Co by kdyby Sněhurka nesnědla otrávené jablko

Ozvalo se zaklepání. Sněhurka se podívala ven oknem. Venku stála škaredá babice s košíkem jablek. Sněhurce se začaly sbíhat sliny a proto přes veškerá varování trpaslíků vyšla ven.

,,Dobrý den, děvenko, dala by sis šťavnaté jablíčko? Co takhle to hezké červené?" ptala se převlečená královna.

,,Nesnáším červená jablka!" zařvala Sněhurka a vyrazila babce jablko z ruky.

,,Naval mi nějaké zelené!"

,,Ale, ale... mumlala si babka nevěřícně a otírala jablko.

,,Tak co? Sněz si to jablko sama, ty babice, když se ti tak líbí! Ty ho nechceš? Tak to máš smůlu!" zaječela Sněhurka a začala cpát babce jablko do krku.

¨,,Ne, prosím!" vzlykla královna a padla mrtvá k zemi.

,,A mám vystaráno!" zamnula si ruce Sněhurka a vzala košík s jablky dovnitř. Vybrala si jedno zelené a zakousla se do něj.

Najednou byla ještě krásnější než dřív, protože všechna jablka v košíku byla očarovaná, a to každé jiným kouzlem. Sněhurka byla chytrá a proto jablko označila nápisem PRO KRÁSU. Ochutnala ještě pár dalších, po jednom měla dokonce chobot, ale hned potom našla jiné, splaskávací. Všechny popsala a pak čekala na trpaslíky. Když se vrátili, každý zkusil jiné jablko a chválili Sněhurku za to, jak si s babicí poradila. Šmudla snědl zvětšovací a zkrášlovací jablko a byl tak krásný, že se do něj Sněhurka zamilovala. Po pár letech se vzali a žili šťastně až do smrti.