drží listí. Zaujme nás mimořádná sytost barev tohoto místa. Působivá jsou pole zorané černozemě, která deštěm zčernala ještě víc. Asi ne náhodou mi připomněla lávová pole na Etně, dojem umocňuje hromada kamení - tmavého čediče na okraji pole. Zajímavý je kontrast barev zelenavých a žlutavých lišejníků na některých kamenech.
Cestou nám těžknou boty nabalujícím se bahnem, takže se vydáváme podél sadu západním směrem. Před námi se na obzoru rozevírá část Lounského středohoří s Chožovskou horou, Brníkem, Srdovem, Oblíkem, Křížovými vrchy, Milou a dalšími kopečky. Vítr začíná protrhávat mraky, objevuje se dokonce i "modré oko". Krajina dostává veselejší náladu, modravé kopce s růžovým nádechem oblohy v pozadí. Na severozápadě je černo, Milešovka v neprůhledném závoji.
První sluneční paprsky ozáří krajinu. Ne celou, vyberou si vždy jen určité místo, které se objeví v plné kráse. Skalnatý Košťálov se zříceninou hradu, Deblík s kamenolomem ohnivě svítícím a žalujícím. Nad Litoměřicemi vykouknou pláně s ostrůvky sněhu. Radobýl a Dlouhý vrch. Na východě zazáří malý kousek duhy, po chvíli je stejně poctěn i Lovoš. Vítr se mění na západní, který už není tak studený. Nad Házmburkem krouží káně.
Po pravé straně cesty se mírně vlní pole, na němž nás zaujme nenápadný vršíček porostlý listráči. Díky spadanému listí se v krajkových korunách stromů rýsuje skalní útvar, k němuž se vydáme. Jdeme kobercem javorového a jasanového listí, kde jsme vyplašili zajíce. Stoupáme po mírnějším svahu porostlém travou a místy uschlými bodláky - máčkou ladní. Na členitém vrcholu čedičové skály jsou rozsety tmavě růžové květy hvozdíku kartouzku. Nádhera! A kolem dokola je výhled na celé Středohoří, dokonce i Milešovka se vynořuje. Pozorujeme poštolku nad polem.
Má ten skalnatý vršíček, který jsme považovali v létě za pouhý remízek, nějaký název? Pokud ne, dám mu jménu "Hvozdík", ale mapa napoví, že se jmenuje "Plaňák" a jeho nadmořská výška je pouhých 279 m.
Teď už nám zbývá jen rozloučení. Vracíme se do Sedlce. Ještě poslední rozhlédnutí do krajiny, ozářené hořícím západem slunce nad Plaňákem a cesta do Lovosic na nádraží. Středohoří se ztrácí zvolna ve tmě, ale hluboké dojmy z našeho výletu zůstávají barevné.
44 názorů
Jaro, děkuji za přečtení díla a milá slova - mám radost, že se Ti líbí - a vystihla jsi to přesně - mám lásku ke všemu, co se nachází v přírodě a připomíná moji největší lásku - sopky :-))) Díky i tip a posílám pozdrav :-)))
Narriel - děkuji za milé zastavení i odezvu. Mám radost, že jsi vystihla moje nadšení a lásku k přírodě, kterou se snažím zprostředkovat čtenářům srozumitelně bez tajuplných metafor, tak, aby si mohl krajinu a její detaily dobře představit a vnímat i její atmosféru. Zdravím :-)))
Víš, na té povídce vlastně není nic zvláštního, dalo by se říct. Přiměřená slovní zásoba, očekávatelné obraty...
A přesto do ní dokážeš vdechnout něco ze sebe, své nadšení, zaujetí... nevím, jak to říct. ta vzpomínka přímo dýchá laskavostí a něhou, s níž ses dívala kolem sebe do kraje...
jistě -
Jirko, mám radost, že jsi se k dílu vrátil a znovu přečetl a děkuji za milá slova, která mě moc potěšila. Zdravím :-)))
Prostě když má někdo něco rád a umí to napsat bez zbytečných slov a gest,uvěříš mu.Když má někdo něco rád se zbytečnými gesty a slovy(jako já)neuvěříš.Je to o osobnosti.Jani dík,i když to čtu už po druhé tak se mi to stále líbí.Tudíž to musí být dobré.
