Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Velký návrat Kukýýýnky - Sedmý díl - Městské blití

25. 02. 2022
3
10
292
Autor
Aru

Legenda se znovu vrací zpět na monitory, aby rozdrtila šeď a nudu: Vaše KUKÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝNKA!

Nyní si ale před příběhem doneste ke svým monitorům z koupelen a chodeb všechna zrcadla, je potřeba je trochu vyleštit a především NASTAVIT! Už jsou to celé věky, kdy poslední zoufalý čtenář četl předchozí díl v doufání, že snad se autor probudí z věčného spánku a přihodí pár řádků, větu, anebo jen jediné slovo: Kukýnka. Zmizely celé civilizace a zformovaly se nové, vymřely celé druhy zvířat a objevily se nové, pak Zemi vládli obří brouci, ale i ti zmizeli, objevili se kolonizátoři z jiných světů, ale i ti se ztratili v dávných válkách. Kontinenty se honily po mapě a příroda opět povstala ve své velikosti... až se objevil člověk - ZASE! Zformovaly se znovu a upadaly celé civilizace, než se začal psát tento díl Kukýnky, přes věky však literární web nepřetržitě běžel dál a stal se legendou známou též jako Písmák.

Nastavené zrcadlo, vyleštěné až na pár šmouh praví toto: Kukýnka s Copinku uvízly ve strašlivě strašlivoucí obci zvané Bloudínov, kdo tam zabloudí zapomene na svět mimo území katastru Bloudínova a magickým působením se jeho obyvatelé stanou neochotní vycestovat z této záhadné obce, která tajemným způsobem stále roste, jelikož i počet příchozích stále narůstá s tím jak je Bloudínov stále větší. NAŠTĚSTÍ maminka Kukýnky a adoptované Copinky, jejíž rodiče byli při nehodě zašlápnuti ve svém domě neopatrným člověkem se je rozhodla i s učitýlem, který si na maminku dělá zálusk hledat podle mapy POKLADŮ, kterou učitýl nakreslil. Jelikož nakreslená mapa nikam nevedla a šlo s ní pouze zabloudit, dovedla je spolehlivě do obce Bloudínov o čemž bude teprve řeč. Bloudínov, jak už bylo naznačeno se zatím mezi díly mimo dosah čtení chtivých čtenářů rozrostl na velkoměsto.

Učitýl se dlouhým pohledem zadíval do mapy, stál přesně na místě vyznačeném na mapě jako X, před cedulí Bloudínov. S vítězným úsměvem vycenil chrup.

"No tak pojďme, pane učitýl, určitě budou tadýýýýý." zvolala maminka Kukýnky HuránaBloudínov, která se cestou mezi díly v zájezdním hostinci pro dobrodruhy převlékla do tradičního oděvu zlodějů nijaké barvy se slušivou kapuckou s roztomilýma ouškama, aby nebudila pozornost a v minisukni, protože to byl ženský oděv.

 

"Ne tak hrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr," zvolal učitýl a chytil maminku HuránaBloudínov za límec, "toto město je začarované." Dodal tajemně.

"Óòóòóòóò", vykřikla maminka Kukýnky a Copinky, "to jsem nevěděla." Zabodla své akvamarínové oči s tázavým úkosem na učitýle, co se jako děje a zvedla při tom pro jistotu i obočí, kdyby učitýl byl nedovtipa. Učitýl byl naštěstí dosti dovtipa a téměř četl mamince HuránaBloudínov myšlenky.

"O tomto městě kolují legendy, že kdo vstoupí na jeho půdu, zapomene na svůj život."

"To je strašné pane učitýl, co budeme děláàáàáàáàt??????"

 

"Je jenom jeden způsob!" Usekl větu učitýl, aby dodal svým slovům významnou odmlku a napnul čtenáře. "Sepíšeme si svoje životopisy!!!!!!!! A důvod proč tu jsme!!!!! A tak nezapomene... jedině! Že bychom je někde ztratili, nebo prodali za výhodnou cenu u místního obchodníka za pár zlatých."

"Éèéèéèéèéè, pane učitýl, vy jste geniální, zbožňujuuuujuuuuuuuu vás!!!!!!!!!!!!!" Načež se učitýl nenápadně zarděl pod fousy.

 

Mezitím Kukýnka s Copinkou zkoušely rozjet nespočet obchodů, ale žádný jim nevyšel, až tak, že Copinka z toho vyrostla a byla dokonce o celý milimetr vyšší než Kukýnka.

"Jsme úplně marný Copinko."

"To jsme Kukýnko, ani to žebrání nám nejde."

"Ještě že jsme pohádkový bytosti." Pronesla bezmyšlenkovitě Kukýnka, jenže to zasáhlo Copinku, jako kulový blesk žádající v hotelu o nocleh. Copinka se bez dechu zadívala na Kukýnku a v tom ji to došlo, že tu uvízly.

