prsty po parůžcích

Jednou se vrátíš
prsty po parůžcích
z cích vyhážeš slunce v nedbalkách
po vráskách rozetřeš růž klauna

Františka

Propouštím jednu po druhé
mezi prsty
krajinu osázenou muži dětmi oslím mlékem ústy
stříbrné strie osvobozují slunce od doteku

povodeň v duši

Mlha se zdvihá nad lesem a
divná nese další nůši
smrt malých pro rubášky
nad lesem sešitá mlha plná plen

věnováno Z

Po dešti vítr přehraje smyčcem kosti
pláč do lítosti
do trumpety smích
/kůže se suší na šňůře spejskem a kočičkou/

v lomu myšlenek

Někdy jsem zvíře
zvíře lapené do želez
do želez lesa
řve uvnitř mě

toulám se

Ranní vzduch už je studený
/zapsala si/
pod hrdlem slivovice podzim marně svírá léto
víc dech

27. 7. 2024

Klid lesních studánek vyvěrá na povrch
dechem k odvráceným stromům
chodí tě pít vlci
mlčíš

než tě zastřelím

Musela toho dne vyházet všechny bezejmenné luční koníky ze starých knih
vlastně to byly jen záložky
vlastně pokaždé stejný obličej
/pak mohla vejít/

po bouřce

Je po bouřce
ozón svázal zvýšky stromů plicní sklípky bezinkami
zalykáš se
kam až

rakvárna smutku

Stýskáš si do kapes plují tam rakve bez oblohy s nálevním pultem
skleněný smích vody po první celé notě
zasaď pod ořešák
saky na raky koše na ryby Anna už jde

přijeď

Chci jít domů
přijeď
bolí mě tma zachycená ve sklech brýlí
má obnažené kosti

pod obojí večera

Slunce tajně prosívá za oparem zlaté mušky
do větru hlad
kocour se ušklíb
v očích se pohnul smaragdový pták.

20. 5. 2024

V noci vraždila sršně typruhované vězně své moci
urvaná hnízda snášela do trávy tichopršelov očích

17. 5. 2024 a sprosté nadávky

Chmýří chytá vítr za bíloujednou se s tím možná smíříš
tma je dýl v panenkách amluví potichu
Ležela na louce,v břiše srnčata, co se nestačila narodit, někdo jí uřízl hlavu a plec, ležela křehcečernou krvíjináotiskem zkurvysyna

nevolej mi brzy ráno

Nevolej mi brzy ráno
když zem zpívá sdeštěm spím
vbřiše rybníček kouře
a noc hrne ze snu švestková povidla

nevím jestli ještě žiješ

Chodili jsme zhospody pěšky tmou zRožnova do Vidče a zkremačního komínu vylétaly potichu vlaštovky. Jedna za druhou, poskládané nad koleny skládané sukně znovinového papíru
pršel znich versálkami vítr
a saze
padaly na zem

černobílý film oběšený na prádelní šňůře

Když odkvétají stromysněží sny plynových lamp jsi chvilku něžný---------tehdy spí za dveřmiuškubnutým límcem upíjí z mý krve chlorofyl
otisky myšlenek v kamenech co o ně zakopávám ve tvých kapsách nálet nálet náletvítr se tmou natlačený v nebi nad jazykem.

ještě nevím

Láska potajmu otevíraná nožem rybičkou pod pnutím ránaodešla bučinou tam kde jsem kdysi řvala vysoko nad zemí zaklínadla a za zády místo dveříjen vítr snažil se podebrat můj hlas
-------------------------------------
urvat a stlouct nedělní máslo do dřevěných formiček odraz lesních kaluží co nikdy nevysychá pýcha výšky stromů ušitá ze všech těch ptačích domů nečeká s teplou večeříó ty můj malý bloudeuž ti nevěřím

někdy dýl

Smyčec dětských houslí tahám za zády
někdy dýl
za sad kdivoké jabloni
pokaždé si mě osedlá

v pekle se vždycky svítí

V pekle se vždycky svítí
plné demižóny chlastu a stůl pro kanastu
křik vychází ze zdvižených paží nemusíš se snažit řeka utíká přes hrudní koš a ryj divočáka se pořád rychleji smráká za odraz pocínovaných lamp a pouličních příborů
na kabát ti kape mastnota bramborových placek

všichni ježci jsou mrtví

Nenávidíme se
snažíš se mi očima roztrhat blůzku
já tobě hlas
---

4:00

Nad ránem sis posbírala věci
do nůše
do nůše svéhlavě do nůše opeřené do nůše s popruhy
do nůše plné křiku dětí a všeho co kope letí a uhýbá šaškovskýma ušima

skořápky

Nosíš vsobě gravitaci černých děr
tam potajmu zpívám halí belí a Je ťaime ---
---
ne Bůh a ráj ale toužebný smutek nekonečna vysoustružil figurky Adama a Evy

eroze způsobu podávání předkrmového příboru

Až tam u větrolamu zjistilajak stromy lámou vejpůl vítr vítr ten pravěký rytíř ve zbroji jel na koních bral kmenům koruny smály se mu uraženými větvemia vítr tančil ve vírech bral živým dech i krevní skupinu/eroze vytáhla předkrmový příbor/pro pět hvězd a měsíc/pojď se mnou/---smály sesmály se až k zemitiskly na hruď jeho chvění až vyklubal se vánekzalévaný deštěm ze dvou jezer a jedné hrázezalévaný rozmělněnýmzalévaný mýma očima

stůňu a předčítám I.

Smrt v jarním potoku
píská si do kroku
z kamene vytluče
hnáty a obruče

TD - Čikin

z mlhy přicházejí hodní psi a nesou naše smutky.
Seděli jsme na lavičce pod stromem. Vnučka houpala to své nebe, peklo, ráj až knebi a zpátky, vlasy vlály za ní a můj přízemní strach taky.

ale pak je tu ještě ta tma

Ten večer měl zvláštní barvu procitající bouřky do louží padal pylsložené oči včelnakonec staré ptačí hnízdoněkdo v něm smíchal vítr smích síru a peří plavalo na hladině nechtělo se potopit a někdo pořád zpíval věř mi pojď na pivo---a tyužínals potajmu z mého psaní louku bršlicí krmil zakrslé králíčky
někdy i ty zdánlivě obyčejné věci mají myšlenky slepené smůlou a dřevem /voní o ní/
ale pak je tu ještě ta tmahranostaj atajemstvítvrdý neleštěný eben.

rohatý kaviár aneb otevřít ticho

Stromům padá jehličí
dubům za každým pupenem jeden list
svý vlasy už nekřičím
pavučiny opouštěné sekáči taky nepláčou kde domov můj

nelze nebýt

Když motýl na broži listu zpívá nektar
sám čelem k nebi
nelze nebýt
nelze nebýt

nikdy jsi neřekl miluji tě

Nikdy jsi neřekl miluji těta naše láska byla němána rukou nesla do peří tišekdyž sněhu bylo nad kolena
nikdy jsi neřekl miluji těopřel ses o všechny mé v(n)adyta touha byla pořád stejnájako koš jablek ze zahrady
nikdy jsem neřekla miluji tějen svítila kouzelnou lampouna malý svět i křídla dětía v očích četla to věčné chci (tě)
slova přec nejsou důležitáopřít se o sebe zády a vědětkde květinu vzít ze zahradyhlavní co v nás spí. láska skrytá.

prší už i do slisované slámy

Díváš se do kalužena své tělo zdemolované chlastemna chvilku uvěříšže by se mohla vrátit---hodíš do odrazu kámenzhasnešvšechny ty oči do svých---když se probudíšpolštářem prorůstá les
nedestilovaná chuťpo blechách a šampaňském .

ježek a přidružená slova

Ježek má rád piškoty
pečou mu je vOpavii
já se míjím sjeho miskou
co ji vnoci do dna vyjí

někdy

Někdy chodím do starého kostelaklečím v lavici se svým nečitelným obličejem arozbitými vitrážkami prolétají volnost ptácipak z nočního nebe padají všichni svatí ti bez křestního jména------To hnízdo našla v křtitelnici/ztrácíš se mi za rozbitým sklem/pak je měsíc orloj/ lojová koule past pro křídla/a slunce talíř ze slámy a lýčí/snídáš z něj mraky s urousaným lemem mý spodničky/zpíváš dlaní/Je ť aime//comme la vague irrésoluekřičím tě a nikdo to neslyší, zvláštníTo hnízdo bylo opuštěnéstigmata myšlenektvůj sten ručně kovaný čtyřhranný hřeb v černém kmeni dubu svlečeného bleskemUroboros. Ježíš. Jak daleko do luk sahá bosá voda potoka aby se v ní mohlo vykoupat kousek nebe. ebenne nebeebennebeeben nebe eben nebe eben nebe eben nebe eben nebe eben nebe eben nebe eben nebe ebennebe.

tohle není platný výběr

Nechtěl ses mi zdát.
Vrátila jsem stromům jablka a oni přiletěli.
Ptáci vjarmulkách.
Ňadra kopců jsou na svém místě tam i tam

a tak jdem

Čas vzlíná polovinou oblohy
tam kde nekvetou hvězdy tma hladí víc a dýl řekla bych
urputněji nutí ulehnout ksmrti
smrt je hlína ze které vzlíná život

ukaž mi ten dům

Ukaž mi ten dům
vzduch patří sekáčům a prachu
za dveřmi s okem Kyklopa ručně kovaný hřeb ve větvi dubu ---
---

13

Spala jsem vtobě
po dlouhé době převalovaly mraky úplněk
rožínal a zhasínal nebe
andílci táhli hlínou nápis happy birthday to you

nechci se ti zdát

Ježek se probudil má žízeň víc než hlad
teplo už klíčí nažkou pod kabát a za vsí se modlí vítr s čerty
spánek uléhá do uší vrby
vplétá havranům do křiku stuhy

a oni / zpívají / no

Když se rozednívá
zpívají křídly dýl
utajenou březost lesa
dunění podzemních bubnů co mění obličej na chiméru a hřích ---

když

když dýcháš srst svýho psa
jsi sám.

newim

Vnoci pozoruju nebe
klid mrkajících hvězd a mrtvých ptáků
pak přichází
klepátko na dveřích svážnou tváří ebene

den zapadaný větrem

List na větvi podává svůj stín zemi
ta tma má klín
věř mi to
---

ježečku

ježečku
Ježečku můj malý
ke spánku jsi zralý
vykrmím tě do zimy

po ptačím

Pomalu se rozednívá
po skle hladíš mrazem sypané ráno
zkřehlí malí probouzí se
nakukují co dnes v míse

slajd 0

Po mlýnském náhonu běhají myši
jen já vím o jejich skrýši
po pítku táhne hlad kočky
pod hrdlem psi

aby šelma neviděla

Mlha stoupá z ohanbí potokaovine kolem dokolaovine kolem dokola mléko z prsu deštěpapírovým vlaštovkámco rozbíjí si mlhou vlasy o okna
Jednou tě vyvrátíplaná jabloň co v ní usínáš do houně svítání tou ovce nepřeženešzvíře zvířené kalem dna prastarou silou vody
svůj kat

slajd

Atlas listopaduútržky stop a pádu---řehtal jsi palci u nohou klokočíhoupal lok oblohy do očíbyls kočí mrakůco bičem vzpínal bouřku do zázrakupod klíční kostí jsem propíchla svou kůžiblíž peklu dál k muži
dlaněmi pod vsídlaněmi pod všímpo psím vínu nůž a housle---.

listy si ustlaly

Liliovník obnažený podzimem
Lilith
had zhasne louč
napůl oči bez víček: sníh kolem obličeje

stín sovy slovil myš

Když se směješ pod štěkotem psů
zakousnou tě
Suším šípky jablka
smutek zkroucený vlnou klubíčka

none

Hluboko do břicha básní
napsat smích jiker a mlíčí
a pak zas všechno vyrvat
uplavat samotu v záchranné vestě

den dokořán proti okenicím

Lehneš si pod dub
zem už je studená
les šumí prastará zaklínadla
v keři pohnul tichem pták

myší reje

Posed plný myší
pod ušima slyším
jak mi žerou svačinu: plch přichycen při činu
dával si i slivovici teď tu na něj marně křičím

pátý pád zaříkání

Když se v mřížích větví setmí
tence pláčou sovy
podřežou jim hlas
jednou ti to povím

pýr dál

Letošní nebe odneslo stěhovavé ptáky
/ pýr dál /
Osedlal jsi hříbě větru
uplet mrakům alpakový svetr

a až ti odejdu

Máš oči stroškou šedé oblohy
když se zlobí
pod nohy mi lopatkou hází mlhu
a až ti odejdu

poslední rok do pěti___

Jsi hluboká bílá postel
krčíš se z levé strany
tu pravou zastýlají pod matraci
zároveň s noční košilí

Ta

Ukázala jsem ti svoji bibli
dopisy pírka sušený blín
(možná to byla smetánka)
Už nemáme žádná tajemství

logaritmické pravítko smutku

Někdy přemýšlím
jestli jde nafotit lásku
kterou stranou čichu svléknout chuť
---

19. 9. 2023

Život je hluboká hlína za nehtama a
mělké hroby myšlenek
Nad troubením jelenů se vznáší ranní opar
krompáč se pomalu zakusuje do hrdla hlíny

zase zpívám ukolébavku

A vidím hory
ty pravěké vzpínající se tvory zakleté v kameni: srázy oblečené strázní na půl cesty čelem ke hvězdám
utnu horolezecké lano
hou hou hou

tatra

Ráno jsem se probudila a otevřela oči. Žiju. Koukám na anděla se svým obličejem, co mi jednou doletěl vbalíčku poštou… A mami, zítra se ti zase narodím. Dala jsi mi svoje jméno po všech těch prokletých svatých a umíněnou paličatost lomu.

už mi nepiš

návštěvám odkládám teplo do šatní skříně
když odchází
přehodím přes ramena
říjen

10. 9.

Slunce obkreslilo tělo tančící dívky
celou
zlatých trav
---

nultá

Vložíš si do herbáře čimčarání vrabčáků
nešlo a nešlo vlepit
(tak jako sentimentalita toho rána)
utíkalo

v němých dnech

v němých dnech
Bosé nohy šlapou do pěšin stesk břízy dlouhým stínem
lišky jedna za druhou
podpálí oheň v krbu tvoji úzkost její obličej.

indicie

Pohladila obraz ptáka tančícího scénický tanecpod barvou nahmatala peříkde se tam vzalo. každý den zřetelněji vystupovalo na povrch a měnilo se v teplo začala mu věřit
noční dravci nosí v hlasu smrttvoji lásku---tajemství o jívách nosila pod pasem jako koltaž nedopla opasekzadělala těsto na vánočku ze dvou copů ustřihla do fěrtůšku jméno

jako by na tom záleželo

V těch nocích ožívajívlčí mákysukně dokola akolem dokola---v záchytných pavučinách úplněk víří prachřekni mi kolik chroustů chybí v zápalkových krabičkách a já podám ti svoje oči---hlínoumyšskřek ptáka s kořistístín houslí protnul žíní strachtouhu v níž smrákádo žízně smích
přehodil mi přes ramena svetr z vařené vlny
někdy někdy v nocijemně kouše do lícních kostíčlověčinou
pak nespím

poslední

Tu noc jsem provedla zlatý řez chřípím tmy
podvedla jsem ji i sebe
píšu tužkou celou tu noc se srostlým obočím havranů / vždycky mám u sebe nůž / nakonec utíkal /
pták Klaun

pro září

Smeť vítr na lopatku rozesměj švestky: ten nektar sršňů vos včel a věčněopilých opilých motýlů.

25. 8. 2023

Noční lijáki pod nepromokavou bundou nahmatáš zvýšenou hladinu ptačího letusevřenými křídly rozbít siluetu strašáka---Nahřátý kámen na kraji lesa potajmu křesá oheň/ pro nevidomé /stéká déšť po pokoseném strništi s bodáky /do myších nor zlatý chléb pšenice /rozedrané boty obličej i rty senprsten lesa co nejde stáhnout z pokřiveného prostředníčku
nakonec se v něm utopíš.

kdo by dnes vkleče sbíral lásku

Někdy ze mě vypadávají zvířata položená na sametu dárkových krabiček
ta nepláču
jen utáhnu sametku do větší hloubky
---

po vlčím

Na tmu připínám zicherhajzkou světlušky.
Klouže po nich ranní světlo.
Pak umíraj.
Tos nevěděl, že.

Princ a Král

Je ráno. V batůžku na zádech neseme posbíraná jablíčka. Jdeme za Princem. Na pěšině, vedoucí k lomu, ucítím vůni kouře.

Princi

Po dlouhé době jdu do lomu. Vlastně jsem tam přestala chodit, co umřel Princ. A pak ta liška. Měla nahoře noru.

Sylvia

Slunce upíjí z očí vodoměrek srpen prší do obilí
za chvíli odletí čápi
je srpen
pěnice zpívá v křoví nekonečnost touhy zpívá tak až zmlknou všechny potoční žáby

---

Ztrácím se ve tvých myšlenkových pochodech
zadržuješ dech
a jemně vyťukáváš melodii
tehdy tě cítím přicházet

první

Někdy v noci když v něm spímvstává s němým mlha k mýmu obličejipak se mi chce plakatvšechna ta smrtelnost střídmě jen pod oblaka
ten zvláštní smutek jív
růženec v prstech vlkodlaka.

Vášeň

Dveře se otevřely a závan větru vnesl do místnosti vůni, již vzápětí přehlušil pozdrav.
Tak už je tady, nová kolegyně. Vstanu, pozdravím a podávám ruku. Pohled mi automaticky sjel od obřího dmoucího se výstřihu na tu její, kde na každém prstu, snad kromě palce, trůnil poctivý prsten.

pro Martina

pro Martina
A nad hlavou mrak
ve tvaru draka
za chvilku vyklopí zkřídel bouřku

když dva dělají to samé a stejně je všechno jinak

Ke krmišti přicházejí divočáci. Slyším praskání větví, náletem prosákne kvičení pruháčů, ještě neví. Matka má plnou náruč práce snázvem, jak přežít. Zasloužilá a zocelená matka je vedoucí bachna .

čekárna na sen

Vstoupila do čekárny na sen
sklepním okýnkem
/ v regálu ležela kočka se zlatýma očima / v regálu ležela chcíplá kočka s černýma očima
bez vzpomínek //

jablka co tence pouští kůru pro štrúdl

K Bolesti Holanav žilách lán varhanní hudbydechem skloněné ticho bránice:to všechno vytištěno černobílou tiskárnou Epson
jinak nicco by dovedlo vysvětlit jeho náhle hmatatelnou přítomnost
do rána přes bosé nohykohoutí ostruhy na exbolestnachovým hřebínkem

a tak jsem napsala

Má tolik vad, že ji nemůžu nechat uchovnit, řekl porotce a začal jmenovat jednu po druhé.
Bože, o takových jsem ani neslyšela. Proč má můj pes kapří hřbet, sraženou záď, krátké tělo, široký krk, proč má úzkou mordu,
velkou mozkovnu, špatný počet zubů a kulhavou nohu. Nepravidelný krok.

vlastní úvrať se skleněnými kameny

Na polích háčkujou klasy
obzor
přechází přemnožení divočáci
obilí zraje koukolem

misky s reliéfem

Utrhla vzahradě dva listy vavřínu
vložila do černý kameninový misky a podpálila
vešla do skříně soblečením
otevřela zadní dveře

chodíš mi nad hlavou a houpáš větrem

Dech pavučiny
aréna tkaná sluncem
třepetá křídly
Nedotknutelnost

slunce vychází z deště

Řekl mi: slunce vychází z deště pokaždé jinak
mění barvu kamenů všimla sis
Oči těžknou podél řeky
uchytí se stenem v trávě

0 nultá

Když pláču
prosáknou měkké tkáně lesa
usedneš myšlenkou na větev
milujem se

čárování

Liška čáruje tmu muž se jí dotýká čelem je sám
roztrhá ho až uhne očima
vlastní strach
čárování.

kompas podvědomí

Světlušky padají z čisté tmydo dlaní zhasnou světla lanípřivřela okamžik do puškylásku co neuměla zabít.

státnice

Arboretum rododendrony hortenzie vzduch plný vůně a větru
studentská karta na volný průchod
ještě ano
/při zpáteční cestě se budou snažit přelézt plot

pod střechou deště

Kuna krmí mladékuna krmí u nás: krví třešní každý příští denopíšeš němýma stopyna půdě stodolydiagnóza mysli s něžnýma očima smutkukuna co visí ve tvém vzduchu

odpočítávám vodu

Vždycky když na tebe myslímcítím síru---zapálím prskavkypřivolám zpátky Vánoce ve kterých umřel tátaabych mohla plakat mráz
Odpočítávám voduopřela jsem si o ni čelonad hladinoubudoucnost lidstva leží ve všem tom rozmetaném hnojiv polích řádí divočácidivočáci jako kýl lodi ztrácí hlavy v obilídivočáci co je potajmu miluješ: do mozku ukládáš každý jejich pohyb
je to láska řeklsvý tři promile v krvi šel po kolenoumával svobodným ptákem a žádal o mou ruku
ukousla jsem tužce dřeňnabarvila bílou na antracitbyl na okamžik Řím, aréna zalitá cínem krve, býk, jezdec co urve šílenství z roztrhaný košile a otevře ptačí zpěv, faun i farizej

smyčka

Stará smyčka na trámu stodoly
všimneš si jí
budeš se na ni dívat
budeš se dívat

dotek chaosu

Zadumané traviny mokřadu ----------
vždycky jí pořezaly nohy tou zvláštní bolestí, kterou neuměla pojmenovat
bubliny vystoupí na povrch až potom, co se bude snažit doskočit -----------------
----------------------- existuje jen vjejí hlavě

pořád věřím že budu ze studny tahat déšť

Ticho stodoly pod střechou převaluje horkost po žebříku
má oči po břidlici řekla bych
ticho čnící po kočce co ztratila dech mezi druhým a pátým krčním obratlem
kuna pak do rána krmila mladé čímsi zpěvem

30. 5. 2013

Ptáci odmykají hnízda před čtvrtou ráno
jiřičky pod střechou choulí tmu dřív
zpěv vsákne ranou
nakrmené ptáče uvnitř zmlkne

list krajka

Zvedneš ze země loňský list, opatrně vložíš do náprsní kapsy. Je křehký krajkovím žil.
Žilek. Měníme se.

list krajka

Zvedneš ze země loňský list, opatrně vložíš do náprsní kapsy. Je křehký krajkovím žil.
Žilek. Měníme se.

A sen. Máte ho?

