Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTD - Putování za domovem
Autor
Aru
Jak se říká: 'Tématický den domova nečeká' a tak jsem sedl ke svému přístroji od společnosti Samsung, položil ruce na stůl před elektronickou klávesničku a jal se vzhlížet do blba, neb mě nic originálního nenapadlo. K mému štěstí bloumaje po místnosti hryzajíc (já vím, to ty přechodníky) si nehty mě oslovil můj hrnek: 'a nedal by sis kafe?' No to je ono, řek' jsem si, když domov tak kafe. Udělal jsem si kafe a hledíc vstříc krutě prázdnému dnu hrnku, došlo mi, že mě ani hrnek nic nenapadlo. Zahleděl jsem se melancholicky lehce nepřítomným pohledem ven a v tom mě to trklo: 'lidi!' Lidi přece ví co je domov.
Naštěstí jsem nemusel ani chodit daleko, před vchodem ležel jakýsi pán a natahoval ke mě pravičku, tak jsem si s ním potřás', abych dal najevo své přátelské úmysly, schopnost družit se a pokládat zcela nemístné otázky, ale pán mě předběhl, jestli nemám po kapsách něco drobných, že akorát před chvilkou mu shořela jeho fabrička, manželka s dětmi padly ve válce a jeho dům odneslo UFO na experimenty a k tomu mu přiřkly dluhy, které nebyly jeho. Co jsem měl dělat? Napadlo mne, že pán je čestný muž a chce milionový dloužek splatit těmi drobnými, stejně jako se lidé skládali na Národní divadlo od korunky ke zlaťáku. Projevil jsem i já svou šlechetnost, vědíc že slovo drobné je množné číslo jednoho drobnýho, dal jsem mu dvě koruny. Od té doby pán se mnou už nepromluvil a zarytě mlčel směrem k zemi. Došlo mi, že má patrně svěřeno od magistrátu spočítat počet kostek v chodníku, aby byly úřady informovány. Nejspíše se začne platit daň za ošoupání chodníku, podle toho kdo bude mít jaké podrážky.
Takto pohroužen v myšlenkách objevil jsem se před budovou kam proudilo množství lidí ven i dovnitř pod nápisem 'Lídl'. Což znělo velmi podobně jako lidi, kterých tam bylo nepočítaně, neb chvíli nepostáli abych tak mohl učinit. Vešel jsem dovnitř a množství lidí mne opravdu nezklamalo, už jsem si mnul ruce jak napíšu svůj příběh o domově, ale spatřil jsem bystrým okem, že jejich tváře nejsou tak docela v pořádku, abyste rozuměli, měli zakryté tváře od nosu dolů. 'Vypukl mor!' Začal jsem panikařit, 'je potřeba ho vykouřit!' Vytáhl jsem svůj nekuřácký zapalovač značky Zippo a zapálil nejbližší kartonové krabice, leč nedočkal jsem se konce léčitelských účinků, ani ovací, neb jsem byl vyveden a byl mi zakázán vstup do všech budov Lídlu. Představoval jsem si jak cestuji do brazilských pralesů a když se náhle rozestoupí bujná zeleň a přede mnou zazáří Lídl není mi vstup umožněn a u dveří je moje fotka se zapalovačem.
Takto jsem bloumal ulicemi mezi žlutým listím a sychravým počasím, jež neúčastně doráželo, dokud se úplně nesetmělo a nebylo nic vidět, ani lidi. Znovu jsem se upamatoval na svůj prozaický úkol o domově, ale bylo pozdě, venku panovalo bezčasí a moje kávové nabuzení bylo dávno tentam. Opět jsem ztroskotal a projevil se naplno můj talent být neužitečný za každé situace, rožnul jsem zapalovač a hleděl do jeho mihotavého plamínku, dokud mu nezačalo docházet palivo, pak jsem ho zahodil a pozoroval vzdalující se plamínek, jež mizel cestou do jakési propasti.
27 názorů
díky, ale pouze jsem nechal otevřená okna pro fantazii, vždyť to není nic tězkýho, každý ji má ;)
v šuplíku mám rozpracovanou pohádku, ale naprosto bláznivou :))
tak se tu objeví :)
celý to byly hrátky s fantazií, krb ani zapalovač také nemám, o krbu pouze sním, že bych ho chtěl, kdyby to bylo možné. u Macochy také nebydlím.
zase mě napadlo vymyslet takovou pitomku a u TD se mi to prostě nějak daří :D
Lídl nesnáším, tak jsem si z nich vystřelil, ono nejlíp se zvádají věci z humorem :)
díky OsmiHanko ;)
krb nemám ani zapaľovač, vodu varím v kanvici a chutí mi... káva aj čaj...
do Lidlu chodím veľmi, veľmi, veľmi zriedka, možno tak 5x do roka, možno ani to nie...nie je to moja šálka kávy...o domove by som toho... ale nebudem to tu zahlcovať...ozaj, bývaš niekde pri Macoche, keď si zahodil zapaľovač do priepasti?
díky Goro, přechodníky zbožňuju, proto jsem vyvinul vlastní systém jejich uplatňování, který jsem ochoten z času na čas porušit, neb pravidla jsou ru od toho, aby se porušovala ;)
Jani, ve skutečnosti mám docela reálný domov, ale nikomu to neříkej ;))
díky :)
Lišácké. Vypravěč se tváří, že o domově nedokázal nic napsat, ale když se ponořím do textu, to téma tam je přítomné... skrytě, ale možná o to víc působivě.
