dočístec

už jsou tak zvyklé na utrpení

že když jim drnknou mollový akord

omšelé duše zaúpí všemi brzdami

DOST! LÁSKY!

kteréž jsme nikdy nedostaly

stále v tom očekávání vězíme

kdy už se vynoří příruční spasitel

s čerstvými doušky                   přístupových         hesel k ráji  !?

od noci bloumám

-trosečník v prázdném pekle-

dušičky které naposled přebraly

lesky svých drahokamínků

již opilé bídou míří vzhůru k správným duším

já po nich rozmotávám nedočtené svítky

dopisuju hesla čistím kotle        vymetám a větrám

marnost nad marnost a smrádek neštěstí

nakonec ukládám i svou svatou pýchu

na dno láskavé pandořiny skříňky

chtěl jsem se vzdát všeho co jsem chtěl

a toho jediného se stále neumím a nechci vzdát

tak zůstávám sám sebou napořád