Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePříchod babího léta
21. 11. 2009
16
16
2889
Autor
Vojtěch Egon Svratkin
Déšť za okny tepe životem
a já teď nemůžu dál spát
Pojď, poběžíme ven, k lesu, na kopec...
Nad město, kde se kapky hádají se stromy,
aby se zítra mohli usmířit a zase se milovat. Itálie...
Bijí podzimní listí do tváří,
slzy kapou k zemi a lesklé mokré modřiny zůstávají.
Vítr cuchá trávě nažloutlé vlasy zestárlé strachem
kam se poděl zbytek dlouhých dnů
Nikdo o nás neví
Vítr cuchá i tebe a mě
A rozvášněný déšť rozdává rány do všech stran...
Dost! Chci vidět hvězdy!
Nikdo mě neposlouchá. Tohle není svět lidí...
Svou hvězdu si získáme!
Jako dva blázni foukáme do mraků
Smějeme se a poskakujeme po vrcholku kopce
S tváří nebojácně nastavenou větru
A bradou po vzoru starověkých hrdinů vystrčenou vstříc všemu tomu
dnešnímu šílenství
Vítr po chvíli utichl a zaraženě zůstal na místě
sledujíc co to provádíme
I déšť si uvědomil, že tu není sám
a raději se nenápadně vytratil
Rozcuchaná tráva a plačící stromy
usnuli vyčerpáním
Zůstali jsme tu jen my
Dva blázni
A touha vidět hvězdy...
...
Mraky jsme rozehnali chvíli před rozedněním
Unavení, mokří, zadýchaní
jsme tiše stáli a pár chvil žili tím pohledem
na poslední ranní hvězdu
než ji paprsek probouzejícího se slunce sebral z oblohy
a vložil ji do truhly společných vzpomínek
...
Už vím, proč po silných deštích bývá ráno modré a nadějné
A když vstávám, jdou někde dva lidé ulicemi
unavení, mokří, rozcuchaní a špinaví
spát s hvězdou pod polštářem
a já teď nemůžu dál spát
Pojď, poběžíme ven, k lesu, na kopec...
Nad město, kde se kapky hádají se stromy,
aby se zítra mohli usmířit a zase se milovat. Itálie...
Bijí podzimní listí do tváří,
slzy kapou k zemi a lesklé mokré modřiny zůstávají.
Vítr cuchá trávě nažloutlé vlasy zestárlé strachem
kam se poděl zbytek dlouhých dnů
Nikdo o nás neví
Vítr cuchá i tebe a mě
A rozvášněný déšť rozdává rány do všech stran...
Dost! Chci vidět hvězdy!
Nikdo mě neposlouchá. Tohle není svět lidí...
Svou hvězdu si získáme!
Jako dva blázni foukáme do mraků
Smějeme se a poskakujeme po vrcholku kopce
S tváří nebojácně nastavenou větru
A bradou po vzoru starověkých hrdinů vystrčenou vstříc všemu tomu
dnešnímu šílenství
Vítr po chvíli utichl a zaraženě zůstal na místě
sledujíc co to provádíme
I déšť si uvědomil, že tu není sám
a raději se nenápadně vytratil
Rozcuchaná tráva a plačící stromy
usnuli vyčerpáním
Zůstali jsme tu jen my
Dva blázni
A touha vidět hvězdy...
...
Mraky jsme rozehnali chvíli před rozedněním
Unavení, mokří, zadýchaní
jsme tiše stáli a pár chvil žili tím pohledem
na poslední ranní hvězdu
než ji paprsek probouzejícího se slunce sebral z oblohy
a vložil ji do truhly společných vzpomínek
...
Už vím, proč po silných deštích bývá ráno modré a nadějné
A když vstávám, jdou někde dva lidé ulicemi
unavení, mokří, rozcuchaní a špinaví
spát s hvězdou pod polštářem
16 názorů
Já nijak nezbožňuji dlouhé věci, ale tohle se mi líbí - je v tom nestrojená jednoduchost a denní poezie. Vůbec nejlepší je závěr. Paráda...
Richard Hrob
10. 06. 2012
Čekal jsem nějaký sex horoucí dle názvu. Babí léto ověšený jak vánoční smrček.
-Dva blázni- no, budiž obrazům papír lehký
nicméně tohle se mi líbí, ale /taky/ jenom tak nějak občas - sem tam mi tam připadá navíc přílišná obecnost /tohle není svět lidí, třeba/ a zaměřenost na sebe, která se mi v takovémhle textu příčí - ten noční dejmetomu útes si představím i /spíš/ bez toho, abys mi dvakrát opakoval, že jste "blázni", pane egocentrický.
ale jinak se mi to líbí, představu to ve mě vyvolalo /kromě toho, že ten závěr je debilní, nemůžu si pomoct:)/
No já nevím, přijde mi, že někdo se tu jen baví. Ale i humor je životu zapotřebí a že je někdy černý, s tím se někdo narodí, a v podstatě asi není zlý.
Ale možná vidíme stejně některé věci, poezie má hodně podob, no mně ta tvá je blízká, to je fakt.Mám ráda ty věci co evokují obrazy , slova a spojení, která mají význam a básničky , které buší v srdíčku.
Vojtěch Egon Svratkin
12. 03. 2010
Ano. Jsme možná oba citliví lidé, s fantazií a touhami...A podobnými sny :)
Vojtěch Egon Svratkin
12. 03. 2010
Tak tohle přečíst a pak snít, nebo raději prožít? Opravdu pěkné. A mně se líbí máloco...*
Moc pěkný! Trošičku na mě roztahaný, ale pořád je délka fajn :-) Líbí se mi ten nápad a ta zasněnost. Tip!