Masochismus

Šukáte, i když někoho milujete a jste s ním? 

Udělám takovou svou malou, otevřenou zpověď. Kdysi dávno, jsem byla zamilovaná. Dá se říct, že hodně. Vážila jsem si toho, že mám někoho kdo mě má rád, kdo mi pomůže a takové ty hlouposti, však víte. Člověk si už pak ani moc neuvědomuje, co má a přestává si toho vážit. Taky jsem přestala. Mít tu důležitou "jistotu". Měla jsem jí. Měla sem oddaného přítele a já si mezitím chodila "užívat" jinde. Večeře, kina, sex. Hodně sexu. Do týdne tak 4x sex s někým jiným. Teď jsi příjdu odporná. Tehdy jsem si nepřišla. Nevím, jestli jsem při tom ještě byla zamilovaná. Jestli jsem při sexu s někým jiným, myslela na to, co teď asi dělá má "láska". Ne. Byla jsem bestie. Nenasytná bestie, která toužila mít víc než ten, s kterým trávila život. Nikdy se na to nepřišlo. Nebo možná ano a proto to pak byly jen hádky, zlomený nos a bezcitný sex. Pak, jsem byla oběť já. Vydržela jsem to pár měsiců a byl konec. Konec mé dvouleté nevěry. Myslela jsem že se změním, ale ne. Podřezání žil. Proč ? Proč, když jsem dva roky žila ve lži. A další sex. Spousty alkoholu, párty a sexu. Bylo to ještě horší. Utápění v citech a vině. A když už jsem si myslela, že jsem se změnila, zase jsem to pokazila. A pak už se na to přišlo a nešlo to zachránit. A bylo to jedno. 

A pak, jsem potkala někoho, kdo mi stál za změnu. A já byla jako vyměnená. Vše bylo tak růžové a krásné. Tak zamilované a laskyplné. A já veděla, že ho nikdy nepodvedu. Veděla jsem to od začátku. Veděla jsem, že dotek někoho jiného by mě zabil, zničil. Když se rozhodnete někoho nepodvádět a mít krásný a věrný vztah je to dokonalá sebevražda. Zničení. Ale když máte pocit, že to stojí za to, jdete do toho. Jdete do toho a věřite v to. Já tak moc věřila. A byla věrná. Změnila se a očekávala to i od svého partnera. Dala mu to nejdůležitější co jsem měla. Veškerou důvěru a lásku, věrnost a oddanost. To, co jsem nedala nikomu. Proto to teď, tak moc bolí. Vím, co dělá. Už vím, jaké je to cítít se tak daleko a nedůvěřivě. Vím, jak moc musel někdo trpět kvůli tomu, co jsem dělala. Kolik slz denně propláču a kolik umělých úsměvů vykouzlím.  Už vím, jak moc těžké je žít ve lži. A co je nejhorší ? Že v tom dobrovolně pokračuji. Svůj život už jsem obětovala.