Posezení ve Hvězdě

Kavárenské, historické podloubí bylo, navzdory chladnému podzimnímu času, plné lidí, kteří se při dobrém jídle a pití zjevně i dobře bavili. Určitě neměli takové hloupé starosti jako já, pomyslel si Karel. Určitě nepíší román. A jeho myšlenky se na chvíli podvědomě vrátily do doby před skoro šedesáti lety, do dějiště jeho příběhu.

Prostě jen tak žít - Kaleidoskop normálního života

JÁ CHCI PROSTĚ JEN ŽÍT.
Co vlastně může chtít člověk od života. Když jsem byl malý, tak jsem o tom moc nepřemýšlel. A žil.

Prostě jen tak žít!

Úvodní slovo
„Život je jako hra. Nezáleží na tom, jak dlouho trvalo představení, ale na tom, jak dobře bylo zahráno. “
Lucius Annaeus Seneca
Mám moc rád moudré myšlenky antických myslitelů, které se ve formě citátů objevují na nejrůznějších webových portálech. V drtivé většině jsou nadčasové a aktuální i vdnešní době.

NOSTALGICKÉ ROZJÍMÁNÍ NA LOUCE NAD MĚSTEM

Docela normální den. Na louce nad městem je ticho. Až posvátné. Smráká se.

Kurzivka o životě

A pak člověk překročí ten osudový práh a vstoupí do života. A musí se starat. O sebe, o rodinu, o druhé. A tím pádem i o společnost.

O optimismu

„Optimista je člověk, kterému staré nenaplněné sliby nebrání vradostném očekávání slibů nových“.
Tak tento výrok jsem před časem objevil vjednom seriálu vtipů. Autor tohoto výroku tam nebyl uveden. Bylo tam podobných mouder hodně, ale tento výrok mne zaujal ze všeho nejvíc.

Živote, posečkej ....

Obsahem knihy je naše společná tvorba pod názvy Dopisování převážně nevážné a Literární obývák „U mlsné Britney“. Oba díly měly po dvanácti pokračováních. A tak nás napadlo naše společné texty vydat knižně. Stalo se.

Michelangelovy ruce u Anděla

Moje oblíbená kavárna Anděl je cudně skrytá pod historickým podloubím litoměřického velkého náměstí. Pokaždé, když ji navštívím, usedám pokud možno na její levou stranu, abych viděl na obraz, který visí nad dlouhým nástěnným zrcadlem naproti.
Na tom obrazu jsou ruce. Ruce, které se ksobě blíží.

Chvála moře

Pálící slunce a jemně se čeřící moře. Není vůbec normální, že se středoevropský člověk, navyklý na drsné kontinentální klima, válí vlednu na mořské pláži a má strach, aby se nespálil.
Teplé slunce nad hlavou a před sebou moře. Co si může člověk přát víc.

Drobné kurzivky všedních dnů 2

Vnouček
Vnouček mé klubové kolegyně je velmi živé dítě. Známe se už dlouho, a když ho občas vidím, pokaždé mi přijde líto, že mi osud takového vnoučka nedopřál. Vnoučka, který by žil zde, jako já. Osud mi sice dopřál dva pravnoučky, ale ti žijí příliš daleko ode mne, až vPraze a vdnešní covidové době není dobré moc cestovat po světě.

Glosa o jistotě

Podíval jsem se, co si o pojmu jistota myslí lidé daleko moudřejší než já. Velmi mne zaujala myšlenka amerického herce Keanu Reevese, který říká:
„Nemáme žádnou jistotu, že zítřek opravdu přijde, tak pojďme žít hned dnes. “
Protože nemám jistotu, jestli bude zítra lépe než dnes, dávám tomu americkému herci za pravdu. Po obědě si vychutnám svůj obvyklý hrnek kávy a pak se slušně obléknu.

Vítr jménem Jaromír

Dnes v noci, opět po delší době, jsem otevřel útlou knihu vašich básní - Vítr, jménem Jaromír - abych přišel na jiné myšlenky. A rázem jsem se přenesl do zcela jiného světa. Těžko se mi o tom píše. Nechci, aby ztoho vyšlo nějaké nasládlé klišé.

