Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seHans a kadeřnice
Autor
Aru
Hans seděl za stolkem před počítačem s vlasy skoro po ramena a jeho zvyklé oči spalovala vražedným světlem obrazovka z monitoru. Hans žil se Sophií, jinak byl docela moderní. Kamarádi mu občas vyčítali, ať už se Sophie konečně zbaví, že je to přece předpotopní krám, který se hodí leda do muzea. Hans si ale trval na svém, že virtuální asistentku Carolinu při svých 180 kilech nechce. Hans vlastně Sophii k ničemu nepotřeboval, pracoval z domova od počítače. Všechno zařizoval přes počítač, od jídla, po nákup elektroniky. Když se potřeboval trochu dostat do přírody napojil se na virtuální realitu, která mu umožňovala prohlídku hradů, zámků, parků i vzdálených exotických krajin z pohodlí jeho domova. Už 30 let neopustil svůj byt. Všechno mu zařídili roboti, od donáškových, přes odpadní po servisní roboty ho obsloužili až do bytu. Ale nyní ho dostala nostalgie, kdy ještě bydlel s rodiči jako jeden z posledních, spolužáci se mu kvůli tomu ve virtuální škole dost posmívali, naštěstí je mohl ztlumit a nevhodná slova mu sama virtuální škola filtrovala. V dřívějších časech byly Sophie nepostradatelné, jejich komunikační schopnosti a umění se postarat o druhé byly na vysoké úrovni. Ale díky tomu, že se tolik podobali lidem, ne-li je v lecčem překonávali, rychle zastaraly a skončili na skládkách, po té co byl vymyslen systém plné automatizace. Měl i starší typ počítače, ještě s klávesnicí. Hans zadal do vyhledávání kadeřnice, našel spousty obslužných botů, kteří prakticky čekali málem před prahem jeho bytu, aby mu pomohli od vlasových nesnází. Hans si ale tvrdohlavě vybral lidskou kadeřnici, snad poslední, naprostý unikát, na fotce vypadala, že jí je nejméně 200 let, ale její věk udával systém na pouhých 76, Hanse napadlo, že je to její koníček. Vybral si účes, převedl měnu a zamluvil si nejbližší termín, který byl až příští den. Hanse napadlo, že je to neskutečně pomalé zajištění služby, ale chtěl něco speciálního, nebo spíš výstředního, tak to má. Hans se rozhodl krátit si čas potápěním u korálů v Austrálii, po té si dal procházku na Marsu, následně se účastnil záchrany tučňáků na Antarktidě, což ho naprosto vyčerpalo, do takových adrenalinových zážitků se už skoro vůbec nepouštěl. Večer si chtěl popovídat se Sophií, ale ta se zrovna nabíjela, relikt dřívějších časů, přímé nabíjení bylo zastaralé a nepoužívané a tak šel spát.
Po snídani se Sophií se ozval zvonek, Hanse překvapilo, že vůbec nějaký má a trochu se vyděsil, ale Sophie ho uklidnila a šla otevřít.
"Holčičko, jsem tady dobře na ostříhání pána, to víš už jsem stará bába."
Sophie ujistila kadeřnici, že dorazila správně a zavedla ji k Hansovi. Kadeřnice byla shrbená do pravého úhlu a na nose jí třímaly popelníky, které vážily snad kilo a v ruce držela tašku s nářadím.
"Chlapečku, tak se posaď třeba támhle," a ukázala třesoucím se prstem na nízkou stoličku. U automatických střihačů se nemusel nikam přesouvat, byli rychlí a vlasy hned odsávaly, aby je mohly vynést. Hans těžce vstal od počítače a vydal se ke stoličce, která byla od něj vzdálená snad metr, neskutečná dálka.
"Ty se valíš jak sud," smála se skřehotavým hlasem obstarožní kadeřnice. Hans těžce dosedl celý udýchaný na stoličku, až zapraskala. Bába položila tašku na zem a z ní vytáhla prostěradlo, které přetáhla pomalu Hansovi kolem krku.
"To abych ti tady nenadělala chlapečku, až s tebou skončím," řekla skřípavým hlasem a z tašky vytahovala nůžky, které byly snad větší než ona. Jakoby odnikud nad Hansem zasvištěly ony nůžky a zůstaly mu zabodnuté v krku. Sophie byla náhle malá jako brouk a naprosto v šoku. Bába k ní přiskočila a zašlápla ji. Vrátila se k Hansovi, který s chraptěním ještě žil. Roztrhla mu košili a umně i přes vrstvu sádla mu vytrhla srdce...
Z bytu odešla dvacetiletá černovlasá žena, měla před sebou celou budoucnost, život jí teprve začínal.
