Zmatená reportáž z budoucnosti o otházkách nejpalčivějhších
Psal se rok, který byl zrovna toho roku akthuální. Biskhup staroměstský jel na mezhinárodní konhferenci do Vhatikhánu, neboť paphež František, tak jak bylo předpovědhěno pořádal dodatečný khonhcil.
Biskhup staromětský vyrazil směr Vhatikhán, ovšem v Karlhových Vharech si všiml, že neznhámo proč ho božhí cesty vedou někam do Ašhe, i podvolil se božhímu řízení a dojel až do Würzhburgu, kde musel své authíčko natankhovat a také si odskočit na WhéCko. Po té pokračoval přikhusujíc khlobáshu s hořhčicí až do Franfurkthu, kde pan Biskhup staroměstský s prominutím zažil soulož s jednou smluvně shjednanou společnicí.
TD - Smutní psi nepláčou, protože si přes mlhu nevidí na oči
Bylo mlžně zamlženo, tak moc, že nebylo vidět žádnou charakterní postavu, dokonce i příběh sám se ztrácel v mlze a to bylo velice smutné. A v tom smutku se valila tou mlhou nějaká divná psiska, která měla takové psítorničkyzavěšené po bocích na popruzích přes záda. V těchtorničkáchbyly jakési uleželé smutky, které se tam válely po velice smutných lidech, kteří je nemohli již unésti.
Ti volali na psí bezplatnou linku, aby si od smutků odlehčili a zároveň dostali jako bonus trošku chumáčechuchvalcovémlhy.
V noci spadlých hvězd
Kdo létal k oblakům,
svržen byl,
kdo plazil se,
ničeho nedosáh'.
Kukýnka předků
Putování mezi světy
v magické krajině předků
Bezčasí na špičce nosu
v poletujícím listí
Sedmimílové boty
Honza ráno vstal, bylo krásné letní ráno, všude na okně byly ledové květy a venku bílobělounko, až se Honza zaradoval jak krásně venku je.
"Tak je léto tady, dorazilo i sem k nám. " Honza měl dnes velký den, konečně byl dospělý, bylo mu právě 555 let a to už není žádné malé dítě, skřítek, nebo trochu větší trpaslík, ale konečně menšítrollík.
"Honzo, Jane,Hansíku, tak už si konečně velký kluk, trvalo to možná o kapánekdýl, ale co je to 554 let, bylo mi ctí se o tebe starat a slyšet tvoje dětské vřískání a pištění.
Tajemství
Z mlh stoupáš
z kopců k nám
Kdo ví co přinese den
Oči jsou plné tajemství
Jak jsme jeli do Chorvatska
Mamka vždicki říká, že si v Chorvatsku s náma vůbec neodpočine. Furt tam jezdíme křápem, tak tatín říká našemu autu, přitom nechápu vůbec proč, ani jednou jsme se s ním nezabili. Jezdíme přes takovou tu hornatou zemi, jak je pod náma a jak nikdi nevim jak se jmenuje. Pak vždicki usnu, takže nevím co se děje na cestě a jestli jsme se jako s tím naším křápem už nezabili.
Vyhasínající oheň
Odešli tvorové bájní
vyhnalia pobili je
lidé rozumní
Kde víranepřibila je
Samhain dokola
Do mlhy sluncepadá,staré zvěsti prosvitnouna okamžik. Od zapomnění do zapomněníopadalo listí,kdo ví kdo je kdo. Za nocí neslyšné sténání hvězd.
Velice indický příběh
V Indii, v indickém městě, v jedné indické ulici toho indického města byl indický dům, kde žil Ind Sandeep Sunil Vijay Rajesh Suraj Aman Himanshu Aryan Ravi Akshay Arnav Sandalí a provozoval obchod s obchodními povozy. Sandalí byl běžným Indem, nosil běžné indické oblečení, jedl běžné indické jídlo a nadto měl běžnou indickou rodinu a jednoho skoro běžného kamaráda Natukiho, kterého neviděl přes 30 let, ale nyní Natuki si neznámo jak zjistil Sandálího adresu a stál s kufírkem na prahu a s prstem na zvonku. (Sandalího dům disponoval i domovním zařízením běžným v Indii. )
"Sdrafím tě můj dáfnì kamarate Sandálí, nefiděli jsme se skoro přes třiscet a proto bych se u tebe rad ubytofal.
Hrůzoucí časy vrchnostenské
V časech, kdy na zámku Koloneděle býval ještě zámecký pán, před tím než v zámeckém sklepě bylo v košíku objeveno ložisko černého uhlí a zámek i s hlavním městem byl stržen za účelem těžby se udál tento strašlivý příběh.
Zatímco po ranním šlofíku si dával zámecký pán Ňidřich Štýrský Koloneděl odpoledního šlofíka, jeho jediná služebná a žena současně, neboť Ňidřich byl velmi spořivý šla prát prádlo do nejbližší řeky Elbm, které se ale tehdy říkalo Vltn. Jak tam tak ta služka, tedy zámecká paní prala na Valše (české vesnice, kde se sdružovaly pradleny a svým zpěvem a vlhkým ošacením lákaly muže z okolí za účelem styku), až ji v košili koziska skákala nahoru a dolů, sklouzl ji z prstu jejich jediný společný prsten, který zámecký pár si kdy pořídil. On to moc drahej prsten nebyl, takovej šmuk z mědi, nebo co to bylo, to neví ani sám svatý Vltavýr, který tehdy kolem Vltnu, tedy Elbmu chodil a nabádal lidi, aby žili podle církve svaté Katolické, proto bylo tehdy také moc chudých lidí, neboť všem se majetek velmi hnusil a tak jen co děti odrostly naházely všechna auta, domy, chlévy i pole, zkrátka veškerý majetek do Elbmu, vlastně Vltnu, aby žili jako ten chudák, tedy svatý Vltavýr.
-
Ve věčných samotách bloudí touhy s nocí jdou. Neznámé lidem jsou, těm září jejich cit po cestách. Odedávna ty světy křehnou, jednou za tisíc sluncí znají své správce. Na cestách skon a malomyslnost.
Zírání je obtěžování
Každý kdo snad jednou v životě jel i z té nejzapadlejší vesnice autobusem, či vlakem, nebo dokonce sdílel proti své vůli vozový prostor s jinými lidmi v MHD, které jednak nezná a jednak se tito neznámí cizinci obtěžují jezdit s ostatními zažil sexuální obtěžování.
Situace je natolik vážná, že 35 let od revoluce se tímto problémem začal zabývat spolek Konsentve spolupráci s ROPIDem projektem: Zírání je obtěžování. Je naprosto holým faktem, že slušný člověk jde do prostoru, kde se nacházejí potenciální zvrhlící a notoričtí sexuální devianti jen v krajní nouzi, např. za každodenním vydělkem peněz na burze, nebo osobní limuzínou do poslanecké sněmovny, či jako zvrhlík a sexuální deviant k soudu právě přes MHD.
Míň než nic
Jen tichá tůňv samotě kde ležíkousek časuNetřeba se ptátpro budoucíkde mlha se skláníMalátnost čeká.
Dovolená v Germánichiy (snová ukázka)
Nejznámějším zapomenutým ryze českým světcem je a ano, už to není tajemství: Vltavýr. Jeho kostely stály dříve prakticky všude a každé pořádné město pojmenovávalo svá náměstí po Vltavýru. Dokonce tento největší český světec byl svatější ještě dříve než sv. Vojtíšek, který se pro svou svatost musel ubírat až do tehdy ještě nezprušáčtělého Pruska, které se nejmenovalo Prusko a žili tam slované z kterých bylo potřeba slovanství vymlátit.
Ce n'est pas notre affaire!
Odevzdej krajinu,tvé dílo zkázya hrůzu jíž zveš krásou. Tvá svoboda není účast na moci(jak psal Cicero). Ptáci hynou tiše před odletema slovo za slovem chřadne.
Novela pro jazyk český
Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, nebo-li lidově nazývanýÚJČse rozhodl na základě dlouhodobého bádání, vlastního výzkumu pro zavedení nových, přesto plně platných a oprávněných dvojhlásek obojetných, konkrétně -mjě,tjěnjě, nebolitakzvanéjednotící dvojhlásky, které zcela inovativním způsobem v souladu s evropskými normami pracují s češtinou.
Němcům ale začalo být líto ztrátygermánskéchoostréhoß, proto aby Češi vyhověli všem bude novelou v češtině od 1. 1. platit spolu s obojetnými jednotícími dvojhláskaminémeckchéostréßvšude tam, kde dosud se psalo fádní a ničím neodůvodněné "s", jak bylo zjištěnonémeckchkýimijazykovědnými vědci, kteří se pohroužili do české historie na územínémeckchkýcharchívů, (ale rychle je zavřeli, když ze zaprášených regálů vypadl švabach) "s", které se v češtině vyskytuje zcela ignoruje a není tolerantní k menšinové různorodosti, evropskému multikulturalismu, jakož i samotným EU směrnicím.
Gumový podkovy i chlápek z křoví
Jednoho dne vybuchla v jedné rovinaté zemi turistická sezóna a do země se vrhli turisté a jak už tak bývá, našlo se pár neslušných turistů, kteří se neváleli na plážích, ani neseděli u barů na plážích, ani neleželi v hotelech u pláží, . nýbrž. toulali se krajem jen tak.
Jeden takový turista co se jen tak pro nic za nic zbůhdarma potuloval, říkejme mu třeba.
Za pohledem...
Oblaka jen tiše lžoua smutek ví Zčeřená je voda a list na ní zlatýJen spát spát spátnež nad spáry bdítpod vrbou u břehu schýlenou.
Don Koupák, záhada v přítomnosti
Don Koupák, záhada v přítomnosti
Don Koupák byl vždy čistotný, nadto byl doktorem práv, doktor a psychiatr, to vše stihnul do věku šesti let, neboť byl geniální. Ale jeho největší zálibou byla voda odtékající vanoodtokem, tehdy pociťoval vlnu až extatického oddechu a nic ho nenaplňovalo větším uspokojením než toto. Záliba Dona Koupáka v čistotě se ovšem poznenáhlu, ale nevratně začala podepisovat na vztahu jeho okolí k němu, neboť nikdo z jeho okolí neměl pochopení ku čistotě, jelikož špína byla národním klenotem, i začalo Donu Koupákovi ubývati na klientele, jelikož lid bývá tvořivý a tak kupříkladu dědic domku po praprapraprapraprarodičích než aby šel vyřídit papíry k Donu Koupákovi dům zapálil a nebylo čehož dědit. Jiný, po té co mu byla diagnostikována rakovina, než aby šel na operaci k Donu Koupákovi skočil z útesu a nebylo čehož operovat.
Mňaubil, aneb pokrok nezastavíš...
i kdybys tisíckrát mňoukal.
Světlo světa spatřil nový, úžasnýMňaubil. Je to naprostá inovace do světa mobilů, respektive od nynějška pouzemňaubilů.
Dozlatova husa bez Platóna
V jedné nejmenované jihočeské vesničce Yamanakako na kraji Plzně za sedmero tramtáriemi a pěti uvízlými autobusy v pangejtu žil byl pod horou Fudži, tam kde vychází slunce líný Honza. Ze všeho nejméně, krom chození do školy řešil hádanky. Vždycky za zatáčkou, když Honzík s aktovkou narvanou desetikilovým učivem se vláčel do školy stál hádankář v mnišské kutně jako vyšitý ze hry Kingdom Come: Deliverance, ke které má vyjít už brzo druhý díl.
Honzík jen co ho zahlíd už měl po náladě, že mu přestala chutnat i zmrzlinka, kterou mu jeho starostlivá maminka Honza vždy chystala na snídani, aby neumřel ultimátně hlady, než dojde do školy, kde si muže už dát školní svačinu.
Země Krakonošova
Nejvyšší horou Čech,Čechstvaa Krakonoš vůbec jeKrakonošák. Mnoho nejen přespolních, ale i domácích se mylně domnívá, že nejvyšší horou Krakonoš je Sněžka, to by se Krakonoše, jak se správně píší a vyslovují nejmenovaly Krakonoše, aleSněžkovice. Nejvyšší hora KrakonošKrakonošákje vysoká 2 654,5 metrů. Krakonošákje trvale zahalen mlhou v permanentní levitaci nad Sněžkou.
Vlakmrtvice, aneb milé je vlakcestování
Český vlakový horor u ČD (rozuměj: Čekej Dlouho) začíná tradičně kolem 1. července, kdy děti dostanou dovolenou od školní práce a jsou povinováni se rekreovat, spolu se svými duchovními vůdkyněmi, prostou mluvou - učitelkami. Ti šťastnější sice nastoupí k Pionýru, zvláštností této organizace je, že: "Pionýr je oddaný své socialistické vlasti a Komunistické straně Československa. Pionýr je přítelem Sovětského svazu a obhájcem pokroku a míru na celém světě.
xxx
Ve světle nového větrustaré vášně plují. Hrady z pískuzbarvené krví. S hrůzou přichází smrt,než roztáhneš křídla.
Být nemocný je normální
Henryk Kalafuna byl průměrný padesátiletý muž s průměrně prošedivělým vlasem. V průměrnou ranní hodinu 4:56 nastupoval do průměrného ranního vlaku, který průměrně odvážel cestující na průměrnou denní šichtu, jenž průměrně začínala v 6:00.
Henryk sice nebyl šťastný, ale to ničemu nevadilo, protože na štěstí nezáleželo, bylo zvykem vydělat si peníze a ty nepadaly z nebe, ale přicházely prací, pokud dotyčný splnil určitou normu vymezenou časem, rychlostí pracovníka a počtem odvedené práce, pak dostal určitý obnos peněz, které byly měřítkem štěstí, podle toho co za ně bylo možno si koupit.
Henryk sice byl ženatý, ale žil sám, když mu manželka na dovolené utekla s tanečníkem hispánského původu.
Kde Bójové dříve, dnes Češi
Známý to kmen Bójův zemi Bohémie žil,to slavný král Karel IV. na trůnu byl.
Však uběhlo pár staletía lid zapomněl. Dnes se každý Čech vzorně za to stydí,chátru raději volí.
Příběh o Hňusce
Bylo nebylo jedno české pekařství ve kterém se prodávalo české pečivo, občas se dokonce dalo i jíst a proto se v pekařství udržovala grošová měna. Kdo neměl, mohl platit i denáry, ale na ty se nevracelo. Místní pekař Bimbác Vozembouch vysoký 16 loktů měl ruce jako dvě vánočky, ale ne jako ty z Lídlu, který se strachem scvrkávaly před vočima, ale pořádný máslový. Když byl Bimbác při pečivování v ráži se vzniklou vánočkou nešlo projít ani dveřma.
Za dovolenou k Etně i na Stromboli!
Místo zmrzliny, pár kopečků lávys výhledem do mořea trochu kouřezpříjemní počasí. Leč s mraky se bavímena sever,zapomenutí v dešti o rozmrzelostivšedního naříkání.
Za dobrodružstvím na hrad!
Jak už to tak v létě bývá, bylo příjemně zataženo s mírným, ledově svěžím větříkem od severu za drobného deštíku, který místně nabýval na síle s malými do nepohody dělanými sesuvy půd.
"To je dnes tak krásně," otevřel okno dokořán, tak trochu otec a vlastně ne tak úplně hlava rodinyTrigodlavLysý, který vůbec nebyl lysý, ale měl na lesklé hlavě překrásně černé tupé.
Po otevření oken, dostalTrigodlavoduševnělou pršku přímo mezi oči, až mu omoklo i jeho tupé.
Jelikož bylo něco málo hodin po poledni, vstala i jinak skoro vzorná manželka, naštěstí ne Lysá, protože před pánembohem v kostele při svatbě nechala si své vlastní jméno, které tak nějak podědila po rodičích, protože byli zrovna při ruce.
Na konci cest
Na konci cest tiché ohlédnutí, stálo to za to. Jen pár střepů a prázdná jménaplující černou řekou. Až zaduní vítr,zhasne poslední světlo(draků).
Příběhy Oďivlína 1
Oďivlín bydlel a žil v přední zátoce Zadního Zaďilína a jak už to tak bývá, pánbů mu nadělil k té zátoce i moře, které si Oďivlín přál ke třetím narozeninám. Ono všehovšudy v tom moři zase tak moc lidí nebejvalo a ti co byli zaplaveni se aspoň naučili plavat a žít pod vodou, kde provozovali svůj podvodní byznys. Oďivlín si spokojeně žil, rybařil, spal, taky jedl, pak rybařil, jedl, spal, natáhl kukačky, spal a u toho rybařil a taky jedl na dluh, ještě před tím než si narybařil, takže chodil na ryby strašlivě sytý. To trvalo 99 let Oďivlínova života, jednoho dne se procházel mezi spaním, jeděním rybařením a natahováním kukaček po břehu nudapláže za mrznoucího deště v mlze, aby ho nikdo z nudistů neviděl, že je oblečený.
Jen...
V emocích žijeme. v emocích umíráme. Znovupříběh se opakuje. Se svou minulostínikdy jsi nebyl.
Létó
Na stráži déšť, květy vadnouza zlatými poli. Slova hasnous jedno větou za druhoudo zapomnění. Až do snůmlžných bran.
Linda III.
Přicházel starosta s rezavým úsměvem od jednoho konce kníru ke druhému. Vytáhl z pidináprsní kapsičky pidiklíč a ukázal ho. "To je klíč od radnice, možná že ten hledáte. "Mudrc Ardan postavil výmluvně oči v sloup.
Linda II.
Na břehu rybníka velikého jako lidská dlaň stál rybář Onindra a svým sešlým vzhledem připomínal starou ohnutou vrbu, která u toho velikého rybníka jako dlaň nebyla. Když tu od něj zprava i zleva blýskly současně dva portály, jedním prošel Geralt s Yennefer a zamířili dále na ostrovy Skellige, zatímco z druhého portálu vyklopýtala Linda, který ji před tím vcucnul. Linda byla přesunuta do centra toho kontejnerového města známého též jako Vašim nad Rzí ve kterém radnici při vystavování centra došly peníze v měně 'Rezavý zlaťák' a místo honosné rezavějící kašny byl instalován o něco skromnější rybníček pro přátelé rybolovu: "Nelov a koukej".
Rybář Onindra se z toho až lek'"Uf, to jsem se z toho až lek'.
Linda I.
Po obloze se rozcházely mraky a pozvolna odhalily měsíční sluníčko, jeho paprsky počaly dopadat na louku, kde ležela jakási, patrně zcela neznámá Linda, která otevřela oči, jasně smaragdové barvy a rychle vstala, neboť se hrozně nerada válela na zemi a lehcezčíslajen takrukmoz vlasového křoví napadané tam větve, listí, brouky, sandálu a pár skřítků. Pro Lindu bylo zcela typické, že za černých nocí se jevilo její vlasové roští doblonďata, zatímco za bílých to byla asijská čerň a mezitím bývalo rusé.
V dálce zahoukalo letadlo, vlak i parník, jak se míjeli na křižovatce.
Tak jasná noc to byla a pršelo opravdu jen daleko, kam ani tento příběh nesahá, leč co víme, měli tam povodníminimálněna jednověrtelko.
Vzdálené blízkosti
Tichý déšť stéká po obloze, smáčená jsou štěstí lidí,jen bohové mlčí po rzi,opuštění. Cesty tajemně volajíjedním květem za druhým,než pukne zem.
Causa latet, vis est notissima
Osudem svázaníčernými mračnyz nichž krůpěj za krůpějíhypnoticky otravuje. Osedláni valí se jezdcis verdiktem u třmenu nebrzdí. Řeky čekajících dají se k pohybuza němý půvab purpuru.
TD - Kolik je objevitelů, tolik je kontinentů, někdy i víckrát
Psalo se 11. října 1492, stručné americké historie USA, když Kryštof Koglóbus západní cestou do Indie se přibližoval ke karibským ostrovům a chystal se následujícího dne na Koglóbův den objevit ve 41 letech nový kontinent z pověření jejích veličenstev Ferdinanda II. Aragonského a Isabely Kastilské.
Následujícího dne o druhé hodině ranní Kryštof svým zástupným mužem spatřil nový kontinent, Novou Indii, později známou jako Americkou, jehož obyvatele, které objevil spolu s novou Americkou zemí nazval Los Indos, zkráceně 'los', tak jak je nazýváme i my dnes.
Blouznění...
Blouznění nevinnýcha usekané dračí hlavy,v bouřích poznáš sám sebe,. snad. Znovu se směješ,šílíš trochu,deprivovaně. V tichém našlapovánídeště zvečera.
Sebevražda anočíne
Nejprve je nutno si nato nasadit řádné psychiatrické okuláre pro dostatečnou zodbornost. V otázce po úmyslném skonu lidském není jednota, nýbrž panují různice, zatímco dnový člověk, jemužto auto uneslo manželku i s děťátama bude za úmyslem sebevraždným, naproti tomu, auto, jenžto uneslo zmíněnému budoucímu rodinnému umrlcovi vnadnou ženštinu a její pro stát vychovávané budoucí daňdoplatníky bude zatvrzele proti zúmyslovému skonu.
Nyní se podíváme, conato tvrdí církev svatá, zbohem posvěcená, jediná gadolická. Bylo opravdu těžké schoditi tu naši zemni Žeskou, jak o ní zpívá národní hymnový klenot JK Dyl.
