Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNA SVAHU VESUVU
Autor
vesuvanka
NA SVAHU VESUVU
Tento obrázek, namalovaný jen zpaměti v jednom hotelu ve Florencii, je ze dne 12. června 1998, kdy jsme se s dcerou vracely z cesty po italských vulkánech. Byla jsem tehdy doslova nabitá úžasnými zážitky a dojmy z návštěvy sopek, a tak jsem musela ještě na území Itálie alespoň jeden z těchto dojmů vyjádřit barvami, dokud byl žhavý. Bylo to naše první setkání s Vesuvem. Když jsme odbočily z úzké mětské uličky a po levé straně uviděly úžasnou divokou sopečnou scenérii, věděly jsme, že to je ta správná cesta, vedoucí k vrcholu legendárního vulkánu.
Ono totiž nebylo jednoduché tam vyjet, i když se Vesuv ve městě Torre del Greco majestátně tyčil přímo nad námi. První odbočka stoupala po silničce krásným piniovým hájem. Zmocnila se mě euforie - pinie a Vesuv k sobě patří! Připomněla jsem si starou pohlednici Neapolského zálivu s pinií a Vesuvem, která mi učarovala už v dětství. Po několika minutách jízdy jsme narazily na závoru s cedulí PRIVATE, takže to nebyla správná cesta. Vrátily jsme se na hlavní silnici a na další odbočce znovu vyjely nahoru a za chvíli skončily u RISTORANTE VESUVIO s ohrazenou terasou, dál se nedalo jet. Zklamány se opět vracíme a uvažujeme, jak se správně nasměrovat.
Napadlo nás, že tady snad má všechno název Vesuvio, a že budeme muset hledat směrovku na "vulcano Vesuvio." Jely jsme pomalu a při nejbližší příležitosti se zeptaly jednoho pána, který nám ochotně poradil. U správné cesty byla nejen směrovka, ale i piktogram kráteru s postavičkou nad ním. Konečně! Stoupaly jsme strmou úzkou uličkou, kde auto jen taktak projelo mezi domy, a pak odbočily na cestu, o níž jsem psala výše.
Velké a malé kusy lávy, která se tu kdysi valila dolů, proměněná ve studené kamení, je zvěčněné bouřlivé drama, je to jedna z mnoha kapitol dějin Země. Láva, z níž teď tryská bohatý život. Tehdy jsem poznala jen proslulé kručinky, další rostliny byly pro mě velkou neznámou a podařilo se mně je určit později. Byl to impuls nejen k namalování obrázku, ale i ke studiu květeny dalších vulkanických krajin.
akvarel
31 názorů
bestye, těší mě, že Tě moje díla Vesuv natolik přiblížila, že máš pocit, jako bys tam byla. Děkuji za zastavení a milá slova :-)))
Nikdy jsem u Vesuvu nebyla, ale jakoby se - díky Tvým dílkům - stalo. Moc děkuji za zprostředkování. *
Nami 99 a Marti,
potěšily jste mě svojí návštěvoi a milými slovy, děkuji :-)))
Marti, mám radost, že jsem vyvolala Tvoje krásné vzpomínky na Vesuv. Já teď sleduji Vesuv na internetu a fascinuje mě vegetace, která od doby, kdy jsme tam s dcerou byly, "poskočila" k vrcholu a některé rostliny sestupují i do kráteru.
tak přesně tak jsem to viděla i já, co máš na tom krásném obrázku, probudila jsi ve mně krásnou vzpomínku, asi budu muset provětrat fotografie, už je to dávno, co jsem tam byla, myslím, že jsem neměla tenkrát digifoťák, ***
Marcelko, zdravím Tě a děkuji za milá slova :-))), ale obdiv si nezasloužím, mám hodně vyhraněné zájmy a jsem jen amatér.
Marcela.K.
12. 05. 2019Jani, jsi obdivuhodná :-)
Honzo, děkuji za zajímavou informaci. Hans Christian Andersen také pěkně kreslil a kresbami doplňoval své Zápisky z cest. Škoda, že u nás nebyly vydány. Podařilo se mně najít několik Andersenových kreseb z Itálie, na nichž je i Ponte Vecchio ve Florencii, Thorvaldsenův dům v Římě, pohled z hotelu Luna v Benátkách. Obrázky jsem přidala ke svému dílu "H. Ch. Andersen a Itálie":
http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=476304
Růženko, zdravím Tě a děkuji za milou odezvu :-))). To jsi měla s počasím při výstupu na Vesuv smůlu. My jsme s dcerou měly slunečno, ale Vesuv jako nejvyšší hora oblasti Neapolského zálivu "sbírá" mraky. Pozorovaly jsme to z Pompejí, jak se vrchol hory postupně ztrácel v mracích, které houstly, a pak se rozpršelo, ale v Pompejích to byl mírný a vlahý deštík. Na Vesuvu mě zaujal nejen pohled na Neapolský záliv, ale především pohled do kráteru a na jeho stěny, a květena. Škoda, že se nedá kráter obejít celý. Byl by to zajímavý pohled z druhé strany.
Jano, trochu odbočím. Hans Christian Andersen byl velký znalec Itálie a zejména Říma. V římské proslavené kavárně Café Greco, jen malý kousek od Španělských schodů, se seznámil blíže i s vynikající anglickou básnířkou Elizabeth Browningovou, autorkou nádherných "Portugalských sonetů." Já Itálii a její historii přímo miluji.
Jano, je to krásný obrázek jako všechny tvé.Já jsem na Vesuv šla pěšky za deště a nepohody.Nejvíc mě obšťastnil pohled na neapolský záliv.
Jardo, máš pravdu, je to vášeň a možnost objevování na celý život, které mi bohatě nahradí to, co je pro mě nedostupné. Děkuji za zastavení a milou odezvu a zdravím :-)))
Honzo, fialko, Romane a Peter,
mám radost, že jse zastavili, děkuji za milá slova a zdravím :-)))
Honzo, asi budu za barbara, ale jmenované památky jsem nenavštívila. Viděla jsem fotky, ale ty davy lidí a na všechno fronty mě odradily. Pro mě by to nebylo, mám od dětství problém s kyčlem a následně s páteří, takže nevydržím dlouho stát či postávat. Lepší je chůze střídaná s posezením, třeba jen na kameni, a tato možnost na vulkánech i v Pompejích byla. Památky si prohlížím na fotkách , shlédnu dokumentární filmy a ráda si o nich něco přečtu. Se zájmem jsem si přečetla i Tvoje krásně napsané podrobné cestopisy, doplněné historií - měla jsem pocit, jako bych tam byla. Florencii pěkně popsal i Hans Christian Andersen v příběhu "Bronzový kanec". Spisovatel procestoval celou Itálii, zamiloval si ji a děj některých pohádek situoval do italských měst.
To není hobby, to je vášeň... šťastný ten, kdo je takové vášně schopen - objevuje něco celý život... a nahradí mnoho věcí nepřístupných...
Karpatský knihomoľ
09. 05. 2019hrejivé - od lávy i človečiny
V textu mě zaujala zmínka o Florencii. Tvá záliba ve vulkánech a květinách je jasná a obdivuhodná. Když si ale byla v té nádherné renesanční Florencii, jestlipak sis také prohlédla některé památky. Santa Maria del Fiore se zvláštní Michelangelovou Pietou, nebo Piazza Signoria s palácem Uffizi a Davidem. Anebo Ponte Vecchio.
Docela si dokáži představit, jak spolu lezeme na Vesuv a já poslouchám tvůj výklad. Příjemná představa.Tento kout Itálie jsem už nestihl.
Evi, Karle, Irenko a Luboši,
potěšili jste mě svojí návštěvou a milými slovy. Děkuji a zdravím :-)))
napadlo mi, ako by sa svet zmenil, keby mal každý človek takú iných obohacujúcu vášeň, ako Ty