Praha

Praha je náladová žena,

která chodí pozdě spát.

Teprve tehdy,

když dopije všechny své sklenky

a nejistým pohledem přepočítá

rozlité skvrny na koberci,

se jí začnou mhouřit víčka.

 

Praha je mladá žena,

jako dcera třídní profesorky.

Nechává studenty toužit,

protože ví, že jim nedá

žádnou šanci.

 

Praha je les divadel,

kde hrají Zahradní slavnost a Čapka.

Je městem dlaždic a pozlacených fasád,

které se stydí rušit moderní styly kaváren

a neladí k akrylátovým popelníkům tak,

jak by chtěly.

 

Závidím praze krásu servírek lepších barů

i prošedivělého pána, co sedí s taxikáři

a co neměl v životě štěstí.

Zavidím jí milence Nezvala i Hraběte,

co se nabáli mluvit o jejích hebkých bocích

vždy zakrytých sametově šedým obláčkem.

 

Závidím Praze ženský rod- původce krásy.

Závidím schody k hladové zdi a verše,

které na ni pro nešťastnku lásku ulpěly.

Závidím tabák a koření vonící z hospod na ovocném trhu.

Závidím jí noc plnou příbéhů a nedohraných partií šachu

někde za okny kuřáckého klubu.

 

Závidím labutě a závidím platany u nábřeží.

Závidím nebe nad Šárkou a uličky Nuslí.

Závidím hřbitovy v Olšanech a závidím nažky jasanů.

Závidím přízeň dam a mou vlastní nenávist.

Závidím Praze můj návrat domů

a chtíč ji zase navštívit.

---