Za posledním tancem (s úvodem pro magory)
S posledním tancemv tichém očekávánímelodie dotančí ke smutku. Znovu ztrácí se to nejcennější,ještě se stojí tak trochuopodál v mizejícím hovoru,horory se natahujía docinkávají prázdné sklínky,jen tak pro zvyka nejistotu.
(Možná jste to také z doslechu odslyšeli, že Francie, jaksi už není tou zemí králů, jak jsme ji, ano všichni, kteří jsme se tu sešli, znali. Dokonce zlí, nepřející a jistě neplodní a scvrklí jazykové na duchu hovoří, že tohoto nešťastného krále sťali a vyhlásili jakousi odpornou a krvavou revoluci v jejímž čele dnes sedí jakýsi, nikomu známý president a vládne jakousi škaredou démo-grácií.
Hvězda Zárie
Temnou povahouvztekem spípo mnoha jménechžádné nemáUctívanáv ledových bouříchtěmi kdo ji znajítaví zkouškou lidské ctnostiNež znovus ústy do krveusne bez zájmu a vyčerpání.
Národ vyvolený, národ židovský
Už jako malýNoíkpouštěl Noe své dětské, tehdy ještě chatrné loďky do Mrtvého moře, kde se mu vzpurně nepotápěly, to později vedlo až k nepotopitelné lodi Noemova archa 1, ale nepředbíhejme.
Noe po svém otciLámechovipo dosažení dospělosti zdědil v posvátné židovské zemi Palestině vinice, které zase Lámech zdědil od svého otce Metuzaléma, když se mu ve 187 letech uráčiloLámechazplodit. Metuzalém byl široko daleko známým lenochem, který nikdy nikam a k ničemu nespěchal a hlavně na nikoho nespěchal. Nakonec se také Metuzalém dožil 969 let.
TD - Každý má právo na svou psychózu
Jednoho dne, bylo takhle zvečera, potom přišla noc a nakonec i ráno v jedné porodnici, která stála tak trochu před zrušením, protože tam měla vzniknout lukrativní plastická chirurgie, se narodilo shodou okolností, protože rodiče tam vlastně dojeli svou vlastní, zcela k požáru nenáchylnou E-Lektrickou Eslou, dítě. Jak už to tak chodí, rodiče nebyli nezodpovědní a matka, tedy budoucí, nechtěla rodit někde na skále, ani při bungee jumpingU, ale v baráku pro to dělaném. Vlastně tak trochu v té skoro-plastické chirurgii nezbylo peněz na podlahy, ale jinak porodnice jiných chyb, kromě toho, že uklízečky zanedbávaly mytí podlah, neměla.
Dítě, byla to vlastně holčička, ale protože si ještě sama nevybrala svůj vlastní z asi 80.
Tragicky smutné náměstí s kašnou a chrliči
Malý Morek měl od malička rád holubi, už v porodnici muMorkovisedl holoubek na hlavičku a s prominutím se mu mezi oči usral.
Osud tomu chtěl, aby Morek bydlel s rodiči, ale také vedle historického náměstí s kašnou, kterápřeoplývalamnožstvím chrličů, které lákaly k posedávání holubi. I Morek tam chodil a často ho nebylo v holubí záplavě vůbec vidět.
Ale to nebyl konečný počet stálých obyvatel náměstí, neboť po kraji posedávali i důchodci, kterým sešli všichni přátelé věkem do země a dětem odevzdali své majetky a poté je ty děti z lásky daly do domovů důchodců, aby jako nepřekáželi pokroku a vůbec.
Příběh měšťanský
Za jedním vykáceným lesem, vyschlou řekou a srovnanou horou žila jedna moc hodnápanive své sklobetonové chaloupce s výhledem na skládku hořících pneumatik, kam chodila za úplňků nahá sbírat bylinky. Tak trochu nedaleko bývalo městečko s nemocnicí, která se propadla do pekel, poté co si ji odnesl čert. Od té doby v městečku zel bezedný jícen, zvaný Pekelná díra, který byl turistům přístupný každý sudý čtvrtek od 10:00 do 18:00 za drobný, městský, turistický poplatek.
Zprvu to žádnému měšťanovi moc nevadilo, že jim nemocnici odnesl čert do pekel a očekávali výstavbu nemocnice nové.
Nová úžasná domácí předložka
V nových školních osnovách se zjevila nová předložka a ihned byla zjištěna její důležitost a univerzalita v životě českém jako takovém, (o vývozu předložky doGermániese zatím nad korunovačním křížem v utajeném bunkru utajenéhogerchmanskéchoměsta dále jedná,) učitelé po tomto zjištění ihned začali si tuto novou univerzální předložku zapisovat navzájem do notýsků.
Děti se servaly o nové učebnice a sociální média zaplavuje astronomické sdílení této předložky, natolik je skvělá. Rodiče jsou nadšení, už nemusejí nutit děti do učení, děti se učí zcela samy a navíc samy vstávají za hluboké tmy a již před svítáním postávají před školami a těší se na učení. Učitelé v šoku, také raději začali docházet do školy před svítáním a všichni společně čekají do rána na ředitele škol, než je tam vpustí, kolikrát i za třeskutých mrazů českých zim, až s -270°C.
Zrezlá báseň o ničem
Na dně mořízcela beze slovzítřek se rozplynulv mlčení bláznů(protože jen šílenec mluví)
A přestoneklidní jsou tikteří hltají suchavír vášnía horkost citůdokud nepodlehnou vyčerpání
Jak známo jazykem básníků je Francouzština.
Au fond des merssans aucun motDemain s'est évanouiDans le silence des fous(car seul un fou parle)
Prequel k budoucímu seriálu: 3002+4 případů detektiva Zahuldy
Večerní ulicí kráčel osamělý chodec, jeho samota však nebyla absolutní, neboť tvář mu osvětloval mobil do kterého pilně se chodec díval.
Leč, nevšiml si, že již není ani uličně sám, ale připližoval se k němu další člověk, též pilně zahleděný v přístroj mobilní a tak měl co dělat, aby usledoval svou oběť, neboť to byl úkladný vrah, který v této době vždy postával na rohu ulice Vrahová a Stará Vražda.
Vrah již byl blízko své oběti, ještě dopisoval jednou rukou mobilem v chatovací místnosti odpověď a druhou již vytahoval kudlu na nic netušící, pro nás zcela anonymní a pro příběh nezajímovou postavu, kterou úkladně a chladnokrevně zabil. Umírající ještě stihnul do půlky se dodívat na video na YouTubu, než dodýchal zcela.
Jarní blábolení
"Proboha zakažte to jaro. " Vyhrkl ze sebe Mirek a skočil střemhlav pod tramvajšinoucíse k zastávce 1km v hodince.
"No chlape," vykřikl na Mirka řidičdošinoucíse tramvaje, "to už jste dneskadesátej, letos to jaro začalo vážně zvostra. "
"Pane.
Muž přechodu
Jednoho rána, přesně když se paprsky slunce lámaly s obzorem hrdina tohoto příběhu. spal.
Každopádně, příštího rána, kdy slunce bylo daleko na obloze, tak daleko že tam ani nebylo se konečně dosud spací aktér probudil. V koupelně při pohledu na zrcadlo ho napadlo že by měl dát zrcadlovému odrazu nějaké pořádné jméno.
TD - Jak Děd ke štěstí přišel
Řádně starý a spořádaně prolezlý nemocemi, říkejme mu 'Děd', seděl za stolem na levné židli bez nohou a listoval v katalogu jedné významné, leč nejmenované cestovky, která není sponzorem tohoto příběhu. Děd nikdy nespořil, protože neměl z čeho a tak ani nikam necestoval a proto ani (ano, tématicky) nikdy nežil (alespoň ne oficiálně). Leč když důchod na dvířka zaklepá, to pak člověk (Děd) musí uposlechnout a vycestovat, nehledě na finanční, nebo jiný zdvořilý (či nezdvořilý) stav.
Každé cestování (tak jako všechny cesty v Římě ze Španělského náměstí) se začíná v cestovce pořízením katalogem cestovním za drobný úsměv spojený s proházením několika slov.
Velantýnský masakr
SV Valentýn seděl sám, před PC tabletem čtrnáctého dne středečního, měsíce února. Děravou střechou mu pršelo na hlavu, ale již uvyklý, nechal si na hlavě vypršeti roztomilouplešku. Brouzdaje internetem patřil na den zamilovaných, kteří mu ze všech zákoutí sítě přáli k jeho svátku. I přes tento obveselující fakt,tvářivse chmurně, létali mu vzpomínky na jeho dávnou, tragickou lásku.
1.1.
Exploze všech barev
na nočníobloze.
Oslavujem' nový 24. rok
vytlučených bláznů.
K novému roku (Začátkem zimy)
Věčný je dech draka,stejně jako touha. Nové začátkyopakují se jako odkvétající květiny. Tak stejné,tak jiné.
Pod naší oblohou
Pod naší oblohou,své jméno znášv časech minulých i budoucích.
Neklidné srdce je,neví kam míří,za světem se honí. (jednou se uklidní).
Není tak špatnéznát vítr ve větvích,tvé jméno tě povede.
To bylO TehdY
Za rohem čas neplyne,jenom neklidně stojí(s hrnkem na kafe).
Na posledním slovu se spí,už není kam spěchat,když se obraz zastaví.
Za rohem stín,opuštěný botya uvízlý slova.
Rozhovor s Umělou Inteligencí.
AI: "Vítejte zpět. S čím vám dnes mohu pomoci. "
Aru: "přelož do češtiny větu: As an Asian, I think Asian girls are the most beautiful girls, and I prefer Asian girls. "
AI: "Jako umělá inteligence jsem vytvořena k poskytování informací a odpovědí na otázky.
Od úmluvy ke kapsám
Pod hvězdami
Horké dny
Křídla
Na starou cestu
Po dešti
Okamžik
O myšičce Fóbince a Pepíkovi švábíkovi IV.
!Sen! Trilogická verze
Život XD
Drakonologická píseň dávných
Nevzpomínka
O myšičce Fóbince a Pepíkovi švábíkovi III.
Ten dávný sen
TD - Lucretiova kapka
Po bouřce
O myšičce Fóbince a Pepíkovi švábíkovi II.
O myšičce Fóbince a Pepíkovi švábíkovi I.
Za osmi Devětsily a sedmi lékárnami žila malá, roztomile šedivá, zaprášená myšička Fóbinka v bytínku u popelnice mezi odpadky, nejraději si četla napůl snědenou pohádkovou knížku o sýrech Elementárelech.
Jak už to tak bývá, ne každá myšička žije v hejnu, nebo stádu, ale spíše jenom v lejnu, jako myšička Fóbinka, která byla úplně docela sama, až na švábíka Pepíka, který k ní chodil šmejdit, kdykoli neměl práci. Švábík Pepík dělal načerno u popelářů, ti ho za to tuze nenáviděli, že jim žere práci.
Jednou se tuhle Švábík Pepík přimotal na královskou hostinu, měl padnoucí sáčko s prodřenými lokty a dírou na zádech, čehož si úctyhodná společnost nevšimla.
Ze země květin
S tajemnou záříokamžik setkání,před naším snemjež stárne za dnem.
Probudí se s návratemcos zapomělv zemi Tančících květin. Jsou to naše kouzla,přes která rosteme.
Zářivé, hvězdné - Hvězdy
Jednou
z tisíce let,
z Říšedémonůspadne hvězda
a nazve se člověkem.
Učené blbosti
S každým novým dnem
kdo zestárl si tiše,
o kousek ví
čí je smrt (pššššt).
Rychlé črty z pátku
Po pár krocích
jen samé klopýtání.
Opilý den z deště vstal,
ještě má těžkou hlavu,
Pod padlými stromy
Vodou,ohněmi ledem, tanec mečerozseká i kámen,silou jíž mluví Zem.
Bývaly takové dny,i lidéa tvorové podivuhodnějšív časech bohatších.
Podzimní romance
Za větru v dešti,
kdosi odešel.
Zapomnění v bolesti,
listí se snášelo,
Mýtus, zdání, či sen?
Tam kde staré stromy stály,
tam kde jezera vídala svět
a tam kde skály v záři byly,
za těch časů
Máj, lásky, do prd*** :))
Ach, jaký krásný den,
dávno vypité kafe
s hlavou na stole
čekám na pohřební vůz.
Lord Happy
V temných valašských hvozdech rumunských, kde upíři dávají věčnou noc, LordHappy, přivandrovalec z českých luhů a hájů, obtěžkaných chmelem, zakoupil v rozmarném přesvědčení hradPoenari, jenž shledal na místě pouhou zříceninou. Jeho sluha KarelMayou(čti Mňau) se jen zlehkaušklíb, jak už to mají sluhové naivních pánů v povaze.
Lord Happy tvrdým Ojrem zaplatil si několik rumunských venkovanů na zútulnění svého sídla. Když přišla ta chlapiska, Lord oněměl úžasem nad rumunským plemenem.
Zoufalstvím do nového dne.
Oblohou z kovu
procházíš den
s překlepy místo slov.
(A v lednici čeká nevybuchlý jogurt. )
Beltain
Zas hoří ohně
a s mrknutím ožívá mýtus
na svátek práce.
I stát uznal velikost,
Krása sopek
Žhavým jazýčkem
mlsně olízneš svět
pro osobní krásu
z pohárů podzemních dálek
TD - Povídka O ničem
Větrolínstál nad hrobečkem svého milovaného dědečka, jenž se nedožil ani 90. let, což ho tak naštvalo, že se raději zastřelil. Větrolínpoložil pugét zrovna rozkvetlých plastových květin na dědečkův nový domeček a jal se vzpomínati v pokleku na jednom koleni s rukou položenou na kamenné křídlo anděla na dědův život.
Větrolínůvděd, když si ho posadil na koleno mu vyprávěl svůj život jednoho velmi větrného dne, který odnesl všechny okolní domy ve vesnici, až na jejich, protože byl v ďolíku.
Jarní nesmysl
Všechno kvítí hýří
barvou.
Za duhou TuliPán rudou,
poslední zámek spad'.
Zapomenutá legenda o Zlatém jezeru
Svět bez slunce,
měsíčný den.
Síla jež v nitru proudila,
zmizela od zlatého jezera.
Jo, něco takového, to musí být ono
S dojetím
tleskám ploužení.
Ještě včera smál se déšť,
(hlavně nepiště o vodě a citech, tfuj. )
Bratrstvo vykotlaného pařezu
Zatímco ve Švédsku bylo stále -20° pana Celsiusa, u nás na paloučku již vyrážely v hojném počtu všelijaké kytky roztodivných jmen, která se neodvažuju ani pojmenovat, abych nedostal hráběma po hlavě od zahradníka. Každá kytička má totiž své latinuské jméno, které dostala od některého učitele ze školulolalylusi a jejím špatným pojmenováním se vystavujete monoklovému útoku rozlíceného zahradníka s. hráběma.
Tak začalo jaro, když přišla veverka Rylka a měla monokl, tedy ne svůj monocle na řetízku, ale pěstní monokl udělený.
Mýtus
Tak staré jsou oči,
jež shlížejí na svět
pod hvězdami.
Tak starý je mýtus
Vody ticha
Ztracený cit,
ztracené hlubiny domova,
zbyla elektrická světla.
V těchto časech již není čas.
Nový Písmák
Jednoho dne se ve starém Písmáku zvedl vítr nový a odnesl všemilnéharampádí. Písmáci počali zapomínati co bylo včera, i hleděli k zítřkům zítřejším s ne zapáleným budovatelským výrazem, ale sperochtivoutouhou k začátkům, jež zdáli se býti lepšími, tak lákavé byly odlesky novosti. I počali Písmáci psáti moderní texty, pryč bylstaročas, nebylo vhodné dobývati se minulosti,škrtnulase i přítomnost, pozbývala jen kulhavě bezedně nepřítomná budoucnost.
I bylo souzenoHomoModernismu, že bude žíti v dobách moderních.
Staré, starší, zapomenuto
Prasklé pečetě jsou,
kdo pamatuje řeč stromů.
Vody odnesly
pýchu dávnou,
Lidského plemene krůpěje i tesáky
'V zemi lidí i ty se staneš člověkem. '
Pravila matka stromů,
než korunu ji srazili
a smuteční vrány roznesly zprávu.
Vstávám...
Vstávám když se ve snu budím
a volá neznámý hlas,
však spánek přemůže každého
kdo sní.
Ostara
Z mlh dávnověku,
z nepřístupných roklí
razí si to králík,
oddaný stoupenec jara.
TD - Zkáza městské knihovny hlavního města P.
V knihovně panovalo knižní ticho. Knihovník OniVontenbrouzdal v rukavicích veWikipediina pracovně knihovním PC se speciálně zvuk-odhánějící klávesnicí; strašně rád by se OniVontenstal jedním z legionářů vět, totižwikipedistou, leč naWikipediiběžel projekt: "Chcete-li přispět k rozšíření článků naWikipedii, staňte se ženou," neboť byl březen a to je proWikipedistkyměsíc žen.
OniVontensi jen smutně, ale neslyšněpovzdechl, v knihovně musí být absolutní hermetické ticho, abyknihomilovníčtenáři nebyli rušeni, i rychlejší otočení stránky by mohlo někoho nejenom rušit, ale i zvířit nánosy stoletého prachu, jenž se za tu dobu stal základem knihovny a jeho pohyb by mohl ohrozit její samotnou stabilitu.
Do knihovny vešel nový čtenářDobroušTutyčka, ale nezavřel dostatečně opatrně polstrované dveře a ozvalo se tichounké klapnutí.
Theolilova cesta domů
Theolil Vařmil kuchtil jako kuchtík v městské závodní jídelně, poblíž závodní dráhy. Jídelna byla přístupná nejen závodníkům, ale též širokému i úzkému, malému i vysokému, starému i mladému občanstvu. Jídelna si získala svou popularitu a věhlas tím, že byla ve městě jediná a lidovými cenami obědů drtila veškerou stravovací konkurenci, přestože vyhlášená jídla byla Nichcmocová polívka s Nichcmocovým obědem, obojí chutnalo celý týden konstantně nic moc.
To byl dar Theolila Vařmila, jeho jídla chutnala nic moc, ať byla jakákoli a dal do nich cokoli, dalo se spolehnout na nichcmocovou kvalitu jídelny.
Jarodění
Ve hvězdách sestupuje,
přes mráček na obláček,
(vousatý pán s holí to není,)
ke sněženkám i bledulím, perklíčům, šafránu i krokusům, primulým i prvosenkám
Čí jsou jablka!
A sen na schodech se zdál,
venku tak sám stál
a ve hvězdách četl hvězdář,
loňská jablka tam zahlédnul,
Stará dobrá Valhalla
Za bílým severem,
za zmizelým Vinlandem
pluj.
Než se vzbudí dýka světla
V hrozných to dobách žili naši předci, aneb věk náš je konečně moderní
UchillburgXII. vonVylidiseděl ve svém křesílku u svého stolečku s nataženýma nohama na svém koberci ve svých panských papučích, před svýmkrbíkem, ve kterém topil svým dřevem ze svého lesíku; to všechno mu patřilo, včetně nedalekých vinic a rodového zámečkuUchillburg, podle jehož názvu se jmenovali všichni prvorození rodu vonVylidi, muži, či ženy.
Pod zámkemUchillburgleží městečkoÚchylov. Kdysi v hrozných, zlých a nelidských časech monarchie patřilo městečkoÚchylovrodu vonVylidi, to se ještě jmenovaloUchillburg, po demokratickém pádu monarchie a nastolení republiky bylo potřeba se nejen odlišit, ale i zavést nové pořádky.
A taky zrcadla
Dnes je den zrcadlení citů,
kdo se ptá na to co nikdy nepřichází.
Z jedovatých mračen pršelo,
těm co spali,
Jeho Zapšklost XVIII.
Byl na světě král, rád hudroval, rudý jako krocan všem nadával, jeho Zapšklost XVIII. V tom království bylo dobrým mravem si navzájem nadávat a mračit se na sebe. Kdo se usmál, hned ji schytal, jako tu facku po obličeji. Jeho Zapšklost XVIII.
Po cestách...
Po cestách běží mlčení,
dny jsou ještě sněhové,
ale srpkem už vzdáváš hold
zelenějším vzpomínkám.
Jarní zahradničení
Jednoho dne vylezl Bořivoj ze své chaloupky.
"Ach, to máme krásný den, sluníčko svítí, mraky hoblují oblohu, blýská se na lepší časy a do toho typicky jarní sněhová vánice," v příjemných -55°C, radost pohledět. Bořivoj, nabit jiskřícím jarním vzduchem zašel do kůlničky pro motyčku, aby zryl půdu před sadbou, ale motyčka se zasekla v krtčím krytu, protože Bořivoj byl tak trochuslepoňna obě oči a spletl si krtčí pevnost s jarní cibulkou, kterou kdysi vysadil jeho praděd a od té doby se předávala odkmetovéhopraděda, k dědovi, přes otce, až k Bořivojovi.
"To snad drží jakýsipazdřát, nebo co," zápasil s motyčkou marně Bořivoj.
Jezerní cestou
Na cestách neznámých
do hlubin dalekých
vzít si čas na chvíli.
