Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte semakro noci
Autor
Philogyny
Fotím domy poházený
po horizontu mezi kmeny
jenom tak ladem
den foukáš mi do očí malý ostrý vrány
pak ráno prší
čert ví proč
nebudu se kát, nebudu nosit po kapsách
okamžiky v rozcuchaným peří
věřit
divoká zvířata v lomu snění:
zkameněla u jezera Natron
někdy, někdy
je mi zvláštní smutno
jako když se stmívá a
sluneční hodiny ptákům utnou
hlas
zbudou jen ti se žlutýma očima
já
-
-
-
ukolébavka
___
Je úplněk
usínám, ruce sevřené pod prsy
pode mnou dvě prkna
(jednou mi z nich stlučeš máry)
a rým?
usni, můj andílku usni
do kolébky z bukového dřeva
mrazem
prokousni mi krk
-
pak budu se ti třeba
zdát
do ranního větru
do medu
do tajemství, co je dům
-
-
-
budu se ti zdát
budu
budu
budu
budu
budu
budu
i s tím svým šílenstvím
vím to
39 názorů
Evženie Brambůrková
19. 05. 2020Super.
pro a2a2a
Načetla koment a přemýšlela, co napsat. Jsou to přepisy dopisů. Úpravami by ztratily svůj význam. Ukolébavku psala v bučinách na visutém posedu, spala v něm...původně jsem tam měla za názvem datum 6/7. 5. 2020.
Já vnímám básně spíš jako pocit. Co se mi snaží sdělit, zatajit... Když čtu některé lidi, tak někdy žasnu nad tou krásou slov. Vychutnávám si to. Jako vytříbené pití. Třeba. Každý člověk to má nastavený jinak a není to o věku. A tak děkuji, vážím si každého slova.
já jen "achich"... líbí, nic není zbytečné, žádné slovo - protože slovo potřebujeme, my ženy uachichované :))))
Helen Zaurak
17. 05. 2020Vracím se k Tvému textu, Phil, je nádherný... ani v nejmenším není splácaný z holčičí nudy, je silný, odvážný, zároveň křehký... poetický.
Jsou zde rozdílné kritiky a dlužno dodat, že i ty málo příznivé mají něco do sebe. U mne výrazně převažuje příznivý dojem. Ano, přísně vzato, zkušenému oku mohou překážet a překáží zbytečné obrazy navíc, ale nepůsobí tak, že by šlo o cílené exhibice jako spíše sympatickou touhu dát zadost spontánnosti.
Pokud jde o ty zbytečné obrazy navíc, tam nejenže jde o jakési zakalení sdělení, ale i o zmatečnost. např. v první sloce ...mezi kmeny..., zřejmě má jít o stromy. Pokud ovšem napíšu mezi kmeny, pak se podbízí skládky pokácených stromů nebo usychající stromy, ale to už svádí obsah jinam. První sloka mi vůbec nějak do kontextu básně nepasuje. Naopak za krásný považuji vložený monolog proloženým písmem (2. sloka), ta je možná nejlyričtějším a nejčistším místem první básně. Třetí sloka je příkladem toho, jak jsem již napsal, jak chceš v dobrém dostát své spontánnosti. Bohatě a lépe by slušely jen první dva verše. A pak bych vypustil zcela poslední dva řádky. Znovu něco, co se sdělením nesouvistí a má spíše zkrášlující efekt. Jen pro lepší představu, jak mám občas ve zvyku, napíšu zde svou verzi, která nic nepřidává, jen ubírá. Zdůrazňuji, že nevnucuji svůj pohled. Naopak, není vůbec na škodu rozepsat se tak, jak srdce káže. Ubrat se dá vždy a každý z nás musí ujít cestu, aby vnímal, kde přímočarost nemusí řezat, ale otevírat
Foukáš mi do očí malý ostrý vrány
pak ráno prší
čert ví proč.
Nebudu se kát, nebudu nosit po kapsách
okamžiky v rozcuchaným peří
Někdy, někdy
je mi zvláštní smutno
jako když se stmívá a
sluneční hodiny ptákům utnou
hlas
-------------------------------------------------------
U ukolébavky platí totéž co u první básně. Např. hned v první sloce třetí a čtvrtý verš zbytečný, tlačí na city a to ještě hodně sentimentálním způsobem. Už ruce sepnuté pod prsy jsou naprosto dostačující. Také ...Je úplněk... je zavádějící, když ho dál v básni nevyužíváš a pak stačí napsat ...Usínám...., protože čtenáři s velkou pravděpodobností dojde, že bude nejspíš večer. Druhá sloka hezká, i ta kolébka z bukového dřeva, která by se mohla zdát kýčem, je pro mne na místě, evokuje návrat tam, kde se zdálo, že je před námi jen radost. Ve třetí sloce bych vypustil ...dům... Evokuje to něco jako rodinu, domov, ale také má dopovídající a zbytečně omezující efekt. Tajemství má širší potenciál. Vypustil bych ...Vím to... Znovu jen pro dokreslení napíšu svou představu:
Usínám, ruce sevřené pod prsy
a rým?
