Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTD - Povídka O ničem
Autor
Aru
Větrolín stál nad hrobečkem svého milovaného dědečka, jenž se nedožil ani 90. let, což ho tak naštvalo, že se raději zastřelil. Větrolín položil pugét zrovna rozkvetlých plastových květin na dědečkův nový domeček a jal se vzpomínati v pokleku na jednom koleni s rukou položenou na kamenné křídlo anděla na dědův život.
Větrolínův děd, když si ho posadil na koleno mu vyprávěl svůj život jednoho velmi větrného dne, který odnesl všechny okolní domy ve vesnici, až na jejich, protože byl v ďolíku. Děd se narodil, když mu bylo přesně nula, byly to veselé dny, kdy si s parťáky po práci v kamenilamu mohl sednout k jednomu pořádně vychlazenému, tam pod barem našel svou budoucí manželku s kterou začal chodit do stejné třídy, kde počali Toníka, Věrku, Radíka, Mirčíka, Nindu, ne ten byl vlastně sousedův, dalšího Toníka, ale říkali mu Nikolko, aby se to nepletlo. Když děd nastoupil do důchodu, vystudovat vysokou kamiňálickou a tehdy si postavil dům, kam se s rodinou odstěhoval, poté se rozvedl a žil bezdětný mládenecký život.
Děd se vždy pyšnil svou výbornou pamětí. Promlouval do duše Větrolínovi, kterého oslovoval Nikodéme. Větrolín klečel nad svými chmurami, dosud tu byl děd, který mu vždy dobře poradil, ale nyní zůstal bez milovaného dědečka. Když Větrolín na taneční vesnické zábavě (to ještě domy neodnesl vítr) se zamiloval do tehdy Toničky, děd mu hned dobře poradil vhodnější Slávku, kterou vůbec neznal, ale díky milovanému dědečkovi si ji mohl vzít a mít šťastné manželství. Když chtěli počít první dítko, děd jim opět poradil, že nejprve by měli být finančně zabezpečeni, Větrolín praštil se zmrzlinou v ruce o zem, skončil jako kočovný zmrzlinář a stal se továrníkem, aby mohl zajistit rodinu. Milovaný dědeček, který měl špatné zuby mu opět správně poradil, aby si postavil továrnu na párátka. Větrolín zakoupil menší lesík, na víc neměl. Z vykáceného dřeva postavil továrnu, ale nezbyl mu už materiál na tovar.
I vysázel Větrolín mladé stromky a jal se čekati se svými dělníky a milovaným dědečkem po boku, až stromy vyrostou. Po deseti letech čekání Větrolínovi začali dělníci vyhrožovat, že jestli jim nedá ani zálohy na výplaty, tak odejdou ke konkurenci. I tak se stalo, dělníci odešli ke konkurenci a nebohý Větrolín zkrachoval, po té se oběsil ve své prázdné továrně, ale milovaný dědeček ho zachránil a odřízl ho, přitom Větrolín ztratil jednu ruku a tak jednoruký se vrátil ke své ženě Slávce po deseti letech domů. To bylo radosti, když Větrolín zjistil, že mají děti, Janičku, Honzíka, Karlíka, Medvídka, Pepíka a Azora.
Slávka se vzorně starala o rodinu v povolání lehkých žen a měli dost peněz, aby Větrolín mohl sedět doma a přemýšlet nad životem. I napadlo ho zajít za milovaným dědečkem, neboť mu vždy dobře poradil. Ani tentokrát děd nezklamal a dal mu dobrou radu, aby se stal pouštním lovcem žraloků. I vydal se Větrolín na cestu, poté co se rozloučil se svou lehkou ženou Slávkou a dětmi, Janičkou, Honzíkem, Karlíkem, Medvídkem, Pepíkem, Azorem a nově se narodivším von Hohenzollernem.