S osudem nesměníš pár let,
TD - Babička Němcová
Do domova důchodců nám přivezli babičku Boženu Němcovou, která letos v únoru oslavila krásných 203 let. Babička Němcová patří mezi známé české spisovatelky. Už ve svých raných dílech dbala na to, aby obsahovala nějaké to"b", většinou už v názvech: Babička; Pohábky; Čertův švabr; Princ Bajaja, nebo Chudí libé. V dobách obrození Češi mluvící nemeckchky vůbec neznali české b a proto babička Božena Němcová, tehdy ještě coby vnučka přiblížila v obrozeneckých dílech české b z prostředí českého venkova, jak Češi v krojích za radostného zpěvu na polích odolali nemeckchkým paznechtům v hojném používání českého b.
MIMOZEMSŤAN - díl č. 11
RotnýKukvajcseděl na policejní stanici za policejním stolem na policejní židli a četl si pod policejní lampičkou policejní spisy k vyšetřování. Na zdi vzhlížel z obrazu prezident Zemák s výrazem, jakoby se chystal odstoupit.
"Já jsem z toho už asi úplně blbej," řekl Kukvajc, vrah ze spisu nevyplul, všude samí podezřelí, ale vrah se úkladně ukrýval v houštinách zmatených indicií. "To starej komisař Bärlach, ten by si věděl rady.
Z dávných písní
Starý svět už není,
svou krásu ztratil ji,
zemí pradávných neprojdeš,
pohřbená leží.
O múzách a múzákovi
Občas se stane umělcům, že je posedne múza, pak sochají antické sochy, malují barokní obrazy, staví secesní budovy, píší divadelní hry, nebo básně pro pár bláznů, které nikdo jiný nečte. Múz, (jak je všeobecně známo) je devět:Kalliopé, posedá epické básníky;Euterpése věnuje hudbě lyrickyobsedantnězmučeným básníkům;Eratónavštěvuje milostné poety (někdy je spíše nenavštěvuje);Thaleiapíše veselé básně a komedie, život s ní je o tolik jednodušší;Melpomenézná jen tragédie;Terpsichorénejraději tančí;Kleióje múzou dějepisců, bez ní se do škol a na univerzity dostane mnoho historických nepřesností;Úraniahraje nebeský minigolf s astronomy a konečněPolyhymniazpívá vždy sborově a hymnicky, prodlévá v chrámech.
A přece, nezdá se vám, že tu někdo chybí. Všechno jsou to ženy a nikde žádný múzák.
MIMOZEMSŤAN - díl č. 2
Sněhově vločky se snášely do přicházejícího večera s přízemním mrazíkem, rotný Kukvajc nasedl do stařičkého policejního vozu po komisaři Bärlachovi, který již vyšetřoval nebeské případy vražd na onom světě a rozjel se k místu činu.
RotnýKukvajczastavil U žáby, nikde nikdo.
"Hm, asi budou všichni zalezlí v hospodě," vešel do 'žáby' a byli tam. "Tak co se stalo, chlapi.
Trylkující švitoření
Spoutaní poutníci
věčným plamenem cestují
přes hory Osudu.
Kdo je kdo,
Široširé mlhy
V čase přistřižených křídel
o jasu snít,
v tmě rozplývající se.
(Zdá se být luxusem. )
Rok Zajíce
V Evropě i za Velkou louží je dobrým zvykem slavit začátek roku dva (a 3/4) měsíce před začátkem roku na začátku zimy a říkat tomu začátek roku a mít z toho ohromnou bžundu Silvie-strováním a strašením zvířatek. V Asii je to 22. ledna (tedy letos), což je dnes (tedy bylo), ale řeknete si, 22. leden, to je jako nic, vždyť to je neděle a neděle je vlastně začátkem týdne, ale opět zasáhli humorníci a přesunuli ji na konec, ono se pondělí (neděle) vlastně ztratilo a je ztracené pár století, ale když se ztratí tak významné pondělí, zmizí v Asii snad i celý rok a přijde další rok.
Zimní... zasnění se
Den stále zimní
ve večerních krocích,
vstává dávná vzpomínka,
než ustele si na obrubníku
Kdo ví!?
Kdo ví co zbývá,
když nezbývá nic,
dny se jen vlečou.
Šeď nateklá do očí
Nástrahy zimy
S Doubravkou na svátek Doubravky
šel jsem do doubravky,
chytili jsme tam rýmu,
pod peřinou přešla mě chuť na doubravku.
Zimní ro-ma(n)tika
Jaro je daleko
a zimní kašle se prohánějí
po polích.
Noc zamrzla
Nevstávám, nebudím se, přespávám na zelenou, než spočítám přechody všecky
Jen tak si plout,
utrácet čas,
líně.
Houpat si do snů
Incitatus I.
Památného dne toho král Zemák předal berli i kolečkové křeslo novému vladaři, jehož si zvolil jeho milovaný lid za dalšího tatíčka vlasti z občanské milosti Incitata I. krále českého, markraběte moravského, knížete slezského a markraběte obou Lužic.
Král Incitatus I. se milostivě rozhlédl po království a shledal, že mu chybí královské stáje.
Volební agitka!
Je to těžké rozhodnutí koho na hradě mítí.
Šaška, či generála.
Volte Incitatuse.
Již se osvědčil jako římský senátor,
Zuby
Za třináctero Pražskými orloji žil byl lesů v lese pán Chrupínek Zdřímínek, byl poslední ze Zdřímínků, neboť jeho rod prospal i echm, rozmnožování, chmmm. Spokojeně si chrupkal jako každý den, ale ten den se něco změnilo, nejprve ševelilo listí v korunách stromů jinak, než obvykle a poté zvířátka změnila směr svých hopků a hopkala dopryč. Občas nějaké žďuchlo ňufíkem do Chrupínka, ale ten si z toho nic nedělal a převalil se na druhý bok.
To do lesa přišli nezvaní železní, monstrózní hosti a celý les, až na strom pod kterým zdříminkoval Chrupínek skáceli.
Zemí, vodou i vzduchem
Pluj,
pluj přes rozeklané kolo
osudí,
pod hvězdou
Povzdech pod mraky
Únava polehává za uchem,
sní
o zmrzlých pláních,
nekonečných polenech
Zubařská chvilka s horrorem
Zubař těžce vzdychá,
pánovi sedí na hlavě,
ruce v hubě,
ale zub, sviňák zkažený
Hrdoslav a kočička Rička
Jednoho rána (kvalitní denní příběhy začínají hned ráno po probuzení,) Hrdoslav rozlepil očiska a co neviděl. Nikdy předtím neviděl to co uviděl toho rána a to, že není osamělý, jako ten kůl v kolně, ale že spadl do společnosti. Společnost to byla skutečně společenská a Hrdoslavovi byla vskutku natolik příjemná, že se rozhodl, jak se to nazývá v odborných kruzích:zaspolečenštit, neboť společnost je tou nejlepší volbou pro společnost a Hrdoslav se toho rána stal společensky nadějným a perspektivním možná budoucímspolečníkem.
S tímto zjištěním se hezky (stále trvalo ráno, neboť čas malý čásek posečkal) vyoblíknul, aby vypadal k tomu světu, kam jakože si razil krok.
Po teď
Volnost a lehkost,
když si zuješ boty od bruslí,
nic tě netíží.
Bez trapných her směješ se,
Nová doba
Nová doba už letí sem
i tam.
Jaká bude,
to neví ani Kristus Pán.
TD - Veselé vánoce
V jednom velice chudém městě žila ve velice chudé ulici jedna chudá rodina. Byla tak chudá, že si nemohla ani pořídit vlastní děti, ale blížily se vánoce a to by nikdo neměl zůstat bez dárku, aspoň jednoho. Tatínek X. přemýšlel co by své zákonné manželce dal za dárek.
Lindiny vánoce
Linda se procházela podvečerní ulicí, před svátkem Štědré Vánočky, blížilo se k polednímu a smrákalo se, neboť zimní dny jsou krátké. Linda se prohlížela ve výloze, jak ji to sluší v zimním kabátku. ALE nebyla jediná kdo ji spatřil ve výloze, nad její krásou roztouženě vzplál za šera i syn rabiho Wichtelmanna - Himl Hergot.
"Poslouchají, zrovna jsem si všim' jejich," nastala chvíle matného přemýšlení, "půvabu.
Ballada o snědené(?) vánočce (Policie nemá klid ani před vánoci, tfuj!)
Probudil jsem se
(i to se stává)
v ten hrůzný den -
Kamsi zmizela má oblíbená
Pohádka o Tfujíkovi :D
Za dvanáctkrát třiceti šesti kvákavými tůňkami žil byl Tfujík, měl velice důležitou práci, chodil ven a odhovnocucával ulice ve městě Ťufík. K tomu měl hovnocucovoukáru, která odsávala nechutná hnědozvěrstva, kudy se ploužila svou maximální rychlostí 0,6 km/h, a že to byla pomalá rychlost. Práce tedy Tfujíkovi utíkala z v o l n aaaaaaaaaaaa 0,6 km/h a tak nepřehlédl jediného hnědého pasažéra okupujícího městocesty. Hnědozločin páchali domácí gaučopolštářoví psíci, jejichž páníkům a paničkám se nechtělo vést své mazlíky, velké jako autobusy do nedalekého příměstského lesíka mezi bažiny, močály, bubáky, nemrtvé umrlce, divé žíňky z kópelky, duchy a vodníky, tak jako ostatním spořádaným Ťufíkovským měšťanům znalým vyhlášky:"Ehm, ehm, ježto se městó Ťufík potejká s velikó hnědó záplavó, rozhodlo městkxké radní o zákazu venčit domácí hovadá po měsťé, ať táhnojí v lesó za městém.
Sněhovločková neopostbáseň
Bílobílé těžké sněhy
obkroužily mysl mou.
Už ani vzdech
neplazí se
Večerní xhvilka poesie pro zaostalé :D
Dřím večír zrána,
venku něží
a vánoční ořech
louskám pustými dásněmi
Jen tak z ničeho nic
Ticho do noci
z prázdných slov
šeptá
z beztvarého cinkání,
Svěží, úžasná, bezduchá, naplněná prázdnota
Vzdálený hluk odbíjí
novou sezónu.
Divoké jsou kroky po cestách,
trny bez citů
Zítřek odtéká do včerejška
Slunce hasne
vládou pod nebesy,
kde hostí tmu.
I hory se otřásají,
Kanystrterapie
Jednoho bujného jarního rána, kdy slunce stálo za poledníkem se ve své postýlce jako obyčejně probudil Prťoslav Vypnitady obchvácen celý obplameny. Jeho malý venkovský baráček, který si postavil na výškové budově v obchodním centru prohrával životní boj s nekontrolovatelným požárem. Prťoslav se vyškrábal z ložnice a za chůze si skládal padák s kterým vyskočil.
Prťoslavův podomácku vyrobený padák z ložního prádla se však otevřel jen z části a Prťoslav dopadl na vozovou ulici.
Předpozazimní xláska?
Vzdychaje, toulal jsem,
pod lampy nahlížel,
LEČ.
Stín mlčel
Když něco vzejde z ničeho, bláznů je plný učený masomlýnek
Jednou z ničeho cokoli bylo,
tvrdí rozumní mozkové.
Z ničeho co je cokoli,
nic nebude, až nebude
Hvězdy i zem
Když padají hvězdy,
ztrácí zář.
Neodvratně v plamenech
míří na černou zem.
V Andělínově
Za Tehdyjovem a Kdysibylovem leží Andělínov. Kyklopové a kentauři za ledovými horami a lávovými řekami střeží oblast luxusních rezortů pro pochybná individua páchající dobro, která za dobré skutky sbírají body dobra mezi námi. V Andělínově si za ně pořizují luxusní jachty, vily, paláce v antickém stylu s mramorovými sloupy, bazény ve kterých se nikdy nekoupou a limuzíny do kterých nikdy nesednou.
V Andělínově jsou všichni natolik ohleduplní a respektují se, že nemají žádná zvířata, ani rostliny, protože jim nechtějí upírat svobodu a prostor.
TD - Malé motivy téhož
Jednou jinou cestou, jíním šel jsem, tam domek byl, kol železné zahrádky a žluté schody na všechny strany, jak už to na konci cest bývá. Nepozván vešel jsem do tajů domovního ticha, kde osamělé šero skrývá se. Byla zima, neb venku bílá Zima si chodila. Na stěnách v domku jímaly se fotky se stromy venku na dvoře.
Cestou necestou, zemí nezemí
Na dálný sever vyrazíme,
za modrými ledovci
plachty vytáhneme.
Do bezedných nocí,
List z listopadu opadal, až nezbyl ani list, kam by psal
Opilý den vzlétal
i padal,
zakletý ústy severského božství
k Siriovi na nebi.
Blízké dálky
Vracím se,
ať je to kamkoli,
znám vzdálené krajiny,
tak blízké srdci,
Cthulhu i Krteček
Hvězdoslav Zvonimír byl vyučeným lampářem, každé ráno lampy zhašínal a každý večer je rozsvěcel, ale i do jeho městečka Díry nad Konimírem dorazila elektřina a Hvězdoslav skončil na dlažbě, byť pod elektrickým světlem. Zkusil to tedy jako rekvalifikovaný kovář, když se mu podařilo zvednout kovářské kladivo, které váží asi milión tun, plus mínus. Zvonimír koval jako šílený, pamětliv že už jednou přišel o práci, koval podkovy, meče, ploty, trhal zuby, ale i do Díry nad Konimírem se proplížil automobilismus, střelné zbraně, plastové ploty a zubaři. Hvězdoslav byl opět na dlažbě.
Smetiště citů
V našich nocích
vedou kroky sem tam
do nikam.
Naostři si zrak,
Květomil Dobroděj & holčička co neměla srdce
Byla jednou jedna pohádka a v té pohádce žil (mimo jiné) chlapík spořádaným životem, ale měl jednu slabinu, jmenoval se Květomil Dobroděj a kam přišel, tam páchal dobro, které měl raději, než květy.
Květomil pracoval jako úředník, protože i jeho otec byl úředník, děd byl úředník, praděd byl úředník, prapraděd byl úředník, praprapraděd byl úředník. Asi v šesti letech Květomil pochopil svůj úděl, hrál si s vláčky, otec k němu rozlobeně přišel, sebral mu je a dal synkovi na hraní úřední akty. Od té doby přestal Květomil úplně zlobit a začal páchat dobro, všem bez rozdílu.
Samhain
Prolnutí světů
v jedinou noc.
Je slyšet ty co odešli,
nezapomínají.
Návrat draků
Nechť zapomenuté rozhoří se
ohně,
z věčného spánku,
z ledového prokletí,
Svět zapomenutých
Zbloudilí toulají se,
nikdo neví kdo je kdo,
skrytí před sebou
skrývají se v toulavém směřování,
Čekání, čekání, čekání, čekání, čekání, čekání, čekání, čekání, čekání,... (Pro milovníky dlouhých názvů)
Samota ledoborců,
krása síly
v pomalém lámaní ker.
Bez falešných hvězds výsměchem.
TD - Krása, dětství i obličeje neví kudy kam
Jednoho skoroslunečného rána, kdy nebyl podzim co by stál za hovno a voda se řítila k zemi v provazech se probudilo v malé dětské postýlce dětství s tváří krásy obličeje. Krása je krásná právě proto, že ji utváří obličej, či jiné části odhalené kůže na které lze nerušeně se dívat, aniž by dětství vstalé z postele dostalo ruční fackou.
Co že je to vlastně ta krása. Na to je poměrně jednoduchá odpověď, kterou vysvětlil na 400 stranách Umberto Eco ve své knize Dějiny krásy.
Vytrácející se čas
Na křídlech
zapomenutá svoboda spí
složených s kapkami slz.
Pohasl zrak
Zkroceni aby sloužili
Jako poslední list
před zimou,
jako mlha
ve které se nedá dýchat
Příběhy velikonočního zajíčka Chlupáčka - pohled z druhé strany
Nikola byla devítiletá holčička, která se narodila spolu s Ježíškem na Velikonoce, proto byli dvojčata. Na Velikonoce se nevraždí malí roztomiloučcí zaječí chlupáči, jak někteří oblouzněnci by mohli dojít mylného názoru, nýbrž se oslavují Ježíškovo Velikorozeniny, který za to dětem rozdává na Vánoce dárky, i když mu na západě konkuruje Santa Klaus a na východě Děda Mráz. Ježíšek se rozhodl k marketingovému triku, aby zpopularizoval svou osobu a použil k tomu zajíčky na jejichž roztomilost sází a malovaná vajíčka.
Jméno Nikola se odvozuje od Mikuláše, který po genderové změně pohlaví, aby s čertem a andělem nevypadal jako úchyl při předvánočním podvečerním obcházení domů a návštěvou dětí si začala říkat Nikola.
Křivé mosty a křižovatky smíchu
Za noci šílení
šílení vtipálci zůstanou při rozumu,
a vážní mudrlanti ztratí ho.
Z ticha hoří vzduch,
Kdo zbožňuje šílenství
Je čas se zbláznit,
přečteš-li všechny knihy světa
určitě ti hrábne.
Miluju náboženství.
Příběhy velikonočního zajíčka Chlupáčka
Zajíček Chlupáček se objevil prvně ve zverimexu, kde se zjevují i jiná zvířátka, jako tygr, nosorožec, žirafa, nebo medvěd a samozřejmě i miniaturní zmenšeniny plazodraků, totiž Krokovy délky. To je běžný domácí mazlíček, vzhledem něčím mezi vránou a Comodem z Varanových ostrovů.
Mezi námi existují i takoví úchylové, kteří si domů za domácí mazlíčky pořizují pavouky, štíry, hady s nimiž žijí pod jednou střechou, ti největší šťíropavoukohadí milovníci s nimi jsou v jednompelíšku, než jejich ohlodanou kostřičku najde policie, jež musí plamenomety celý dům zderatizovat a očistit od zplozenců z pekel.
Velikonoce jsou svátky jara, jejichž hlavním bodem je zavraždění roztomiloučkých velikonočních zajíčků, kteří končí na obědových stolech, kde jsou sežráni, tak velí tradice.
Kdo nespí s námi, spí proti nám! :D:D:D
Usínám ještě dřív než se probudím,
vlastně je skoro ráno
a krásně se příšeří.
V mezerách z ticha postavím si domeček,
Esence štěstí
Dnes si uděláme recept na štěstí. Nejprve si je pořeba položit elementární otázku: Kde to štěstí jako je, případně kde se dá koupit, ale žádný strach, přední vědci rodu Homo za miliony let existence, napříč milionům světelných let kosmu vykonali práci za vás. Štěstí je stav mysli.
Tak tady to máte, dělejte si s tím co chcete :D
Bylo zjištěno, že brečením do vlastních dlaní se mnoho nepořídilo, ačkoli daný postup byl mnohokrát opakován bez úspěchu.
Opojné bruslení
Led a sníh,
pozvánka k jiskření.
Někdo si kapsu namastí
a jiný z nudle u nosu rampouch mít bude.
Trůny světa
I.
Z dlouhého prokletí roztahují se potrhaná křídla.
Sežehnuté ospalou samotou
dívají se napůl mrtvé oči,
Rok
Před úsvitem
své oči otevři.
Zem praská,
chvěje se černá duše,
Transparentní králíček kouše s nevinnou tvářičkou mrkvičku
Ó, tak svět autorit,
které chtějí jenom dobro a starají se o druhé.
Dovolte mi se zasmát,
když držím králíčka v náručí
MIMOběžným krajem
Tak trochu vážné sklánění hlavou,
mezi zrnícím pohledem
s poloviční jistotou
za zmizením.
Rok Lišky!!!!!!!?
Ano, přesně tak. Letos konečně na mojí osobní žádost v klasické čínštině komunistická strana a vláda rudé Číny zavádí úplně nový, vyblejskaný znamení, který bude aktuální hned nadcházející rok a to Liška. Teda nevím jako jakej měl být tědkonc koho rok, protože se mi to nechtělo hledat. Udělat dvě kliknutí je moc velká práce v ověřování faktů, však to znáte.
Spadané listí s ťapinkama :D
Vyhoupla se malá ouška
"Kdo mě to budí, hm. "
pod zrzavým slunkem,
trochu toxická
Slzy draků
Pod černou oblohou
v řetězech sténání je.
Poslední krůpěje podzimu
dopadají na zmrzlou zem.
Drobná epická Lindina výprava do chřtánu zdravotního ekosystému
Druhého dne se přímo pohádkově přes noc vyčasilo, z mínus 50°C dostal teploměr teplotu, až k 15° a stromy z holých větví nahodily podzimně nažloutlé listí. Linda se probudila, ve svých očích viděla pouze šeď a zkázu, okamžitě byla otrávená. Musela si dát kafe. Ač podle některých odborníků na slovo vzatých děti kafe nepijí, maximálně prý tak kakao, Lindě to bylo šumák, šoupla do hrnku tři pyramidově vrchovatě obří čajové lžičky kávy, zalila horkou vodou a dosypala k tomu tři cukrové lžičky, nic míň ji nemohlo probrat, prý kakao, no to zrovna, pfffff.
TD - V kávovém deliriu částečné blouznění o únoru/Šílená Aruova mimóza, pro psychoparanormální zážitek klikněte zde
Bylo 25. září, roku 3133, ve vzduchu vanul svěže poletní den, ač bylo tvrdé podzimně kalendařní ráno, lehce tikající na hodinách po každé minutě blíže přes zimu k létu. Vlivem škobrtnutí časového kontinua bylo všem deset let. V deseti se lidé rodili, žili deset let a po té ve spěchu v krásných dožitých deseti letech v rodinném kruhu nad kávičkou s koblihou umírali.
