Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seV klesání vidíš hlubiny...
Autor
Aru
Nic nechápu,
bloudím světem,
který žádný smysl nedává.
Dívám se do noci
a vdechuji opojnou čerň.
Je úzko
jež svírá,
láme hezká slova,
lépe by bylo nebýt.
(Vím že se život musí žít s nadějí/vírou pro budoucnost/štěstí, etc., etc., díky).
Pohleď
jak krásná je nicota,
bezútěšně prázdná,
ona jediná přijímá
bez podmínek.
19 názorů
bixley, pokud se ti i ve dne bude zdát že je všude tma, pak to světlo co je všude zkrátka neuvidíš. ty jsi už zapoměla na minulé dva roky? plno lidí bylo v permanentním strachu, že zemřou na vir a navíc to bylo slyšet odevšad že nic horšího není a přitom stačilo jít do lesa, nebo do parku a nebezpečí najednou nebylo nikde. nikdy to není o tom jaký je svět, ale jak ho dotyčný vnímá a cítí a někteří ho zkrátka v určitou chvíli nedokážou vnímat jako veselé místo.
v tomhle světě se mi prostě občas vracejí dřívější stavy, který jsem často měl, protože jsou lidé, kteří se snaží o to aby tento svět vypadal děsivě, i když to vím, i tak mě to může pohltit
PS: To slovo "dobrosernost" to jsem ještě neslyšela, to je výstižné a navíc vtipné :0) ! A možná, že je to jedna z mých špatných vlastností, o které jsem do teď nevěděla, ještě ji nikdo nepojmenoval. Určite je ale upřímná a ne falešná.
Safiáne, škoda, že se neznáme osobně. Potom by sis nic takového o mne nemyslel... Ale holt internet je jaký je a virtuální kontakt má svoje nevýhody. Cenzuru jsem zažila... A přesně takhle plíživě začíná... Já vím, že tohle není cenzura, ale její náznak a ten by se měl okamžitě zarazit (později už to nejde zastavit). Mě štve, že jsme to v Čechách znovu dopustili, že tu znovu za kovidu řádila propaganda a za Ukrajiny nastala skutečná opravdová cenzura. Úplně mě to frustruje a je to snad největší zklamání v mém životě... Nezlob se, že jsem tě z ní osočila, ale pokud si neuvědomuješ, že to, cos napsal, je přesně to, na co bychom si měli dávat pozor, pak jsem tě na to musela upozornit. Jinak to, cos napsal o mě, bych asi řekla někomu z nějaké sekty, kdo skutečně říká jen to co mu tam nasadili do vymytého mozku. Ale já dogmata naprosto neuznávám. Říkám buď věci, na které jsem si sama přišla, nebo věci, které jsem si opravdu někde přečetla, ale ověřila jsem si je. A potom také to, co říká někdo jiný a mě to připadá pravděpodobné a souhlasím s tím, ale u nich klidně připouštím, že nemusí být pravdivé. Navíc si myslím, že každý má svou pravdu, a co je pro někoho pravda, je pro druhého lež. Navíc se ta pravda během života mění. Nemá smysl někomu tu svou pravdu vnucovat. Já tu nikomu svou pravdu nevnucuju, přišla jsem si sem popovídat, a jestli ti mé řeči připadají falešné, je mi to líto, ale nevím jak bych ti měla dokazovat, že to jsou moje vlastní názory, ani proč bych ti to měla dokazovat. A o svých špatných vlastnostech většinou vím. Nesnažím se být lepší ve svých očích (to mi připadá až vtipné, kdybys mě znal, tak bys věděl proč), ale něco s nimi udělat... Většinou to není vůbec snadné a bujuju s tím... To je to, o co se snažím. Když už se mi s některou povedlo pohnout, tak třeba můžu někoho povzbudit či inspirovat, když to sdílím, lidé mívají podobné potíže...
Lenochode, to jsou jen falešná slova, falešná dobrosernost. Ty nepřemýšlíš o smyslu slov a vět, jen vytahuješ naučené floskule a osočuješ druhé, abys ve svých očích byla lepší. Já a cenzura? To bude asi tím, že skutečnou cenzuru nepoznáš.