Drobné kurzivky všedních dnů

Sluchadlo
Když vyndám před spaním sluchadlo, v uších slyším najednou jakési divné, vzdálené zvuky, nemající žádnou melodii. Nevím, kde se berou, možná je produkuje můj odpočívající mozek. Je to jakýsi šum, spojený se vzdálenou hudbou, ve kterém ve své fantazii rozeznávám i nejasné hlasy. Ještě, že ty hlasy nejsou sprosté.

Zamyšlení nad časem

Pokud si položíme otázku, co to vlastně čas je, asi nebudeme schopni na to hned odpovědět. Je to pojem mnohoznačný. Můžeme si ho vyložit buď jako filozofickou kategorii, nebo raději jako časoprostor, který je nám dán k užívání. Těžko se na to odpovídá, protože čas je abstraktní pojem.

Nelahozeveský masopust šedesátých let

Nelahozeveský masopust šedesátých let
Masopust. To bývá obvykle zábava, veselí, dobré jídlo i pití. A masky. Fůra masek.

„Až budeš mít zase cestu do lednice, zastav se na chvíli!"

„Až budeš mít zase cestu do lednice, zastav se na chvíli u mě. Ostatně, máš to při cestě,“ říkám přítelkyni Věrce.
„Nějaký problém. A nemůže to počkat do rána.

Kostky jsou vrženy!

Vživotě se někdy ocitáme vsituacích, kdy musíme udělat závažné rozhodnutí, aniž předem víme, jestli bude dobré. A jestli budeme mít na ten krok dost sil. Jestli nás posune o něco kupředu. Někdy do toho risku prostě musíme jít.

Blahopřání

Ten dávný čas vánoční

Současný pohled na kalendář mluví jasně. Ale i kdybychom se na kalendář nedívali, pohled na četné webové články nás bezpečně ujistí o tom, že Vánoce jsou již za pár dní a jejich příprava je většinou vplném proudu. I když se podstata vánoční tradice sčasem příliš nemění, snaším přibývajícím věkem se více, či méně mění způsob, kterým tyto svátky prožíváme a naplňujeme. Důležité hlavně je, abychom je mohli prožívat sněkým.

O psaní

O PSANÍ
Psát, či nepsat, toť otázka přímo hamletovská. Možná přeháním, ale někdy se mi zdá, že čím víc píši, tím méně mě to baví. Dám si proto den, nebo dva pauzu a najednou jsem z toho až nervózní a cítím, že mi chybí rozsvícená obrazovka počítače, téma ke psaní, jednoduše řečeno, nějaká tvůrčí aktivita. Sednu si tedy do pracovny, z obrazovky na mne vykoukne několik rozpracovaných textů a život se vrací opět do normálních kolejí.

Chvála zahálky

Zahálení,lenošení,nicnedělání,povalování,flákání. Zahálka je zřejmě činnost všeobecně rozšířená a oblíbená, když jsem objevil ve slovníku synonym tolik různých obdob tohoto pojmu.
Pojem „zahálka“ je všeobecně vnímán jako negativní. Nejrůznější psychologové s varovně zdviženým prstem nás nabádají – jen žádné zahálení.

PRAVDA BÝVÁ OBČAS DĚVKA PRODEJNÁ

Na prezidentské standartě se stkví už od roku 1920 krásné heslo – Pravda vítězí. Když tato dvě slova, tu svou neochvějnou víru, psal Mistr Jan Hus v roce 1413 Janovi zRejštejna, myslel to upřímně. Ale už vjeho době to bylo heslo velmi pochybné.
Jinou pravdu zastávali tehdy jeho příznivci, jinou pravdu měli ortodoxní katolíci, jinou pravdu zastávali vyznavači Alláha, atd.

Glosa noční

Dlouho jsem se převaloval v posteli z jedné strany na druhou, tišil bolavé klouby osvědčeným již přítelem Palgotalem a hlavou mi vířila celá řada nejrůznějších myšlenek a vzpomínek. Po marné snaze usnout jsem nakonec uprostřed noci vstal, zapnul počítač a chtěl těm svým neutříděným, až chaotickým myšlenkám dát nějaký smysl, řád a literární podobu. Sotva jsem si však nadepsal „Noční zamyšlení“, bylo najednou po myšlenkách. Zmizely do noci.

Bývá náš pokročilý věk vždy výhodou?

„Stáří má mnoho předností. Marně se však snažím si na některou vzpomenout. “
William Somerset Maugham
britský dramatik, romanopisec a povídkář
Tak já to zase takto dramaticky nevidím. A hlavně se mi nechce o pokračujícím věku příliš a často přemýšlet.

Literární koutky č. 10

Jak napsat román
Román je rozsáhlý, prozaický literární žánr. Vesměs fiktivní, pokud nejde o autobiografii, či román životopisný. Není možné určit nějaký jeho typicky rys nebo podat vyčerpávající definici tohoto žánru. Je mnohotvárný, proměnlivý, má různorodá témata, používá různorodé literární postupy a můžeme dokonce konstatovat, že se neustále vyvíjí a utváří.

Literární koutky č. 8

Jak napsat esej
Původní forma eseje vznikla podle francouzského spisovatele Michela de Montaigne, který své dílo pojmenoval Essais. Tomuto žánru pojmenování „Esej“ už zůstalo. Jednoduše řečeno, je to literární, odborně publicistickýžánr středního či kratšího rozsahu. Esejí je více druhů – miniesej, odborná esej, americká esej, esej francouzská, atd.

Literární koutky č. 7

Jak napsat zajímavě Tip na výlet
Tip na výlet není žádným ustáleným, tradičním literárním žánrem. Přesto by měl obsahovat některé náležitosti, které by možného čtenáře upoutaly a donutily kpřemýšlení, jestli má, či nemá popisovanou destinaci také navštívit. Tím se blíží publicistice.
V našem popisu se snažme naše výlety podrobně zdokumentovat.

Literární koutky č. 9

Jak napsat povídku.
Napsat povídku, která by měla dobrou uměleckou hodnotu, není zase tak snadné, jak by se na první pohled zdálo. Povídky se vůbec nepíší snadno. Napsat román je sice složitý úkol, ale na fabulaci celého příběhu máte relativně hodně prostoru.

Literární koutky č. 6

Jak napsat reportáž
Reportáž je opět publicistický útvar. Je však nutné kní přistupovat trochu jinak, než ke glosám, či fejetonům. Jak tedy docílit toho, aby byla živá a zajímavá. Reportáž dává především odpovědi na otázky - co.

Literární koutky č. 5

Jak napsat recenzi
Recenze je opět publicistický útvar. Informuje čtenáře o určité kulturní události, knize či filmu, a především je hodnotí. Posuzuje jejich klady i zápory a vzávěru připojuje svůj vlastní, odůvodněný názor.
Konstrukce recenze
V recenzi by nemělo chybět jméno autora, název knihy, a nakladatelství, včetně vročení, respektive i jméno překladatele, jde-li o překlad.

Literární koutky č. 4

FEJETON
Fejeton je, stejně jako glosa, publicistický žánr. Setkáte se s ním nejčastěji v novinách nebo časopisech. Název je odvozen původně z francouzského „feuilleton“, což znamená lístek.
Blízký fejetonu je i novinářský sloupek.

Literární koutky č. 3

GLOSA
„Glosa je zajímavý literární útvar. Něco jako fejeton, ale je úplně malá, krátká, komentující cokoli, co stojí za povšimnutí, vysvětlující cokoli, co za vysvětlení stojí i nestojí, glosa polemizuje, komentuje, vysvětluje, něco nám sděluje a my to něco si buď se zájmem přečteme, nebo s nezájmem odložíme. Těch přívlastků a synonym má mnoho. Je to polemika, komentář, názor, poznámka.