Jirka
Stevensone, potěšil jsi mě svojí návštěvou. Děkuji za milá slova i tip a zdravím :-)))
Petře, děkuji za milé zastavení i tip. Zdravím Tě a přeji krásné dny :-)))
Printe, děkuji za milé zastavení, slova i tip. Posílám pozdrav a přeji krásný den :-)))
Marcelko, díky, my jsme hvozdíku také říkali "slzičky Panny Marie" - máš s touto květinkou spojený moc smutný zážitek.
Sali, děkuji za milé zastavení :-)))
Posílám pozdrav a přeji krásnou neděli :-)))
Marcela.K.
01. 11. 2008
Ri_ko, díky za návštěvu, milou odezvu a krásný obrázek z Hazmburku - fotka je zajímavě upravená. Máš pravdu, je to opravdu Planík a nikoliv Plaňák - já jsem se dívala do mapy až ve vlaku, kde nebylo nejlepší osvětlení a těsně u toho "í" je na mapě čárka, vyznačující cestu. Díky za upozornění :-)))
Marcelko, díky za milé zastavení a krásnou fotku hvozdíku :-)))
Zdravím Vás a přeji krásný víkend :-)))
Marcela.K.
01. 11. 2008Marcela.K.
31. 10. 2008Marcela.K.
31. 10. 2008
omlouvám se, myslel jsem na něco jiného...chybka se vloudila - zde je ten obrázek.
[img]http://www.volny.cz/rikov/klap.jpg[/img]
Nad Házmburkem krouží káně.....
Když jsem tam byl naposledy, lroužilo nad námi letadýlko, že jsem viděl i pilotovi do obličeje. Bylo to něco kouzelnýho.. a rozhled - nádhera.
Jen jsem si myslel, že ten kopeček se jmenuje Planík, ale ty píše, že Plaňák. Musím se na to podívat do mapy, nějak mi to okolí vypadlo z hlavy a to jsem tam byl již asi 4x.
Ale díky za vzpomínky a popsanou krásně krajinu...
*T
daddy, díky za přečtení, milou odezvu i tip. Máš pravdu, moc ráda bych si výlet zopakovala.... ještě, že jsem si dělala z výletů podrobné zápisky ve vlaku cestou domů, z nichž pak vznikala jednotlivá díla :-)))
Haničko, díky za přečtení a milá slova i tip. Mě oblačnost také fascinuje svými tvary a dramaty barev Nejzajímavější jsou pro mě "krajiny" tvořené různorodými mraky tak jako tomu bylo v den výletu :-)))
Zdravím Vás a přeji krásný víkend :-)))
hana kupčíková
31. 10. 2008sestricka.slunicko1
31. 10. 2008
a ještě všem milým čtenářům a čtenářkám posílám podzimní pozdrav ze Středohoří. Není to sice popisovaný Hvozdík-Plaňák, ale Hradiště u Litoměřic, které je také čedičové:
a přeji krásný víkend :-)))
Jarmilko, ano, niterně to bude Hvozdík, díky za milé přání :-)))
Janinko, Diano a sestricko.slunicko, potěšily jste mě svojí účastí na výletě, díky za milá slova i tipy
Zdravím Vás všechny a přeji krásný den :-)))
sestricka.slunicko1
31. 10. 2008kouzelná_květinka
30. 10. 2008Jarmila Moosová Kuřitková
30. 10. 2008
neroušek, Jarmila_Moosová, Zuzulínka, avox, Bíša, psat_me_moc_nebavi, Oldjerry -
děkuji Vám za přečtení díla a milé odezvy i tipy, těší mě, že se Vám moje zápisky z cest líbí. Posílám pozdravy :-)))
neroušek - dílko jsem našla zapomenuté v šuplíku
Jarmila_Moosová - mně také by se líbil víc "Hvozdík"
Zuzulínko, děkuji za krásnou fotku jetele bílého i za zajímavou informaci o jeho místním názvu "plaňák"
Oldjerry, díky za Lovodnešek :-)))
psat_me_moc_nebavi
30. 10. 2008
pěkné putování, jako vždy...posílám obrázek:-)
teda nevím jestli víš...ale u Nás se říká "plaňák" plazivému jeteli bílé barvy
takže jeden pro Tebe + vysvětlivka
Jetel plazivý, lidově jetel bílý, plaňák – vytrvalý nízký plazivý jetel, ten nejobyčejnější, bílé květy zespoda hnědnoucí.
Jarmila Moosová Kuřitková
30. 10. 2008
Cestovní deníček? To básnířka vytáhla ze šuplete či dolovala ze zarytých vzpomínek? Dobře napsáno, odpozorováno.*Neroušek zdraví Vesuvanku.*