Hádka

Pavlína chce doříct svůj vítězný agrument, ale já vytahuji svou pětačtyřicítku s dvěma náboji v bubínku, zmrzl jí úsměv na tváři.

Říkám: "jsou tam dvě kulky."

Její odpověď: "Takže to chceš ukončit takto?, kvuli tomu, že bych vyhrála hádku?" "Bohužel"

"Dvě kulky? Vždycky jsem věděla, že si romantik"

Bum Bum

"Došly ti argumenty, co?"

A karolína, arbiter této hádky,jež měla být tou poslední, a jak už víme taky byla, přihlížela a měla rozsoudit kdo vyhrál v hádce, jestli je lepší alien shooter nebo zombie shooter. Po tom pro některé neblahém, pro některé vítězném incidentu zůstala stát s lehkým úsměvem na tváři a pohledem na vítěze. Ten jí věnoval svůj ironicky vítězný pohled.

Arbiter se zeptala: "A to má být jako co?"

Těsně před tím, než se vytratil poslední zbytek otazníku ucítila na levém rameni lehké poklepání. Otočila se a srdce se jí na chviličku zastavilo, stála tam ta nejškaredší ženská, co kdy viděla. Těžko ji popsat, protože pro každého vypadá jinak, Karolínina představa bylo něco jako Polednice v důchodu. O půl hlavy větší, vyzáblá, s propadlými tvářemi a úplně nahá. Bradavky seschlých ňader jí hrály na žebra jako na xylofon. Po tom neslyšném okamžiku, kdy se karolína opět nadechla, uviděla ženinu seschlou ruku jak se k ní blíží z prava. Nestihla zareagovat a na tváři se jí objevil rudý otisk, vypadal jako červený rentgenový snímek. Žena jí odpověděla: "Realita, pičo"