La mort arrive, ma chérie
On se moquera des fusées,
Nous avons la nature de colombe des lions à deux queues .
Nous allons nous diriger vers l'est, vers la mer de Béring.
Ne vous inquiétez pas, mon ami, nous allons tous mourir.
Volby
:D Nevím jakvás, ale mě zajímá cobude v sobotuv dalším díluseriáluAlchymieduše :D.
Mezi smíchem a duhou
Duha nad kolonami aut
přišla dnes dvakrát
za smějícího se deště.
Lidé visí zaklestěni v mobilech,
Kukýnka - Devátý díl pro Pamětníky
Ehm, echm, po delší přestávce, tedy voni jsou to kapitoly, žejo, minule se ňáko zmotalo vyprávění dohromady. Především by se mělo vědět, že Kukýnka, to jako já je ta nejúžasnější osoba v každý pohádce.
"Vždyť jsi minule celý díl jenom proválela. " Cssssss, řekla zcela mylně zmatená Copinka.
(Ladovská) Fialová ZiMa
Kdo máš kotel, nebo kamna,
zatop uhlím, či dřevem,
nemáš-li dřívo, či ouhlí,
vem co máš běžně doma po ruce:
Zlaté oči býka
Za nocí liščí sténání zní,
Měsíc i Saturn nespí.
Po obloze stéká krev,
nikomu to však nevadí.
Mobilní dílo! Lze ho přenášet spolu s mobilem :D
MalejVénapřišel ze školy a hned spustil:
"Mamí,potřebujumobil"
"Na co ty potřebuješ mobil. Je ti teprv šest let. "
"Já vím, ale já hopotřebujuuuuuuuua všichni ostatní už ho taky mají. "
Názvy jsou na hovno
Sklesle vznešení podkováři
zlaté podkovy nosí.
Zatímco na tichých hvězdách
kape krev.
V hlavní roli škamna, škamně, škamňata
Každé škamně je tak trochu dřevěné, ale svým neutuchajícím optimismem, aniž by cokoli předtím promýšlelo vše převálcuje, na více v jeho škamni není dostatek místa, než na škamnové operace. Škamňata zbožňují školy, kde se združují až do vysokého škamnového věku. Dnešní svět je ovšem postihnut škamnovou krizí. Na mnoha místech byla škamňata vyhozena ze škol a upálena na hranicích.
Dnes má svátek Linda (s předpříběhem o kávové sedlině)
Bylo běžné středočechoevropsky chladné kalendářně podzimní ráno, vanul svěží vítr z Norska a tak se vůbec nezdálo, že je 30°C pod nulou, ale snad padesát. Sněhové vločky ležící v metrové, onde stometrové pokrývce dnes zvláštně jiskřily, neboť bylo prvního září na které se dítka školou povinná těšila již od prvního července a poctivě seděla zavřena v pokojíčcích za svými stolky celé léto s logaritmickými pravítky, kádinkami, kružítky a matematickými tabulkami, aby je pan učitel třídní pochválil a za školou rozdal bonbóny, až. až na Lindu, ta na to srala.
Linda chodila celé léto k móři, eeee rybníku, kam se odkládaly nepotřebné stavební stroje a jiné vysloužilé věci, které byly lidské píli k neužitku, kopala si s míčem do oken, v čemž ji sklenáři vehementně podporovali a vždy v ulici poblíž Lindy stálo zaparkované sklenářské auto, které bylo poznat na první pohled, jelikož bylo celé ze skla, (proto sklenáři také chodí jenom ve skleněném ošacení).
Frederika Nikdová
Malá Frederika Nikdová si hrála na zahradě před rodinným sídlem a jak už to tak bývá, bylo to sídlo honosné, rod Nikdů nenosil své jméno jen tak pro nic za nic. K zahradní brance se přiblížila ruka, jejíž prst stiskl zvonek.
"Cilililililililililililililililililink," ozvalo se. Služka Květoslava Růžová si zase někde dávala dvacet, po té co si tajně zunkla ze spíže panský rum.
Bylo, přestává, nebude...
Do mlh odvracíš se
pohledem.
Ztrácí se nezadržitelně cosi
vzácného.
Zima se blíží
Vyšel vládní manuál, že v bytech má být na zimu pouze 18°, naštěstí ne kelvinů, ale stupňů, takže buďme vděční vládě, že v bytech nenařídí mít mínus 255°. Vláda bude toto nařízení přísně kontrolovat a tím české domácnosti porazí Rusko svou otužilostí. K tomuto budou vyčleněny speciálně peníze z daní a vyškolen speciální typ státního zaměstnance, tzv. estébák.
Ze srpnových louhů Bohémie
V dračích spárech hlásí se
malé usínání.
V mlhách tápání
spí oheň líně
Cesta vytrácí i vysmívá se
Ze snů po stříbrné bárce
- přes knihovnu -
až do skleněných krajin iluzí
dopluješ.
Zátiší na dva kroky
Ticho spí tajemstvím
se zátiším ironického smíchu.
Kroky vedou do zahrady proměn,
odkud se nikdo nevrátil
Jak se voda vaří, žáby se smějí šílenější
Toužení po světle vede k šílenství,
k noci k zabíjení;
žití ve tmách druhých k prohlédnutí.
Hladinu čeří vítr
Škola, základ života
Jak všichni víme, škola je to nejužitečnější co v životě malý člověk pozná a vědomosti nabité v této moudré instituci zúročí po celý život, vzpomínaje na ni až do smrti, řka na smrtelné posteli:
"Pepíku, kde jsi. Aha, to jsi ty Janičko, pěkně ti roste hrudníček, hmm, co jsem to jenom chtěl, nechtělo se mi na velkou. Vlastíku a nezapomeň si spořit na vkladní knížku, echrrrrrrrrr. " S tím pantáta rodu, bydlící v krabici od bot umřel.
Večer u jezera
Každý jde svým tajemstvím
večerním rubínovým soumrakem
v zemi kvákajících žab.
Nezbývá než pošeptat liščím uším slova,
Prázdná miska
Na konci světa vadne úsměv
hasne vzpomínka,
včerejší dny žloutnou mezi řečí,
která přestává znát čí byla.
Když ospalý den pospává na římsách
Když je ospalý den,
spím od rána do večera
a nic nedělám.
Když spí den,
Oheň je mým domovem
Oheň žhne
za bušení kladiv
v rozpálených kovárnách.
Země se rozevírá
Jana Ošíková
Kdesi na Moravě, kde teče řeka Morava městem Morava žila moravská selka Jana Ošíková, jež se živila pletením košíků, jelikož byla košíkářka a její maminka Jana ji na smrtelné posteli 13. let předala košíkářské řemeslo, jakož i vedení rodu, jelikož měli v rodině od nepaměti zavedený matriarchát a zároveň ji svěřila na starost jejích 13 sourozenců. Protože byli moc chudí, otec Jany Ošíkové, Jan Ošík pil v hospodě nad tím kterak jsou chudí a tím přiváděl rodinu do větší chudoby z čehož šel tráviti čas do hospody.
Jednoho dne ani Jan Ošík nevstal, umřel na smrtelné židli v hospodě s myslivcem před sebou, jelikož byl členem mysliveckého spolku.
Li-Ju si vyšel tak brzo ráno, až ho potkala melancholie
Pár červených listů javoru
a vzpomínka
na mostě přes říčku.
V údolí se převaluje mlha
Devět krys
Čtvero ročních dob odkvete
v řece života;
Znamení jsou červená a soumrak.
Jadeitový drak polykající Lunu,
Pohádka z blázince :D
Jednoho rána se Venca jako slušný, spořádaný a platný člen společnosti chtěl probudit, leč do programu mu vstoupilo spaní a tak to nechal až na večír. To bylo zrovna na střídopátek, jako dnes. Venca měl moc užitečný povolání, sbíral na ulici psí hovínka, protože lidi jsou děsný prasata, vlastně psi jsou prasata, žejo, co serou všude a tak pan Státrozhodl, že utvoří novou pracovní pozici - Enviromentální manuální eko-čistič cest pro pěší a cyklisty(kteří si mezitím zabrali chodníky pro sebe, čímž si 'pěší' nyní "budují" cesty kanalizační, které před cyklochodci tají),čímž zatočí z nedomovstvím, jakož i jinými nekravatovými individui a zvýší si voličskou popularitu,až po něm budou v bedně zase házet vajíčkama, protože jsou děsně nehygienický, jelikož je serou "sIeepanci".
Venca tedy už předpokládejme že vstal, protože nebyl líný hovado, jako ten zápecní Honza, jak si vzal půl pece a celý pekáč buchet na cestu sebou.
Galaktická...
Známe svou hvězdu,
její jedno oko dosud svítí,
obě by spálily zem na popel.
Známe tvou vodu,
Pohádka z Kurníku
Jednoho rána vyšlo ve městě Kurník zcela neočekávaně sluníčko, bylo to na úplněk jako dnes. Kykyrykíještě spal ve své postýlce a zrovna se mu zdálo, že je rok 2009 a koupil si JEDEN celýBitcoin, který by mohl za několik letzpenězomnožita býtmiliiiiiiiiiiiiónář, asi,teda. Jenže půda pod nohama se mu začala všude tak třást, až to vypadalo na zemětřesení, které ho z toho snu probudilo. Ale to s ním jenom maminka třásla v postýlce.
Jak se neseznámit
Jak se neseznámit je věc, která vyžaduje odhodlání, vytrvalost a pevnou vůli. Zvláště nadlidské schopnosti jsou vyžadovány ve společnosti lidí. Jak vytrvat ve svém úsilí, kde lidé jsou naprosto všude si povíme následovně.
Nikdy s nikým nenavazujte oční kontakt, to je častá chyba začátečníků, kteří jsou následně zcela proti své vůli a přesvědčení donuceni k seznámení, dívejte se zásadně do země, nebo ještě lépe do strany, kdy můžete zároveň sledovat svého soupeře, lačnícího se s vámi seznámit a zároveň vytrvat ve svém svatém úsilí.
Zlomky nebe
Za dávných a dávných dob, protože všechny dobrý příběhy se odehrály dávno. Dávno před tím, než jste byli mladí, když jste byli staří, starší než dnes, tak dávno kdy poZEMise pohybovali, nebo létali a možná i plavalidinosauřísamice, které lákaly v období páření lidské samce, kteří značně frustrovaní, ještě před vynálezem, ne kolo to nebylo, piva a internetu měli jedinou zábavu v sexu s laškovně nevázanými, atraktivnímidinosauřímisamicemi dali vzniknoutdrakolidem, v křesťanství později známým jako andělé. Ti měli křídla a uměli s nimi létat, zavrhli masivní výrobu letadel a plánky nechali svým méně létavým lidským příbuzným pro budoucnost, až je budou schopni chápat. Mezitím dinosauři vymřeli, protožeZEMěse postupně zmenšovala z původní velikostiJUPITERudo dnešní velikosti roztomiléZEMIČKya tak pro kolosální tvory jakým dinosauři byli se stalaZEMěpříliš malá a fronty v metru nesnesitelné, dinosauři se rozhodli raději vymřít, než aby se nadále tísnili spolu.
Z římských kritických análů: Pravdivý Vojtěch a jiné podivnosti
V jedné předaleké zemi hodně daleko, říkejme ji třebaBohémie, ale zrovna tak by to mohla být Čechie, neboBöhmensko, zkrátka jakákoli země kdekoli ztracená v široširém a opuštěném vesmíru, plném badatelů, kteří měří jeho délku, výšku, nebo hloubku. A věřte že vesmír je hluboký. Zkrátka v té předaleké zemi žili tvorové, pro orientaci je nazvěme třeba lidi, ale můžete je nazývat jakkoli, ono na tom nesejde. A mezi těmi lidmi žilobzvláštějeden lidnatý člověk jménem Vojtěch, měl plno nectností, ale v jedné obzvláště vynikal, vždy každému říkal pravdu a proto ho zcelaupřímněvlastní spoluobčané nenáviděli, neboť nebyl to prostý člověk, kterému by bylo možno v hospodské rvačce dát přes hubu a seznat ho s tím, kde že ta pravda leží a jakou má cenu.
Za tmavých nocí hasnou ohně loučí
Od věků do věků
čas plyne
vdechující tmu.
V časech lidí
Normální nudný ráno, kdy se neděje nic co by se mělo dít ;)
Slova tečou po okapech,
z vyčerpání
skáču každej večer z okna,
ale ráno
Kukýnka (8. náhradní díl), Sobinka a Karkulka vracející se domů: propojení pohádek, aneb i pohádka umí zešílet :D
'Zázrak', zvolal vypravěč stojící schovaný v keříku s diktafonem, když zahlédl probouzející seKukýnku,Copinku, jejich maminku aučitýle, jak spí složeni ve svých postelích. Kroměučitýle, který spal na řádně vydezinfikované podlaze,vdechujícíočistné výparySava, protože věděl, že čistota je půl zdraví, ale panákSavapo ránu celé. Byla to událost rovnající se zázraku, když zbliťodobrodružstvívBloudínověnyní leželidOmA. Kukýnkaotevřela jedno oko a aniž by si dala ruku před pusu jako slušně vychovaná holčička, zívla jen tak.
Poslední léto dVa - polární verze o ideálním létu, kdyby praotec Čech nebyl blbec co zbožňuje komáry a neprostupný lesy. (Pro milovníky dlouhých názvů!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!)
S Eskymem
sním v iglů
u krbu seSoBy
o nekonečných ledových pláních
O Červené Karkulce - pro nezbedné děti
Na kraji malého města, kde nejezdily pořádně ani tramvaje (na Moravě šaliny), bydlela v jednom domku jedna bezdětná rodina. Mladá žena si velice zoufala i se svým mužem, že se jim nedaří počít potomka, pokračovatele rodu. Ač oba vzorně každé ráno vyhlíželi čápa i vránu, žádný z nich nepřistál s uzlíkem, kde by leželo vytoužené dítě. Tato mladá žena se nakonec odhodlala vyhledat odborníky, kteří by ji pomohli.
Hostinské zařízení - první obranná linie
Spolek pro konání dobra: tým A - koukal společným všekukátkem na Zemi. Ten nejméně zadumaný pronesl ke svým vědeckým kolegům po té co se dosyta vyzíral dumáním na Zemi.
"Tož kolegové, tož se nám to na Zemi jaksi sére. "
Druhý nejméně vydumaný vědokolega nejprve sňal z nosu tlusté brýle a pečlivě je jakýmsi utěrákem utřel, než se odvážil k formulování odpovědi.
Nepropojenost (bez názvu)
Nepropojenost,
navěky plovoucí
nic.
Sny bláznů,
Poslední plody draků
Vzdálené jsou krajiny
za sny lidí,
probouzí se v osamění
ze sfér ohně.
Křivokostelí
V noci zvanéLůvycházejí ze stínů kostiLú mezi lid.
Žvanil vonOpicovseděl za stolem aráchalse tužkou v uchu, až zmizela kdesi.
"Sakra práce," bouchl dřevěným úderem do desky Žvanil von Opicov, "kde se zase fláká. Vošmatlíne, zavolejte mi Olízla Vytáhla.
Lindin sen
Linda seděla na hodině banánů, škola ji dostala a málem si nudou hryzala, jak už to ve škole bývá zvykem palce na nohou. PančelkaSúdružkovázrovna dávala příklad:
"Jestliže máme trs banánů a dva sníme, jaký je úhel ztopoření zbývajících banánů děti. No tak, kdo to ví, vždyť nejste takovídebílci. "
Lindu to ale nezajímalo, měla štěstí že seděla u okna kde se mohla dívat ven, jak myšák Lojza šel s kárkou naloženou sýrem.
Linda? Linda!
Celní správa trpěla nedostatkem pracovních míst, včetně nových uchazečů na pozici celníků a tak slevila ze svých nároků, až žádné nároky neměla. První se přihlásil JindraVoko, bydlištěm pod mostem a vzali ho. Po té se přihlásil Franta Pes, závislý hráč na automatech a vzali ho.
"No to, sakra.
Srát na lži
Krásný jsou vyhaslý hvězdy,
dávno se zřítily
a na funus serem
včera jako dnes.
A trochu nemít
Plout
a nemyslet na nic,
hloupý osud kolem vrávorá.
Vidět
V malých krůčcích - růst -
Každý den
špetka básnění
neuškodí
Na kraji popelnic
V klesání vidíš hlubiny...
Nic nechápu,
bloudím světem,
který žádný smysl nedává.
Dívám se do noci
Z příčetnosti k nevědomí
Osudu čelit nemůžeš,
silám jež drtí svět
nepostavíš se
v cestě.
TD - Henry a ti druzí
Henry, (rozuměj Jindřich Faust), Goethe a Mefistofeles stojí na skalnatém výběžku nad mořem. Werther pod nimi padá na mořský břeh plný kamenů ve zdání, jakoby je poházeli dávní obři.
"Tento kraj Goetie, jakoby pro sebevraždu vhodný byl. " Vytrhl z ticha společníky Mefistofeles.
Práce na plnou vařečku
Stará Hrncovařová odešla do důchodu a školní jídelna ve Vysokém Jezeře hledala náhradu. Na tak zodpovědnou práci se nehlásil nikdo, ze zástupu volného lidu bažícího po práci se na pozici školního krmiče nezjevil troufalec, který by zachránil děti od smrti hladem. Prázdniny se kvapem blížily ke konci a existence jídelny se jevila čím dál tím nereálnější. Rada pro výkrm dětí přistoupila k radikálnímu řešení a zvedla nabídku platu školního kuchaře o 98876555544 korun ve zlatě.
Je půlnoc a trochu víc
Z cukříku uvař mi
kapku jedu
a trochu blouznění,
než přiženou se noční můry.
Pár kapek navíc nevadí, stává se že stávání se stává zavedeným pojmem (& Divný názvy se dějí)
Ze střepů půl stínů,
ohrádka na kvadrát,
světlo hvězd.
Tam kde nebydlíš
Čas od času cestuji
V chrámech Inari
snil jsem nad dýmem
vonných tyčinek.
Ubíhala tisíciletí,
Drobná zenová zahrádka s malilinkatými trpasličími sakurátkami
Když slzy skapou,
sní je pidirybky,
vlezou si na polštář
a i ten.
Pálení čarodějnic, opožděně k 30., 1. dub., květ., června?
K. dorazil zaB. , byl skoro večer, když vyslovil dnes již onu památnou větu:
"Ty vole, kdeseš. " Tím K.
U doktora
Pan doktor byl vyššího vzrůstu 10. metrů a tak se nepatrně hrbil ve své ordinaci s dveřmi vedoucími do čekárny na kterých stálo: 'MUDr. Smrt' a pod tím bylo reklamní sdělení: 'Se zubní pastou Zubilka se blýsknete na každé společenské akci ' s obrázkem veselého, smějícího se zoubku, šermujícího s kartáčkem, natřeným pastou Zubilka, která také měla veselý, smějící se obličejík, lákající na ústní hygienu. Bylo to nedávno co doktor přijal novou sestřičku, neboť stará Vychtrlová šla do důchodu.
Je to ta krychle... snu?
Po boji v titulcích
kdo nesmál by se napořád
po náloži depresí.
Lepší než skákat
Pegasojednorožčí pohádka pro malé i velké každého věku od -100 do 101
Jistéjednorožčímamince apegasímutatínkovi se narodilo mezi jinýmipegasojednorožáčatami,pegasáčaty,jednoropesáčatami,jednorožáčatyi jednopegasorožáče, bylo o něco menší než ostatnípegasorožáčí,jednorožáčí,jednoropegasáčí,pegasáčísourozenci a taky vypadalo jako by mělo menší chuť do života ve který vstoupilo.
Lidi sice říkají, že taková stvořeníčka neexistují, ale to je tak strašlivě namíchlo, že se začali lidem natruc schovávat a na oplátku tvrdí o lidech, že to jsou oni kdo neexistují, mnouc si při tom škodolibě kopýtky, třouc si jednorohy o sebe, jako i přátelsky se poplácajíc navzájem křídly při tomto tvrzení. Přistoupili i k naprosto radikálnímu kroku, kdy všechna souhvězdí přejmenovali podle jmen svých hrdinů a jedním z nich bylo, tušíte správně, zatím ve vyprávění malé pegasorože. Už rodiče malého špuntíka byli natolik duchaplní, že ostatním dětičkám dali tak fádní jména jako Jindra, nebo Ludvík, tomuto jedinému pegasorožáčímu dítku nechali vložit jméno od prvního pegasího kněze Pegase, jenž byl zároveň první svého druhu, jelikož jako sirota vypadl z lúna své mrtvé matky Medúsy, když kolem chodil s lelky strašný vrahoslav, totiž blbecPerseus.
Notes du trottoir/Poznámky z chodníku
Qui n'a pas survolé la ville,
quand il rêvait de la ville .
