čas se loudal

*/*************

Philuško, to je ten můj problém s kostma :) - že já si nemyslím, že jsme jenom příroda ... a pak už se mi to tak divně pod lebkou motá a kosti tomu nepomáhaj :D Jsem ráda, že jsi příroda - líp se to snáší, bejt :) A jsem ráda, že pořád píšeš ... je to takový nemilosrdně cituplný ... :D potřebuju to

dík za doplnění, tušil jsem, že to bude osobní zážitek

pro Evženie

...děkuji za nakouknutí...

pro Gora

Někdy mi to vyběhne ven a pak se divím, co jsem napsala... děkuji

pro Alegna

Kdysi jsem pochopila význam rčení ticho před bouří, doslovně, najednou zmlkli všichni ti ptáci a vítr začal pročesávat, jako by chtěl najít, nikdy na to nezapomenu. Vyvstala mi otázka, vládne bouře větrem?  :) Děkuji.

pro lawender

Jsme jen příroda, že a tak jenom to děkuji a že Tě ráda vidím.

pro K3

Je doma, záleží na úhlu pohledu...  :) Děkuji.

doma

pro Radovan

Je to tak. Jednou jsem stála nad kostřičkou srnčete, ležela v mechu a borůvčí. Tichá důstojnost, co nutí k zamyšlení. Děkuji.

Kostnantá ... žádný maso, jen vítr v očních ďůlcich ... když přejdeš přes ten pocit, tu nebejt - pak tu opravdu jsi :) teda já:) a já mám ráda tu nebejt, spíš :D Jen těm kostrám se nevyhnu, no - díky za možnost

Velmi působivé, Radovan má pravdu, smrtí život nekončí. Z fotografie jde zima. Jako celek by z toho mohlo být na dvou stránkách vkusné parte.

Byla jsem vtažena do tvého pocitu, v uvědomění si smrti byl návrat k sobě jako součásti přírody ..... mám ráda ticho ....

V kontextu s fotografií opravdu působivá báseň...

Působivé.

Majestát smrti. Zosobněný v našem přítomném čase. Připomenutý prázdným očním důlkem, vyjadřením vyhaslého zraku. Co je živější než oko?

Majestát smrti - v prostoru nekončící, hodný nalézání už za života. Zvlášť silný zvláštností mi přijde v tom, že běžným pohledem či zažitou představou je to, že smrt je koncovým bodem úsečky. Usekávající definitivně přímku malé té. Ale tady se nezastavuje, jen jaksi zpomalí - čas se loudá.