Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNČB 2015 podruhé
Autor
Lyryk
NČB 2015 podruhé
V neděli ráno vstávají brzy jen osoby po padesátce. Tak se už před časem stalo, že máme chvilku klidu s manželkou při nedělní snídani o sedmé. V tu dobu máme oba jasnou hlavu a tak tam probíráme sporná témata. Někdy prostě mlčíme, protože to je nejúspornější soulad mezi námi. Prostě si se ženou rozumíme.
Mili, dnes mám bohužel problém. No já tě poslouchám. Víš, … naše Milča mi tak trochu hodila jeden vánoční dárek na hlavu. Který? Tu knihu nebo tu knihu? Ty jsi vždycky tak vtipná, ale vážně, mám hodně velký problém. Ukvapeně jsem nahlas řekl, že tu knihu před Mimi uhájím, ... mohu-li ti radit, už jí neříkej mimi, myslím, že už jí to stačilo. No dobře. Mám problém zejména s první básní v té knize „nejlepších básní“. Jistá jistý, zřejmě bez úplné identity, snad autor, Elsa Aids, tam má báseň bez názvu, ale hustou. V jakém smyslu? No, cítím tam jistý deviantní erotismus, možná si to jen namlouvám, nemohla by sis to přečíst?
Její tělo se přede mnou otevírá jako žába. Ruce od sebe, nohy
od sebe, uprostřed vytahané žabí bříško. Dosáhnu všude a bylo by
snadné to namalovat. V dětství jsem namaloval spoustu žab.
Žába má v břiše dělohu, anebo je to spíš rybníček plný kouře. Za
dobu, co na sebe saháme, mám prsty zčernalé jako klacky.
Anebo je to tím, že se jí hrabu ve věcech?
Někdy by bylo lepší mluvit změněným hlasem a milovat se skrz
otvor v lepence.
No jo, je to síla, ale ten komentář je ještě víc na hraně. … Kromě toho je někdy nutné dětství znásilnit, aby výraz získal určitou hloubku. To znásilňované dítě se rozhodně neptá, jestli jeho budoucí milenku neomezí, když se ocitne na místě žáby. A dále třeba. Z tohoto hlediska se nápad nechat si vyhonit ocas skrz otvor v papundeklu velmi podobá básni. I teď mluvím skrz díru. Je to jednoduché, bezohledné, příjemné a ponižující zároveň. Autor s ženským jménem vydal několik básnických knih. Naposledy sbírku Nenávist (2014).
Ukaž! … Chápu, že jsi v šoku. Ale to autor chtěl. Tak mu nedělej radost tím, že se před tím složíš. Copak já, ale dovedeš si představit, že o tomhle vedu rozhovor s Mimi? Ty bys to zvládla? No kdybych musela, snad jo. Mlčíme.
Mně tam víc než ta pornografie vadí to přehrabování ve věcech. Víš, jak to nesnáším. A je to tak ponižující. Proč tím chce šokovat on, to chápu, má prostě problém. Ale že mu na to příznivě reagují čtenáři nebo kritika, to je na pováženou. Prostě se tady prodává hnus. Lidé se chtějí voyaersky ošívat hnusem nad tím, co by skrytě sami asi chtěli prožívat.
Proboha co si o mně myslíš?
Nic špatného, už tě znám. Jakákoli představa, která člověka vzrušuje, není vnitřně špatná, pokud to nevnucuješ ostatním. V partnerství to může i dobře fungovat, ale je to intimní natolik, že by s tím neměl člověk chodit ani ke zpovědi. No a to je jedna z nejlepších básní roku? Já tomu formálně nerozumím, ale obsahově bych to vyškrtla. A je to něčím objevné, nebo to má akorát koule?
Literárně podle mě nula, staví se tu na odiv akorát odvaha k vyjádření velmi osobních představ. Proč ti redaktoři tohle uznávají to je záhada. Sám vydavatel oné sbírky Nenávisti na svých stránkách uvádí, že: Česká poezie touto knihou nachází své monstrum. Co myslíš, že tím vydavatelé a editoři chtějí říct? Źádná metafora? Přirovnává ženský objekt k žábě a to je tak všechno. …
Mohl bych třeba slepit ty stránky, abychom se k tomu nemuseli vyjadřovat. Tím bys jen zvýšil její zvědavost. Hmm … co když už to četla? Možná se tomu bude sama chtít vyhnout. Nejspíš to tak dopadne. Ale to pak nemohu dokazovat, že je ta báseň špatná. Myslíš, že tohle čtou ti redaktoři svým dětem? Nebo jim to koupí do knihovničky, aby věděli, zač je toho ve světě loket? V té knize se nikde nevaruje, že je vhodná až od 18ti. Kdybych si nepřipadal jako šašek, tak bych to nejraději zakázal. Až si to přečtou učitelky, rozhodně ji do výuky nezařadí. ...
