Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte semám tě nejraději ze všech těch divných zvířat
Autor
Philogyny
Jsou věci ve skříňkách z kamene
věci ve skříňkách s jiřiččím peřím
věci ve skořápkách nimetických vajec
jsou věci, kterým věřím
Svítá
mozek s přísností velkého inkvizitora
počítá
steny
sem tam a sem tam a sem tam
vítr vrže v pantech skuliny pro zimu
bojím se vrzání dveří
nezamykám ________
Den polidštěný
večerním kafem, žádná romantika
věčnost posvátného ticha v jelením paroží
bakchantky s jepičím životem ____
křičel jsi
proč nemáme dítě
mým nitrem jsi křičel a
spínal ruce k pomyslnému nebi
____
____
chlastem šílený
antikrist a kurevník
23 názorů
pro Janina6
Je to tak, snad tisíckrát víc než ostatní lidé a pak se zbytečně trápím. Mám na to lékařskou diagnózu, že. Psaní mi pomáhá, někdy. Myslím si, že mu stačily čtyři manželky a pět dcer...usmívám se tu. A děkuju!
Nádherně "nahá" báseň... Nevím, proč jsem ji ještě nečetla. Aspoň vím, kam se vracet pro opravdovou poezii... A víš co? Není to jen obdiv k tomu, jak dokážeš psát... mě fascinuje i to, jak intenzivně prožíváš. ❤️
Benetko, nejsem nic. Strašně ráda pozoruju všechna zvířata, ptáky, svý plchy a sršně, listí ve větru, zvuky trhaného rubáše. Všechno. Jenom, když slyším, že přichází, tak mi začne mlátit srdce, že by se chtělo urvat. Strašně ráda je pozoruju a poslouchám. Je to jako oltář, jako kostel naplněný varhanní hudbou. Musí to jít ven. A věčný boj. Už znám snad všechny jejich zvuky. Pokyny. I to jak se umí bezhlesně vytratit. Jejich hierarchii. A že je. Hodně nad tím přemýšlím. Mám výhodu, že nemám strach a netřepou se mi ruce. A tak pochoduju po lese, tmou, levá pravá přední zadní pozor kozle neupadni....v ruce sen a klacek. Rychle se učím... Děkuju Ti. :o)
Já Tě tak strašně moc obdivuji! A chtěl bych s Tebou chodit na ty neposedy posedy. Obdivoval bych jak jsi mocná s tou flintou! A pochopitelně bych se choval slušně bo bys mi taky třeba mohla zamířit na komoru a... :)
Benetko, já někdy nevím. Teď střelila divočáka, někdy o půlnoci podle odchozího hovoru a udělalo se mi tak strašně špatně, že si myslela, že umřu. Není tam signál. Nic. Kdysi jsem si objevila Bosche, jeho obrazy, vnímání. Loď bláznů kormidlovanou vačečkou. A Hell. Jsem ten v zeleném klobouku s hlavou na větvi a loutnou. :o) Usmívám se tu, že. Je to dlouhodobý pocit a asi se už nezměním...Děkuju za všechny komentáře.
Ty se mi prostě jenom zdáš.
Ale!
Moc hezky se mi zdáš!!
Krásně!!!
Jiřiččím - WoW! :)
Nimetických... Was ist das? :D
Ach...
Dál už snad ani nepokračuju. Dostávaš mě. Do kolen. Do sedu. Do lehu na posedu.... ;)
pro Karpatský knihomoľ
Vedu si tu svou formou deník. Někdy mu předčítám, směje se...
pro Silene
Odpustit a obejmout...to je strašně důležitý.
Na všechno si musíme dojít sami.
Písanie je vlastne účinná forma terapie. Jsou věci, kterým věřím napr. týmto veršom. KK [philopoiesis].
Phil, k nejbližším často nejdelší cesty, to si taky říkám. Pokud jdou vůbec projít (?)
Konstelace. No.
pro Silene
Kamarád mi řekl, že v mém věku už si můžu dovolit všechno, ať píšu...a tak děkuju. Já si při tom děkování vždycky vzpomenu na mámu, jak jsem chtěla, aby mě měla ráda. Brala mne jako samozřejmost. Až pak začala děkovat. Ale to už bylo pozdě pro obě.
pro Lnice
Vždycky, kydyž vidím tvůj nick, tak si vzpomenu na svý omrzlý ruce, řádky lnu a kolující placačku rumu... :)
Děkuju.
Se přiznám, že jsem se zarazila na nimetickém vejci, zda mě to má poslat víc do světa "za", anebo jde o prachobyčejný překlep. Každopádně ano, nepřestávej psát...
dievča z lesa
30. 09. 2019och!!! ... nádherne si to napísala