"Kukýýýýýnkòòòòòòò!"

"Áàáà, co ječíš?"

"My... jsme... tu... zabloudili." Kukýnka s vytřeštěnýma vočima zírala na Copinku a taky se jí pozvolna rozjasňovalo.

 

Učitýl s maminkou Vímkdojsem kráčeli sebejistě městem s torničkami a nezbytnými inventáři, kde měli uložené životopisy. Magie Bloudínova se od nich se syčením odtahovala kráčejíc do zapadlých uliček plných krys a odpadků. Obyvatelé na ně s úžasem zírali, jako na nějaké bájné hrdiny. Maminka Vímkdojsem zatím cestou okradla pro cech zlodějů pár okolo jdoucích, protože měla ve městě několik questů. Krást se sice nemá, ALE v rámci úkolu je to DOVOLENO! Vyptávali se nalevo i napravo, než znavení usedli do hospody, zdroj informací a všeho vědění. Hospodský, zvaný Šmíra za mrzkou cenu prodával informace žíznivým poutníkům. To si ale naběhl na zlodějskou kudlu Vímkdojsem, když jeho informace na lístku sepsaná byla potají zcizena z jeho inventáře v truhličce pod pultem.

 

Kukýnka s Copinkou se už sebraly ze země s přišlou pamětí, která se zdála, že s nimi opět kamarádí. Chtěli se vrátit domů, ale Kukýnka se významně zamyslela.

"Copinko, musíme se tu trochu porozhlídnout, určitě nás hledají a co když taky zapomněli."

"No jóóó vlastně, tedy pokud to nedali vyšetřit Vrtiškovi s Lindou a malou Lindou."

"O tom pochybuju, to spíš bychom se dočkali Ťapšlapa s jeho legendárním vousem."

"Nooooo a Kukýnko, odkud tohle všechno vlastně víme?"

"Ach!" Zadívala se Kukýnka upřeně na čtenáře, ale nedodala více.

 

Zatím v hospodě učitýl s maminkou Vímkdojsem prohlíželi ukradený papírek s razítkem ukradeno, aby byl předmět doličný pro stráže snadno identifikovatelný. Dočetli se o dvou naprosto beznadějných živnostnicích a tom co již čtenáři ví a proto netřeba se v tom dále patlat. Dopis končil zásadní větou: 'Zloděj najde své děti v hospodě...' Ve Vímkdojsem hrklo a a zableskla si ji jiskra v jantarovomedovožlutých očích se smaragdovými třpytkami geometricky uspořádanými ve směru od středu k okrajům duhovek, které se od sebe na první pohled nelišily.

 

V tom se otevřely dveře hospody a vešla Kukýnka s Copinkou a došlo ke šťastnému setkání. Protože k takovému setkání dochází v Bloudínově jednou za deset let, objednal učitýl pro všechny čtyři démona alkohola a zřídili se pod vobraz boží, díky tomu k nim mohla policie bloudit až do rána, aby je s úspěchem neodvezla na záchytku a hrdinové příběhu se mohli nepolapeni problejt až z Bloudínova, motající se v bezvědomí po ulicích.


10 názorů

Aru
26. 02. 2022
Dát tip

ahoj iví, díky ;)


Vivat Kukýnka..:-)))))))))))))))))))))))...hlavně, že...došlo ke šťastnému setkání....


Aru
25. 02. 2022
Dát tip

bude neboj, jednou, díky ;)


Lili.
25. 02. 2022
Dát tip

Snad bude další díl.


Aru
24. 02. 2022
Dát tip

díky Kočkodane, to rozhodně, s tím jak ti přednáší tvoje Zuzka to máš navíc i s přednesem :)


Kočkodan
24. 02. 2022
Dát tip Aru

“a hrdinové příběhu se mohli nepolapeni problejt až z Bloudínova” – zřejmě jsem jako čtenář ještě větší hrdina, protože jsem absolvoval dílko až do závěrečné tečky. A to dokonce bez zvracení! ;-)


Aru
24. 02. 2022
Dát tip

ZaPoMeNuTo! :D:D:D


Kamamura
24. 02. 2022
Dát tip

Zapomeň na to, asi zapraskání v krátkovlnné vysílačce. 


Aru
24. 02. 2022
Dát tip

nevím jak ty, ale jen táhnu káru Kukýnky dál ;))

nemůžu si vzpomenout, že bych někde šířil nějaké štrikování


Kamamura
24. 02. 2022
Dát tip

Stejně si myslím, že nám Iví má za zlé, že jsme to její štrikovně mudlovité slovo vzali a nafoukli ho jako balón a létáme s ním bez dovolení po Písmákově. No řekni, takové uličnictví. Asi bychom se Iví měli omluvit, co říkáš?


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru