Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSvětlušky
Autor
Aru
Přicházejí hosté
čas si odchází po svém
Čekáme v malém smutku
na roj světýlek sirotků
Svítí po celé zemi
když prší stesk
těch co odešli
Zanechali jim osamění
bolest a prázdnotu
26 názorů
film je z druhé světové války z Japonska o dvou sourozencích, kteří zůstali sami
Pár Vašich básní jsem přečet, jdu směrem do hlubin Písmáka a téhle rozumím i když neznám fim Hrob světlušek. Rád posílám TIP
tahle básnička je tak trochu i o budoucnosti, pokud se nezastaví šílenství,
díky
ahoj a díky, je to na námět filmu Hrob světlušek od japonského studia Ghibli, moc dojemný, ale velice smutný příběh
Odmýšlím si poslední řádek. To osamění mluví za vše, bolest a prázdnota je silně vyjádřená už v prvních verších. Ty světlušky jako symbol světla za zemřelé, zapálené svíčky na náhrobku, pěkný nápad.
však je to myšleno "na duchu", vždyť jsi to sám říkal, že každý neúspěch tě činí silnějším ;)
Jojo - "Co tě nezabije, to tě alespoň trvale zmrzačí." ... nebo tak nějak bylo to komerčně velmi úspěšné úsloví? ;-D
díky vám ;)
- snad ano annie
- to ano Evži, ale nakonec se překoná všechno
To ti teda muselo být smutno.
V melancholickém duchu,dosti hluboké,autorsky promyšlené,rozhodně umělecké.Vydařené,vážné...vážně.
Před chvilkou jsem pochvalně mručel u Jitky, ale klidně si to zopakuji i u tebe.
díky vám moc, tězko se mi tenhle text komentuje, už měsíc ležel v konceptech, byl jako takový strašák co se občas připomene, až dnes jsem mu dal onu finální tečku.
díky za komentaře
Pěkné.
Vlastně jsi mně pomohl. Dnes má pohřeb paní, na kterou myslím už několik dní. Dlouhá léta trpěla depresemi. Říkala, že deprese je tma a chlad. Já jsem od ní dostala dva červené čerty - jednoho většího a jednoho menšího a sluníčko. Samé teplo. Přála bych jí, ať je v teple a ať se o ní postará nějaký Uriáš (ne Petronel). Chtěla jsem o tom napsat nějaké dílko, ale nejde mi to.
Já bych řekl, Aru, že i ty se dost zlepšuješ v psaní. Praxe se prostě nakonec vždycky nějak projeví. Skoro se ti ta první sloka řadí do vázaného verše, slova jakoby získala nový pocit zodpovědnosti a říkají si mezi sebou - kamarádi, neblbněte, seřadíme se pěkně, ať to má Aru pěkné! ;-) (Když si tolik libuješ v personifikacích! ;-)
čakala som niečo pohodové, veselé, my chodíme svetlušky každý rok pozerať do lesa, je to krása...desiatky lampášikov okolo nás...no Ty celkom iné...
čím sme starší, tým viac je strát, bolesti, spomienkových svetielok... tí, ktorí nás milovali, určite nechceli, aby sme po ich odchode prestali žiť, vnímať aj to pekné okolo...