A co to vlastně znamená, když někdo nazve publikaci Nejlepší české básně 2015 a vydá ji s podpůrnou dotací ministerstva kultury? Není to náhodou vládou podporovaná kultura? Kultura umožňující nějaké perverzní mysli mne jako čtenáře donutit, abych se musel zabývat sexuálním obsahem, bez varování a v době kdy to nepovažuji za vhodné a přirozené. Publikaci dotovanou ministerstvem kultury a vydanou renomovaným nakladatelem považuji jaksi automaticky za bezpečnou. Umístění autora na první místo antologie ještě umocňuje důležitost redakčního postoje, dávají na to důraz, štempl. Ale obsah donutí desítky rodin zvažovat, zdali je současná poezie vhodnou součástí čtiva pro mládež. O tom, kdy budete muset probrat sporná a nepříjemná sexuálně perverzní fakta se svým potomkem rozhodli za vás dva senzacechtiví editoři. Copak je umění říci druhému, ostatním, veřejnosti cokoliv nevratně hnusného? A lze to omluvit nějakým údajně esteticky zajímavým odcizením? A může v takové antologii být rubrika jako ve veřejnoprávní televizi, kde se erotika může objevit po 22-té hodině?!
Ty se vážně rozčiluješ, uklidni se. Tahle panika ti v rozhovoru s dcerou nepomůže.
No ještě ty mi pověs na nos, že mám nějakou falešnou morálku!
Ale já…
Trvám na tom, že naše dcera má nárok na svoje vlastní romantické okouzlení. Na problémy má celej život před sebou!
No vždyť já vím, uklidni se, neztrácej nervy. Ona to stejně musí nějak zvládnout sama. Jako psycholog ti uznávám právo se zlobit a dokonce je to pro tebe pozitivní, ale neměl by ses zlobit na mě.
Se přeci nezlobím na tebe. Ale vypadá to tak! …
Dobré ráno, nemáme tu náhodou teplý čaj? Náhodou máme. Tak jak jsi tati daleko se čtením, vidím, že to sebou nosíš i ke snídani? Chmm, přečetl jsem hned tu první věc a je, jak bych to řekl, chmm … Hnus? Ano, hnus, v tom si tedy rozumíme? Rozumíme, tati. Vezmu si čaj do pokoje. Moc jsi toho nesnědla a co máš dneska v plánu? Já nemám čas, jedeme s Jardou na výlet, už za hodinu a já nevím co na sebe. Chmm. Tak snad budeš na oběd? Nevím. Tak na večeři? Nevím. No na večeři budeš! Tak jo.
No vidíš, jak jsi to zvládnul. Ale byly to nervy. Jsem směšnej? Jsi, ale je to roztomilé.
…
No, stejně mám ještě chuť posekat kopu dříví. Zatracenej svět, kam se žene? Aids je prohlašovanej za hlasatele novýho posthumanismu. Nic novýho! Takovejch tu bylo a stále se vrací. A Kristus, jenom ten se ne a ne vrátit. Jak to tady mám sám s tou svojí falešnou morálkou sám zvládat.
No vidíš, kdy jsme se takhle od srdce spolu zasmáli? (… to dříví by bývalo bylo príma.)
12 názorů
Zrovna včera dávali, kurva, na Vltavě obsáhlý Rauvolfův výcuc z Burroughse dopoledne! Hajzli! Za naše komisionářské...daně!
mně připadá tělesnost básní E.A. jen jako první vrstva sdělení, a nikdy jsem v nich neviděla nic šokujícího. hodně na mě působila jejich semknutost, stísněnost prostoru ("tma je plná větví"), který přitom (jakkoli je uzavřen do těla) otvírá "jiné světy", jiné způsoby čtení, a zároveň se provrtává do nitra okamžiku, bezohledně ke čtenáři i k sobě. a většinou mi to připadalo velmi pečlivě vystavěno. třeba Trojjediný prst považuju za výjimečnou knížku.
spíš si říkám, že jestli mi něco na některých z jeho básní vadilo, tak snaha dovést ji k pointě (snaha "zaseknout se"). což v této básni není, tam to končí nevyhnutelně. samozřejmě je dobře, že to kdekdo vidí jinak.
Z mého pohledu z toho Lyryk udělal sekanou - a právem. Těžko mne může někdo púpovažovat za prudérního starce, ale to hle je fakt za mantinely - nejen za jedním. Vkus (spíš nevkus), estetika (spíš nedostatek estetiky), egocentrizmus, narcismus (snad jen ten literární), samolibost, pohrdání slušností, ono to má nakonec společného jmenovatele. Je ale pravda, že AIDS jednu věc dokázal a to navzdory všemu a všem: dát hnusu jakýsi literární nátěr. Spolu s Lyrykem pak uvažuji nad úrovní dnešní literární kritiky...
Prosím pěkně, někteří bratři písmáci se rozplývají nad prošahanou žábou, ale nemáme snad v našem kroužku bratra Radovana, jenž vlastními chodidly prošlapal stezku až k análnímu věněčku, daleko za jakékoliv žabí vyšetření? (A samozřejmě nemohu nezmínit svůj co nejskromnější příspěvek, v němž jsem si nešťastně „ustřihl čůráčka“.)