Pravda,vlastní cestou...ať už je jakkoli trnitá...vpřed...a děkuji za moudro.A těším se na mnohá další díla.
díky F.M.R.C., kdepak obdivné vzhlížení, každý je originál, stačí se vydat na vlastní cestu písmenek ;)
jo dievča, díky, ono stačí málo, ale nejdůležitější je mít krb, to je srdce domu, ne televize, jak se mnozí mylně domnívají, jelikož plameny mají v sobě jistý kus magie a meditavnosti, navíc o oheň je potřeba se starat :)
Přečteno...ne naposledy.Říci nebo napsat,že je v tom skryté poselství by bylo klišé,protože v každém počinu skrývá autor poslání a vlastní myšlenky,nebo zkrátka a jen příběh.Ale nemohu si pomoci.Klišácká kritika?Ať.Je to prostě skvělé,líbí se mi to a mohu jen obdivně vzhlížet k autorům "co to fakt umí".Tip s velkým T.
díky Evži, jo mě se taky nechce ven, ale víš co v obchodech roste různé jedlé zboží, ale chápu lidi se zahrádkou, mít ji už by mě nikdo nikdy neviděl projít brankou :D
díky iví, dávat lidem plamínek je nebezpečný, často pak hoří stodoly a je z toho velký problém, zvlášť ve velkých městech, kde kvůli provozu je velké množství stodol se senem :D
niet nad teplo akéhokoľvek domova ... ak máš kde uvariť kafe a podumať o bytí, domov je prítulný aj vtipný***
Ani se mi nechce ven z mého prosluněného domova, v zimní zahradě je krásně teplo a mezi polštářky na gauči je tak krásně. Lídl vynechám, zkusím Alberta. Zapalovač nemám.
Aru.....to je moc zajímavě zpracované théma.....(můj komentář se v délce ani v myšlence....nevyrovná tomu od Kamu, ale)....já to vidím tak, že jsi chtěl dát lidem plamínek ....a vůbec nevadí, že tvůj čin zůstal nepochopený......to se stává......vyslal jsi svým TýDým...pohled(nici) neotřelý/ou i se stopami humoru.....*/******************************************************
děkuji Kamamuro za ovace, jako je propast jen propastí, tak zapalovač je jen zapalovačem ;)
neužitečnost je věc cti podobně jako v Japonsku rituální sebeukončení, neužitečnost je však mnohem náročnější, neb je potřeba být rafinovaně neužitečný za každé situace a při tom se nestát vyvrhelem společnosti, tak aby si toho nevšimla a nevyvedla takového jedince za brány města, neboť společnost je postavena na nesobeckém pomáhání jednoho druhému, proč jinak by lidé spolu žili v milionóvých městech, než že chtějí žít spolu a být si nablízku? toho si všimnul i Krokodýl Dundee a ten ví o čem je život :D
jeden tip bohatě stačí, i v derby očekáváš že vyhraje ten kůň, na který ti dal tip jeden tvůj známý, říkejme mu pan neznámý bookmaker, který ví o koních víc, než že je to velká věc rychle se pohybující na čtyřech nohách a díky tomu vyhraješ a já určitě nejsem favorit, navíc by to nabouralo kodex neužitečnosti :))
kdepak Kočkodane, i neužitečnost je jistým způsobem práce na kterou je potřeba vyvinout jistou část úsilí, pak už nezbývá energie na to být užitečný, nebo doměle užitečný a vesele škodit okolí :))
Pohrávám si s myšlenkou roboticky založit sto falešných účtů a dát této povídce sto tipů, aby konečně vyhrál někdo jiný než příbuzný pana Volejníka, ale zaprvé by to byl podvod a přišel bych do pekla (tam ale přijdu stejně, takže je to už buřt), ale za druhé, a to je důležitější, by to bylo moc práce. A já pracuji jen tehdy, když mi to může ušetřit nějakou budoucí nebo jinou zbytečnou práci, nebo když mi jde o život. Tak sorry, Aru, musí ti stačit tip jediný (obávám se, že na vítězství nad SŠM to stačit nebude!)
Tywe, to je geniální. Fakt. Nejvíc se mi líbí závěr, kdy je autor už tak unaven existencí, sám sebou, i levným patosem kolem se odehrávající katastrofy, že mu ani nestojí za to všimnout si, do jakéže propasti to padá jeho zapalovač (samozřejmě symbol Pravdy, Naděje a Lásky, v tomto případě rozežraný existenciálním marastem nihilismu, apatie a ostatního postmoderního sajrajtu ;-), není to propast Tartaru, ani Plameny Pekelné, je to prostě "jakási propast", jedna z mnoha tuctových, ničím nevýznamných propastí, která se příhodně otevřela pouze za účelem tendenčně patetického závěru unaveného narativu, uvaveného snad ještě více, než jeho zevlující autor!
Báječné! ;-D Správný taoista a zenový mnich vystavuje svou neužitečnost jako vývěsní štít, protože tím dává najevo (šibalsky pomrkávaje), že narozdíl od různých šarlatánů ví, o čem je řeč!
"Zen je jako chcíplá kočka!"
"Proč?"
"Protože nikdo nezná její cenu!"
Kdyby to nebylo tak dlouhé, nebál bych se to označit za haiku, tolik je v tom "esence zenu" - to bych ale příteli Aruovi asi stejně neudělal, protože oba víme, jak na tom ve vztahu s tímto žánrem jsme. ;-D
Ve mně stále bliká plamínek naděje, že to s tvou neužitečností snad přece jen nebude tak hrozné...