Il a battu des ailes,
Il n'avait aucune idée de ce qu'il vivait
Byl pozdní večer, poslední červen
Byl krásný letní den, v -30°Chnal se krajinou blizard se silným sněžením,Jozefkavyšla nazápraží-
"Ach, dnes je tak krásný den" - s košem prádla, aby si vyprala v řece -
"Budu prát a tím budou poraženi zlí imperialisté", jelikož měsíce nešla elektřina a pračka byla přežitkem zlých časů uhlobaronů. Naštěstí za lidmi stál vítr, voda, i slunce a tak se nebylo čeho bát. Přes noc stateční lidé stavěli větrné elektrárny, které ledové vichřice každého dne zničili a každé ráno akční hrdinové odházeli ze slunečních kolektorů metry sněhu a vyhlíželi třpyt slunečních paprsků k hradbě šedě ocelových mraků, táhnoucích se po nebi. Vodní elektrárny vzdorovaly svým panenským klidem ledovému sevření a právě tam vyrazilaJozefkas košem prádla, dynamitem a sekerou.
Malé příběhy
Když záře mizí,
není o co stát
v bezesném víru.
Na drolících se mostech
A přece se točí
I v nejhlubší noci svítí hvězdy
a ráno se opět probouzí,
tak i nejdelší den nemá věčného trvání
a noc se potichu vkrádá.
Z potřeby písmenek ukovej mi brázdu, ať vidím ty vzory, neb hrajem si ;))
Nové vzory do skal,
jednorožčí pomatení,
vystojím si důlek
z radosti.
Mýty, pohádky, zkazky
I.
Valkýry v zemi Sfing
předlouho bojovaly,
devět zim
Aprílovské srandování
"Roubíček, včera jsem odjel z Jeruzaléma do Mekky podívat se na toho boha muslimů. "
"A co tam viděli Kohn. "
"Je to černá krychle. "
***
Le monde est mort, vive les assassins
L'amusement d'hier se termine par des larmes,
Un nouveau cirque prépare de nouvelles tortures.
Les parties convenues qui ne voient pas,
tu as peur des pions sur le terrain.
Katastrofix a Kvadratix
Nad kontinentem jménem Evropa, nad kterým slunce nikdy nezapadá a jen občas stydlivě vůbec nevyjde; po krutých celospolečenských zimách zavládl mír, láska a trvale udržitelné štěstí Evropanů, když císařem evropským stal se Falus Antonius Faucilius od Los Angeles, až po Sydney. Tak velké bylo Fauciliosovo evropské impérium. Kdesi v té Evropě však jedna vesnice vzdorovala lásce i míru, neboť to byli opravdu tvrdohlaví a naprosto nevzdělaní lidé, kteří netušili co se v globální Evropě sluší a patří.
Ve vesničce žili lidé svárliví, hádaví a holdovali zvlášť zdraví nebezpečnému a toxickému nápoji, který zvali pivo.
Bombar den
Paní Kadrnošková stála s paní Novákovou před sámoškou ze které se kouřilo, zatímco jim nad hlavami létaly rakety na Berlín, Paříž, Moskvu, Londýn, Sankt-Petěrburg, Hongkong, Washington, D. C. , Peking, New York, Soul, Horní Lhotu, Tokio, Betelgeuze a Souhvězdí malého Koníka, teď už možná jen Koníka.
"Bombar den, paní Kadrnošková, už jim přišlo to mlíko, nebo mám přijít později.
S mrazem v srdci, s ledovými polibky
Ostara letos nepřijde,
i básníci oslavují smrt
jako kult nejvyššího uctívání.
Nač by chodila nevěsta vzkříšení
Korunovaná beznaděj
Říše se hroutí,
zas a znova.
Kdo vysloví zakázaná jména,
bude ve jménu prokletí
V bažinách utopené trosky dávnověkých
Do mlh skryl senáš ostrov,
Avalon zlatorudých plodů z jabloní,
v zahradách věčného bytí.
Hledáme mezi světadíly
Malá úvaha po spirálách času na okraj stránky
Pár stop
ve stínech
samoty -
Ve stoupání či klesání
Snílkové z hvězd
Teprve ve smrti
zjišťujeme kým jsme,
s rukou ve hvězdách
k domovu
Poslední léto
Čas se nezastavil,
běží dál.
Na stráních se krčí chlad
a vybledlý je včerejší
Theia nad jezery lidí
Noci stříbrná
teskně sníš po zlatém dni.
Houpu se zlatostříbrná
na loukách věčného jara.
Oslavná báseň k poctě jediného Pravého BOHA :D
Budiž pochválen B&ů&H Internetu.
Jeho věčnéG světlo
opět zazářilo
nad našimi pracovními doly
Souls IV - Svatyně poskvrnění
Ve světě šílenství
v královstvích temných Lordů
jdou lovci a rytíři ve stínu
po ostří z rozumu
Pěšky, nebo na koni
Poslední vývoj vrací do hry koně,
nepotřebují benzín,
ani olej.
Cena koně od 20 tisíc.
Nová doba 2 - Mediální válečníci
Čemu věnujete pozornost, tím se stáváte. Například sledováním média, které se snaží vzbudit strach, budete ustrašenými i z nafouknutých nebo pokřivených zpráv (pro vyšší sledovanost), protože jste tomu věnovali svoji pozornost. Silné emoce mají tu vlastnost, že člověka pohltí a nadto jako bonus paralyzují do té míry, že je neschopen v daném čase myslet jinak, nebo vidět věci z nadhledu/odstupu. Takový člověk se stává mediálním konzumentem závislým na své dávce zpravodajské negace.
Básnička o ničem
Bylo jednou malé nic
toulalo se samo nicotou
odnikud nikam šlo
a nikam se nedostalo
Nová doba - Coronavirus offline
"„Tak nám zabili Ferdinanda,“ řekla posluhovačka panu Švejkovi, který opustiv před léty vojenskou službu, když byl definitivně prohlášen vojenskou lékařskou komisí za blba, živil se prodejem psů, ošklivých nečistokrevných oblud, kterým padělal rodokmeny. ", začíná knihaOsudy dobrého vojáka Švejka za světové válkyod Jaroslava Haška a "tak nám zabili kovidismus" můžeme si spokojeně říct před zrcadlem my a poplácat se po vlastním rameni.
Skončila doba útlaku a bezpráví. Skončily manýry o kterých konspirátoři psali na svých webech, co bylo veřejným tajemstvím a vrabci si o tom cvrlikali po střechách a začala doba, kdy se můžeme vrhnout na světlé zítřky vstříc energetické krizi a splácení covidovych dluhů.
Souls III - Reedice šatů s moly
Na konci věků
roste temnota
v šílenství kráčejících po cestách
Z Plamenu chladnou uhlíky
Z každého koutu tisíc očí
Lidé přesyceni válkou
píší o válce,
války ještě není dost
v televizi, na internetu,
Velký návrat Kukýýýnky - Sedmý díl - Městské blití
Učitýlse dlouhým pohledem zadíval do mapy, stál přesně na místě vyznačeném na mapě jako X, před cedulíBloudínov. Svítěznýmúsměvem vycenil chrup.
"No tak pojďme, paneučitýl, určitě budoutadýýýýý. " zvolala maminkaKukýnkyHuránaBloudínov, která se cestou mezi díly v zájezdním hostinci pro dobrodruhy převlékla do tradičního oděvu zlodějů nijaké barvy se slušivoukapuckous roztomilýma ouškama, aby nebudila pozornost a v minisukni, protože to byl ženský oděv.
JaRo
V zátiší s Jarem na lince,
sviští za oknem severák
v záři ledově smrtících vloček,
když brodím se po pás sněhem.
TD - Linda, postrach města
Na nočním stolku vedle postele se ozval budík:crrrrrrrr.
"Tak tohle je ten svět dospělých. Už teď jsem totálně unavená. " Padla zpátky do postele malá Linda, kterou čekal první školní den v jedné školičce, která se pyšnila tím, že neměla na svém kontu dosud ani jeden požár.
Líné dny
Není špatný odnikud nikam
plout.
Nic na tom není,
jen tak si hovět
NATURE in HaikU -_/-_/- JaPaN
Déšť smáznul psychologické květy
pod příkrovy bezduchých smutečních střech.
.
.
Mýtus
Jsi silný tak jak jsi silný chi chi chi chi
Až poznáš devítiocasou lišku
pošeptá ti do ouška tajemství
budeš-li milý
Titanová běloba
Už malíři věděli,
jak chutnají nadýchaně bílé mráčky.
Ach. Teď nám ji chtějí vzít,
už nebudeme mít sladce
Skautí tábor
Pepíkovi byly sice štyři, ale byl chytrý, jako by mu bylo štyřicet. Hned po narození si pupeční šňouru odstřihl radši sám, protože mu připadali porodníci jako málo kvalifikovaní. Do jednoho roku se naučil chodit, mluvit, číst, psát i počítat, ve dvou vychodil celou základku, ve třech střední i vysokou a stal se zapisovatelem u soudu, protože ač dítě, měl ze své učenosti už plešku, jelikoš vlasy se vůbec neuráčili vstoupit do jeho života. Tak ho velice těšilo, že u soudu může nosit bílou paruku, jako JEDINÝ.
Oči černých pohledů
Oči černých pohledů
patří pod býčími nebesy,
když tančí květiny za rozkvétající noci;
v měsíčním světle září všechny sny.
Sedačkokřeslový "chlápek"
Sedí v sedle sedačky na koni Theodosius I.
rozhlíží se po křesle nalevo
včíl i vpravo kam by chroup
Theo Do Sitosti
?!LevObrazy!?
làš vůkìntuoP
ìcìřv mesjleřz
icivnok v
ukjačloH ìnasp iřp
Nové zpracování příběhu Medúsy
Představme si na chvíli možná méně fantastický příběh a vydejme se za příběhemMedúsypo cestě nové, věnčené starými jmény zaMedúsou, tak krásnou, že krásou samou provokovala bohy a krále nutila k přemýšlení, jak takovounezemskoukrásu ze světa sprovodit, když ji nedokázali polapit. Dejme se na cestu, kde krása postaví se síle, jež zahubit by chtěla, co snad nemělo spatřit světlo světa. Soumračná je všakMedúsinazem, v sázce není nic menšího, než samotná hlavaMedúsy. Perseus, miláčekOlympanůse svými dárky už natahuje krok a tak iMedúsadostane dárků pár, ač bez sester, které beztak mnoho přes svá silná jména nezmohly, máMedúsaprávě sílu svých sester ze starých mýtů: Moc, Širé moře a ze svého jména, Střežící.
Nový vítr
Zvedne se vítr
zprvu líně
z kapek rosy
po očku zívne
Pařezáci pařezoví skorojarně, kýchovitě naladění
Po vánovelikonočním mezisvátku přišlo skoroještějaroalezatímzima, není to leden, březen, prosinec, nebo duben, ale prostě takový zazimní, skoropředjarní období, něco mezi -0,1 a 7,1°C. Kvedrulín vyšel před domečkovou chaloupku a s koštětem dělal na sníh "kšá kšá", aby jako ten sníh zvednul nožičky a odešel strašit někam dál na sever, protože ho měl Kvedrulín akorát po uši.
Zatím po další divoké noci s velikonoční vílou vstal vánoční skřítek brzo ráno, možná už byly dvě odpoledne, že si udělá svůj oblíbený čaj z vraního oka,kterejje mocdobrejnavoči, pokud jste skřítci (ale kdojinejby tohle -kromě víl- čet', že. ), jinak hrozí akutnívoslepnutínavoběvočiasmrťomrtvice.
Theia září
Vstávám z vlastního popelu
silnější než kdy dřív.
Roztáhnu křídla,
hory se třesou
Mnohoruká mnohomluvná saň
Z noci jedem nasáklá bouře
vstává tisícem hadů
syčí pod krvavou Lunou
Zrodí se nový den
Skřítkonadělení s pařezopodumáníčkem
Jeník pařez se dal do pláče a začal brečet dřevěné slzy, maminka pařez ho nemohla utěšit, stála na to dobrého metru od Jeníka moc daleko, tatínek pařez raději už nic neříkal a jen smutně pospával hledíc zavřenýma dřevěnýma očima vstříc šedivému nebi, po kterém se proháněly šedivé mraky, pod kterými létali šediví ptáci. Věnceslav pařez zatím usilovně přemýšlel jak z toho, ale nic mu jeho dřevěný rozum nenabízel. Začal litovat, když coby ještě nedřevěný jinoch létal pro Sovětské impérium, že se nezačal zajímat o šamanismus, když s ním v jeho bombardéru létal i jeden kluk ze Sibiře, ale rychle je opustil, neboť jednoho slunečně jarního dne, kdy vítr lehce stoupal od země se ten kluk mezi kvítím a hmyzákama proměnil v havrana a od té doby ho už nikdo neviděl, ani nehledal, neboť havrani jsou zproštěni vojenské služby, aspoň na východě. Nyní by se Věnceslavovi náramně hodila nauka proměn.
Nebuďte smutní, Měsíc taky svítí :D
Slunce zívne,
koukne na ručičky na stěně.
Nemůže spát,
jsou 2 hodiny v noci,
V nazítří za předvčerejšku
Je cesta,
znáš-li ostří
osudu
pevná.
Zářivě bláhový Perseus
Ledy pukly
a čerstvý větřík obul sandály;
je to snad Perseus
jež dodnes září na obzoru.
Kostelová, aneb Kostelničení
Jednoho víkendu udeřilo na vesnici ráno. Pepík který vždy kouřil tajně cigarety za kostelem, místo aby jako slušný člověk měl zapalovač, držel se v postpubertálněstařeckém věku stále sirek a jednu samotnou, použitou odhodil. Při pádu si sirka myslela 'íííííí' a s tím zapadla mezi stěnu a pár suchých stébel, jež se přitulily k dosud nažhavené sirce, nestřežené Pepíkovým odchodem. Kostel se v krátkém čase vzňal plamenem a vypadal jako samotná brána do pekelného inferna, jelikož byl celý dřevěný, navíc byl stár 645788 let, postavený v roce -88766543 za Ludvíka IV.
+++ - byl zapomenut, jelikož jsem si ho zapoměl zkopírovat,... můžete domyslet dle sebe ;)
S horou šel jsem
vrtkavý stín
kde šuměl chodníků splín
(a alpští jezdci sjížději jódlování)
Ráno ve vlnách
Zrozeni v bouřkách
plni neklidu
plujeme za svítání
Hoří obzor naší krví
Světlušky
Přicházejí hosté
čas si odchází po svém
Čekáme v malém smutku
na roj světýlek sirotků
Kukýnka - Šestý díl - Chaos v hlavě
"Jsme totálně ztracený," pronesla ztracenáKukýnkake stejně ztracenéCopince, stojící vKukýnčiněnáprsní kapsičce.
"Hlavně že nás nedostali ti bubáciKukýnko. "
"Ale dostali maminku,panebožéééé," vzpomněla si náhleKukýnkana účel bloudění v neznámém,bubákovskypodezřele zšeřelém kraji, když tu.
"Támhleto vypadá jakonějakejbarákKukýnko," ukázala prstíčkemCopinka.
Pruhývovaná Kočičínka
Už si chystá kabátek pruhývovaná Kočičínka.
Zamňoukne a listonoší křídlovránky
snesou pírka zprávy.
Pryč s krysomyšma,
Silvestrovské klapky: 000000000000000000000013°C ve stínu a rychlé špunty - s Mírou nejdál dojdeš
Plovárna znovu otevřena.
Voda ohřátá.
Na teplotu šampaňského.
Dětského.
Vánočka, největší záhada všech záhad!!!!
Pan Vánočka měl jasné povolání už od mala, kvůli jeho jménu mu rodiče říkali, že bude pekař, protože nomen omen ani jinak být nemůže. Místo aby si s dětmi hrál na hřišti, protože ostatní rodiče dbali na zdraví svých ratolestí, ačkoli v tom kraji bylo silně deštivo, a tak děti většinou stály v dešti na hřišti s deštníkama, nebo v pláštěnkách. Tedy místo toho, aby si pan Vánočka hrál s dětmi, musel již od útlého dětství péct rodičům pečivo, aby jim chudáčkům neudělal ostudu, až půjde študírovat, vstával již ve 3 hodiny v noci, aby v 7 měli rodiče snídani na stole.
Díky tomu že od mala pracoval, moc ale nevyrostl a stal se středem posměchu ostatních dětí.
Noční opera přízraků
Když noc se dnem snoubí se,
tehdy přicházejí stíny.
Jejich síla v krvi pramení,
však světlo nesnášejí.
Myšoreje nad kočičí hlavou
Kam mňoukneš,
tam tlapka ve sněhu,
ale než napočítáš
tři vousky,
Vánoční myšošpajzová lapálie & kočičí oči
Myši vyjedly celý špajz,
převrhly stromek
a od salátu se nám chichotaly,
když nás s ním bombardovaly.
Vánoční speciální díl s Lindou
Ferda stál u kuchyňské linky na štokrlátku, dělal zrovna bramborový salát. Jiří se oblékal do svého baloňáku značkyColombo. Na hlavě měl buřinku a na nohou lakýrky, tentokrát si místo Ferdy na ně pro lesk musel flusnout sám. Ferda měl mocpráce, protože se mu v troubě pekla kachna a v koutě skládal kolíbku.
Vánoční malůvkování
Pod stromečkem
(pokáceli nám kvůli tomu
sekvoj z Yellowstonu)
zjevil se Bob Ross
Oči draků
Ohně nechť zas hoří
vzbuďte se ospalé oči
draků
V dřímotě spí
Liška nemá lišty, ale pouze lišky
Liška sbírala lišky
zatím z liščíš doupat šel
křik liščat
když liška slechla
Theia vidící
Praskají černé zdi
a světlo prostupuje skrz trhliny
Brzy dostane zlo
první z mnoha úderů
Vánoce, svátky pohody a míru před rodinným krbem
Jeník se těšil tak jako každý rok na VÁNOCE a dárky, které dostane od 80ti letých rodičů s nimiž bydlel ve vzájemné shodě a porozumění. Jeník navíc právě oslavil krásnou padesátku. Rodiče aby synka uživili chodili stále do práce. Maminka pracovala jako hornice v dolech a neodmítla jedinou pracovní sobotu, aby Jeník netrpěl hlady.
Ať plody vyrostou
Mezi květy vede vzpomínka
po cestách tajených
ať plody vyrostou
Však znáš naše tajemství
Na počátku
Kdo pamatuje ty jenž tu byliodedávna,
jenž mluvili s duchy stromů,
než zavládl mezi lidmi chaos.
V hlubinách paměti,
Antarktidí sněhování v zimčičce v čekání na Oukaz
Svítá černé slunce
nezlatou Podlunou
v Antarktidě.
Kdo nezmrz na kost
Lojza
LojzaNovák ležel na lůžku v nemocnici, bylo mu 84 let a byl zcela odkázán na pomoc druhých. Smutný případ, byl připojený jak na ventilátor, tak na kapačky, už dva roky se nezvedl z postele. Tento den se však zcela lišil od jiných, přišla k jeho lůžku mlaďounká sestřička vpoloprůsvitnýchzdravotnických šatech bez podprsenky s dopisem v rukou. Dopis byl sice určen pouze do rukouLojzy, ale nedalo se nic dělat, sestřička roztrhla obálku, postavila se předLojzu, odkašlala si a zvučným hlasem začala mu číst:
"Aloisi Nováku, Komunistická strana Čech a Moravy (a Slovenska) tě soudruhu ve zbrani povolává do armády.
Dračí pohádka pro malé i velké dráčky
Malý dráček ležel v postýlce a tak mu zářila očka, že to nevypadalo, že by v dohledné době usnul pro jeho maminku, která seděla vedle něho. Maminka plivla na knot svíčky, aby ji rožnula, malý rád spal se světýlkem, bubáci tak zůstávali v uctivé vzdálenosti v protilehlých koutech od postýlky.
"A co pohádka. " Pronesl dráček se šibalským úsměvem zachumlaný do peřinky.
Kukýnka - Pátý díl - Bubáci!!
Tak už to chodí, po dni nadchází večír a učitýl se nesmírně těšil na pozvání ke Kukýnky mamince, aby dodal svému obličeji vznešenost a vážnost, nalepil si na něj táákhle obrovský knír od smetáku. Po té si asi hodinu dělal ve vlasech pěšinku, kterou zamaskoval kloboukem. Na zahrádce otrhal všechny jahody, naložil je na kárku a vyrazil.
Kukýnka po meducíně přímo svítila jako světluška s kterou si ji světlušky pletly, když se chytili do kroužku za malinkaté ručičínky a tančily kolem Kukýnky.
Skorohistorická lyrika na skorosoučasné téma & S tóny tklivého klavíru
Skleněným zrakem brousím po bálu,
támhle stojím,
pořád ještě zasněný,
zatímco se probudila Aurora,
Drakoprobuzení
I.
V temných nocích
spletených šílenstvím
prohánějí se
Kukýnka - Čtvrtý díl - Přežratá bříška
Bylo zase ráno,Kukýnkase ani neprotáhla a už zmizela pod postelí,akurátvčas. Do pokoje vešlaKukýnkymaminkaSnídanějeužnastoles vědrem vody a když nevidělaKukýnku, tak aspoň polilaCopinku.
"Áaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa, pomooooooooooooooooooooooc, povodéééééééééééééň. " Křičela Copinka, kterou smetla obří vlna z postýlky do oceánu z vědra.
Theia na Zemi
Já Theia Euryphaessa
zlatou holí v zem udeřím
a Gaia promluví
to co jste věděli
Žampióny na šampónu
Šli jsme s mojípaní Depresína Puntíkatý Žampióny. Doma jsme je řádně připravilipodle receptu z reklamy. Povařili v bojleruv šampónu do zlatova,dokud nevybuchla sousedům chytl bytz toho poslouchání. Pak natáhly jsme sipodle vzoru bačkorya odešli nalíbánkydo věčných lovišť.
