Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Kukýnka - Devátý díl pro Pamětníky

21. 09. 2022
5
15
264
Autor
Aru

Kukýnka se chopila mikrofonu a tiše do něho kukla:

"Von vypravěč je uloženej do hibernace na nukleární zimu, tak ho nebudeme budit, dneska to ňjáko vodvyprávím sama, když už sem se dostala tady jako za ten spisovatelskej pultík na tom, jak tomu říkáte, že se tu píše, nebo co,... jo Písmák! Ale nikdy jsem nic nenapsala, tak teda nevím jako to dopadne, ale je tu se mnou moje nevlastní sestra Copinka, tak snad mi pomůže."

"Jaká já jsem ti nevlastní co?"

"Eeee, to se tak říká, když jsi jako ta spisovatelka, aby se uvedly věci na pravou míru."

"Ty nejsi spisovatelka, ale vypravěčka! Ukaž, dej to sem!" Copinka vytrhla Kukýnce mikrofon a strhla na sebe čtenářskou pozornost.

"Tak kde jsme to přestaly," nepřipravená Copinka listovala bezradně v paměti minulosti...

"Kukýnko, jak se k nám přimotala liščí Karkulka s vlkodlačí babičkou a Sobinka a aaa Mňaukíí jako naše, co? Mamina??"

"Nooo..., z ničeho nic! Najednou se nám proháněly pod oknama a Mňaukí se ukázala ve svý pravý podobě. Teda mě se to zdálo podezřelý, že měla pokaždý jiný jméno, hmmmm."

"A tady se píše jak jsi líná, hahahahahahaha."

"To není pravda!!!!!!!! Já jsem úplně totálně, děsně pracovitá. Práci zbožňuju ze všeho nejvíc! I když vůbec nepracuju, tak na práci totálně myslím! Vrať mi to, ty vůbec neumíš vyprávět. A taky se tu furt motá duch spícího vypravěče, kš, kš, kšc."

Ehm, echm, po delší přestávce, tedy voni jsou to kapitoly, žejo, minule se ňáko zmotalo vyprávění dohromady. Především by se mělo vědět, že Kukýnka, to jako já je ta nejúžasnější osoba v každý pohádce.

"Vždyť jsi minule celý díl jenom proválela." Cssssss, řekla zcela mylně zmatená Copinka.

"Héééj, já nejsem zmatená, ty to vyprávíš úplně mimo!"

Ale je to můj pohled!!! A Copinka neřekla už dalšího slova a vůbec se netvářila naštvaně, neboť po delším listování minulou kapitolou bylo zjištěno, že Copinka s Kukýnkou zůstaly v široširém pohádkovém světě úplně opuštěné, neboť ostatní účastníci minulého dílu se jaksi zdejchli do vlastních příběhů.

"To jsme teď opuštěné? To je ten nejstrašnější příběh, jaký jsem slyšela a na rozdíl od tebe mluvím krásnou spisovnou češtinou, jako vyraženou ze školních kateder!" Hele, já si budu mluvit jak chci!!! Copinka opět přerušila vypravěčku, která se nemůže kvůli neustalýmu přerušováni vůbec soustředit na příběh a něco vymyslet.

"Už mlčím!" Konečně Copinka předala slovo hlavní vypravěčce...

Kukýnka s Copinkou nebyly tak úplně v širošiředálném světě tak opuštěné, neboť si na ně vzpomněla minule uteklá Karkulka. Ta Karkula co byla liškou, ne ta prachsprostě vykradená a neautorsky upravená verze Boženy Němec, která byla Češkou asi, bydlící na zámku v Babiččiným údolí, nebo tak ňák.

"Copinka mlčí, ale vůbec ji to nedává smysl." Řekla mlčící Copinka, jelikož, abychom furt nepoužívali neboť...

"Ježiši Kukýnko!" A dali čtenářům nějakou atraktivní slovní změnu a nevypadalo to, že jsem nikdy nic nečetla, ale já čtu furt, když nepracuju a myslím na tu práci, tak při tom čtu, kudy chodím.

"Proboha Kukýnko co bylo s Karkulkou, ano čteš a pracuješ krásně, tleskám ti." Díky, poděkovala vypravěčka konečně uznalé Copince nad tvrdě pracující a furt čtoucí Kukýnkou.

To bylo tak, zatímco se nad světem tam venku stahovala nukleární mračna nadcházející zimy, Karkulka seděla doma dívající se do zdi, protože neměla televizi, rádio, mobil, knihy, neměla ani zahrádku, kde by obdělávala mrkvičku pro králíčky, které taky neměla, naopak před domem měla obrovský kráter, kde nemohlo nic vyrůst a domů vždy skočila obrovitanánským skokem, asi takhle, ne! Takhle velkým a při tom koukání do bílebílé zdi ji napadlo, jestli by náhodou nebylo záhodno navštívit Copinku s Kukýnou; hlavně při tom nepoplíst jména, uf; které tou dobou sepisovaly jednu moc zajímavou a vlastně úplně populární a úspěšnou pohádku.