Nechávám-li se už strhnout k diskuzi o textu, pouze v uvozovkách ovšem, nezapomínejme, že Petr Borkovec miluje, když se v básni objeví zmínka o tom, že by někdo něco dokázal namalovat. (viz jeho heraldické: „Olga Karlíková by to nakreslila“). A vůbec básně o zvířátkách, o hmyzu, o motýlech a ještěrkách atd. Cítím až sem, jak arbitrovo poetické srdce zatlouklo, když se to všechno sešlo na několika řádcích. A k tomu vždy podmanivý motiv ruky. („Jdi s tou stříbrnou rukou k doktorovi / nebo ti budu každý den volat a říkat / jdi s tou stříbrnou rukou k doktorovi.“).
vidím, že nesjem sama, kdož modernímu způsobu psaní nerozumí a v některých případech raději ani rozumět nechce...
ten konec je moc milý, :-) je to fakt někdy dost těžké mluvit s dětmi o takových věcech. careful má sice pravdu, že na internetu se dá najít vše, ale něco se tam dá i zablokovat, takže se dá leccos i oddálit.-( Jinak literární kritik nejsem, věci se mi líbí pocitově a zmiňovaná báseň mi opravdu přijde jako kousek hnusu. Ale ty jsi o tom napsal hezkou úvahu:-)
Si myslím, že s tím jménem a nějakým fešným obrázkem kosočtverce na titulce, bude ten autor slušně prodávaný, protože to jsou věci, co budí pozornost... což v dnešní době rovná se dobrý autor:D, ať už píše, co chce.
Tohle pro mě už nebylo tak dobré jako první část, ale spíš z toho důvodu, že už jsem věděla o co zhruba půjde...jinak mi ta starost rodičů o dceřinu újmu připadá až směšná v době, kdy na youtubu uvidí soulož se žábou přes lepenku i na videu...
Elsa Aids je fenomén,který se v NČB vyskytuje už delší dobu.
Já s její nevyhraněnou identitou žádný problém nemám,zatím se mi
ani jedna její báseň "nelíbila"(jen těžko se může někomu líbit),ale
kladu si otázku,proč tahle bytost oslovuje tolik literárních kritiků.
Kladu si otázku,jestli třeba nejsem příliš otrlá nebo málo citlivá,
když tyhle básně beru s nadhledem jen jako (z mého hlediska ne -
povedené)literární útvary,zatímco může jít o citovou výpověd´
kohosi "z jiné planety". - Možná bych tomuhle fenoménu měla věnovat
víc pozornosti. - Donutils mě o tom přemýšlet,Lyryku a za to tip.
Děcka, holky písmáci, tahle debata ujíždí. Dokonce až někam k druhému příchodu… :D. Věnujme, prosím, pečlivou pozornost hlavně prvnímu řádku. Tam tkví těžiště pozdějších diskuzí. Nikoliv co, nýbrž kdo. Vždyť básně jsou každý rok nejlepší, už jsem to říkal, ale jména se mohou změnit. Samozřejmě ne vaše jména, protože z amatérů tam nikdy nikdo nebyl, a pokud ano, tak leda pod svým profesionálním pseudonymem. Nějaká profesionální fretka, která se mezi námi pohybuje rádoby inkognito. A možná jich je víc…
No nic, chtěl jsem mluvit o něčem jiném. Chápu, že někteří z vás mají určitý pocit křivdy. Dřete rytmus, listujete slovníkem synonym a neobvyklých spojení, vypalujete do databáze svoji duši a ejhle – ono to nestačí. Udělali jste, co jste mohli, a nějaký, nějaká Elsa Aids vás předběhl/a. A proč? Protože nemáte „prsty zčernalé jak klacky“ od sahání do žáby… Vidíte, jak málo chybělo. Jenže to málo udělalo hodně. Teď si asi říkáte: no jo, kdybych věděl/a, že se tohle bude počítat, tak na to taky přijdu. Jenže jste na to nepřišli, a vono je pozdě. Neplakejme proto nad rozlitým mlékem, nerozmatlávejme kaluž vlastními slzami, slinami a kdovíčím dalším. Letos jsme prostě prohráli, ale co za rok? Zas přece budou nějaké nejlepší básně, a zase je bude muset někdo napsat. Nebo se to píše samo? Rozhodně ne. První řádek bude vždy obsazený – dívejme se proto tam, kde se jednou objeví naše nezaměnitelné jméno, a nemučme se už porovnáváním dalších řádků, které jsou s našimi tak krásně zaměnitelné. Ovšem až na ty prsty – jenže upřímně: chtěli byste vyměnit svou těžce vydobytou životní rovnováhu za zčernalé prsty? Já ne. A to vám říkám jako bratr písmák, jako holka a jako profesionál na jedné noze. Buďme rádi!