Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sehnízdní budky (ne)rozumu
Autor
Philogyny
Všechna ta barva obzoru
co mění se každou vteřinou
do šera opravdových stínů
jak popsat den na dně duše
sněží
jsi něžný
věřím ti
na chvilku
půjčím svý oči do tvých
tlukoucí srdce promrzlý prsty zabořený v prsti
lovecký nůž
černý punčochy nenávratně uchycený v podvazcích smíchu
tělo jako cit
prsten
steny
jsme množné číslo?
Za každé rozhodnutí existuje cena, kterou musíš zaplatit.
nutkání utíkat před lidmi
nutkání
kát se
být svůj kat
lehnout si do krmeliště pod černou zvěř
sama jednou z nich
slyšíš
praská kleč ---
---
a sníh je tak bílý
jako by chtěl žít
cítím pod ním semena jména
konečně cítím klid
31 názorů
pro Zbora
...tak tuhle neznala...děkuju :)
Včera se točil vítr, zachytili mne a rumblovali pod posedem, to bylo něco...ráda je poslouchám... :)
pro Atkij
Tady na severu fouká poslední dobou silný vítr, mám pocit, že odvál i tuto báseň...a tak děkuji.
pro bestye
Mám pocit, že se líbila i tomu, pro koho ji napsala...a tak děkuji, moc.
pro mě má tvoje básnička několik silných míst - souzním s nimi a líbí se mi, jak dokážeš jen maličko poodhrnout oponu a ukázat se a přitom v tom lese vidím jen siluetu. Díky za nakouknutí :c)*
Phil, prosím tě, mohla bys mi posílat avíza, takhle jdu po stopě - po čichu jako lovecký pes :-) - a děkuji já...
pro Gora
Každý by si to měl vyzkoušet, sedět tam ty hodiny ve tmě a tichu, přespat... les je svým způsobem kostel...a děkuji.
Však ano, jako čtenářka jsem tu byla mnohokrát, Phil ví :-)
snad vše řečeno předchůdci, opravdové prožitky a emoce skvěle zpracované, - m.j. - se zájmem sleduji hrátky se slovy:
sněží
jsi něžný
prsty zabořený v prsti - prsten
steny
jsme množné číslo?
kát se
být svůj kat
Pomerančová
08. 01. 2020Silná, nabitá, působivá. Úsporná a při tom tolik vypovídající. Tip a výběr
pro Štírka
Mi se poslední dobou dějou zvláštní věci. Manžel mi řekl, že to se nestalo ani starým chlapům, co chodí celý život do lesa. Někdy mi ani nechce věřit... :) a tak jenom to svý děkuju...
pro Karpatský knihomoľ
tohle jsem si kdysi uložila...za chvilku bude březen, přiletí... :)
Je to jedna z mála básní z Písmáka ktorú viem naspamäť. Včera, keď som bol na túre, som si na ňu spomenul na horskom hrebeni, ani neviem prečo, po búrke nebolo a bociany tu už dosť dlho nie sú.
pro revírník
...protože máme oba dva rádi les, dneska si fotila modrý boučky v oplocence...a tak děkuji
pro Musaši:
Děkuji za důvěru, nejvíc se mi líbí strofa po perónech...
Já vlaková nádraží nemusím, je tam pro mne moc lidí. Ale když byla na jednom v NY, tak jenom fotila a fotila, dostala se i do zázemí...
Byl to pro mne šok, chtěla bych zpátky...ještě jednou.
jaro je daleko
přesto však z růžového nebe
přilétá chmýří pampelišek eben sazí
nakonec stejně zima...
Nemylím si, že lze napsat cokoli podobného - jsi příliš svá - a hodně toho cítíš i ukrýváš ( v sobě?). To, co jsem teď četla - je prostě krásné...(a to proměnlivě, ve spoustě okamžiků a cestiček, kterými procházíš). T***
Taky jsem včera napsal cosi tak trošku podobného, ale ty jsi lepší. Nevím, jestli to mám zveřejňovat. Zatím ti to sem dám na zkoušku, co na to řekneš.
Cmýří
Konečně pozdní pátek
na vylidněném nádraží...
Stíny se otiskly do průchodů
a klapot podpatků
udrolil špetku mostní rzi
Havrani ještě krouží
nad svítícími vlaky
a noční služba bledých hvězd
má modrý začátek
Po perónech už bloudí
jen ti bez lístků
přátelé odpadních nádob
a když zazní píšťalka průvodčího
nesní už o cestě jídelním vozem
neboť prý : tady jsou doma
Jaro je daleko
přesto však zrůžových mráčků
přilétá chmýří pampelišek
Za tvou básničku tip.
píšeš zaujímavo, a ako sa to vezme, bohužiaľ či chvalabohu, ako záľaha ďalších autorov (nemyslím len tento server), čo je tvoja devíza, že si v tom množstve odlíšiteľná
Evženie Brambůrková
01. 01. 2020Moc pěkné.