Prostorná úvaha s časem
Být ztracený není vždy na škodu,
někdy to znamená mít jediný den,
jindy prostor utržený jako květinu.
Čas je jako hladový host,
Tetrachromatie
Slýchával jsem šumný ruch Kmenů
a v jejich stínech krále králů,
Zapomenuté.
Klidné mumlání bažin
Květinové zahrady květin
Kdo pluje po té zemi jež nezná,
aniž by do ní nevložil jedinou vlastní myšlenku.
Jsme hrou, která si ráda hraje,
nebo hrou v zapomnění na hru.
Mořskej vlk, ten svůj směr má, i když na pustým ostrově ztroskotá
Kde sny leží,
netřeba se bát hlubokých moří,
člověk má svůj směr,
dokud u kormidla stojí,
Stesk a stín minulých
Jsme zapomenutí strážci
na zašedlém moři,
dávnověcí minulých časů.
Z našich titulů zbyly stíny
Boty s křídly
V harmoniích plujem'
zdánlivého klidu,
když všude vybuchují sopky,
krásně ve své elegantní existenci.
Theia na cestách nových
Padá mnoho hvězd
v chaosu
Přesto trhám okovy
nové i staré
Linda: Řádný díl V. - Lindy není nikdy dost!!!!!
Co žila Linda na Zchátralé mýtince a vykonávala dětskou práci řádné barmanky vputiceU Žraloka se svou bandou pirátů, vlastně rybářů původně, tak ji život připadal o dost nudnější a po večerech se dívala na fotku na které byl zachycen Vrtiška s Ferdou a zamilovaně vzpomínala na jejich detektivní dobrodružství.
"Jó, to byly časy, to jsem se nemusela skrývat v pohádce a řešili jsme velkolepý záhady. Co asi tak Jiří dělá. UpětihlavýhoDurnehviira,takovejhleživot stojí zatrojitejpendrek.
Odpočinek je náboženstvím opia odpočinku
Když kráčel jsem
po stupních hierarchie
náboženství
abych se stal
Na vodě zůstali jsme si cizí
Naše kocábka opile se drží
na hladině
Vlny se bouří
moře řve
Velké Archivy
Tajemství věků
střeží
Velké Archivy
Je to svět
Kukýnka - Třetí díl - Chaos v domě
Když senaodpočívaly, až byly úplně odpočaté, zamávaly rusalce Karolínce co hlídá studánku a stará se o ní a dále šli, až našli maliní a na něm maliny. Copinkase tak cpala, až byla celázmalinovaná, zatímcoKukýnkasi sotva zobla jednumalinku. NáhleKukýnkadostala strach, až se jí sevřelohrdýlko,Copinkunikde neviděla.
"Copiiiiiiiinkooooooooooooooooo," zvolala mocněKukýnka, až ji na hlavu hodila šišku Veverka Terka za rušení lesního ticha.
Naše modré fjordy
V menhirech vidím tvé oči
lásko,
dnes již nemluvím,
Černá luna svázala mi jazyk.
Šedivějící trajektorie lidství do úplného zapomnění
Co přinesl tanec smrti.
Opravdu chceme
vytvářet svět živých mrtvol
i za cenu zkázy a
Stalo se v naší vesnici Krkmagiezanohu
Jednoho rána přišlo do našeho kraje svítáníčko, po 4582 letech vyšly rovnou tři slunce najednou, naše vlastní slunce se potkalo s jiným a společně si pod rouškou tmy udělaly malé sluníčko, které jsme pojmenovali Kventin. Toto nenadále světlo přineslo mnoho potíží, popudilo množství démonů, kteří se stali ve světle úplně nesnesitelní. Najednou naše děvčata už nechtěla spát po nocích v otevřených rakvích s upíry, ale chtěla mladíky, krev a mlíko. Ty zatím přestalo bavit se mlátit v brněních ve válce, která začala před 4581 lety, po prvním roce kdy nevyšlo slunce.
Samhain s příchutí moře ve skleničce
Už hoří svíce
raz dva tři
Končí starý rok
nový se plíží podél zdí
Samhain
Nepadneme do temných náručí
neseberou nám zrak
I v bouři zachovej klid
Ohně dosud hoří
Ariadna a Mínótaur - SKUTEČNÝ PŘÍBĚH!!!
Kréta, období býka.
Před dávnými a dávnými časy, kdy Země byla kulatější, vládl na Krétě král Mínós, který pro svého nevlastního syna nechal zbudovat rezidenci Labyrint a Athény mu Mínótaurovi posílaly co devět let společnost mladic a mladiců. Po 3×9 letech i statečný Théseus vyplul pod černými plachtami (a soudkem dobrého Athénského vína) na Mínótaura, aby skončilo odvádění Athénských mladiců a mladic na Krétu.
Mezitím na Krétě si rozverně hrálaAriadnas klubkem nití.
Ještěroblouznění a trvanlivé ráno s čtyřlístkem
Země se zachvěla
otevřely se staré rány
Draci vládnou
(ne na dlouho)
Zimní mlčení na popílku mezi výbuchy sopek a zemětřesením
Vidím tě
klesat stále níž
po obratnících
mezi výbuchy sluncí
Kukýnka - díl druhý - Školní zábavoselesrandování
Vzadu v lavici se krčila malinkatá holčička s copánky. Tak se lekla exploze svačiny, že se jí copánky zamotaly do sebe. Málem ani nedýchala. Do očí se jí dralyslzičky.
Kukýnka!!!
Kukýnka ležela zaštrachaná celá v posteli, bylo ráno, táákhle ospalý. Otevřela jen jedno očko na ten zrovna pošmourný den, komu by se chtělo vstávat.
"Mě tedy rozhodně ne," zívla si Kukýnka a ležela by tam ještě teď, kdyby si pro Kukýnku nepřišla maminka Brzosjásotemvstávat, která byla moc pořádná, vždyť Kukýnka musela do školy, nebyla to obyčejná fádní škola, ale Mývalí domeček u Třech zvonků. Maminka si naplnila vědro se studenou vodou, vtrhla ke Kukýnce do pokojíčku, strhla ji peřinu a Kukýnku polila.
TD - Putování za domovem
Jak se říká: 'Tématický den domova nečeká' a tak jsem sedl ke svému přístroji od společnosti Samsung, položil ruce na stůl před elektronickou klávesničku a jal se vzhlížet do blba, neb mě nic originálního nenapadlo. K mému štěstí bloumaje po místnosti hryzajíc (já vím, to ty přechodníky) si nehty mě oslovil můj hrnek: 'a nedal by sis kafe. ' No to je ono, řek' jsem si, když domov tak kafe. Udělal jsem si kafe a hledíc vstříc krutě prázdnému dnu hrnku, došlo mi, že mě ani hrnek nic nenapadlo.
Souls II. - Vize času
V mrazivé vánici
snáší se na zem
černý sníh
Blouzní šílenství
Souls
Když dny se krátí
padá stín
ohně hasnou
a strach nachází své místo
Theia z hlubin
Stojím pevně
v prasklinách času
Ženu mračna
proti žahavým chapadlům
Než přijde noc
Naše hrady
stojí kamenné
med a šípek
Odrazíme noc
S poštou je sranda
Střetnout se s poštou je jen pro zkušené matadory ze španělských korid, nebo kraví chlapce ostříleného západu, ti méně zkušení mohou dopadnout jako lidé s traumatem z válek, nebo po havárii Černobylu. Pošta funguje v rámci nějakých očekávání pokud zvolíte místo doručení domov, nebo svojí práci, nebo využijete speciální službu tzv. balíku na poštu. Potud nenastávají žádné úkazy při nichž by se sbíhali ufologové a chtěli lačně rozhovor.
Theia
Blíží se noc,
jak špatný sen
Svůj osud
držíte v rukou.
Od jezerní paní Nimue/Vivienne
Je ticho a klid
jdeš po klidné hladině
objeví se paní jezera
Ukloníš se jí
Noc ze stříbra
Jdeš po vodě a krájíš
ticho
nožíkem stříbrným
Tančíš s osudem
Nefritová tajemství
V našich nefritových tajemstvích
buší stejná srdce
Jen touhy jsou tak jiné
s padajícím večerem
Na cestě víl
Kloužou listy ze stromů
podzim se vkrádá
Mohyly nedívají se
a když dýchnu
U voleb
"Roubíček taky jdou volit. Mám to tady v obálce. "
"Jdou špatně Kohn, jsou na pohřbu Mosheho. "
"To se mu divím, vždyť měl mít zítra svátek.
P(r)opletené pohádky - Písmácké spolupsaní - díl 12. SUPERkonec!
Sojka letěla a letěla, jenže do lesa Řáholce to byla strašná dálka, až z toho Sojka zabloudila.
"Píp, píp, to jsem z toho úplně blbá, kde jsem se to píp já malá práskačka ocitla. Co je to támhle za ostrov, že bych konečně byla v tom Řáholcově. " Ale ne, Sojka letěla na pláže Havaje k Honolulu, kam zrovna na dovolenou odletěli i dědeček s vlčicí s jejich dcerou Karkulkou a pravou liškou Ryškou na které se Karkulka vezla.
Nová znamení
Daleké jsou přístavy
mlhy jsou neprostupné
zdá se že to je náš osud
Náhle všakzatřpytíse hladina
Linda IV. - Velká říční bitváá
Rybářská se loď líně plížila po proudu a skoro by se zdálo, jako by vyhlížela Lindiny pronásledovatele, ale nebylo tomu tak, to dva naftové motory si spokojeně brblaly a z komínu se valily krásně černé obláčky kouře, jež lehce zaklouzávaly i na palubu, protože komín byl tak trochuďouratý, ale nikomu to nevadilo, protože černý kouř je zdravý a činí plíce odolné proti všem nemocím a hlavně virům.
"Áááá,Kapitáánéé,policejníílóóďnavobzorůúú. Co to melete pane Němý. " Linda vytáhla kapitánskákukínkaazavostřilana loď, která se k nim nebezpečně přibližovala, ač neměla kotlů, ani naftových nádrží, ale.
Theia Zářící
Já TheiaEuryphaessa
ruším staré smlouvy
vzorce i kódy
jež svazovaly vás
P(r)opletené pohádky - Písmácké spolupsaní - díl 6.
"Haúúúú," zvolala babi-vlčice, v mžiku byla v šedém kožiše zase vlčice. "Kde mám hůlku hlohovou, slyším pláč, kdo nám sebral dceru naší, Karkulku milou. " Zvolal dědeček v obavě o svou dcerunku zrzavou. "Vrrrr, sedej do saní javorových, slyším smích královny Ledové, Karkulku snad v Gerdu proměnila nám.
Rovnodennost před svátkem
Vstávej,
den se půlí v noc.
Vstávej,
třpytí se nový začátek,
P(r)opletené pohádky - Písmácké spolupsaní - díl 2.
Vašíček jančil po lese, až vydrobil celý chleba, ohlédl se na chlebovou cestičku. Ale ouha. Drobky za ním nebyly, jen parta vyžraných mravenců s plnými bříšky, kteří jak viděli, že chleba je fuč, dělali jakože nic, že šli náhodou kolem a rychle si hledali nějakou práci, jeden si začal čistit tykadlo, druhý spěšně si nabral fůru jehličí na záda a třetí je komandoval. Vašíček sprásknul ruce.
Theia v plášti blesků
Rozhrnu černé mlhy
údery blesků
v oslňující záři
Má síla
TD. Ennike
Ennikežila v Dánsku, ale nebylo to Dánsko z našeho světa, i když bylo velmi podobné.
Ennikebyla drobná dívka, působící křehkým dojmem. Chodila nerada ven, protože se jí cizí muži často vnucovali svojí přítomností. Bydlela na okrajiKøbenhavnuv podnájmu v činžáku, který už něco pamatoval, ačkoli bylo zavedeno ústřední topení, byt byl stále vybaven krbem.
Píseň Sirén
Ledový vzdech
v písni Sirén
na strništích pluje
Přichází (. )
Drakobásnička
Země se otřásá
oheň láva kouř
srší na všechny strany
"Ha. Nová Země. "
Volby 2021
My vám slíbíme nesmysly,
vy nás zvolíte.
Transakce úspěšně dokončena.
Linda III. - pan Němý řve jak na lesy
"Krčmáánadohlééd. Pane Němý, nevřískejte tak, nebo z vás ohluchnu. Pojďme tam tedy hledat posádku, která čeká na svého nového kapitánaZlomvaze. Určitě tam bude pár smutných námořníků toužících po životě na moři.
Pojďme se bavit o mezerách
Pojđme se bavit o
mezeràch v textu , jsou
totiź docela dûleżitý , protoźe
vşechno mä svoje místo ,
Skřehotavé ticho/Skrikende stillhet
Láska veliká to byla,šla chudinka na hrobpoložit mu kvítí. "Ach, kde jsi můj milý,zde rozhodně nejsi,to by mi srdce žalem nepukalo. "Stojí dívka na skále,když přicházejí mlhyk nám do Norska.
(Ač psaly si dánsky.
V noci mě budíš III
Hvězdy dnes zvláštně planou
a ty mě budíš že je v lodi díra
však tahle kocábka už něco zažila
nezalekne se v trupu trhlinou
Co zbylo...?
V zálivu se vlnypřelévajído kamenů narážejíZůstalo pár němých pocitůa dlouhápředlouhá historieTolik pádů užili jsme siže zbyla pro nás samota s nenávistíLoď houpe se v přístavuco přijde nevímeminulost byla až příliš temná
i našim přičiněním.
Linda II. - Královna převleků
Linda se protáhla s malým roztomile dívčím zívnutím z noci, jež se k ránu tiše vytratila.
"Dobré ráno Lindo, jak jste se prospala. Och, výborně madam Lindo a vy. Vypadáte pomačkaně.
Theia v bouřkových mracích
Já dceraGai
znovu chodím Přivolaná
mezi vámi neviděná
Přijde déšť
Linda I. - Je čarodějka, umí vykouzlit prázdniny
Linda seděla doma, bylo prvního září, opět.
"Jiří mě nechce, já se na tovyse, kašlu. Přece nemluvím jako dlaždič,tedamožná jednou, dvakrát," počítala Linda na prstech ruky, "co já budu dělat tady veVrtiškovicích, je tu nuda jak U Chcíplý krysy a do školy taky nepůjdu. To by tak hrálo, abych se tam ještě někdy ukázala.
Vrtiška a Záhada prvního září - díl pátý, superfinále!
"Určitě tilumpovébudou v nějakém hnusném vlhkém sklepě, vsadil bych na to svojiNokii, kdybych ji neměl tolik rád. "
"Ale Jiří tohle město bylo přeci postavené na stříbře, vzpomínáš jak jsme v poklusu celí zpocení a udýchaní obdivovali místní pamětihodnosti za Ferdovými zády. "
"Haf, mňau, grrrr, haf, haf. "
"Ano, ale co s tím má společného našesuperpátrání.
Vrtiška a Záhada prvního září - díl čtvrtý, superpátrací!
"VidělasLindo. "
"Viděla, Ferda nahodil motor a zmizel. "
"Netušil jsem, že Ferda doma zabalil do kufírku motor na člun. "
"Ferda je šikula.
Od úsvitu do soumraku
Jsou to křídla
průhledná
Vítr zná
jejich jména
Vrtiška a Záhada prvního září - díl třetí
"Pche," uslyšeli z boudy. "Pexeso jo. U nás v krčmě se hrají jinší karty. Což takhle mariáš.
Vrtiška a Záhada prvního září - díl druhý
Ferda se zvedl ze země, oprášil se a Jiří spěšně zavřel pusu.
"Moc ti to sluší Lindo. "
"Haf,hafí,hafó, hafá. " Ohodnotili vzhled Lindy Jiří s Ferdou.
Nuda se šejkem
Kde je ŠejkSpírů král
když při čekání
sedíme se Šejkem
nad svými šejky
Vrtiška a Záhada prvního září - díl první
Byla noc, i když skoro svítalo, přicházel k sobě onen hrůzný den 2. září.
Zatím Jiří spokojeně spal v pyžámku s žonglujícími pomeranči, které žonglovaly s žonglujícími pomeranči. Kolem krku mu stočený jako šála spal Ferda v psí noční košilce s jezevčíky s křidýlky, kteří mezi obláčky hráli na harfičky.
Theia se štítem
Zroď se
volám s lehkým krokem
a pozvedám štít
nad kořeny stromů
Nebojme se zablbnout si
Šiška prý není hračka,
mlha není na houpání
a krb nechodí poštou
(i tak čekám jeho krbový příchod).
Ve vločkách snů
Od noci do noci
mezi stromy
toulat se
kde voda pramení
Jaký je váš oblíbený jazyk, francouzština, nebo dánština?
Oh, quelle perle,
pour avoir un nom,
ou de se cacher
dans les guerriers d'autres personnes,
Historický okamžik jedné šlechtické rodiny nad houskou a novinami při snídani
Bylo ráno 10. května 1821 a sluníčko se vyhouplo akorát kdesi nad zapadlým koutem jakéhosi pro nás nedůležitého vazalského státu Francouzského císařství u jednoho zámku.
"Drahá, představte si, je to už pět dnů co zemřel velký empereur Napoléon. "
"Sem taky než noviny dojdou, to je doba, to už ani nemá cenu si brát smuteční šaty.
Kolonizace Marsu
Palubní záznamy rakety:D. III/b.
"Počet životů - jeden.
Možnost restartu - ne.
TD - Pegasí lapálie
Malýpegasáčekhopkinkalpo louce zapegasímaminkou.
"Mamííí," křičel ten malý špunt, co mu plíce stačily, "já chci taky dělat tak krásný dlouhý kroky jako ty. "
"Až budeš velký, můj princi, ale zatím bumbej mlíčko, abys mohl vyrůst. "
"Ale já zrovna nemám hlad.
Theia za rozbřesku
Když se procházím
ranní rosou
v Zeleném údolí,
volavky klapou zobáky
Stín...
Stín radosti
pluje po krajinách
Temno je na smutku
když voláš srdce
Afrodíté
Láska je vrtkavá
jak válečné štěstí,
pokudAfrodíté
nemá tě v oblibě.
Skály se otevírají
Ve stromech
krá
noc kolem chodí
Neslyšný vzdech
Valkýry jsou zpět!
I.
Přišla bouře,
letělo valkýr šest,
sedmá je zkáza,
Theia z květinového paláce
Mé kroky jsou
tiché
Má ruka je
klidná
Malá odpolední procházka
Poslední dobou jsem šťastný,
když vidím jiný lidi šťastný.
Ne všechny.
Takovýsluníčkářzase nejsem,
Na cestách stříbrných
Čekají ve stáji
koníci se zlatými křídly.
Kdo osedlá osudem namířený šíp.
ČekáTheia
Nejsou Valkýry, není nic?
Valkýry prý nikdy nebyly,
jejich meče ostří neměly.
Norové ani Drakkary
taky nikdy nebyli.
Noční mňaukíjání
Po nocích po střechách
bloudím sem tam
Mňau mňau
Všichni dávno spí
Xurrealismus, wrrr
Xenofobní Xantipa
seslalawoodoonaworkschop,
kde podávalixantina dělali u tohoxixi.
Potom šla doworkoholickéhowellnesscentra
V proudech a vlnách
Slyšíš
s větrem úder křídel.
Tluče srdce.
- Zlatá a stříbrná -
Jaký je nejkrásnější jazyk?
Lesní cestou
stoupal jsem do hor,
však zbloudil jsem,
neboť cesta
TD. Děkujeme. Šílený Den prázdninových zážitků
Já, rozený pecivál co nikam nikdy nechodí, nikde nikdy nebyl. S nikým se neseznámil a vůbec nikoho nikde nezná, dostal ořechem po hlavě sTyDým. Rozhodl jsem se obětovat pro vznešené posláníliteratůůry, abych i já do klání vTyDývešel s bobkovým listím ve vlasech.
Požádal jsem o den volna, šéf si mne pohledem podezřele měřil a v hlavě mu probíhalo zřejmě toto.
Jednoho hrdinu - meziměsto, slečno
Hrdinové přicházejí,
z bájí se vracejí.
Meč vedle meče,
"Beru sijednorožce. "
Víla Smutnilka. Jen pro starší 42 let
Víla Smutnilka byla moc smutná, protože měla tak smutné jméno ze kterého tím pádem hrozně moc smutnila a ve svém smutku tak mohla rozesmutnět i všechny okolo, což ji činilo obzvlášť smutnou, tak že ji napadaly smutné myšlenky na smutnou sebevraždu. Ale to spolehlivě léčila hořkým kafem, po kterém byla smutná jenom tak obyčejně.
Její rodiče byli sakra nezodpovědní, ale zase ušetřili nakonec za Smutnilčiny šaty. Ve velké Vílí encyklopedii se píše, že se oblékají pouze domácí skřítci a ušmudlané víly a pokud jim darujete oblečení, např.
Co neznáme možná známe, jen nevíme že to známe
Zvedá se vítr
pomalu.
Kovárny vydechují
ocel a bronz.
Skorohistorickofantasymožnáželezničářský Téměřepos
Tak už to chodí,
hvězdy padají
a ryjí čumáky o zem,
ale my se řítíme dál a dál,
Den bez loubí
V žebroví dvě lana
a je tu houpačka
v přídi lodi věřících,
zrovna jsem se "zhoup'"
Kočičí kukínko
Můj malý kočičí pomocník
skáče sem a tam,
všude má kukadla,
moc mi pomáhá,
Theia se zlobí - Přichází Euryphaessa!
Strhnu ty vaše malé hvězdy
Jsou už tak nízko
Brzo nastane den
Který vyjde z vašich močálů
5 nejstrašidelnějších míst v Česku
Jsou to:
Nákupní centra - Čím větší, tím strašidelnější, hlavně pokud jdete s někým, kdo to absolutně MILUJE a bere to jako výlet a ZÁBAVU na celý den.
Fronta u pokladen - Kdekoli. Vždycky skončíte u té nejdelší fronty, kde je předbíhání samozřejmostí. Na úřadě vám nejméně třikrát oznámí, že jste vyplnili špatný formulář, nebo udělali drobnou chybu, kvůli které musíte začít od začátku.
Snově snovací sen o noci, tak krásně černě černoucí
Dneska mám přesně tu správnou náladu
odjet na dovolenou k řece Styx
kolem měsíční bárky
na své černé lodi
Fejeton na draka - o racích
Raci se rodí v noci, čím je měsíc víc v úplňku, tím víc ve větších hejnech se rojí na svět. Slunce a den nesnášejí a činí je smutnými, za to v noci mohou snít při měsíčku o tom jak mají život těžký a proč je nikdo nechápe/nemá rád a jak by to udělali jinak, "kdyby" bylo cokoli (rozumějte všechno) jinak. Výchozím stavem raka je deprese, s kterou dál pracuje, jeho rodina o tom ví své. Má tu smůlu, že si musí vyslechnout permanentní stěžování.
Mnoho kdyby pro nic
Kdyby za čeření vánku
staromódně vanoucího
ze zatuchlých vanilkových stok
bych býval byl romantikem na skok
Smutnílkovská blbina pro zlepšení pravopisu vašich dítek a přivodění jim depresí :D
Víla Viola vila věnce ve vile,
když vyla s violou na rameni ve víru tance,
spěchal kolem výr,
ten ale měl vir.
Pan Vrtiška: Záhada vysvědčení - díl třetí
"Co je to tady za rachocení. " Probral se Mrtvý školník z hlubokého spánku. Koukl na klícku s křečky, jejichž byl hrdým chovatelem a odebíral časopis Vzornýkřečík. Ale křečci po vzoru svého pánachrněli.
Pan Vrtiška: Záhada vysvědčení - díl druhý
"Ano, pane Vrtiško, teď už bude škola prázdná, ale v prvním patře je okno, co nejde pořádně přivřít. Už jsem na to několikrát upozorňoval školníka Mrtvého, ale zatím stímnic neudělal. "
"To se nám teď ale docela hodí, tak pojď Vítězslave, musíme do školy. "
"To je výborné, já zatím cestou upletu lano, které vás bude jistit ze střechy,závažínajdeme po cestě.
Deštivě dešťomilné kapky
Odchází déšť,
-básník se zahledí na prognózu,
oko tmavne při představě
kapek deště -
Pan Vrtiška: Záhada vysvědčení - díl první
Vrtiška se právě vrátil z venčení s Ferdou, pršelo jakoby Noe měl stavět ten svůjklecovníparník na metráky a metráky zvířat a jídla pro ně. Ferda, ale oblečen do pláštěnky skapuckouse slušivýma ouškama, bez které ven za deště nešel, musel si pečlivě přečíst všechny vzkazy na rozích a patnících co mu ostatní psíci zanechali. Zvlášť jeden ho moc zaujal odBetinky, která sdělovala, že je svolná. Jiří z toho celýpromrznul, chráněn před deštěm jenom deštníkem.
VySvĚdČeNí, aneb podivuhodný Pepík
Bylo 30. září, co to povídám, 30. června. Pepík opět dostal vysvědčení, ale tentokrát ke svému údivu místo samých jedniček měl samé pětky.
Tobě můj Černý-Pelyňku
Ve svěží radiaci,
ještě nesvítá,
noc je temná, však víš,
probudili nás s výkřikem.
Cestou na Avalon
Avalon
ostrov z mlh
Tam Morgana
čarodějka dlí
Pan Vrtiška: Záhada Monacké dámy
Pan Vrtiška se probudil, měl klidné sny jako obyčejně, protože odhaloval jednu záhadu za druhou - úspěšně. Už už chtěl vyřešit záhadu vykousaných Lužických hor, kterou kvůli její komplikovanosti řešil s polským protějškem Jerzym Więrtiszkou. Část Čechů osnovala bleskově přepadnout Lužici, rozkládající se historicky jak v Německu, tak Polsku v kooperaci s kolegy chystajícími se vtrhnout do polského Kladska a obě území zajistit vozíky, prostředkem se kterým měli Češi úspěch a jak všichni víme, tuto taktiku vymyslel ještě před husity Henry ze Skalice, kterou úspěšně sám na vozících vyplenil a vypálil.
Ale - ve vyprávění musí být vždy nějaké to ale, aby se příběh zaškobrtnul a nepokračoval v dobrém nakopnutí, (boji na vozících) - to už dorazil pošťák Mirek Spímrádzachůze a zvonil Vrtiškovi na zvonek.
TD - Epické putování za nezralými malinami
Aru se procházel po lese a v ruce držel bloček, propisku, klíče, proutěný košík, tablet, aby mohl být stále připojen na Písmáku, dále mobil akafev termosce, protože mu bylo napůl zle.
"Kruci, kdybych byl chobotnice, tak by se mi to pohodlně neslo," prohodil Aru v letním úboru, skládající se zkraťasů, trika a sandálů, vhodné to obuvi v lesní zátiší. S příjemných teplot kolem 14/15° se 19. června vyšplhaly teploty na 33°Cve stínu.
Všední našedlé ránodopoledne
Vedro krájí čas
na tenké plátky,
zdá se, že pár
leklých ryb vylezl na břeh,
O bludném rytíři
Bludný rytíř temnou krajinou jel, miloval princeznu, na hradě ji sloužil. Láskou ale vyhnán byl, bez ní bloudil. Zbroj chrastila mu na ztichlých cestách, koník mlčky cválal, když ti dva neměli si co říct. Meč pevný dřímal statečnému rytíři u boku na potvory a mnohá protivenství, která by se mu chtěla postavit.
V kruhu
Všechno si pamatovat
a nic nezapomenout
je ono jádro pudla -
Nevracet se v kruhu
Pan Vrtiška: Záhada rytířská
Bylo čerstvě zrána, Jiří Vrtiška se probudil s kňučením v břiše, ihned vytáhl notýsek z pod polštáře.
"To je tedy záhada, to musím vyřešit," vstal a oblékl se do svého baloňáku značkyHolmesa došel k ledničce, která byla prázdná, "tak to bychom měli, záhada je objasněna, opět jsem vyřešil případ. " A zapsal si to do deníku. Záhada kručení v břiše.
Bylo jednoho večerního rána za měsíčního polední
S vílami
jeden zvonek
raz dva tři
se rozezní
Bůh velebného ticha
Ticho kam kráčíš.
Elektra na elektrickou
kytaru ti brousí uši
až si stěžuješ
ŤAPŠLAP JDE DO SVĚTA... díl 19. a čtyři malé ťápinky k tomu
Charón smutně vesloval se sklíčeným Ťapšlapem v loďce, najednou se roztrhla skála ve dví, kterou mezitím po podzemní řece Styx proplouvali.
"Ty hlupákuCharóne. " Ozvalo se přesně tam a dokonce dvojhlasně co se trhá nebe i křesťanům, když k nim někdo promlouvá.
"Ježiši.
Sirény i panna, všechna krása z moře čtenářům na dosah téměř, než unikla :D
Jmenovala se Dominika, i když Lucinka je taky moc hezký jméno, ale musela to být Dominika, určitě. Jak známo, ploutve prý u takovýchpannenzačínají již nad boky a to je prý činí pannami, protože jinak by je "pojmul" za své každý úlisně nadržený námořník, neboúchylačvachtající se na pláži, vzdalující se dětem i manželce za mořskou pannou po desetiletích manželství. Samozřejmě je to jinak, není jedna ploutev, ale dvě, které jsou u panny z moře oddělené. Ale číst to dětem nikdo nebude, jednak by se hlavně tatínkům zvedala ona pověstná bambulka a odchod z dětských pokojíků by se podobal spíše boji Titánů sOlympanya to trvalo deset let.
Narodili se s maskami, odešli bez nich
Padají říše, státy i celé civilizace,
z oblohy srší oheň -
400 let odkapával čas,
tanec smrti vešel mezi nás.
Večerní višně a medový perník s marcpiánem
Ó za večerů
cpu se
na břehu romantiků
píšící si svoje svázané verše
ŤAPŠLAP JDE DO SVĚTA... díl dvanáctý
Ťapšlap kouká na to třpytění, jde pořád blíž a blíž, neví co si počít, tak pro jistotu vytahuje z boční bambulky, promiňte kapsy, mop a schiavonu a jen tak pro všechny případy si prozpěvuje.
"Na pět prstů navleču si kroužek, šestým okolo vousu dám si na nos, přes sedmý se převalím pravou nohou přes krk. "
A když v tom narazí nosem do
Pegasky Duhilky.
Špindírka a Čuníci
V louži za vepřínem si hrála malá vílaŠpindírka. Byla sirotek, ztratila rodiče při kalamitě kůrovce na Šumavě. Ujali se jí naštěstí dva vepříci, Pašík aČunička, která byla neplodná a tak si adoptovali vílu v Adopční kanceláři pro opuštěné magické bytosti. Protože žili v chlívku, tak ji dali přiléhavé jménoŠpindírkaa naučili ji žítvepřímživotem.
Múza píše o múze
Jsem mýtická
z dávnověku probuzená
divoká a nespoutaná
srohamana hlavě
Země ZmRzLiN
Pistáciová a višňová
vrčím na maso z kouta
a taky citronóva a ještě jednou
citrónová do foroty
Jednoho večera
Říkejme mu. , raději mu nijak neříkejme - Našel večer, to se tak stává, po ránu, však víte je poledne, nebo taky dvanáct a potom je večer a další den je další večer, a potom dnu s večerem přijde další den s večerem. Jednoho takového večera, říkejme mu protagonista. To je to správné slovo,protagoni sta.
ŤAPŠLAP JDE DO SVĚTA... díl osmý
Pustil ruku Elfíny a začal z vousů motat.
Motal a motal, splétal a zas trochu rozplétal, tady uzlík a tady dva. Hlavně rychle-rychle. Tady ještě "švec" a tady dračí smyčku.
Hledá se dokonalý dítě
Noc se rychle přibližovala a takËrllisMjørinvyužily situace a vytratily se ze svatební hostiny. PřejedenýTortillzatím usínal s rukama v zákusku a málem by se do něho i celý svalil, kdyby ho jeho družka nezachytila a potom i očistila od dobrot. Tortillovise zdálo, že roztápí svoji starou kovárnu a ková o sto šest, jako nějaký šílený pošuk. Když odešel do světa, zprvu nemohl vůbec usnout, chyběl mu žár kovárny a zvonění v uších s kterým vždy usínal po celodenním bušení kladivem.
V bárce luk a šípy
Hoří Luna
v plamenech letí
kapky krve
dopadají na zem
Lunoměsíční stříbrolučisnické básněžvanění s D E L F Í N Y
V pondělí s malým překlepem
vem si rybník měsíce Luny
Nanny
přes lávku bárku
Theia zlatá a stříbrná - i Gaia
Do snů vcházím
z mýtů k vám,
sílím každým dnem.
I přes závoj
Konec světa
"Tak kolik nás je. "
"Nooo," chvíle trapného mlčení, ukazuje prstem za sebe, "dorazili jenomtihleti. "
Nadzvedne se a po chvíli se sesune zpátky do křesla. Je zachmuřený a cítí na sobě přicházející depresi, "to jsme v prdeli a pěkně hluboko.
TD - Šéřik i šeřík
Kárl fon Šéřik seděl zrána v malé zahradě, obklopené městskou zástavbou. Ve větru se kolem houpal šeřík. Bylo velice větrné počasí, ale Kárl fon Šéřik dodržoval tradice svého rodu v jehož erbu byl svatebně bílý šeřík v modrém poli a v druhé polovině erbu byl nebesky modrý šeřík v bílém poli. Šéřikové byl tuze starý rod, jenž se ve své vlasti zasadil o to, aby všude v jejich panstvích byly zasazené šeříky s přísným zákazem utrhnout byť jedinou větvičku.
Slavný to rok 391, nebo 392
Roku 391
nejpozději však 392
(Pro malé i velké počtáře Počítání s Ježíšem)
zasedli v Attice na břehu Egejského moře
ŤAPŠLAP JDE DO SVĚTA... díl třetí
Jak Ťapšlap zařval jako blázen BERMUDSKÝ TROJÚHELNÍK, tak Křemílek s Vochomůrkou žuchli na zem z houpacích křesílek a málem si nadělali do gatí, naštěstí měli pevný svěrače. Ťapšlap tónem protřelého mořského vlka řekl, že to ještě nic není, že to nejhorší teprve přijde. Napřímil se a začal máchat rukama jako šílenec a ukazoval jak se loď kymácela ze strany na stranu, kam Zeus třísknul do lodi bleskem a kam Poseidon plácnul vlnou, pak ukázal jak jako párátko zmizel v oceánu stěžeň. Křemílek s Vochomůrkou se k sobě bázlivě tiskli naskládaní v jednom křesílku, ale Ťapšlap se vítězně usmál a prohlásil, že si hned věděl rady a z vousů si uplet' nový stěžeň i s plachtami, ale pak se v lodi objevila díra velká jako deset trpaslíků.
Kočičí kočičování v či či čí
Bylo to určitě ráno, nebo taky večer, slunce viselo krátce nad obzorem a dělalo dlouhé stíny a takové ty kýčovité východy, vlastně západy sebe. Všechno už se chystalo znavené odpočívat, nebo plné sil se vrhnout někam kamsi. Mňaukípřipadalo, že žije dva životy a přitom ani jeden z nich. Byl to zvláštní pocit a musela si na to dátkafe(vlastně to bylo mojekafe, nevadí udělám si jiný).
V sovách i jestřábech
Křídla
snáší stín
Neklid narůstá
v bouřích
V kraji čarodějnic
Muž, vysokého postavení i úřadu dostal dopis - udání - "Vaše Urozenosti dovoluji si Vám podat svědectví, že ve vesnici Stajnoburg jsou čarodějnice a vůbec se tam dějí věci nevhodné. S úctou neznámý anonym. "
Vzhlédl od stolu a promnul si spokojeně ruce. Ty ohavné zločiny musí vyšetřit.
v zapomenutých krajinách
Těžká je noc a hodiny odbíjejí bezměsíčný dílek času na ciferníku. Nanna ve své bárce nepluje a toulec prázdný. Do tmy halí se vše po okolí. Vrznou ručičky v ciferníku, naposled, prasklo sklíčko, hodiny stojí v tichu v mlčení, odevzdaně.
Theina bezesná noc
Musím žít
v šíleném světě
který ani není můj
- Ten už je dávno v sutinách
Normální den, protože normálních dnů není nikdy do sbírky dost :D
Malá květinka
si hrála
se slimákem na honěnou
jiný by se jí na to vys. kašlal
Mňaukí... 4. díl
S klikatých cestiček mlhou ověšených prošli až do slunečného třetího dne a na obzoru hrad, ačŤapšlapprotřelý cestovatel neznal ho ať otáčel mapou kolem dokola, dokonce i na zadní stranu s reklamou zíral, nenašel co hledal. Kššczatím do kamínku kopal a měl strašný hlad, tak ztorničkykus uleželého sýravytáh', smrděl že by i statný chlappad', tak to přesně měl rád. Ťapšlapchytil se za nos a raději na cestu vykročil sKššcemv patách, ale smůla že vítr vál odKššcek němu a vůněsejramu klidu nedala.
Když došli až k železné brance, to co se zdálo velké, nyní malé bylo, tak akorát pro ně, "jaký divný optický klam" mudrovalŤapšlaps rukou na vousu, aby dodal svému přemýšlení moudrého tónu.
Mňaukí... díl první
Následující příběh pojednává o tom co se stalo před tím, než seMňaukísetkala sPidim.
Mňaukíseděla v křesílku, zabalená v dece s nohama nabobíkupřed krbem a s mlíčkem na stolku v hrnku s koťátky. Četla si v Tisíce a jedné noci v perštině, protože ta není od kočičího jazyka tak daleko a písmo vypadá skoro jako naškrábané od koček . Mňaukíse zasnila a představila si sebe jako Šeherezádu, tedy brr, za manžela nechtěla mít vlastního otce, ale představila si sebe jako statečnou válečniciMňaukí, která vládne dávným říším.
Arktická bílá
Ó sláva polárním lištičkám
běhajícím v závějích
za třeskutého mrazu
pod zářivě arkticky oslnivou oblohou
A jedna i druhá
Skalami i potokem
Slyšíš vítr - mluví
vznáší se
stín na křídlech
Dračí výprava...díl patnáctý
Velitel expedicePidiležel pod přístřeškem jenom v podvlíkačkách a opaloval si palce na nohou, měl děravé ponožky a nohy na sluníčku. Asistentkase mu pokoušela vyčistit šatičky, ale bylo to zbytečné, jednak ho v chudinské čtvrti v Riu nikdo nenesl, ani na okamžik, takže se musel svinstvem ulic brodit úplně sám a potom se málem utopil v Ďáblových ústech, když se chtěl napít, protože mu nikdonenabídnulvodu z dlaní. Ale jeho krásnáelfíasistentka už byla opět při sobě plna sil a energie a vzpomněla si, že vždy nosí proPidihonáhradní ošacení. Když ho oblékla a vykartáčovala mu novéšatičky,Pidicítil jak se do něj vlévají jeho dřívější velitelské schopnosti, které v Riu pozbyl a nebyl schopen zachránit výpravu před drogovými výrostky z Ria.
Květy tulipánů a jiného kvítí jara v útočné formaci
Tortill s kladivem za pasem nesl hrdě Ërlli z domu věčných hrůz, takový silák byl, i když Ërlli byla snad o něco drobnější. Jeho milá jistila mu zadek, bylo uvnitř smělců pár co vzplanuli touhou jara. Ërlli pootevřela oči, aby uviděla svého hrdinu a zachránce, ale to bylo vše, protože Tortill už byl zadaný. To věděla, sama mu cestu ukázala, ačkoli kdyby mohla ho ukradnout pro sebe, jistě by se ho zmocnila.
Masakro-diletanská úvaha: Pokročilá verze pro experty s návodem
Nejdřív hvězdičky
(úplně k ničemu)
pak nemožně fungující avízo-kritiky
- nebo naopak už nevím -
Ërlli v nesnázích jara
Přišlo jaro, poslední ledovec roztál a majitel nedalekého vleku se střelil signální pistolí, kterou svolával k chatě U Dvou hrotů ztracené a zmrzlé turisty. Ërlli se celá zmámená po výplachu žaludku probudila v blázinci. Jelikož ji bylo uznáno sebepoškozování, nechali si ji tam jako dočasně trvalého hosta k veliké radosti zřízenců, a to i přesto, že Ërlli je dcerou Jörlli, valkýry a Vaška lovce, nezměrné síly. Stihli ji vzít krev a objevili ty neposedné krvinky v malém brnění a křidélky, proto ji zavřeli do cely s magickými mřížemi na samotku.
Dračí výprava...díl desátý
Asistentka odstrčila vulkanoložku a vyrvala ji z rukou otřeseného velitele expedice, hodila rudou hřívou vlasů na stranu a veliteli začala rovnat pomačkané šatičky za jeho neustálého prskání. Cestou do Ria ho totiž oblékli jako dětskou panenku, protože se doslechli o krádeži osob menšího vzrůstu pro panoptika. Poté stále otřesený velitel k ní natáhl ruce, protože chtěl pochovat. Když byl dostatečně uklidněn, mohla se statečná výprava hrdinů znovu vydat po hledání draků.
Beltain
Cililink cililink
támhle jdou
zvoní tulipány
malí broučci
Magicko-létavá noc
Už zas staví hranice
s ohněm
kššckššc
tak moc se bojí
Dračí výprava...díl sedmý
Zatímco draci v džungli vřeštících paviánů se flákali, udatná výprava na Islandu, ostrovem bájí opředeným stále dlela. Jen dovolím si k osvěžení paměti vaší, kdo vlastně ve výpravě byl. Za zmíňku stojí velitel výpravy sedící na ramenou své asistenky a nebylo to proto, že by zapadl úplně do sněhu a nikdo ho už nenašel, ale pro velikou oblíbenost u turistů. Tím byla pověřena asistentka, aby na ně dělala kšáá.
Dračí výprava...díl druhý
Na každou výpravu je ale potřeba veliké množství svačin a hlavně peněz. Členové výpravy nebyli totiž žádní šílení horolezci, kteří by si pro svojí zábavu prolézali po ranní rozcvičce Himaláje, proto se rozhodli žebrat na hlavním náměstí hlavního města, aby nemuseli jít pěšky. Po týdnu žebrání na náměstí, kdy utržili jeden knoflík a obal od bonbónu, protože jim turisti nenažraní nic jiného nedali se rozhodli, že vykradou banku. Milé děti, vy to ale nezkoušejte, to mohou jen zkušení badatelé putující do dračích slují.