Dvacátého čtvrtého vosm ráno Hedvábník
šedesát deka brambor, dvě velké špetky soli, polohrubá mouka, vajíčko
bosý nohy vláčený po strništi bolíš
hrnčířskou hlínou

to všechno

Březí laň sklání hlavu ke krmišti
zastřelíš mývala
zastřelíš mývala
zastřelíš lišku

v krvi měla dvě promile smíchu

Volavky staví hnízda u vodyničím nezastřený hlad mění tvar i způsob jak udržet pohyb rybnež uloví tě urousaný azyl tví psi
Sklo padá do vody oblečené v zádušním rubáši pořežemokro deštěúnik tmypak švy spodního prádla prosáknou dlaní šílíš v ní a nic s tím nenaděláš
Napsal mi: ty krávo jedna, jdi někam---řeka tekla to svý circlešla jsem pastvou mezi kravincipršelopršelocelou loukousvítily žampiony a mi konečně došlojak velký jsi kokot

sběratel barevného prachu

Vchladných ránech
zvoní kosa
o rosu dýl
vyčesává slzy

třídirna rzi a dechu

Koupila sis batoh z hověziny
zbytek zimy protáhla žíní do tajícího sněhu
/štupuješ mu potajmu paty/
ach ty uličníku co po chodníku natahuješ pasti kaluží

slepé oči krejčovských panen

Počítám tě
pořád dokola znávětrné strany
mezi kmeny probleskují světla zvířat tma a já tě měním svýma očima
---

někdy

Cinká
v truhlíku za oknem
není to tvůj obličej ani jméno
možná klíč k dešti

něha neumírá to jenom my

Jaro táhne z lesů hloh
do lánů daňky
nůž kterým ses pořezal
ano

sny

Každou noc skáčeš do řeky
oblečený
pořád tou stejnou vodou
podáváš zlatou rybku

zápisky deště

Spouštíš výš řeku
Smutek vrytý do ticha stodoly souměrností pořezaných špalků
vzpomínky v naškrobených cíškách rozbíjí tenkými konci řinkot skla
pak proskočíš

slovo voda

Vraždíš mý hrdličky
za krčky
po tuctu věšíš na řeznický hák
pod víčky kahanem opálíš peříčka

pokus o requiem I.

Vrozbitém obličeji se odrážely truhlíky sčervenými muškáty
odvážné myšlenky: ano
začalo prostupovat žilkování ostře pálených cihel a jednotlivé svaly dýchacího ústrojí zbavené omítky
vstřebávaly déšť

bez názvu

Naříkala jsem přes tekoucí vodu
každou kapkou zvlášť
pak přestalo pršet / do krevního oběhu / lhal jsi mi / ptačí dům / ve větru schody křičela jsem
až popadaly kmeny

pták baňka

Spíš
smyslně krásná sčistými liniemi větví
v pupenech větvíš své nekonečné jaro
rouháním do vlasů orgován

to pták hrál hlad na střevíc

Vbásni prázdno vbásnivíc
to pták hrál hlad na střevíc
touhu dlouze
bez překladu

mýdlo krade z rukou otisky prstů

V temném lese někde tam
pod kozím hřbetem
kvetou na lomových kamenech
zvláštní bílou

víš to

Kdyby šel přeposlat smutek vbalíku
---
nechtěl se nechat zvážit
taková malá krabička snad pro prsten zvláštní

sníh co rozpouští dlaně

Na rozporce na široko rozestřené prase snad přes celé nebe
vchlévě sele okousané na kost
pneumatiky na hraní
dětské míče:

zálomek loňské vzpomínky

A stromy voboře černé parožím daňků jsou náhle bílé sněhem. Jeli jsme pozdě vnoci po cestě zLichnova do Zátoru. Najednou manžel dupl na brzdu.
Procházeli mříže plotu.

přepisuju si tě potajmu do bot

Přepisuju si tě potajmu do bot
pod prsty mlhou zluk:
tká babí léto / aby nás nenašli /
vykrádáš mi ze slov oči

stádo řeka zvonec mrak

Stádo černých ovcí běží
jako jeden velký mrak
nesou bouřku do oblak
ráno bude sněžit peří.

TD - A pak ho odčarovala

Vzala do ruky kouzelnou hůlku Harryho Pottera. Setmělo se, začal padat sníh. Tyhle tiché chvilky mezi dnem a nocí milovala. Oblékla si krajkový korzet spodvazky, co stál majlant a černé punčochy se švem.

Les zavírá větrem listí

Les zavírá větrem listí
pak už jen tma, no
Nutíš mě pít pít pít zpítek ptáků dlaněmi
ty tmo všelijaká němá

jen říjen s motýlkem

Říjen. ten všivák poťouchlý
poťouchlý
rozkvetl v sobě blatouchy
blatouchy

deštníky s hromosvodem bouřky

Budu tě urážet tak dlouho
dokud mě neopustíš
_________________________________________
abych mohla plakat

Co bylo nejlepší? Ten, co přijde.

Před horou není úniku, vykamení do všech světových stran poezie
smete ukazatel směru
hora je muž, žena, dítě, štít co ochrání tě a pak zabije, hora oře pluhem zem
světlo mění vzapouzdřených kamenech

měsíc

Měsíc zvedá příliv tebe chodíš po nocích
těsně pod okrajem nebe ráno najdu tě
A někde za domem houká náměsíčný sýc.

ty vlevo zalívám jinak odtažitě

To ráno se rozbíhalo vodou do luk
Pod oknem uklouzla po úzkém kočičím hladu
Břidlice překreslila deštěm
mapu tvého obličeje

piknik v háji

Podej řízek
slunce klesá
mravence nech
ti jsou z lesa

ticho kouří Lípy

Pochodují chrobáci
pískají si po práci
pochodují o hrob dál
na podzim víc umíraj

přidej si džem, já dostala povidla

Je tma
měkká že moh bys ždímat potok ze dna
vodou pozpátku
jestřáb prolne zvukem kérku i kov okolo koukole

ještě nevím

Někdy přemýšlím, kde začíná stáří ženy. Ztrátou muže. Miláčka. Jesení.

