Kanystrterapie

Jednoho bujného jarního rána, kdy slunce stálo za poledníkem se ve své postýlce jako obyčejně probudil Prťoslav Vypnitady obchvácen celý obplameny. Jeho malý venkovský baráček, který si postavil na výškové budově v obchodním centru prohrával životní boj s nekontrolovatelným požárem. Prťoslav se vyškrábal z ložnice a za chůze si skládal padák s kterým vyskočil...

Prťoslavův podomácku vyrobený padák z ložního prádla se však otevřel jen z části a Prťoslav dopadl na vozovou ulici. Půl roku strávil v nemocnici a nyní mohl nastoupit na kanystrterapii léčit své plamenné trauma. Na podzim se Prťoslav vydal na adresu kanystrterapeuta, který mu měl odterapuovat trauma. Ordinace byla ve sklobetonové 30. patrové nemocnici, kam svážely všechny ubožáky stižené jak psychickou, tak tělesnou nerovnováhou. Prťoslav se přiblížil k nemocniční recepci s recepční přešlého věku a nevalného vzhledu.

"Dobrý skoro za dvanáct hodin večír, uctivě se klaním, jsem objednán!"

"A co jako? To může říct každej." Odpověděla přes mikrofónek za dva metry širokým, ocelovým, červenou žulou, obloženým pultem a neprůstřelným, 35. milimetrů tlustým, antivirovým, protikovidovým sklem, zcela ochráněna Květomila Fréziová.

"Totiž abyste rozuměla," Prťoslav se začal hrabat v kapsách, až našel zmuchlané doporučení k Dr. PhDr. MUDr. RNDr. KANYSTr. JUDr. Mgr. Ph.D. LL.M. Prof. Jardoslavovi Truhlošovi, "mám se tady dostavit," ukázal významně prstíkem na Truhlošovo jméno.

"Jo, ahá, tak to řeknu rovnou, né, mladej. Výtahem vyjedete do 29. patra, dáte se vpravo a na konci jsou poslední dveře pro blázny, jako jste vy."

"Děkuji velice, nesličná dámo za zenitem." Odpověděl Prťoslav a vydal se na cestu.

Výtah byl páternoster, pacienti mají strašný zlozvyk všude zdržovat a obtěžovat svým hendikepem všechny okolo, což páternoster dokonale řešil a výtahový provoz byl bez zdržovaček, pod ním se nacházela pitevna, pro ty co vypadli z výtahu. Když se Prťoslav vypáternosteroval, ocitl se na chodbě praktických doktorů a čím víc se přibližoval k ordinaci Truhloše, tím víc byl v podezření pacientů, kteří tam čekali, že je magor, nebo úchyl. Prťoslav byl traumatizován už jen z této chodby hanby. Naštěstí Truhlošova ordinace byla vybavena samostatnou čekárnou, kam Prťoslav urychleně zmizel před bezďákchodbovými pacienty zírající v nenávisti na něho, kterou přidušeně skrývali s tuberáckým kašlem do respirátorů.

Čekárna byla útulná místnůstka 15 na 50 metrů ve které, krom stěn, betonové podlahy, malého poblikávajícího světýlka u stropu a kamerky nade dveřmi do ordinace nic nebylo, aby to nemohli frustrovaní a šílení pacienti zdemolovat. Na dveřích do ordinace bylo velkým písmem napsáno "NEKLEPAT!"

"Inu, chvíli postojím." prohodil k sobě Prťoslav. Asi po hodině, kdy Prťoslav stál v místnosti bez oken se otevřely dveře do ordinace v nichž stála Truhlošova sestřička Němolína Truhlošová v tílku a minišortkách. Prťoslav se na ni oněměle zahleděl a cítil se zcela vyléčen, i když to jako neodborník nemohl absolutně posoudit, jak je na tom s vlastním zdravím.

"Co na mě vejráš dědku?" Pozdravila Němolína v rozpuku 18. let Prťoslava, který zavřel urychleně pusu a před poklopec si zcela nenápadně dal obě ruce.

"Já nejsem úchyl, pouze mám být kanystrterapeuován."

"Tak mazej za taťkou, debile!"

"Vaši VéZetPétku?" Hlesl Jardoslav Truhloš, aniž vzhlédl od lejster na mahaganovém stole.

"Já mám jenom KáPéZetku?" odpověděl Prťoslav.

"To je zlý, takže sem jdete s debilitou?"

"Ne ne, před půlrokem mě málem zchvátil požár, ale naštěstí jsem jenom spadl na ulici a tak jsem to přežil."

"Aha, takže kanystrterapie?"

"Ano, přesně tak, prý jste nejlepší kanystrterapeut na okrese."

"To zcela jistě ano, nikdo jiný to na okrese ani nedělá. No tak si tady lehněte, co s vámi. Jak se vlastně jmenujete?"

"Prťoslav Vypnitady."

"To vám nemohli dát lepší jméno? S tím bych se hned zabil."

"Můj otec byl taky Prťoslav Vypnitady."

"Chudák. A už nežije?"

"Ne."

"Nedivím se mu. Tak tady si vemte prázdný kanystr od benzínu a tak na hodinku ho obejměte."

"To je ta léčba???"

"Ano a jestli mi tu budete vřískat, budu vás i psychoterapeuovat."

Prťoslav už ani nemukl a jal se, objímajíc kanystr hledět na skvrnu na stropě, ale v tichu začal slyšet jakési hlodání.

"Něco tu hlodá, pane kanystrterapeut."

"To vám jenom hlodají myšlenky v hlavě, soustřeďte se na léčbu."

Leč hlodání neustávalo, Prťoslavovi se zdálo, že jde vpravo dole od něj, ale netroufl si proti Truhlošovi vznést žádných dalších námitek. Truhloš tady byl odborník a Prťoslav jen pacient a jak je známo, pacient, aby se léčil musí dbát toho co mu odborníci říkají, neboť pacient o sobě ví hovno, na rozdíl od lidí, kteří to studovali.

Po hodině:

"Jak se cítíte?"

"Jako kdybych hodinu objímal chladivý kanystr a do toho slyšel jakési hlodání."

"To je zcela přirozená reakce mysli. Jak se vám léčbou rozpouští trauma z hrozného požárního zážitku, zároveň si mysl, aby se ochránila buduje novou psychickou poruchu. No, necháme ty utkvělé představy ještě pár sezení uležet, aby se rozvinuly do léčebného stádia a pak vás s tím začnu léčit."

"Moc jste mi pomohl pane kanystrterapeut, teď už vím, že sem musím docházet."

"To si pište!"

"Tak mazej ty debile, v čekárně už stojí další úchyláci," řekla Němolína a s plácnutím přes zadek, Prťoslava vyprovodila.