Sny draků
Do tichých vod
snesl se déšť,
aby tam zůstal -
slyšíš smích draka.
Přemítání trpaslíka se skřítkem
"Ti povim zase bimcaly"
"Koho bimcali. Si někoho viděl. "
"Eee, Věže bimcaly, tam sou ty otravný zvony. "
"Já žádný vyzvoněný věže neviděl.
O lištách
Pluje si lišta za lištou
Písmáckou samotou
Zde kvílí a tam naříká
neb sama na řádku
Smuténka za Filosofem a Cd
Ráno zakopnulo o kyblík
noc byla hustá, krušná
neřádil nám tu diblík
zato Kocovinka slušná
Naučně poučná vzdělávací óda na skřítky
Malý neplecha s myšákem
tlapinkovanou hráli
až se z toho oba smáli
Děti vidí toho malého
Lyžovačka a jiné roztomilosti vhodné ke koulování na ledovci, než to všechno roztaje
Nad Zchátralou-Spálenou mýtinkou poletoval v něžných šedých vločkách popel a přece jedny nohy vytvářely do země nové otisky. TortillVeliký, někde tu měl být, stižen dračím dechem, ležet věčným spánkem. Ale bohyně z jihu, už ne ve zlaté zbroji, ale pouze v dórskémchitónuv nebezpečně moderně krátkém střihu nad stehny mířila si k němu vdechnout mu život nový, svými něžně růžovými, lehce nadzvednutými rtíky.
TortillVeliký-Středně propečený si mezitím užíval podzemního sluníčka od lehátka s granátovým džusem s výhledem na řeku Styx a šťastlivců co stáli frontu naCháronaa měli na zaplacení cesty do věčného zatracení.
Ërlli, královna víl
Tam někde v Modrých horách žila Ërlli, dcera Vaška a jeho ženy Jörlli z Temného hvozdu. Pamatuju na jejich chatku s vodopádem, který nedaleko byl. Ërlli byla neposedná, honila každého broučka a pořád dávala mamince hloupé otázky, jako proč jsme na světě, proč nemůže lítat, (a to nevěděla, že maminka má svá křídla ve skříni na tři zámky chráněné) proč musí vůbec do školy a tam sedět jako podle pravítka a poslouchat učená moudra velkých lidí. Ërlli totiž už byla veliká holčička, která sama chodila po lesní cestičce do venkovské školy.
Valkýry 3 - Bez valkýr
I.
Za nocí sám
lesem i v lukách
TortillVeliký
Zvířátka od Zchátralé mýtinky
Statečný byl, vždy hrdě se svou hlavou ušatou na oslíku jel, svým důvtipem snažil se probudit ostatní zvířátka ze svého lesa. Jednoho dne přes velikou mlhu prodíral se, oslík se vzpíral, dál nechtěl, ale statečný ušák, pan Králík nebál se a trhal třmeny, ažlítaly na všechny strany. Když se oslík konečně hnul, projeli mrazivou mlhou do Černých bažin, kde stál Temný hrad. Všechny maminky říkaly svým rošťákům, že Černý les je nebezpečný, a že soudné zvířátko se do něj nevydá, ale pan Králík nedbal rad své maminky, protože si myslel jak je statečné vjet do Temného hradu.
Doba ledová
Ještě jsem sice neviděl mamuty,
ale domů mě vezl pan Sněžný Fréza,
jenom nechápu proč chtěl,
abych mu seděl na kolínku.
Nechoďme po cestách zla
Přicházejí vskrytu
zranit vás
Se srdcem válečníka
zvou k prostřenému stolu
Theia se střelila, zase/omylem :D
Aru zase spal v práci.
Theia - rozumějte, titáni nepracují,
nofujky.
Čistila doma zbraň:
Valkýry - Remake Valkýr
I.
Silný lovec,
Vašek to byl,
nebál se vyjít ven
Aprílovské srandování v době lockdownu (zámkodolnění)
Hážu si proti zdi
s míčkem
občas upadnu
do blba.
Theie došly nápady i inspirace - Proto píše :D
Na zádech démonů
vznáším se
a okovanými botami
kopu je s rozkoší do slabin
Zpátky z dovolené
Asi na víru se dám,
práce totiž tuze bolí.
Být negativní není vůbec pozitivní zpráva,
zpátky totiž z Covidích Kanár.
Ze zapomenutých cest
Snad elfí
snad skřítčí dýka to byla
kdoví
Ležela tam přes věky
Konec pirátění - Pozor, křehčí povahy mohou propadnout bezmezné oddanosti k práci a vládě :D
I.
Kapitán zařval:
"Sakra,
ke dnu jdem,
Theia se zastřelila, ale titáni jsou nesmrtelní
Je to dávno co se svět usmíval,
teď leží nehybný,
čekající na dystopickou budoucnost
plnou bláznů a šílenců
Pirátská - Pozor, křehčí povahy mohou po přečtení propadnout alkoholismu :D
Dračí bárka z muzea Vikingů;
děla a spojení s internetem.
Tak si píšu,
když bratři ve zbrani
Svět skončil - (S hudební vložkou)
Svět skončil,
nezdá se vám.
Všude zámek a mříž,
každý musí nad svou flaškou
Zpátky do neminulosti :D
V neminulosti míjí
pár událostí
které plují jinudy
neudálosti se však nestaly
Vítejte v zapomnění
Brouci nožičkama
sní na skládce
o hlavě
s očima bílých hadů
Jedno velké 'HM', protože to je slovo
Děkuji
nebudu uklízet
ponechám si svůj bordel
v hlavě
Prokleťákov
Daleko od vikingských snů
v zemi suchozemců
kde upálené čarodějnice
dávají dobrou noc
Město na podpal,... teda cože?
Psal se rok 3030, svět napadla zákeřná nemoc pocházející z mrkve. Po požití začal pozitivní jedinec sublimovat a po dokončení procesu odletěl do mraků. V té době bylo lidstvo plně uvědomělé a šetrné k planetě Uran na které žilo. Lidstvo bylo vegetariánské a elektřinu si vyráběli pomocí šlapacích kol, až na jedno město.
Super básnička! Po přečtení zahoďte do koše
Byly doby
(Jakože když byly ještě nějaký doby)
kdy mě napadalo že bych mohl někam jít
ale protože jsem nikam nechodil
mensis Martius, první měsíc v roce
Božský Mars, bůh války a zemědělství a hrdý vlastník planety Mars. Nezapomeňte na to, až sElonemMuskem coby kolonizátoři budete sestupovat ze schůdků rakety na povrch rudé planety a poletí na vás salva kopí od rozzuřených marťanů, Martovýchvojáků. Mars, ačkoli pohanský bůh se i dnes těší značné oblibě u jinak katolických poláků, kteří mu daliMarzec, což není nic jiného, nežmensisMartius, neboli měsíc boha Marta. V tento měsíc tak můžete každoročně vidět naSlovenskuaPolskujinak oddané stoupence Ježíše, jak se vydávají na pouť do oblastíbývaléŘímské říše, aby obětovali na oltářích bohu Martovi v jeho chrámech a má to svůj důvod.
Jarní nenálady 2: Dubnová epopej
Jenom automaty
a malá noční můra
sedli si spolu
aby sepsali svoje bezcenné pocity
Staří bohové
Ježíš,
s tím problém není,
LIDI ho naserou všude -
V haldách knih,
Februarius, neboli únor
To máte tak, když ve vaší zemi běhá mnoho pastevců a (plodných) žen neurčitého zaměstnání, tak jim dáte Luperkálie, (neboli Februa - očistění) protože Lupercus byl prostě další bůh a shodou okolností pomohl vychovat jisté vlčici dva nezbedné hošíky, kteří z nudy založili Řím. O Lupercovi se toho mnoho nedovíte, holt nemetal blesky, ani šípy "lásky". Byl to takový vesnický kluk, co rád lehával ve stodole na slámě a proto ho měli venkovani asi rádi. Prý měl mít kozí rohy a kopýtka, ale jak je u Římanů zvykem, byl tento bůh blízký Faunovi, kterého někteří označovali za jednoho a toho samého boha, rozumnějte Luperca.
Vítejte v roce tanku :D
Rok kovového bůvola -
pro tygry ideální k sebevraždě.
Hans a kadeřnice
Hans seděl za stolkem před počítačem s vlasy skoro po ramena a jeho zvyklé oči spalovala vražedným světlem obrazovka z monitoru. Hans žil se Sophií, jinak byl docela moderní. Kamarádi mu občas vyčítali, ať už se Sophie konečně zbaví, že je to přece předpotopní krám, který se hodí leda do muzea. Hans si ale trval na svém, že virtuální asistentku Carolinu při svých 180 kilech nechce.
Je to hádanka :D & protože názvy došly
Každé oko jiné,
ale ďábla nehledejte.
Sílu má jako nikdo jiný,
ale oheň chybí.
Sophie znovu na scéně
V Polabí měl svoji typicky českou chatku z bambusu český rodák Jürgen Köhler živící se prací v blízkém lomu na diamanty. Když se večer vracel maglevem z práce čekala na něj doma jeho Sophie. Byla robotem, ne zrovna nejnovějším modelem, protože Jürgen neměl mnoho peněz, ale pro domácnosti byla označována za dostačující. Jürgen si mohl dovolit konečně poslat svoji choť Edeltraud k vodě.
Balada o Sophii
Už ji vidím
jak sjíždí z pásu,
prý chytrá moc není,
ale učí se.
Záhada zrcadel rozluštěna!
Aru: "Pane Jendo často rušíte lidi v noci od hraní videoher. "
Jenda: "Ale vůbec ne, jenom když mě rozčílí nějaký článek na Písmáku. "
Aru: "To byl jenom vtípek. " Aru sáhl nervózně po kapesníku s monogramem a otřel si ledový pot z čela.
Jedna tutově předjarní
V zahradách skřítků
dvě oči,
spatříš-li,
nebudeš už to ty,
Problematika zrcadel neodrážejících podobu
Ono zrcadlo je zapeklitá a ďábelská věc sama o sobě, štíhlým obvykle ukazuje jak jsou tlustí. Hubení pak musejí přistupovat k zrcadlu velmi blízko, aby vůbec něco viděli. Mladým ukazuje jak jsou staří a krásným jak jsou oškliví. Tento ďáblův nástroj jako první vyrobil sám Bůh již druhého dne stvoření, jak o tom osobně natočil dokumentární film Stvoření světa, kde hraje hlavní roli.
Cokoli chcete, držte drápy
Rok 2020, část druhá:
"Na květináči rostla malá kvítka,
když v televizi rozdávali zrn(ěn)í. "
Měsíc plul nad obzorem, vstříc nočním tvorům
Ianuarius
Jak asi tušíte, je to náš první měsíc, a to už od roku 153 před naším letopočtem, kdy padlo rozhodnutí posunout kalendář o dva měsíce, protože 1. ledna začínal konsulský rok a s ním i volba nových konsulů, tak aby to bylo všechno při jednom. Křesťané v tom pak udělali bordel, ale v čem bordel nedělali, že. Ale ne každý říman dodržoval tento začátek roku, a dál se zarputile držel 1.
21. 21. 2121
Ze svítání vytrhni si jeden šíp
přicházejícího dne.
Na hřbetech bronzových vlků
snáší se zima,
1.1.
Rok se s rokem sešel,
budem opakovat chyby,
či tančit ve starém času.
Kde jsou loňské vrány,
Kořen i štít
V plné síle
vrátili se
oni - obři
vzývající Měsíc sněžných per
Derivát LiStOpAdU
Sním o cizích světech,
kde s upíříma očima
jsem tmou,
která zametá
Ospalé pozdravy na východ
Tak trochu si vyjít
lámaným krokem
do spálených zahrad
kde ticho buší o hlavu
Pro Nannu
Po stříbrných rukách
plazíš se
v hřívách vlků
a tak nenasytně
Maglajs - Královská edice
Ráno zůstalo opuštěné
se stopami do nikam,
když bledneš tak potichu,
až je mi všechno jedno,
Ježíškovi
Ježíšku neplakej,
letošní vánoce budeš v klícce,
Nepřijde Josef, ani Maria,
víš že jsi vysoce infenkční;
Po stranách drolení
Čtu si o explozích hvězd
a tání ledovců
se zkříženýma žábrama
na čerstvým vzduchu
Theia a... Xyjo -6- Vzdor a mrtvola
Z pomalé jízdy Xyjo vyhládlo, zadívala se na Arua, který byl téměř nalepený na čelním skle, jak pečlivě sledoval nebezpečí z jízdy v ďáblově stroji.
"Potřebuju rychle do nemocnice," pronesla Xyjo k Aruovi, který úplně zblednul.
"Je to naléhavé," dodala. Aru zadal autu trasu a natáhl se k tlačítku: 'AutoPilot,' které stisknul.
Theia - Noční návštěva muzea
Půjdu spočítat zrnka písku
v poušti z mramoru;
v tichu když hyne čas
dám si jed,
Cestou na Ostrov
'Na zádech hada
spí ostrov v hlubinách;
Zelený býval,
kdo ho ještě pozná. '
Theia a Eindri -5- Nemluvte o Xyjo; nesnáší to
Xyjo seděla za masivním stolem se skříženýma nohama na něm. Byl dřevěný, pocházel z dávnověku a nebýt Xyjo, obdivovali by ho turisté v muzeu Vykradených hrobek dodnes. Po otci zdědila růžky, které se nad čelem táhly po stranách hlavy dozadu a byly pečlivě schovány pod vlasy, černými a kudrnatými. Po matce měla uhrančivé jantarové oči a bledou kůži.
Theina skvělá dílenská báseň: Vidím přes skleněné mraky
Za dávných časů
matkou mi byla Gaia
teď ve stínech
dávám sázky
Theia a Eindri -4- První vize města
Město pod kopcem za lesem bylo doslova metalické. Theiao něm nedávno napsala básničku a poslala ji natakovejjedenzapadlejliterární server. Název Vám asi nic neřekne. Město bylo sice v podstatě moderní, ale vládly mu gangy, úřady neexistovaly.
Fairy
Tvé slzy
zapomnělasis na mém rameni,
musím si useknout ruku.
To nevadí,
Skřítek
Po cestě vydám se
na pařezech zdřímnu si
u studánek potkám se
se stíny
Chuť po krvi
Na dračích kostech
když noc loví po krajině
vytahujudrápy
Ságy mění se v prach-
Theina báseň - Mrakodrapy rostou ve městech
Za elektrických nocí
rozbíjím si hlavu o zdi
když trhám barmanům
s rukama chlast
Eindriho básnička - Můj ranní džem
Teď když je podzim
chodím po lese
a myslím v borůvčí
na svůj džem
Námořníci
Loď vlny a šílenství
do vesel dali jsme si cíl
hnáni představou ráje
na ostří seker
Ostrov legend
Na zeleném ostrově
za měsíčních nocí
přicházejí kvést
z legend zapomenuté
Znovu na severu čumákem v blátě - přibalte si svetry
S tisíci tvářemi
v pádlech zapomenutá
sekera odpočívá na špalku
jako muzejní artefakt
Podzim s podzimem, protože podzim je podzim
Ulice Podzimní 3:
- Často si říkám -
Na co myslí kamínky na pláži
v Severním moři
Tak trochu Maglajs - Kříženci neschopní dýchat žábrami na vzduchu
Ráno zůstalo dokořán -
na listu i s větví
utrhnu si psaní
o písku co umí počítat zrnka
Maglajs - pár prken a speciální edice
Úhledně zahrabaní -
co jste s tikaním čekali.
Bez pitomců bude líp
vážně
Maglajs - potvorná jednohubka s tečkou (Ultimátní edice).
Mytologický maglajs,
v dešti za bouře,
- není čas,
není čas,
Rok Plachtění
Stále klesat a stoupat
v úzkostech
v zapomnění
podivně vrůstat
Je to MiMo
Říkali
hlavně tady neblbni
mezi smutkem a kamením
nebo dojdeš k úrazu
Plný ulice - taktně v pokojíku
Je potřeba seškrábnout se
vytřít si
cestu z očí
zapomenout půlku věcí
Literární Titanus - Blesk potřísněný Fénixovými slzami v Tokiu
Číst v Tokiu Blesk
bez sexu i bez fanynek
zvládne jen Fanouš
Fénixovými slzami vyzbrojen
Nevítr
Spím v hlubinách
- čekám s padajícím listím
znovu a znovu
na zázrak
Netajemství
Pod zhroucenými chrámy
dál střeží svá tajemství
v kryptách zapomenuté masky
kde stíny jsou nejdelší
Theia a Eindri -3- Ť-pfň, nejroztomilejší králíček
Vyndal jsem králíka z klícky, dal jsem mu trochu trávy, kterou si vzal, natáhl se k mému uchu a pošeptal mi, že je Ť-pfň a že tohle je jeho cestovní podoba. Podotkl jsem že ne příliš bezpečná. Nesouhlasně mávnul pacičkou a dodal, že není bezpečné ani se za druhé vydávat a ukázal na mě, odpověděl jsem mu, že jsem si ho vymyslel zcela sám ještě v nekráličí podobě. Nesouhlasně zakýval hlavou s tím, že to stejně byla krádež, ale že mi odpouští.
Theia a Eindri -2- Motto Českých drah: Čekej dlouho
Eindri stál k nám zády, hrbil se a zíral do zatlučených prken v okně, po chvíli se otočil a upřeně se podíval na Theiu, která mi řekla že musíme co nejrychleji vyrazit na cestu. Nejprve jsem se vymanil z Theininy ruky, když jsem se odplazil ke stěně a oprašoval se od bordelu z podlahy prohlásil jsem že nikam nejdu, protože tohle je můj domov který mám rád. Dům ve kterém nebylo vůbec nic, krom holých stěn a zatlučených prken. Theia se začala smát s tím jak tohle může být můj domov když tady nic není.
Tajemství
Po cestách skrytých jdi
až ke stříbrnému vodopádu
Tam pramení řeka Tajemství
pohlédneš li vzhůru
Theia a Eindri -1- Aru je blázen
Theia pochází z Řecka, nebo tam odněkud, kde je antika. Eindri pochází z Faerských ostrovů. Jak se ti dva potkali, jsem netušil, jelikož mě to nezajímalo, ale podezíral jsem je, že jsou na útěku. Proč oslovili zrovna mě mi bylo naprostou záhadou, protože já nikdy nikoho nikde ze zásady neoslovuju.
Pro Elu
Ela je prostě skvělá,
všude dělá bordel,
chaos a ještě je vnímavá,
ráda píše - kreslit zapomněla.
Písmenková
Po malých písmenkách
stékat přes okraj,
- být si napospas,
kde není čas -
ykável orP//Pro leváky
,menóbnobmínčavitomsecisemáníčaZ cháksilaksanžuela ukzomuoklůpuovtrms (olsíčejotežotorp) %08ícíjadárkyva avtsdil . ávátsůz-ela- hcánitilseV volshcýtuntrkšyvz . ívtsmejat uhcort ávátsůz.
I posranej život může skončit šťastně
Pan X seděl zkroucený nad stolem a poslouchal rady svého mnohem staršího kolegyzalisovanéhodo monitoru, který hovořil o tom jak je potřeba si své nápady šetřit, aby panuXovizbyly taky k tomu důchodu, když už ho bude mít takmaleja strašil ho že hovemoutak maximálně zapomocnýhometaře, protože von X na práci nikdy nebyl, a ani kradení mu nevonělo, takže se vlastně ani nikdy spořádnejmafachmanamaco jedinousbíječkouza 7,5 hodin bez svačiny vytěží 400 tun uhlí nedostal.
X už jakomalejprojevoval básnický střevo, když k sousedům poslal do okna pozdrav kamenem, napsal o tom toto: "kanemletý",páčještě nebyl sešroubován a seřízen pravidelnou postiženou školní mučírnou mělo jeho psané dělo drobné technické nedostatky, ale po obsahové stránce to také nebyla perla, ale jemu se to líbilo. Po té co 90 let musel přežívat v ZákladníOblbovacíse rozhodl že půjde na Střední Výběrovou pro Praktické básníky (SVpPb), ale jenom z toho názvu se mu udělalo tak špatně že jim tam pozvracel schody a nohy ředitele a nevzali ho i přes jeho skvělé výsledky ze ZákladníOblbovací, kde vždy na konci roku dostal přes celou stránku velkou červenou jedničku s obrázkem. Ale jak už to tak bývá, když je člověk mlád, tak mu v 96 letech život připraví nejedno překvapení.
8 - to už rozhodně není čÍSLO
V malé ohrádce spí kroky,
deštěm zaváté
v horku jak k zalknutí,
achjo,
7 - to je číslo
Je to jako nic
šílet a bláznit
přitom dělat další
kraviny k usnutí
Jarní ne-nálady na cestách
Po dlouhé době nacházím mrtvolu
brala si síly pro svoje lelkování,
zákeřně čekala s oznámením
vábila jako siréna,
Co chcete - návrat z budoucnousti
Malá zima běhala po ulicích tak sama
až se jí z toho chtělo cynicky umřít.
Léto na krku, (+2,99°C)
Čas stále běžel tak dávno,
31.11. Protože to je datum :D
31. 11.
to je datum co.
Ani v kalendáři není
chuligán.
00.00.0000
Potkali jsme se v roce 0
Bylo nám tehdá 0
Oproti dnešní 0
Je nám o mnoho 0