17 názorů
je to hlavně staré, tenhle text teda zestárnul ryche, jakoby to psal úplně jiný Aru :D
díky ti ;)
Žiš, ty jsi ďáblovo osidlo. Tak možná, ale nebudu se nic pokoušet pochopit a přeskočím každou větu, na kterou nedohlédnu.
jak chceš Silene, předchozí vyprávění bylo navíc reakcí na básničku o Sophii s reklamní vsuvkou :D
ivi díky, asi nenastane, co já vím, jsem se do toho moc vžil :D
příště už se vážně vrhnu na rozluštění hádanky, nápady mám, ale vůbec se mi to nechce hodit do tabletu
(A jestli tedy předchozí Sofie béčková story, tak dočítat nebudu, děkuji, že mě chráníš. Ohrožený druh = ohrožený vlastní bl.)
Aru - ten Aru, o té pohádkové knížce sice vím, že hlavní hrdinkou je ta Aru, ale moje přezdívka byla dřív :D
Hans žil se Sophií jako jeden z posledních, v té době právě lidé žijí svoje osamělé životy obklopeni zcela virtuální realitou, která je schopna dokonale simulovat jakékoli prostředí, nebo zážitek, proto ta Austrálie, Mars...
Kadeřnice je čarodejnice, naznačeno v textu, že vypadá na 200 a to ona zmenšila Sophii kouzlem,
díky moc, že se ti to líbilo :)
Ale tak, bílá hmota, sůl, pepř, hladká mouka, vejce, strouhanka. Asi jde o plnidlo do trojobalu.
Tedy zamlada bílá, vypadá jak mozzarela, znáš to, z Lidlu. Jak přezraje, černý prach, sazový výbuch. Upřímně, my u nás... raději J. a M. Víc bílkovin.
o nic jsi nepřišla, myslím že minulý příběh je kvalitou jinde.
řízek z pýchavky? to je dobré, jak to chutná? :D
to ti povím....Až tohle jednou nastane....tak to já už tady nebudu...zaplaťpanbůh......ale jinak skvělá fantasmagorie......:-))))).....*/**********
Aru, Tvá miniaturka měla teda řádný spád. Wow! Ten poslední odstavec... byl teda vážně dobrý! Jak si Hanse radikálně zabila, to bylo hustý! Líbila se mi zapojená unikátní kadeřnice, ze které se vyklubala teda pořádná vražedkyně!
Dostala mě věta: Hans žil se Sophií, jinak byl docela moderní. To mě rozsekalo :D
Taky se mi líbilo: Hans se rozhodl krátit si čas potápěním u korálů v Austrálii, po té si dal procházku na Marsu, následně se účastnil záchrany tučňáků na Antarktidě, což ho naprosto vyčerpalo, do takových adrenalinových zážitků se už skoro vůbec nepouštěl. Ten toho teda stihl! Tučňáci, Mars...
Souhlasím, máš skělou fantazii! A to je Tvé velké plus :) Za nápaditost miniaturky tip!
Aha, trůnily! Upřímně, nebyla jsem si jista, zda jde o skla anebo kožní obtíže pýchavkovitého typu v plné zralosti, přec jen i ony už by měly svůj věk...
O minulých Sofiích jsem nevěděla, nečetla jsem, víš. Ehm, nechci nikterak naznačovat, že autor je se svými nápady řízek z pýchavky, sahnu si raději do vlastního... vědomí.
u Sophie to byl záměr, nechtěl jsem aby vedla s Hansem fádní rozhovory "o počasí", zatímco v minulé minipovídce byly Sophie zlé a nenáviděli lidi, tady to nejsou ty Samé Sophie, ale mají vysokou emoční základnu i inteligenci, lidem hodně pomáhaly, než se lidstvo v honbě za pokrokem definitivně zbláznilo. tím pádem jsem ji nechal upozaděnou. třímaly, jakože kralovaly, protože byly tak obrovské, popelníky sami o sobě jsou velmi silné brýle.
díky moc ;)
Aru, hej, už zase! Mám v oblibě tvoji fantazii, předmětný literární útvar neznámé klasifikace je čuprově sveden k závěrečné šleze, čti poránu jsem ti text zbaštila i s navijákem, neurčitost Sofie mě baví, ať už jde o rafinovaný záměr, nebo stylistickou nedotaženost, vem to čert. Virtualita jako víno, tradiční obskurní aru.čeština Vol. já.nevim.co taktéž lokálně přítomna, no, co by mi mohlo scházet, jdu si dát vřelý kafe a provést zástřih.
ukázka aru.čj.: a na nose jí třímaly popelníky
Co si mám představit? Že ji pevně držely, nebo že se jí pevně držely, čili dle starobylštiny třímaly se jí? Kdes ulovil příslušné spojení, jde o generikum?