Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Theia a Eindri -2- Motto Českých drah: Čekej dlouho

26. 08. 2020
2
8
346
Autor
Aru

Eindri stál k nám zády, hrbil se a zíral do zatlučených prken v okně, po chvíli se otočil a upřeně se podíval na Theiu, která mi řekla že musíme co nejrychleji vyrazit na cestu. Nejprve jsem se vymanil z Theininy ruky, když jsem se odplazil ke stěně a oprašoval se od bordelu z podlahy prohlásil jsem že nikam nejdu, protože tohle je můj domov který mám rád. Dům ve kterém nebylo vůbec nic, krom holých stěn a zatlučených prken. Theia se začala smát s tím jak tohle může být můj domov když tady nic není. Chtěl jsem něco namítnout, ale na nic jsem se nezmohl, jezuita odešel, to jsem cítil zcela jasně.

 

S rukama v kapsách jsem se strašně loudal, lidi do mě neustále vráželi, jak mě neviděli. Eindri přistoupil ke mě a sundal mi brýle, které na zemi rozšlápl, jenže se nic nezměnilo, neviditelnost už byla příliš zažraná a prostupovala každou buňkou v těle. Přišli jsme k zástavce autobusu, kde nás uvítala cedule hlásající do světa výluku, všechny linky byly zrušeny. Na nádraží nás uvítala ta samá cedule, všechny vlaky stály. Na cedulích se střídaly nápisy - Nikdy nepojede a vlak má zpoždění 1800 hodin. Na letišti opravovali všechny ranveje a u přístavu opravovali v moři lodní trasy. Veškerá doprava stála a nedalo se nikam dostat. Celé město bylo rozkopané s nekonečnými kolonami vozidel, která stála několik dnů na místě. Každá ulice byla rozkopaná, chodníky neexistovaly, všude se táhly neuvěřitelně vratké lávky nad bezednými propastmi. Každý dům měl lešení s cedulí padajících dělníků a zákazu vstupu všem. Sestoupili jsme do rozkopané kanalizace a po pás v neidentifikované hmotě jsme se prodírali pryč z města.

 

Theia byla veselá, když za městem v potůčku ze sebe smyla sračky z města schovávaje ženské křivky za bujným porostem. Eindri se opatrně utíral žínkou, snad aby neublížil špíně, já jsem ležel na vodní hladině a představoval si že jsem list unášený kamsi a pozoroval při tom mraky. Theia byla ráda na cestách, tak dlouho už putovala s Eindrim, který ji vždy chránil. Potkali se na lesní cestě kde Theia obklopena sexuchtivými bandity se propadala do strachu, který ji paralyzoval. Eindri je všechny zmlátil a stal se Theininým doprovodem. Rychle pochopila že nemluví, když jen ukazoval rukama a i to jen zřídka, pohled mu úplně stačil. Eindri jako jeden z mála se dostal živý z Faerských ostrovů kde po zemětřesení za několik málo hodin zmizely celé Faerské ostrovy kdesi pod hladinou. Před katastrofou tam žilo 300 milionů lidí a na největším z ostrovů obklopen všudypřítomným městem se nacházel vrt kde se těžily diamanty, největší ložisko na světě. Na mírné otřesy po celých ostrovech byli místní zcela zvyklí a nepřikládali jim žádnou důležitost, všichni chtěli co nejdřív zbohatnout, až na Eindriho, ten se dál tvrdošíjně věnoval rybolovu se svou starou kocábkou dokud ostrovy nepohltilo moře a nebylo se kam vrátit, potom se vydal na jih. Po koupání přišel večer a Eindri s králíkem, Theia přikládala dřeva do ohně, který jsem tiše pozoroval, hlavou mi táhly chaotické myšlenky vedle králíka v klícce, Theia naznačila Eindrimu ať ho nezabíjí a ukázala na mě.


8 názorů

Aru
07. 10. 2021
Dát tip

ahoj, je to hlavně druhý díl jedné zhroucene série na pokračování, i když, echm, ehm, co jsem kdy dopsal :D

před rokem jsem měl fakt pořádný bloky a psaní jsem měl hodně jako terapii. no a tady, to je exploze fantazie, já vím že je pro dost lidí nepředstavitelný, že někdo tak může psát a přitom vést docela nenápadný život, já nechodím ani do hospod, natož abych fetoval, mimochodem drogy jsem nebral nikdy. plus před rokem mi ještě lítala nálada pro vnějšího pozorovatele neuvěřitelně nahoru a dolů, pro mě to byl letitý standart, přičemž na škole to lítalo hlavně dole, po škole se to rozjelo pomalu i nahoru.

doporučuju první díl, ten je nejšílenější :D

celá nedokončená série je ve sbírce, ale myslím si, že novější texty jsou lepši, tohle byly začátky v psaní, po roce se přece jenom člověk posune a taky společný psaní mi hodně dalo


Lakrov
07. 10. 2021
Dát tip Aru

 Začátek, první odstavec, moc nechápu (ale o to asi autor ani nestál). Druhý odstavec přináší zajímavé obrazy; takové "z nedávného minula" (nebo nedávného budoucna?) ...snad aby neublížil špíně... je krásné, ale to už je třetí, závěrečný odstavec. Po dočtení nevím, co si o tom mám myslet; je to zpověď uživatele drog? Nebo velmi subjektivní záznam o události, podobající se z pohledu jednotlivce konci světa? Odhlédnutí na záčátek k názvu a jménu autora mi nenapovědělo, takže nevím, ale zaujalo mě to. Tip.


Aru
26. 08. 2020
Dát tip

čárky už lepší nebudou, smolil jsem to několik dnů, prakticky hned po jedničce, ale je to teda porod, nápady se už nehrnou tak rychle. navíc ani nevím co sami postavy chtějí, jako bych je musel nutit ke každému pohybu, no hrůza :D


Aru
26. 08. 2020
Dát tip

už to nechám na zcela fádním a nudném "oprašoval", třeba to použiju ještě někdy, tahle série rozhodně nekončí, díky moc


fantasmagorie....to mám ráda......čárky (nojono co s tebou mám dělat) odpouštím......:-)))...........*/*


Silene
26. 08. 2020
Dát tip

Potom leda "oprašuje", ten je klučičí. Na činné příčestí je ovšem spoleh.


Aru
26. 08. 2020
Dát tip

ou škoda, a tak hezky univerzálně to znělo


Silene
26. 08. 2020
Dát tip

Aru, huš, s ženským přechodníkem (oprašujíc), když je vypravěčovo já on...


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru