Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSTROMBOLSKÉ ERUPCE
Autor
vesuvanka
Dnes se vydáváme lodí ke Stromboli, nejseverněji položenému ostrovu vulkanického Liparského souostroví. Míjíme Vulcano, Lipari, Panareu a další ostrovy. Na pobřeží Lipari nás zaujme lom téměř bílé pemzy. Obdivujeme skalní útvary, vystupující z moře a připomínající vztyčené prsty kamenného obra. Nevím, kam se mám dřív dívat, aby mi nic neuniklo, loď pluje dost rychle. A zase ta úžasná paleta barev. Ještě chvíli a na obzoru se rýsuje silueta kuželu s bílým obláčkem, který občas na chvilku zrezaví...
Stromboli je stratovulkán, tyčící se do výšky 924 m nad mořem, ale základnu má asi 2000 m pod hladinou moře. Unikátní je svou stálou mírnou činností. Přibližně ve čtvrt až půlhodinových intervalech vyvrhuje z kráteru žhavé kamení, které padá zpět do kráteru a do jeho nejbližšího okolí. Tyto erupce, nazvané strombolské, vytvářejí za tmy úchvatné přírodní ohňostroje. Proto je Stromboli také nazýván Tyrhénský maják. Turisté podnikají noční výstupy ke kráteru - samozřejmě pozorovat mohou z určité bezpečné vzdálenosti, jinak hrozí zásah kamenem.V době, kdy jsme s dcerou Stromboli navštívily, bylo možné vystupovat k vrcholu individuálně, v současné době je povolen výstup jen s průvodcem. Stromboli čas od času vyvrhuje čedičovou lávu, která padá ze severozápadního strmého svahu přímo do moře. Výjimečně vyvrhuje větší množství popelu, naposledy v únoru 2007.
Strombolské erupce jsou nejmírnějším typem erupcí, časté jsou u Etny, ale i dalších sopek - například Ključevské a Tolbačiku na Kamčatce, Sakuradžimy v Japonsku, Agung na ostrově Bali, Merapi na Jávě, Yasur na ostrově Tana Vanuatu v Jižním Pacifiku, Erebusu na Antarktidě, Popocatepetlu a Colimy v Mexiku, Arenalu v Kostarice, Pacaya v Guatemale... Některé vulkány se probouzejí po delší době právě strombolskými erupcemi, po nichž následuje vyvržení popela a lávy.
Bolestný výkřik
z hlubin
chvění země
vyšlehl oheň
a s ním
tisíce hvězd
vzlétlo k nebi
na zem se vrátilo
černé kamení
Ohnivá řeka slz
tiše šumí
a zvolna hasne
její žár
Kámen vydaný
na pospas
chladným živlům
mění svoji tvář
Otevřena náruč štědrá
domov nového života ...
akvarel z roku 1997
28 názorů
Marti, mám radost, že se Ti líbilo, děkuji za přečtení a milá slova :-))).
líbilo, jako vždy, ty sama jsi živel, tak máš ráda ty kamenné živly :_)) *
Marcelko, děkuji za zastavení a milou odezvu :-))). Kde budeme, až nebudeme, to je otázka, na kterou nikdo z nás nezná odpověď.
Marcela.K.
22. 06. 2019Miluju moře a nebe... ty mě fascinuješ svojí láskou k vulkánům... říkám si, co bude - kde budeme, až nebudeme?
Alice, děkuji za za přeščtení a milou odezvu :-))). Hudbu skupiny Stromboli jsem moc neznala, nechodila jsem na koncerty a v rádiu ji hráli málokdy anebo jsem měla na ni smůlu. Poslechla jsem si píseň Košilea, na niž mi poslala odkaz Entropia a píseň se mně líbila.
Silene, děkuji za přečtení a milou odezvu. Těší mě i Tvůj zájem o další díla :-))). I Tobě krásný den :-)))
Sopka Stromboli se mi líbí,ale skupina Stromboli taky nebyla špatná.
Tip i za básničku.
Krásný den, Jani,
opět jsem si moc ráda přečetla, tvé obrázky opředené reportáže mě nesmírně baví. Vždy se těším na další příspěvek!
Irčo, Entropio, Liduško, Luboši, Karle, dievča z lesa, Jardo, Čudlo, Diano, Romane, fialko a Jaroslave,
potěšili jste mě svým zastavením a milými slovy, moc děkuji :-)))
Entropia, děkuji za odkaz na píseň Košilea, kterou jsem neznala. Ráda jsem si ji poslechla. Je krásná a smutná, s doprovodným filmem působí baladicky - píseň sopky mě přitom nenapadla, ale mohla by být. Na skupinu Stromboli si vzpomínám - název skupiny mě zaujal už tenkrát v osmdesátých letech.
Janičko děkuju, jestli to vůbec jde namalovat, tak přesně takhle... -***
dievča z lesa
07. 06. 2019Když jsem četla prolog na obálce dvojalba Stromboli stejnojmenné skupiny, bylo to podobné jako tohle tvoje psaní, básnění a malování. Při poslechu mi došlo, že píseň Košilela je ve skutečnosti písní sopky, zvlášť v závěru. Morgensternův text je jen "zastírací manévr" :-)
posuď sama:
Honzo a Irenko, děkuji za přečtení a milou odezvu :-)))
Já už se tam také nepodívám, ale stále na italské sopky vzpomínám, byly to úžasné zážitky a zdroj inspirace vlastně dodnes.
Zítra budou na Prima ZOOM ve 13,25 opakovat dokumentární film Lovci sopek - Itálie, věnovaný Etně, Vulcanu a Stromboli. Film je nádherný, jsou tam fantastické záběry, které jsem dosud neviděla v žádném jiném filmu.
Zajímavé vyprávění, jako u tebe vždy...v Tyrhénském moři jsem se kdysi vykoupala:-)
Jano, těžko k tvému textu přidám něco nového. Tvá posedlost /v dobrém/ vulkány je úžasná a dokáži ji pochopit. A dokážeš o tom i zajímavě psát. Já jsem zase posedlý Středomořím, jeho krajinou i lidmi. Už se nám asi další cesty nepovedou. ale stále je na co vzpomínat.
Pochopitelně tip.