"Vždyť jsi ji ani nedovyprávěla a už je populární a úspěšná?" Copinko, kdyby jsi mě furt nepřerušovala, tak už bych dávno byla na konci. Ty nechceš mít Karkulku za kamarádku? Co jsi vyrostla, tak mě jenom přerušuješ.

"Já za to nemůžu, to samo. Tak pokračuj." Vypravěčka chvíli obezřetně pozorovala Copinku kroutící hlavou a znovu se vrhla do vyprávění.

Jednoho dne dostaly Copinka s Kukýnou dopis a ne ledajaký ale od Karkulky. Ta viděla všechny barvy, pokud to byla červená a tak i dopis byl psaný červenou barvou, no spíš byla dozrzava. Psalo se tam jak Karkulka celý dny kouká do zdi a přitom že si vzpomněla na Copinku s Kukýnkou a ráda by je navštívila, aby jak se tak říká ve velkým světě dospělejch, oživila společenský vazby, neboť o samotě to jde na dálku dost těžko. Copinka s Kukýnkou skákaly radostí celé bez sebe, že je navštíví jejich dobrá kamarádka Karkulka, kterou viděly všeho všudy asi jednou. Sedly si před nástěnné hodiny -s dvěma "n" pod ciferníkem-, aby mohly počítat každou ušlou minutu, kterou Karkulka nepřišla.

"Proč bych to dělala?" Protože jsi Copinka v našem příběhu.

"Copinka nepozorovala každou ušlou minutu, ale hrála si v pokojíku, zatímco Kukýnka se SAMA věnovala zírání na hodiny." Ach jo, ale to nebudeme spolu.

"Lepší než zírat na hodiny." Kukýnka po chvíli zírání na hodiny šla za Copinkou si hrát.

"Tak vidíš."

Jednoho dne bylo docela slunečno, letadla přes oblohu dělala dlouhatanánské čáry z vodních par, které tam vydržely celé minuty v postupném rozpadávání se, přijela konečně Karkulka k Copince a Kukýnce. To bylo radosti, ale Karkulka tak nějak víc objímala spíš Copinku, než Kukýnku. Večer si udělaly táborák, naštěstí nebyl poblíž žádný hudební nástroj a tak byl večer nad opekájícími se buřtíky opravdu vydařený bez táborového drnkání a zpívaní pozbývající melodii a harmonii.

Najednou to přišlo, Karkulka zaklekla na koleno před Copinku a vytáhla odněkud z nějaké kapsičky krabičku s prstenem...

"Co je to za nesmysl?" To máš za to přerušování, budeš si brát Karkulku chachahahaha...

"Ne, nebudu." Ale budeš, je to v příběhu.

"Ne, rozhodně ne!" Ale...

"Kukýnko!!!!!!!!!!!!!"

... ... ...


15 názorů

Aru
21. 09. 2022
Dát tip

snažil jsem se Evži :D

díkyyy ;)


Parádní fantasmagorie.


Aru
21. 09. 2022
Dát tip

díky, od tebe je to pocta ;)


Norsko 1
21. 09. 2022
Dát tip

Blbe


Aru
21. 09. 2022
Dát tip

zajímavé že? :D


Norsko 1
21. 09. 2022
Dát tip

Máš pravdu, bavilo mě to. Leccos, co mě kdysi bavilo, už mě dneska nebaví 


Aru
21. 09. 2022
Dát tip

to říká ten pravej, Norsko radši si piš ódy na Zelenskýho, to tě přece bavilo a naplňovalo smyslem, hm?


Norsko 1
21. 09. 2022
Dát tip

Seš trapnej s těma kukýnkama. Ó, trapnosti !


Aru
20. 09. 2022
Dát tip

díky bixley ;)


bixley
20. 09. 2022
Dát tip

Hmmm, text o textu, zajímavé...


Aru
19. 09. 2022
Dát tip

je to spíš monstrózní nesmysl, než cokoli jinýho, ale on už minulej díl byl úplně šílenej a zamotanej, a Kukýnka se asi jako vypravěčka nejspíš zbláznila :D

díky iví ;)


blacksabbath
19. 09. 2022
Dát tip Aru

četla jsem.....jednu moc zajímavou a vlastně úplně populární a úspěšnou pohádku.....teda .... Von vypravěč je uloženej do hibernace na nukleární zimu......ale zaválel:-)))))...Kukýnkóóóóóóóóóóóóóó´....nebolí ty ušlé minuty nožky?????:-))))))


Aru
19. 09. 2022
Dát tip

já teda nevím, ale v jakýmkoli partnerství by měly souhlasit obě strany :D


Kočkodan
19. 09. 2022
Dát tip

Tak se dopisy přece jen ještě píší. To je dobře. A proti registrovanému partnerství také nic nemám.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru