Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seslepé oči krejčovských panen
Autor
Philogyny
Počítám tě
pořád dokola z návětrné strany
mezi kmeny probleskují světla zvířat tma a já tě měním svýma očima
---
kreslím pořád tu samou melodii
prázdné nábojnice
den
chat
to jak jsem potichu padala z postele a
parožím jelena na stěně prorůstalo hnízdo
kde se vzalo?
komu patří?
jakou má chuť origami holátek co nejdou smazat z lůna gumou
pořád z nich odlétá lanugo
křik mámy
---
než se mi do zad zabodly jizvou hozené nůžky
---
ušklíb ses a zkrátil vlasy nad odtržený límec
měděné dráty pro přípoj
10 názorů
blacksabbath
21. 04. 2023Jak napsala Evženie.....každý si tady najde
pro Atkij
Já strašně moc děkuju, to si snad ani nezasloužím. V noci pršelo. O půlnoci, fakt o půlnoci, přišel na hromadu takový prcek, říkala si, kde je ten zbytek, že. Oni jsou mazaní, vždycky ty malé vyženou na krmiště a čekají, jsou to oběti vystrčené vedoucí bachnou. Když je klid, začnou postupně vylízat . Bachna to všechno monitoruje a nasává vzduch. Mají dlouhé ryje a neuvěřitelný čich. Stačí málo, dá pokyn a ve vteřině všichni zmizí. No, tak prcek včera zmizel taky a kromě myší nic. Až mi bylo i smutno, ani ten zajíc nebyl. Nad ránem jsem zmerčila dvě volavky, u toho potoka jsou, jak si staví hnízdo. Až tam pojedu, tak se pokusím nafotit, už se těším.
Ve Tvých básních je taková živočišná emoční spjatost s bolestí, nebo já ji tam aspoň hodně vnímám. A je to jen možná moje inklinace k takové interpretaci... A ráda Tě čtu.
Já Vám tu všem moc a moc děkuju za nakouknutí. Došla zrovna z lesa, není tam skoro žádný signál a je tam klid... Text je svým způsobem ovlivněný obrazem Holátka, kde jsou nakreslená jako origami a autorka k nim má svůj příběh, který mne zaujal... Parořž s hnízdem mám na stěně, ono se to všechno tak nějak prolíná.
Evženie Brambůrková
15. 04. 2023Každý si najde něco pro sebe.
Z poezie krásný zážitek... a smutno mně je moc... ale možná to jenom špatně chápu.
Radovan Jiří Voříšek
15. 04. 2023asi se sem budu muset vrátit, něco tam lovím, tuším, ale ještě mu to plně nedocvaklo
ukrytá.v.máku
14. 04. 2023*
Já připojuji komentář slepého čtenáře, který už naštěstí není panicem. ;-)
Nevím, asi to hnízdo, nebo lůno z kterého nevymažeš ptáčata, prostě připomnělas mi dávný pocit, občas mě přepadl, když byli synové ještě malí, nevěřila jsem, že jsou moji, nevěřila jsem, že mám na to být máma. Za ta léta jsou mojí součástí, někdy je to dost namáhavé.
Lanugo jsem musela vyhledat.