Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seLiterární koutky č. 3
Autor
zeleda
Je zde třetí díl, který se už bude věnovat jednomu z literárních žánrů.
GLOSA
„Glosa je zajímavý literární útvar. Něco jako fejeton, ale je úplně malá, krátká, komentující cokoli, co stojí za povšimnutí, vysvětlující cokoli, co za vysvětlení stojí i nestojí, glosa polemizuje, komentuje, vysvětluje, něco nám sděluje a my to něco si buď se zájmem přečteme, nebo s nezájmem odložíme. Těch přívlastků a synonym má mnoho. Je to polemika, komentář, názor, poznámka. To vše může být a je glosa.“
Tak tato slova jsem napsal v úvodu své knihy glos a fejetonů „Kdo říká, že stáří je moudré?“ V tomto článku chci pojem „glosa“, trochu osvětlit a upřesnit jeho obsah a formu.
*
Co je to glosa
Pod pojmem glosa se rozumí publicistický literární útvar. Jedná se o útvar subjektivní. To je třeba zdůraznit. Vyjadřuje vždy vlastní názory pisatele glosy, podobně jako fejeton nebo novinářský sloupek. Komentář obvykle pojednává o jediném základním tématu, které je naznačené v titulku nebo na začátku textu.
Glosa je určitá zpráva pro čtenáře. Úvaha. Názor. Glosátor vytváří, na základě dané informace, krátký, třeba i sarkastický komentář, založený na vlastním názoru. Vůči glosovanému jevu zaujímá glosátor pevný postoj, buď kladný, nebo záporný. Vyjadřuje svá stanoviska stručně, důrazně a většinou i s určitou mírou nadsázky a ironie. Základní myšlenka je zde stručně nastíněna a dovedena až k výrazné pointě. Glosa by měla obsahovat i jasné zdůvodnění autorova postoje. Glosa tak umožňuje čtenáři zaujmout vlastní názor, který nemusí být vždy s glosátorem souhlasný.
Užité prostředky
Glosa se vyznačuje i užíváním metafor, které mohou charakterizovat nějaký jev, událost, větší celek. Důležitým prostředkem k vyjádření názoru glosátora je, jak bylo výše řečeno, i ironie a nadsázka. Glosa musí být stručná, úderná. Žádné velké analýzy.
Když posuzuji svou dosavadní literární aktivitu, musím přiznat, že právě glosa je mým nejoblíbenějším literárním žánrem. Velkými vzory byly a stále jsou pro mne díla a dílka velkých mistrů publicistického žánru – Karla Čapka a Jana Skácela. Čímž nechci tvrdit, že se vždy držím striktně uvedeného schématu. Mé občasné sklony k rozvláčnosti a podrobnější analýze dané skutečnosti, mne někdy svedou a zbytečně toho napíši víc, než je třeba.
Na závěr si dovolím citovat krátký úryvek z mojí eseje o Janu Skácelovi, z knihy glos, uvedené v úvodu tohoto článku:
„Skácelovy krátké texty mají zvláštní poetiku. Jsou mnohdy až smutně nostalgické, náladové, až sentimentální. A mluví v nich se svým osobitým nadhledem o docela všedních, obyčejných věcech našeho života. A jako novinář má úžasnou schopnost vyjádřit svou myšlenku ve zkratce.“
Jo, umět tak psát, jako on! Třeba o tom, jak jdu nakoupit, nebo jen venčit pejska.
Zdroje:
Kaulfuss Il., Glosa je lehkonohá sestra komentáře, novinářský blog.
Wikizdroje
Malášková H., portál Rodička.cz, 2014
20 názorů
Petře, to se v Pivovarské někdy sejdeme u pivka. Já tam chodím, ale spíš na merlota.
Petře, o zajímavých přírodních křivkách by byla zajímavá glosa. Pokud myslíš, že by to Písmák unesl, osvětli nám své preference.
Pro mě hodně užitečná informace, rozdíl mezi fjetonem a glosou jsi objasnil dobře.
Safiáne, díky za námět. Jak próza, tak i poezie, mají celou řadu ustálených forem. Přesto, že i poezii píši, do takového rozboru se pouštět nebudu. Ale bylo by moc dobré, kdyby se do toho někdo pustil. Nechceš to zkusit? Moc by se mi to líbilo a vzhledem k tomu, že je zde celá řada autorů, kteří básně píší, bylo by to výrazné oživení Písmáku. Díky za názor.
I když je Zeledův seriál věnován próze, nebude od věci připomenout, že glosu má v rejstříku také poezie. Básnická glosa se od té prozaické velmi liší. Jedná se o přísnou básnickou formu, kterou starší poetiky charakterizují jako báseň o čtyřech (zpravidla desetiveršových) strofách., ve kterých glosátor rozvijí čtyřverší cizího autora zpravidla uvedené jako úvodní motto. Každá ze strof je ukončena jedním veršem z tohoto čtyřverší. Pravidla kdysi zakazovala např. měnění smyslu, použití otázek, přímé vyjádření ich-formy (říkám, řekl jsem), určitý způsob tvoření nových slov atd. Závazné bylo také rozložení rýmů. Patřila tedy k virtuozním formám. Glosa nebyla jen názorovou polemikou, ale i projevem uznání a obdivu ke glosovanému autorovi.
Všem ostatním díky. Vím, že to mnoho lidí číst nebude, ale přesto bych rád ten desetidílný seriál dojel do konce. Je fajn, že tady, na Písmáku, je hodně už docela zkušených autorů. A je moc dobré, že tolik lidí se literaturou zabývá.
Janino, ta krátká glosa je pěkná. Ale autor emoce mít musí. Bez nich by nemohl psát. A ty své emoce musí přenést do díla a tím i na své čtenáře. Ale zároveň musí své emoce natolik ovládnout, aby nenapsal nějaký doják. Vybavila se mi jedna vzpomínka na Alexandra Dumase. Do jeho pracovny přišel syn a vidí otce, jak slzí. Ptá se ho, co se stalo. A otec mu říká - právě zemřel Porthos.
Moc dobře napsaný je ten tvůj dnešní "koutek", Honzo.
(Janinou vybraná glosa mladého Bacha sem taky hezky sedla.)
Pěkně, zeledo, mně tvůj seriál připadá užitečný a díky i za drobnou glosičku Janině!
Zase pěkný a inspirativní díl. Možná by nebylo od věci přidat nějakou konkrétní ukázku, jak může glosa vypadat. Pro zajímavost nabízím jednu opravdu drobounkou – z knihy glos a úvah „Abeceda klavíristy“ od Alfréda Brendela:
„DOJATÝ A DOJETÍ
C. P. E. Bach řekl, že pouze hudebník, který je sám dojatý, dokáže dojmout ostatní. Na rozdíl od něho Diderot a Busoni tvrdili, že herci a hudební interpreti, kteří si vytknou za cíl dojmout ostatní, nesmějí být sami dojatí, aby nad sebou neztratili kontrolu. Pokusme se být dojatí a zároveň se ovládat.“
(Mimochodem, myslím, že co platí o hudebnících, dá se mnohdy vztáhnout i k jiným uměleckým aktivitám – třeba zrovna k literární tvorbě...)