reedice

Zlomila se někde mezi srdcem a větví
bolest praská
a najednou jako když se setmí
mízou teče láska

Dívej se pravým okem

Otevřela oči a začala číst.
Četla pořád a všude i pod lavicí.
A pak psala dlouhé tresty.
Stokrát.

máš ráda scénický tanec___

Máš ráda scénický tanec
---
Zkroutím se bolestí
do žlutých očí sov

bdění je ztráta čichu

Hadi se rodí zvoru převozníků
vmžiku oka bez víček
uštknou rozeklanou vteřinou
jsi zas blíž

odejdi ano

Vaše poezie mi nic neříká
Pane
budu vám raději vykat nebo onikat
nad smrtí není nikdy dost hlíny / oni kat /

mezi čtyřma očima

Čárky za slovy dělám tam,
kde cítím, že to ještě dokážu unést.
A když se moji čistokrevní psi
vyserou mimo plenu,

tábání III.

Odešel jsi pod svou strangulační rýhou
cestou nevyzul boty: o ty
teď čníš
/ a já deštěm šílená /

nebudu rušit___

Už neustoupím. Nebudu kovat zámky proti rzi a dešti
vánek se celou dobu tvářil jako bezvětří / očima k vichřici /
chci ti říct
kříž co mě někdy sere tou svou nesmrtelností a stejně přinutí přinutí sáhnout po bibli

oka_mžiky

Horská tůra
pán má tura
oka_mžiky

až sa prebudíš (LitBor)

Až sa prebudíš za každým slovom nájdeš krikneskôrvíchor pribuchne tvoju
samotu
horkost neba zbledla do úsvitu
si tu

nenázev

Na pokraji byly lužní lesy
vážky
v kostelních vitrážkách meč a oheň bez přísahy
/ sníš to svý hyjé /

poslední záznam EKG

čirá radost psa
navětří pach volnosti
všech divných zvířat
můžeš mi ublížit tak daleko jak blízko tě pustím ke stínům

mraky co opouští déšť

Hloubku nehledej
z pohybu vodoměrky
vypluje slunce
Večer po dešti ožily skuliny ptačího smíchu

genius loci

Stojíš proti tomu všemu večernímu slunci
obnažilo ticho plané růže
laně. láska.
život zatím zpráskal potulného psa

podavač citů

podavač citů
koláž a černá tuš
ano
Tvýma rukama prochází vůně prastarého dřeva

čas se loudal

Našla jsem tě
smrti
s jedním očním důlkem pod parožím
byla jsi krásná tichem

jsi ráda sama, víš to

Ptáci spí proti dešti ryby v soutoku
okem hada protekl měsíc sýc mžik a myš
věští z pravých dlaní náhle prosvícené tmy
je úplněk bdíš z dálky se žene bouřka

obloha se stmívá

Obloha se stmívá
hořkou barvou bouřky
věřím že se díváš
máš zelené oči

nemusíš se přezouvat

Ach ty můj Smutku s pomačkaným obličejem snu
vítej
nemusíš se přezouvat
psi taky nemusí

budu se opakovat

Krása přírody žije v jemně uchopené nedokonalosti fantazie
sama ničím pod vysokými kmeny
/nechce se mi psát o válce/
jen o tmě

ostříhala sis vypadaný vlasy

Nikdy jsem si nemyslela, že bys moh být až tak ubohý.
Ohýbaný třikrát páleným větrem. Ohýbaný pamětí, mámou, co odešla dveřmi, kterými nejde projít.
Pozor, vyletí moudivláček ---
neříkej sýr.

zaříkání

Znám smyčce s neznámými prsty
zvedají ze stromů vítr
/tvý rty v mý úzkosti/ tiše sněží do vánice
tiše sněží na prapodivná místa času

točitý moment pravdy

Pořád usínám
když se chci probudit
je mi zima
ruce sepnutý pod prsy

panoptikum ne_bezpečných myšlenek

Evokuješ ve mně barvu kamene
jako když okamžik změní
všechna ta ránem probuzená slunce
---

touha člověka spočívá v tom samém

Sen
Všichni malí pruháči
s maminkou si skotačí
jsou pečlivě hlídaní

nesmrtelnost letokruhů

Interiér
co rodí dřevěné vázy
s vypsaným
rodným listem

je to jako pozorovat zvuky Braillovým písmem

Princ
po ránu po ránu
ukrojíš křik
havranů

cezeno přes čeřen fantazie

Slyším jak nasáváš vzduch
pro tmu
mezi kmeny
měníš se

rozpočítávka

Jaro brouzdá šedou oblohou
/jen matně nasvíceno silou vůle/
hloub a hloub
houpám na šibenici deště

eutanázie pro klopýtání mraků

nevstupuj do rozvodněné říčky
zurčí utíká tůní
sebere hloubkou kotníčky
chuť ptačího zpěvu na jazyku

pro všechny anděly___

Mlčíš
jen do ticha
dýcháš opatrně ústy
a zkřehlými prsty

když___

padala jsem
padala jsem kolmo dolů
po slunovratu postele
s tělem Panny Marie

svět Heligón

Máš nos heligón
vypouštíš z topeniště nozder přebytečnou páru:
mamuty kyje morové hlízy
psa co biješ holí a

19. 2. 2021

Smět nabrat do rukou jarní tok tetřevů
/pro Lilith v mý hlavě/
tokajskou révu ze slabin jara
/hada a ráj/

lhal mi___

Křičela jsem
hlas zabalený ve svatebních podvazcích
sahal do mezer mezi knihami
lhal mi

venkovní teplota: mínus deset

Venkovní teplota: mínus deset
/milovala jsem tě/
byl jsi neprůchodný: ostružiny stříbrné lišejníky
někdy jsem měla strach

Chandrasekharova mez

Zkroutíš se
potichu zvracíš hořkou žluč
nahoře září pořád ty samé hvězdy
jednou se promění v bílé trpaslíky

definitiva zimní horké čokolády

naslouchej bloude na chvilku
kolenem lučních koníků
podvečerní ticho otav
čirou radost ze života

Jen pomalu se stmívá za šílenství bříz

Láska je tma
bosé nohy shebkými lučními koníky
v nehybnosti jíní
budeme jiní.

čas odbíjí stíny___

Na kmenech bučiny
už jen ptačí budky
unikáš skrze mě
vysoko do větví stáčíš úplněk

do jablka zimu___

Mor cínu odkapává do jablka zimu
všechna shnijou
Už ti nenapíšu
přestanu si z prstů sát

23. 12. 2020

Z potoka přání rýžovat valouny co zlato
jít znova za ruku s mámou a tátou
prošlápnout led v kaluži
ten okamžik co praská

pro miláčky___

když
přetáhnu
studenou vodu tence přes zápěstí
bolí

o tichu

Ticho mezi listy
ticho tlící
založené
redisperem

sedím na židli a předčítám srpen

Dostanu se ti pod kůži sedmým
zaříkáním
pak káně roznese zbytky hostiny
do pustin stín

sobota

umřel jsi
jaký mám pocit.
tři slova
kurevník šedá eminence zloděj děje vrah zvířat můj setrvalý strach

sedím na židli a předčítám červenec

Je tak snadné sklouznout po
vlastních osidlech
do cizího dechu
---

sedím na židli a předčítám

sedím na židli a předčítám
rukou opíšu půlkruh
přihrnu k zemi vzduch opřu prsty o dno hlíny
za stoletou hrušní

nic

Oči cezené přes bolest
les
jak opuštěně stojí
proti vší té

prolog pro čas

Prolog pro čas
když
máš
mokrý vlasy

sčítání slepýšů

Slepýši popíší
Braillovým písmem zahradu i
dům
---

...

a stejně
budu ze země
vydupávat
černé díry co vtáhnou rým

nemám název

Píšu ti
v noci jím pořád bílé jogurty
ty ze skla
jako svůj obřad s modlitební knížkou

směrnice tečny

ticho skalniček
vnice
za rozbřesku vřesy
Břehy potoka ředím štětcem

portrét___

Portrét nebe s olověným poklopem
věrný portrét tebe
jsi starý les
pod bývalým lágrem

ano

Chvojí pod spárkami váhavě praská
les se bojí
zavřeš oči
v hlavě až kam ----

makro noci

Fotím domy poházený
po horizontu mezi kmeny
jenom tak ladem
den foukáš mi do očí malý ostrý vrány

zamykám sny

Na komíně čápi
klapají svůj život
i mý oči jsou v tu
chvíli monogamní

pod krovy 2. 5. 2020

Umět splést vrbové proutí do
okamžiku
mžiku oka sovy:
pak tě znovu poviju

lem

ještě jednou tě zraním: posledním ranním světlem
zpěvem vrány
protnu lem ---
kam až mě zradíš.

výřad

Urvi pozpátku žalozpěv větru
nahotu slov
slov v sobě posledního jelena
a nelej jed do mých vět

ticho o labutích

Byl teplý podvečer, jeden z těch dnů, kdy se člověku ani nechce domů. Ležela v posteli a pozorovala z okna čapí hnízdo. Byli tři, plachtili sem a tam, v zobácích stavební materiál. Jaro klade úkoly.

10. 4. 2020

Úplněk měkce pozlatil kontury lesa
až ztěžkl do dlaní ---
je sám
už dávno není svatý

post scriptum

moře se uklidnilo
vnímám jeho hráz
v horách vykvet hořec
s volnýma očima

je zima pro oblohu

Bylo mi smutno ---
večer
jako tenkrát, když jestřáb ulovil holubici
nehybnost ubitého vzduchu

bez roušky

Nebudu vzpomínat na to
že ses mi pokoušel tykat
byla jsem bez roušky
po křestním jménu svatá

čas přítomný

Je málo tmy
abychom mohli rozsvítit
lámej mě, lámej
až za hřeb

nepravidelný pohyb rukou

zklamala jsem tě
---
všechny labutě sundaly brusle a
vmrzly do ledu (i Léthé)

všim sis

rampouchy tají
předjaří mechových střech
vláha plní břeh
do květních plátků

za mámu za tátu za člověka

má bolest má mnoho rán
ran
havranů vran
noblesu zadních vrat

rychlé pohyby očí

. a až mě rozmělníš na milodary jiřiččích peříček
povolí kořeny bučiny
i my:
prsty daleko od sebe do nebe s nebeským kolorem

přistavte, prosím, jednu židli

Píšu ti
drobné črty ptačích peříček
nevím jak začít: oči rty jíní
zmrzlým posedem noci prorůstá liána ostružiní

čas je znamení čas je (k)ámen

. ten divný vítr kácí stromy
divočáky
promiň mi
prší, všim sis.

hon/I/2020

Pod úhelnou vteřinou
les bílý jako lícní kosti smrtky
příliš mnoho
palných zbraní

leden 2020

Zem ve tmě
otevírá zívající mordypro akordy
černézvěře
(je čas chrutí)

koláž tmy

To až ráno
v zrcadle
stružky zaschlé krve
obličej jako stigma co nepopíše dějiny

věř mi a nebo ne

Déšť se neptá, jestli může pršet sníh
rozlepí básni švy
až vylezou švábi
ano, pořád jdou podél lejna potrubí v nemocničních sklepech

nepiš mi že...

V březnu přiletí čápi
kopřivy vřesovce rozsvítí škrapy
"o mrtvých jen dobře, říkala máma"
a o živých.

tu to máš, Tomáši

rozdělila nás až smrt mámy
(definitivně, jako když věšíš pořád jen
pánské ponožky, dámské ponožky, máminy
a my nevíme

jsi lhář

Únor ryje mordou u nor
rdousí díry pro kyslík skřelí pstroužků štik kaprů
a někdo v dáli sjíždí ostrou hranou Kaprun
jsi lhář

zebeš

Ten liják postupně smýval
obrysy lesa i kazatelny
(zvláštní, jak je člověk sám
mezi všemi těmi zvířaty i stromy)

les prosinec 2019

Vítr točil lesem ty své víry
chiméry
(chyběls mi)
strmými úryvky mezi listy

mezi námi

Stýskám si dokořán a pak zas přivírám oči
do komory spánku
proklouznou
popůlnoční myši

haiku po česku s nabíranou sukní___

Přemrzlé šípky
hejno vrabců rozezpívá trny i mě:
úplněk se zatím nevyjádřil

čárování

Včera se měnil vítr
z jižního na čistě severní
Hádej, kolik má stupňů.
__________________________

nevím

umíš lhát oběma očima najednou

Les s rozcuchanými vlasy
náhle bolestně nahý:
obnaženými hnízdy
omotat

treba sklo

Vietor oberá
z mrakov
bozky slnka
už len prší

je samota opadané listí?

Dech zmrzlého šustí
po zádech pole pustí
hluboké stopy pro zimu
------------------------- muže

chytila máma sojku

To odpoledne s námi drncalo auto přes kotáry směr les. Nepravidelně natřepáváni všemi těmi výmoly, kořeny a kameny pro ámen občas proražené duše pickupu. Chudá, ostražitá zem. Pohraničí někde u zříceniny hradu Zátor.

libido? ne nehybnost

Když jsem dnes plivala po
téměř dvou hodinách
do výlevky krev a spáleninu
vylítlo ze mě

je skoro zima: z anfasu

Nechceš stárnout
Protože se bojím, že tě ztratím
živote můj pojašený (láskou)
____________________

poloViny

Mám pocit, že po tom dni
objevil se
určitý rys krutosti
o stín výš

list Ryba (Sarpa salpa)

Stmívá se
do října padá listí z listopadu stromy my
večerní pnutí lesa nutí utíkat
kát se

zkoušíš mě opakovaně pokřtít

Krev je vláha
/zapsala si/
Ta moje je plná bílých krvinek
——

tržnice

V půlce té noblesní restaurace upadla
najednou
viděla pod stoly
____

čaj pro Ulriku

Dotýkal se jí přes ostří trav
voněla
koukolem kolem pole: po lem
nikdy ne dál za ostřice.

azimut smutku

Umíráš potichu
pomocí modrých skvrn na prs(t)ech
to jak tě hladil
nebyl to nádech

jako les

Vezmu do ruky Bibli
nalistuju desatero
v tom slovu je děs satan šater eros
ortel

všechno jsi zkazil

Chrousti se líhnuli
se samozřejmostí těžkotonážních vozidel mi naráželi do prsou
chtěli housti
třískali třásněmi rýmy starých básní

jo

Než jsem si tě stačila vyfotit
přilepil ses
na spodním prádle zprůsvitněl
slyším barvy deště co sténá květiny.

smečka

Všechny ty vlčice
měly nadpozemsky krásný obličej
Obtěžkané cizí
utajenou březostí

nahá báseň

Jenom tam nahoře ve mlýně
každý den
váží stopy kun
až z toho ztěžkne

21_8

Po noční bouři odletěli čápi
nebe má zvláštní barvu odlivu
jednou ti svěřím smutek s drápy kun
prokousne bezbolestně hrdlo, navždy

žabí žal_my

Lehnout si do trávy proti tomu všemu nebi
Až tě jímá závrať
(Jsou mraky věčnost. )
Z hlavy ti vyroste bříza nebo dub

pravidla muchomůrek

Změnil ses
Piješ
Pak ťuhýk napíchává na trny marný slova básní
a s nimi ---

tady jsi v bezpečí

Říkala jsem “nejez ty koblihy”
“nejez ty koblihy”
Uříznou ti nohu jako babině
—-

orákulum pro šílenství

Závoje šílenství
přibít
deštěm představ
k ránu voněl

diagnóza les

Moje vlasy ztmavly lesem
jako touhou tvoje oči
jako oči dravé zvěře
co chystá se zaútočit

Poďže sem poďže sem

“Pod horou, pod horou čierne psíča breše”.
Křešu z ohně kameny
V překladu myju nádobí za poslední tři.
dny ve vlažný vodě, netopils a tekutý mýdlo se snaží do poslední chvíle tvářit jako sametový Jar

end bez rýmu pro oči

Ano ano, ona
houštím
a větve kam se podíváš
zavřeš oči

holé věty

Stmívá se, šero smířlivě přikrylo
holé věty
šeptáš mi hnízda květin
nad mělkým

A nebo ne

Uchytím se v každé půdě
pitná až do úhoru
(tam často zpívám, bezhlesně)
a když mi na hlavu spadnou hory s nebem

Nemluvíme spolu___

Sonduju tvoje nádechy a výdechy pro
ranní opar
Mám ráda rána
par excellence

kérka pro Františka

Navlékls jejímu výkřiku svatební prsten
nakonec
krávy přežvýkaly úplněk
ohradníky svět ------------

meldování pro ticho

Ta noc byla jako ošklivá stařena
dlouhým nosem ryla
v osení nespavosti
___

trvalá ztráta sluchu

Mám ráda bílý motýly
večer jim utírám oči
Adoptujte sirotka z Afriky
Pijeme stejný pyl