Větrolín se vydal do nejbližší pouště přes moře, které přeplaval na jeden zátah pouze s jednou rukou, ale nikdo ho při tom neviděl, ani Guinness. Větrolín totiž plaval v noci, aby ušetřil za elektřinu. V poušti se jal hledati, podle dědečkových rad žraloky, ale nic nenašel, jen samé kosti, to mu vyneslo prestiž. Mezi archeology mu přezdívali štístko, kam zabořil rýč, krumpáč, lopatku, motyčku, či stanový kolík, tam nález světového měřítka. Jednou takhle zvečera byl Větrolín při všech těch nálezech hodně unavený a nazdařbůh zatloukl stanový kolík do země a přitom objevil obelisk, i celé dávnověké město zasypané pískem.
Po tomto významném objevu se Větrolín chtěl trochu ošplouchnout v místní oáze, ale krokodýl mu ukousl nohu, až později v pouštní nemocnici se dozvěděl, že se oáza jmenuje krokodýlí a krokodýli jsou místní turistickou atrakcí. I vrátil se jednonohý a jednoruký, slavný archeolog Větrolín štístko do své vlasti za svým milovaným dědečkem, Slávkou a dětmi, Janičkou, Honzíkem, Karlíkem, Medvídkem a Pepíkem, kteří již dospěli a měli své rodiny, Azor pošel stářím a von Hohenzollerna adoptovali sterilní a lehce dementní boháči.
Děd se Větrolínova návratu již nedožil, jelikož se zastřelil nad svými nedožitými devadesáti léty, jak již víme. Osamělý Větrolín opustil svou lehkou ženu Slávku a šel, poté co zavzpomínal na milovaného dědečka poustevničit do lesíka, který mezitím vyrostl za starou továrnou na párátka. Tak mohl nejlépe uctít památku milovaného dědečka a být s ním ve vzpomínkách napořád.
23 názorů
Květoň Zahájský
24. 04. 2023Napadá mě jediné slovo, a to ještě citoslovce - checht!
Správně bych měl asi k Povídce O/o ničem napsat nanicovatý komentář, ze kterého by ti bylo nanic. Ale když já něco takového prostě za nic na světě nesvedu... ;-)
tohle období mám za sebou ;))
já bych se spíš jako srabík nadopoval práškama a doufal, že neskončím jako mozkovej nivalida :D:D
ó děkuji moc Jani ;)
ve dvou se člověk lépe zasměje, ale Gora to prokoukla, že je to spíchnuté horkou jehlou, poté co mi předchozí námět vybouchl do obličeje.
představ si toho dědečka jako mě a najdeš tam něco ze mě :D
Bomba :-) Aru, ty jsi fakt nejen vtipnej, ale taky hodně "svůj". Četla jsem to i manželovi a chechtali jsme se jako blázni.
dyš sem byla malá - taky sme měli Azora...napůl vlk napůl vlčák
a přitom je to o... ničem :D:D
mimochodem syn Azor byl pes, jestli tu byly nějaké pochybnosti :D
díky iví ;)
Zase jsi mě pobavil.......ty máš fantazii jako ... jako.....jako Aru:-))))))))))
on umřel před devadesátkou, což ho tak naštvalo, že se ještě odprásk :D
jak je to tam napsaný, tak je to myšlený, je to absurd od začátku do konce ;)
rozhodně byl děd zvláštní člověk, tak trochu jsem tam dal sebe :D:D
Já jsem to pochopila tak, že byl rozčilený, že ještě nemá devadesát, že se mu nechtělo čekat do devadesáti, a tak se zastřelil. Obvykle se lidé rozčilují, že už jim je....Ale toto byl pán se zvláštními nápady. :)
Když jsem přemýšlela, co budu psát, napadl mě též příběh, jak vzal chlapec pistoli ležící na stole a střelil do zdi.
no jo, ale zastřelit se po smrti, to je kumšt :D
díky Jamardi ;)
Zastřelit se je snadné, jde to raz dva. A tvoje fantazie je velká jako vždy. :)
kdo by nepotřeboval korektorské úpravy? ;)
další inspirace???? je vidět že už asi opisuju od všech!!!!! :D:D:D
u tohoto tématu byl marast něco vymyslet, dokonce je to, Povídka o Ničem dvojka, jednička byla velice pochmurná a těžká a zůstala na dně v šuplíku
Ano, a inspirace Andreinou je trochu znát:-).
Potřeboval bys korektorské úpravy, vždy je znát, kdy tvoříš narychlo a kdy necháš ustát... pro dobro textu.