Škola, základ života

Jak všichni víme, škola je to nejužitečnější co v životě malý člověk pozná a vědomosti nabité v této moudré instituci zúročí po celý život, vzpomínaje na ni až do smrti, řka na smrtelné posteli:

"Pepíku, kde jsi? Aha, to jsi ty Janičko, pěkně ti roste hrudníček, hmm, co jsem to jenom chtěl, nechtělo se mi na velkou? Vlastíku a nezapomeň si spořit na vkladní knížku, echrrrrrrrrr." S tím pantáta rodu, bydlící v krabici od bot umřel. Jeho rodina mu vystrojila velký a slavnostní pohřeb a postavila mu hrobku na Vyšehradě, k čemuž podplatila místní úředníky, aby drobně přehlídli menší než malé stavební úpravy. Nebožtík byl, co by ještě božtík velmi spořivý, již ve dvou letech našel na ulici svůj první padesátihaléř, (ještě než mu ho zrušili) šel s ním do banky, kde ho uložil na svůj první úložný účet. Rodiče mu nic nepřidali, protože byli děsní škrti a měli od toho úplně provrtaná kolena a užívali si invalidního důchodu z vozíků.

Budoucí nebožtík se jim ovšem řádně pomstil, když je nechal, už coby zesnulé vhodit do Vltavy. Dopluli až do Arktidy, kde je našli archeologové, kteří je označili za chybějící mezičlánek a kolébkou lidstva se stala Arktida, tak jak se to učíme dodnes. Budoucí nebožtík, coby majetný a zámožný člověk sbíraje po celém městě od rána do večera mince, které rozmařilí lidé vyhazovali přímo na ulici nastoupil do školy, otevřel se mu zcela nový svět, kde mu bylo řečeno, že vzdělání je základem lidského žití a moudrosti. Rozhodl se, že bude studovat až do důchodu a jeho sláva se bude dotýkati hvězd.

Budoucí nebožtík zjistil, že ve škole neznají celou hodinu, ale pouze tři čtvrtiny hodiny, aby si zvykl na tento nový rytmus, budil se vždy ve tři čtvrtě a všude chodil čtvrt hodinu před celou, nebo čtvrt hodinu před tím kde měl být, čímž byl u učitelů velice chválen a z chování měl samé jedničky. Narozdíl od pětkařů, kteří měli 30. leté zpoždění do školy a nejsou hodni pozornosti slušných lidí, fuj! Ve škole jsou samé užitečné předměty, např. pro budoucí spisovatele, kteří by se bez škol leda tak dloubali klacíkem v nose, nevěda co si uprostřed džungle počít se svým životem.

Dříve byl život velmi těžký, když si například chtěl člověk upéct maso na ohni, než byl oheň vynalezen, musel za šamanem:

"Hele šaman, takhle se to nedá žrát."

"A co by sis představoval Jendo?"

"No, něco jako oheň šaman, minule jsi už vymyslel ty rožnící tyče, ale bez ohně jsou k hovnu."

Pak se šaman odebral do hlouby lesů, nasbíral něco muchomůrek a když je pojedl, byl vynalezen oheň, pec, elektrárny, auta, letadla a školy. Po té šamani nebyli zapotřebí, protože škola zastane veškeré vzdělání sama. Jakmile je člověk vzdělán a posbírá všechny tituly, které může, už se nemusí dál o nic snažit, neboť znalosti složené ve škole, zůstávají v člověku uložené doživotně a jak tlejí v člověku, člověk se tím stává moudřejší, moudřejší.

Ovšem v první třídě u prvního příkladu zjistil budoucí nebožtík, že si nechá zajít chuť na hvězdy, když pan učitel dal žáčkům příklad: "Tetrachromatický šesnáctisten má po sečtení všech úhlů 98766778 centimetrů, jaký je průměrný úhel nejkratší strany šesnáctistenu?" To budoucího nebožtíka složilo do kolen a tloukl hlavou o lavici, dokud nevypršel tři čtvrtě čas na test. Dalšího dne budoucí nebožtík odešel ze školy a založil si první akciovou společnost na akcie, kterou prodal a nesmírně zbohatl, následujícího roku se akcie propadly o 98876446689009887665433321% a akcionáři zkrachovali, jen budoucí nebožtík si spokojeně mnul své budoucí mrtvé ruce, jak si to dobře zařídil a onoho následujícího roku se přiženil do rodiny se vznešeným rodem a dostal ke svému jménu titul von Bahno.

Nevěstinka měla nejvyšší čas 42 let na vdávání. Jelikož byla panna, tak se do toho budoucí nebožtík opřel, aby rod nevymřel a splnil svou šlechtickou povinnost. Měl přemnoho potomků, které nestojí za to jmenovat jednotlivě. Budoucí nebožtík pamětliv strašlivé zkušenosti z vlastního studování vždy dbal na to, aby dary na školy kam umístil potomky byly vždy o tři čtvrtě vyšší, než do té doby dary nejštědřejšího dárce. Není proto divu, že všichni potomci budoucího nebožtíka zdárně vystudovali s vyznamenáním a každý učitel, který by se odhodlal byť jim dát jen dvojku byl řádně ředitelem pokárán, nebo pokud trval učitel zarputile na svém mylném pohledu dostal boty betonové a zdarma cestu na výletní loď po Vltavě.

I potomci se činili s potomky, aby budoucí nebožtík neměl ostudu a mohl ve vysokém věku v senilitě spokojeně umřít a mít hrobku na Vyšehradě.