usni, můj andílku usni
do kolébky z bukového dřeva
mrazem
prokousni mi krk
-
pak budu se ti třeba
zdát
do ranního větru
do medu
do tajemství
-
-
-
budu se ti zdát
budu
budu
budu
budu
budu
budu
i s mým šílenstvím
-------------------------------------------
Někdy při posuzování textů je třeba brát do úvahy i věk autora. Nikoliv proto, že mu chci prominout nezralost v projevu, ale naopak ji akceptovat.
pro chrt
...přemýšlela, proč jste si dal nick chrt...je to prastaré plemeno loveckého psa, měla je u zkoušky...loví očima a je vytrvalej... :)
pro Helen
Každý den chodím jinýma lesníma cestama necestama a pozoruju...děkuji za přečtení. :)
pro mezimraky
...pamatuju se, jak ten text psala, pod tou pergolou... :) děkuji
pro Safián
Děkuji za návštěvu, část textu je vlastně dopis, možná, kdyby si každý zkusil sednout...lehnout na ta dvě prkna a koukal do rána ven , okno tam nemám, je rozbité, tak by viděl a slyšel to, co nás běžně nenapadá...kdyby chtěl...slyšel by zpěv ptáků, který najednou umlkne jako by na povel, slyšel by les.
Helen Zaurak
17. 05. 2020Je těžké vymýšlet stále dokola cosi nového, a aby text měl atmosféru a duši, když i naše životy se dennodenně jakoby opakují... Tenhle Tvůj text duši má, i snahu o sdílení, díky Ti :-)
Ještě, aby bylo jasno, vyjadřoval jsem se pouze k této básni, v jiných Tvých básních se občas procházím, někdy jako celek mě to nechytne na sto procent, ale obvykle si něco najdu co mne osloví např.
Pergola průhledem rozkouskuje zahradu a dům
Oči zůstávají ve vodorovné poloze
opřené o zem
mohl bych přidat další
asi tak
Když si odmyslím grafickou schválnost, která možná má i vnitřní důvody, ale tak dobrá autorka by se bez ní měla obejít, jedná se o krásné básně svého druhu. Na pořádnou ukolébavku si dnes troufne málokdo. A napsat ji se zdarem ve volném verši je malý zázrak.
pro mezimraky
...mířila na jelena, ale nemám povolenku, holt nejsem v jelení oblasti a přes to vlak nejede... :) a tak děkuju za zastavení ...
jen nepiš, až s tebou ten posed spadne! :) - ohryžou ti prsty a podupou kosti ... nebo tě adoptujou :) - a budeš s nima moct do rána kalit :))
Hele upřímně, já to tam vidím - já vím že jen vítr ze slov ... ale co je poezie, vlastně? :) Pro mně tvý psaní ... zbudou jen ty ze žlutýma očima ... lidem tak nesvítěj:) ... vím to
No já to neřeknu tak přímočaře jako chrt, ale pro mne je to takové psaní (snění) velké holky co vyhlíží udkud ten princ na koni ještě může přijet, sice střílíš líp než všichni ješitové, ale v tomto textu je to takové ach a och, tak časté v "dámském" psaní. Někdy je potřeba se bud´probudit a vzít si brokovnici a vystřílet pořádného textového divočáka nebo dospět. jo jo
pro Karpatský knihomoľ
škoda, že tu nemůžu dát ta videa s pruháči a strakáči, jsou fakt puntíkatý, je to čistá krása a radost...děkuju
pro chrt
Už ani ne, po šedesátce člověk spíš tíhne k zemi. Chodím každý den les, už zase. Mobil mi píše těch svých osm kilometrů, vystoupaná patra a kroky. Se svými psy a foťákem, mám chovnou stanici . Dokud člověk chodí, žije. Já taky. Po svým. :)
Karpatský knihomoľ
17. 05. 2020Phil vďaka že si sa takto podelila.
Tady bych se autorky zastala, chrte. S její tvorbou nemám ohledně "důvěryhodnosti" nejmenší problém. A nuda? Tak to už vůbec ne.