Už nevěřím na zázraky

Slunce se sklonilo k obzoru,

dětství spí dávno na marách,

za bezstarostností jsem zavřela závoru,

ze snů zbyl jenom prach.

Už nevěřím, jak dřív,

že zázraky se dějí,

na pramenech koňských hřív

já přišla o naději.

Kde bývala oáza citů,

dnes najdeš jenom prach,

já stáhla se ve svou ulitu

a sama bloudím v tmách.

Rozplynul se v mlze

dávno ztracený ráj,

vzdušné zámky a středověké tvrze

z legend, co opřádají ten kraj.

Chci vrátit se do té končiny,

kde nezní dětský pláč,

kde není místa pro zločiny

a víš, kdo je co zač.

Chci znovu snít a mít víru,

že vše se může stát,

to v sobě musíme najít sílu

za dobré věci bojovat.

Já už znám ale jenom stíny,

minulých trápení přízraky,

každému prý melou boží mlýny,

já však už nevěřím v zázraky.