Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte senikdy nebudu sytá
Autor
atkij
ráno klíněné sluncem
rozostřuje oknům úhly
těžkne
mědí a zlatem
ruce poutá zdotýkaným tichem
oči sběrači kovů
předobraz nebe - březové vlasy
jediný pohyb rozrážející zdánlivou statiku
jen ze své podstaty listu ve větru
trhám se za ní z kořenů
svlékám fyzické vlastnosti
existuju?
a kde?
kde?
*
druhá strana krasohledu
nekonečností k big bang
vejcím staronových zákonů
záklonů klonů předklonů
abstraktností možností dozvědět se
jak to s námi doopravdy
čeho součástí
kdo kdy rozehrál první set
co znamená slovo
raketa
relativní
tajemství
a kdo máchnul kouzelnou hůlkou
paprskem pružným a zároveň pevným
k p(r)omíchání cyklu soustav
na jeden talíř jedné země
o který tence cinkneš nehtem – postavíš horu
vyryješ – pustíš řeku
drnkneš a zazní teorie strun
ujíš definic filozofických tézí
hypotetických objevů
jako míchaná vejce s krvavou tečkou
nikdy nebudu sytá
*
víčka na půl žerdi
za nimi titěrný vesmír
mrkací panenky
na řasách vlaštovčí křídla
*
neprobouzím spáče
je sobota
sluchátka šustí nedělní poezií
beze jmen tváří
proč vědět jak vypadá básník?
stačí slova a hlas v kraji hlasivek
labyrintu měst jeskyní řečiště krve kuchyňské linky
zvláštních mouder otevřených point
vibrující v halách hlav
semafor bliká stop stav serotoninu
nadstav testosteronu
nikdo neváže
a láska není téma
cukrú cukrú ironie živůtku života
oslaď kafe pro ten můj vesmír
novou kostkou poezie
přestože jeho sluncem
je pouze měkký beztvarý
nickaminek
ale to už je jiná báseň
stejně jako ta
v níž se probouzíš
u kříže cítím jemný a naléhavý dotek
a existuju
tady
a
teď
34 názorů
Achatinní princ
12. 07. 2018Parádička. Nejde neocenit./*
Stárnoucí vlk
02. 07. 2018Egil to vystihl
Vlasy bříz a trhala život plnými hrstmi - to mě včera napadlo při trhání višní :-) a nevěděla jsem, k čemu to patří; teď najednou čtu: březové vlasy a nikdy nebudu sytá
díky za tvé provedení malým i velkým vesmírem, něco nad námi asi fakt musí být, když lidi trápí tak podobné myšlenky
Úplná poéma. Cítím tvé velké přetlaky, schopnost i touhu básnit.
Ale víčka se mi líbí stejně nejvíc
nedělej žádnou redukci! čtu potřetí, furt lepší a lepší... nechej ten proud téct, řinout...
Nejvíce se mi líbí první oddíl a pak ta část začínající slovy "neprobouzím spáče ". Tip.
Na několika místech bych ubral, nikoliv celé verše, ale slova. Také rozjezd v první sloce mi přijde těžkopádný a trochu i zbytěcný, pak to ovšem nabírá grády, dokonce se pouštíš na tenký led zásadních existenčních úvah, ale musím říct, že mi tam sedí, že jsi tak učinila s vkusem a že oceňuji tu odvahu. Poslední část je prostě krásná svou zpovědí a vytváří uvěřitelný protipól střední části a současně je jejím vyústěním.
Jeff Logos
10. 06. 2018Tak to je špička, pěkné a výstižné.
Soubor tří básní/možná je jich i víc:-)/ - v první se mi nejvíc zamlouvá nálada rána -
předobraz nebe - březové vlasy
jediný pohyb rozrážející zdánlivou statiku
jen ze své podstaty listu ve větru
na jeden talíř jedné země
o který tence cinkneš nehtem – postavíš horu
ve druhé - svět viděný "z kuchyně" - obyčejný, ale intimní a moudrý pohled
stačí hlas v kraji hlasivek
labyrintu měst jeskyní řečiště krve kuchyňské linky
ale těch krásných míst je tam mnohem víc... ženský názor i um básníka mne oslovuje, dojímá, Jitko