Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Aru se procházel po lese a v ruce držel bloček, propisku, klíče, proutěný košík, tablet, aby mohl být stále připojen na Písmáku, dále mobil a kafe v termosce, protože mu bylo napůl zle.
"Kruci, kdybych byl chobotnice, tak by se mi to pohodlně neslo," prohodil Aru v letním úboru, skládající se z kraťasů, trika a sandálů, vhodné to obuvi v lesní zátiší. S příjemných teplot kolem 14/15° se 19. června vyšplhaly teploty na 33°C ve stínu! Aru díky své geniální intuici si vzal ale kraťasy s kapsami, obřími kapsami! Kam všechno to haraburdí nyní nacpal, samozřejmě kromě tabletu, bločku, propisky, termosky a košíku, tak velký kapsy zase neměl. To k životu nutně potřeboval.
Náhle stanul před jakýmsi zeleným roštím.
"To bude určitě to maliní, které v tento den má ony nezralé plody o kterých máme psát. Dobře, vyfotím si to a porovnám na Googlu." Aru si udělal fotku tabletem a přitom stihnul vyřídit pár komentářů na Písmáku.
"Proboha, oni už publikují a já nenašel ani jedinou nezralou malinu! Zvířata nenažraný, určitě je sežraly a ani nepočkaly, než to bude k jídlu." Aru porovnával své fotky s fotkami ostatních odvážlivců co vstoupili nebojácně do lesa, ale moudrý z toho nebyl.
"Kdybych to utrhnul, tak to můžu donést nějakému zahrádkáři, ti prý v dávných dobách si zotročili lesní maliní v zahradní variantu plnou zralých malin, jak tak pozoruju ty obrázky." Aru si vykasal krátké rukávy, "sakra, škoda že nemám kudláka jako Krokodýl Dundee, no nic," ohnul se, vší silou zabral, ale nic se nestalo. Roští drželo jako přikovaný a vzdorovalo Aruově hrubé síle.
"Au, moje ruce!" Vykřikl Aru, nezvyklý se přetahovat s roštím o místo na slunci.
"To chce kafe!" Pronesl svojí oblíbenou větu. Aru do sebe lupnul kafe a takto duševně posilněn porovnal znovu obrázek zeleného chuchvalce s krásnými šlahouny maliní na internetu.
"Teď jasně vidím, že je to úplně něco jiného, nikdy jsem se neměl snažit, musím hlouběji v lesní nebezpečenství, kdyby něco, tablet mi pomůže ze všelikých nesnází." Odvážně pravil Aru a poté co si vyklepal jehličí ze sandálů vkročil dál do tajů lesa.
Aru postupoval za občasného vysypání jehličí ze sandálů a odhánění otravných hmyzáků stále hlouběji do lesa. Nikde nebylo ani živáčka, všichni seděli doma a psali svá díla na Tématický Den. Aru pilně odpovídal na komentáře, když v tom obrazovka zamrzla!
"Hm, tak o tom jsem slyšel, že v dávných dobách a zaostalých krajinách se toto lidem může stát, ale přece to nevzdám!" Aru šel dál a vzdaloval se civilizované části světa, která byla pokryta internetovým signálem. Les se stával jaksi tajemnější, ale Aru dále šel, kde tušil, že rostou potvůrky nezralé.
"To musí být ono!" Křikl Aru nadšením a rozeběhl se na lesní palouček.
"Mám to, Nezralé maliny," otáčel si Aru VHSku v rukou, než si uvědomil, že si film nemá kde, ani na čem přehrát.
"Proboha, vždyť já se úplně ztratil. Jsem v neznámých končinách zaostalé krajiny bez internetu!" Prohlásil Aru v mírně předinfarktovém rozložení, středně zděšen a zcela rozladěn vložil svůj úlovek do košíčku.
"Teď už mi chybí jen ty lysohlávky a můžu jít domů. Vlastně ne, vždyť já se ztratil!" Znovu zoufale prohlásil Aru.
"Kdyby tu byla aspoň cesta, tak dojdu do Říma, naučím se italsky a přeptám se na cestu domů, ale takhle. Tady nic není!" Rozhodil Aru zoufale rukama v lese.
"Ach jo, co tady vlastně dělám?"
"Hledáš nezralé maliny, ale ne ten film, ten už máš."
"A jo, díky a cestu bys mi neporadil?"
"Ne, jsem tu ztracený, stejně jako ty."
"Hmmm," povídal si Aru se sebou, zatímco bloudil bukolickou krajinou Arkádie.
"Nezeptáme se nějakého pastýře na cestu? Už mám docela hlad."
"Vždyť všichni píšou doma. Co, jací pastýři?"
"Jsme v Arkádii, zde básník dlí vedle pastýře."
"Ty ses úplně zbláznil, kde by se tu vzal..." Aru se nevěřícně zahledí na pastýře s píšťalkou, který sedí na idylicky tvarovaném kameni, "bukolický pastýři, my, tedá já jsem se ztratil, úplně."
"A kde je tvůj domov mládenče, mohu ti poradit i ve verších."
"Jen to proboha ne," bránil se Aru, "jak bych ti to popsal, jsou to Čechy, vygoogli si to."
"O té krajině jsem slyšel, je prý nádherná," zasněně prohlásil pastýř.
"To nevím, já se jenom ztratil. Neměl bys nějaké nezralé maliny, vyměnil bych je za tenhle film. Nutně je potřebuju." Ukazoval Aru lákavě na košík.
Pastýř se smutně pousmál, "říkali mi, že zde projde poutník žádající nezralých malin, tak jsem je nasbíral."
"Supeéér." Radoval se Aru a vyměnil s pastýřem Nezralé maliny za nezralé maliny.
"Kudy domů pastýři, dost totiž spěchám, musím rychle něco napsat o tomhle košíčku nezralých malin." Jakmile pastýř ukázal prstem směr, Aru na nic nečekal a rozeběhl se jako šílenec, který závodí o nejpropocenější triko.
"Ani jsem se sakra nenajedl v tý Arkádii," prohlásil unaveně propocený Aru.
"Ahoj, já jsem Aru," zdravil malý (no, možná menší) mužíček.
"Ah... Né, já jsem sakra Aru."
"To nejsi, přece jsi se ztratil, já ale cestu znám, narozdíl od tebe, heč!" Vychloubal se ten malý na toho smradlavě propoceného. Náhle malý Aru kopl toho velkého do nohy a ten zahučel do studny, která tam byla vhodně připravena.
"Tak to by bylo," prohlásil malý Aru, "teď si můžu vzít košíček a konečně něco napsat."
originální zpracování tématu po aruovsku:-)))).....cestou necestou... hrrr na ně - na maliny nezralé!!!!...co je pohádka a co skutečnost???....jj nikdy se nepřetahuj s přírodou/s roštím o místo na slunci...rozesmála mě interakce mezi postavami ARU a aru.....
P.S.....doufám, že jsi měl v sandálech ponožky:-))))) ?
Goro a to je ten konec takový narychlo useknutý, ale vzhledem k délce jsem se nechtěl dál vypisovat. začátek je takový moc popisný, aspon na mě, děkuju ;)
nikdo mi to nebudete věřit, ale psal jsem to krátce po zadání na začátku června a těch 33°C jsem tam plácl jako fór, ne aby se to vyplnilo :D doslova na stupeň :D
děkuju dievča, annie a bixley ;)
- bixley, jo a to jsem ten film neviděl, ani neznal a nebylo takový strašný vedro, když jsem to psal, teď mi tak akorát teče mozek
Písmák