zálomek loňské vzpomínky

Myslím, že enormní stručností textu obzvláště vyniká možné roztřepení čtenářských vjemů. V prapůvodním propletenci vět zaznamenaných autorem bych příběh vylíčený níže pro Rem asi v dané podobě nenašla, vize místy docela jiné. A je zajímavé uplést z nich znovu tažné lano nebo zalátat jedním či druhým z drátů rozšklebené pletivo. 

Jdou po dlaždicích kostela a žádný z nich. Schody jsou někdy i kořeny. 

zálomek.......vidím tvýma očima

Tvoje dílko se mi začalo líbit poměrně brzy – už u prvního slova názvu. Házím po tobě smajlíkem jako Ludvík Daněk diskem. ;-)

vzpomínka jako přes slídu snu - dá se v ní přežít :) dá se v ní ztratit. Nechávám budoucnost koňovi, vidí víc ... a má větší hlavu:) Trojčím už sama

Trochu jsem se ztratila kolem toho koně, ale ještě se zkusím přijít vyprostit

Píšeš snově:)

pro Karpatský knihomoľ

Děkuji! moc

pro Alegna

Na to nejde zapomenout, tak nějak to bylo, ten obraz. A já když bych měla tuhle krásu fotit, tak zapomínám a koukám...  :) Děkuji.

pro Gora

Děkuji moc. Pošlu video s jedním za plotem, prej má rád jablka...  :)

pro Rem

Les je má, jsou to posedy, dřevěné schody a žebříky, že. Ten můj v bučině byl napůl v nebi...Když byl vichr, podebíral zespodu a chvěla se pode mnou podlaha. Někdy mi přišlo, že poletím...může posed převrátit a to bych asi nepřežila. Takových už bylo víc. Někdy je posed past... Minulé vánoce jsem byla na tom svém oblíbeném, pozorovala Bivojka. Byl taky hodně vysoký a nahnutý. Pořád se jemně chvěl. Tak zvláštně. Dumala, čím to, tak si ho šla prohlédnout zvenčí, něco mne napadlo. Bylo to tak. Kolem hřebů už byl úplně vyhnilý, takže tam byla vůle a on se chvěl. Pak spadl. S koňmi v lese mám svůj problém. Barunka se jich strašně bojí a jednou utekla tak daleko, že jsme se nemohly najít. Je strašně maličká a vždycky mám o ni strach, aby mi ji něco neulovilo, tam je to rychlý. Večer jsem stála u srnečka, byl nějaký nemocný. Ráno jeli a už neměl hlavu. Jinak, daňci se rozprchli, o nějakých vím, někteří nepřežili...asi tak. A děkuji.  :)

Miniatura prozaická ale koľko poézie v nej.

Tex mi vyvolává sugestivní obraz pohybujících se daňků, majestátných, v té zimě se z nich páří. Zaujal mě kontrast věty o lidech ....

Zajímavá scenérie... trojčícího /trojského?/ koně vidím jako silniční provoz, který zmátl daňky. A poslední větou se stáváš jedním z bílých daňků...?

Napsané s úctou k lesu a životu. Četla bych dál.