Safiáne, je mi jasné, že o tvořivosti víš jako autor vše, co potřebuješ vědět :0). Chtěla jsem vysvětlit, spíš co jsem měla na mysli tím léčením, a že téměř všechno umění je na něm založené. Mě se hlavně strašně nelíbí cenzura a jakákoliv snaha o ní. Když napíšeš, že by ve veřejném prostoru nemělo být to a to a to, tak se k tomu nemůžu nevyjádřit. Lidi by se spíš od dětsví měli učit mít se rádi, a vybírat si z pestré nabídky světa bez cenzury pro sebe jen to prospěšné. Kdyby to uměli, pak by škodlivá a neprospěšná díla upadla v zapomění zcela přirozeně.
Lenochode děkuji. Od časů, kdy jsem chodil do mateřské školky mi nikdo tak pěkně tvořivost nevysvětlil.
jo no, čekám až mě nakopne vlna energie, abych mohl psát zase ztřeštěný povídky ;)
díky Evži, dneska je to už o něco lepší, akorát ráno jsem chtěl ještě zabíjet na potkání :))
Příště bude svět zalitý sluncem.
myslím, že každý má svoje bolesti a bolístky, kterými si člověk prošel a že jsou postupně jeho součástí na cestě po které člověk jde.
ale souhlasím, že jde o ono přijetí toho co kdo zažil. ty věci nakonec vyplavou tak jako tak na povrch. kdo to chce řešit, tak může ten proces urychlit s někým. já neměl štěstí na psychology, dnes si myslím, že nedůvěra byla na obou stranách, tudíž nebylo možno se něčeho dobrat.
nemyslím, že je špatně, když má člověk mizernějsí stavy, pokud je dokáže racionálně kontrolovat/analyzovat. dnes už mě podobné texty nedestruují, takže náhled do nicoty si můžu dovolit a když mám dost, tak toho nechám a ten stav přečkám, nebo se věnuju něčemu jinému, kde jakoby vyjdu z takového stavu, nebo to jde prospat :))
je to celé o toku energie v člověku, která klesá a stoupá, není to rovná čára, mění se jak během dne, tak je tam víc cyklů, u většiny lidí není ta křivka tak rozlítaná, jde ale ovlivnit/rozhodit i vnějším působením. u části lidí má ale tato křivka vyšší vrcholy a hlubší údolí, pokud to o sobě člověk ví, může s tím pracovat, aniž by se zničil,... i když zvýšenému opotřebení asi ujít nejde?
pomoc nepotřebuji, vím že leccos není ideální, nebo v "normě", ale přijal jsem to jako stav s kterým žiju, jako to co je součástí mě, ať už to je cokoli, pak si můžu užít třeba i úzkost a napsat o tom báseň ;)
neexistuje jedna správná cesta, nebo jediný správný směr a cíl není jít k dobru/světlu, ale cíl života je ho žít a to v jeho různorodosti a rozličnostech
Aru, existují velice účinné metody léčení od padání vlasů, břes bolavá kolena až po depresi, které spočívají na vyvolání příčinného pocitu a jeho zesílení a prožití (v bezpečném prostředí). Často jsou to pocity z dětství, o kterých už člověk dávno vůbec neví, ale šikovný terapeut tě k nim dovede a přiměje tě, abys už je dál nepotlačoval a neskrýval, ale nechal je sebou projít. A oni přejdou a máš od kolen pokoj. Já jsem tím prošla (jmenuje se to RUŠ, ale jsou i jiné podobné metody), když jsem nemohla v autoškole vlézt za volant. Měla jsem z toho doslova paniku a nikdo nevěděl proč. Terapeutka se při řízeném dotazování dostala až k mé babičce, která v mém raném věku zemřela na autonehodu. Vůbec jsem netušila, že mi to způsobilo takové trauma, které se během terapie ze mě uvolnilo (brečela jsem několik hodin v kuse) a za týden už jsem seděla za volantem... Takže pokud v tobě báseň prohlubuje nežádoucí pocit, právě probíhá léčení. Jen je potřeba v tom pocitu vydržet tak dlouho, dokud sám nepoleví a nic jiného nedělat kromě prožívání toho pocitu. Asi to nebude vhodné pro lidi se srdečními vadami, protože často tím pocitem je i strach, ale nejčastěji je to nějaké nepřijetí, nějaká neláska. Nemůžu tvrdit, že to zabírá na každého, takže se třeba ve tvém případě mýlím, ale možná bys prostě jen potřeboval projít svými pocity až na dřeň... Když se ten proces nedokončí (když pocit sám nezeslabí a neodejde), ještě se to musí opakovat a hledat i další příčiny zlých potlačených pocitů.
Víš, Safiáne, když člověk tvoří, bývá to obvykle proto, že má nějaký pocit, který má potřebu vyjádřit nějakým tvořivým činem, ukázat ho ostatním. Při té tvorbě umělec ten pocit intenzivně prožívá a pokud se dílo zdaří, tak může jeho prostřednictvím prožít podobný pocit i čtenář (nebo divák, posluchač atd.). A to je právě ten léčebný proces. Dostat ten pocit ven (třeba i prostřednictvím básně - ať už vlatní nebo od jiného autora). Kdybys chtěl smazat z Písmáka všechno léčivé a sebeléčivé čtivo, mohl bys Písmáka zrušit úplně... Mám sama tu zkušenost, že pokud se člověk zcela uzdraví (ze svých pocitů), pak přestane tvořit. Zdravý člověk to nějak nemá zapotřebí. Možná že celá lidská kultura je založená na sebeléčení lidí. Ale možná jsi měl na mysli trochu jiné básně - básně nemocných lidí, kterým nejde o to se léčit a tento proces sdílet, ale o to vzbudit ve čtenáři nějaký hodně nezdravý pocit (a tím se bavit). To jsou skutečně zvrhlé pohnutky, takové věci mohou být opravdu škodlivé. Je však na čtenáři, co všechno do sebe vpustí, co vše nechá, aby ho přeladilo, a nad čím mávne rukou a co číst zkrátka nebude. Před tím nás nemá ochraňovat něčí morálka, před tím se musíme chránit sami tím, že se to naučíme rozlišovat. Co mi škodí? Co je o.k.? Co mi pomáhá?
Biskup z Bath a Wells
24. 05. 2022tahle se povedla
nevím jestli je sebelečebná, mě ta báseň víc otevírala onu úzkost v hrudi o které je v básni řeč, musel jsem si dát pauzu od magického hledění v nicotu, neboť je to silně přitažlivé, ale na druhou stranu v minulosti takové stavy byly mnohem ničivější a psaní v takovém stavu to ještě zesilovalo, jednu dobu jsem musel úplně prásknout se psaním, protože všechno psaní poezie bylo destruktivní
lenochode, nesouhlasím. Sebeléčebné básně by neměly být součástí veřejných medií. To je jedna z bolestí moderního světa. Dává nám za vzor cosi nezdravého.
Přátelé depresí dobře vědí, jak krásné by bylo nebýt... Ale díky Písmákovi a jeho autorům mi před pár dny došlo, že když člověku dojde čas, zbývá mu být jen teď, jen v jediném okamžiku. Být jen teď se už dá mnohem snadněji, je to snesitelnější než být také v minulosti a budoucnosti... A hlavně když je člověk jen teď, není potřeba, aby něco muselo mít smysl. Odpadá tahle povinnost, že vše musí mít smysl. Je to velmi úlevné.
Bezpodmínečně přijímá gravitace. Nicota nepřijímá, nicota nedělá nic, i když také bezpodmínečně... (a to nás přátele deprese fascinuje...) Když procítíš v sobě tíhu těla, prožiješ na vlastní kůži vztah, který má Země s každým atomem tvého těla. Ten je bezpodmínečný a doslova přitažlivý. Země se k člověku nepovšimnuta něžně vine jako nejvěrnější milenka a způsobuje slast každé buňce ujištěním, že je chtěná.
Další ze sebeléčebných básni, které sem patří. Každý, koho se to týká, se v tom najde.