Literární koutky č. 2

Doporučené úpravy textu
Kliterární tvorbě, ať už profesionální, či jen amatérské, určené nejen přátelům, ale i pro nejrůznější webové portály, a zejména pro knižní vydání, neodmyslitelně patří i správná úprava textu. Pokud zde budeme vdalších článcích rozebírat jednotlivé literární žánry, je na místě se nejprve zmínit o tom základním. A dobrá a přehledná úprava textu jedním ze základních kamenů naší literární tvorby určitě je.
Začnu od konce.

Literární koutky č. 1

O literární tvorbě obecně
Psaní, řekněme raději a obecněji, literární tvorba, to je u někoho posedlost. Potřeba kživotu, stejně jako jiné, přirozenější životní potřeby. Spánek, jídlo a tak dále, netřeba to více specifikovat. Alespoň u mne tomu tak bylo již od mládí a trvá to až do dnešních dnů.

Nová kniha - Výprava do ztraceného času

Na břehu Oharky
Když otevřu okno, cítím žár, který proniká dovnitř z rozpáleného vzduchu. Trochu atypicky teplé jaro přešlo plynule v horké léto. Takové teplo se lépe snáší u moře. Vítr, vanoucí od moře k pevnině, horké klima příjemně ochlazuje.

Moje západy slunce

„Ten pozdrav,
až budeš míjet na vlně jiskřící kýžený mys,
buď poselstvím přátelské něhy. “
Stephane Mallarmé

Vychází mi jubilejní, desátá kniha

Před čtrnácti dny vyšla moje, v pořadí jubilejní desátá kniha. Její název je Střípky z domova i ze světa. Je to můj čtvrtý cestopis, který zahrnuje naše středomořské cesty - Španělsko, Francii, Itálii a Chorvatsko. Jeho druhá část pojednává o Předním východě – egyptský Sinaj, Jordánsko a Izrael.

Dalmatská pohoda končícího léta roku 2002-7

Kamenná symfonie 3
Ponořili jsme se opět do nekonečné spleti uliček pod hradbami. Kdo by si myslel, že tato středověká kamenná nádhera je jen mrtvý skanzen, velice by se mýlil. Šňůra s visícím prádlem jen kousek nad hlavami sedících návštěvníků maličké kavárny pod hradbami svědčí o pravém opaku. Na rozdíl od naší pražské Malé Strany a třeba i Starého Města, které jsou dnes skoro vybydleným skanzenem bez lidí.

Dalmatská pohoda končícího léta roku 2002-6

Kamenná symfonie 2
Pohled z hradeb na hlavní třídu Stradun
Brouzdáme po Stradunu a obdivujeme autentický středověk. Klášter, kostely, kavárny, paláce. A na fasádách kamenných paláců drobné architektonické detaily, jako portály, arkády, gotická okna i rozety. Obdivuhodné.

Dalmatská pohoda končícího léta roku 2002-5

Kamenná symfonie 1
Komunikace s pražskou dcerou prostřednictvím esemesek poněkud uvázla kvůli přečíslování u nás. Chorvatský operátor v telefonu neustále drmolil o změně čísel, až to nakonec vzdáváme. Voláme po staru a ono to kupodivu funguje. Dcera točí číslo nové a my staré a jde to náramně.

Dalmatská pohoda končícího léta roku 2002-4

Kaňonem řeky Cetiny
Eva konečně vylézá k vodě chytat bronz, okouší první sladoled a já u moře doháním mezery ve znalostech chorvatštiny. Je příjemně, po nebi občas proběhnou bílí beránci a vrcholky Biokova zakrývají bílé mraky. Absolutní pohoda.
Večerní promenáda končí jako vždy u kávy, která je všude skvělá, a to je nutné neustále opakovat.

Dalmatská pohoda končícího léta roku 2002 - 3

Káva, kremeš a Svatý Jure
K večeru se Eva načančala a poprvé vylézá ven na promenádu. Po třech dnech jsem už schopen zde dělat kustoda, a tak probíháme městem do té doby, než Eva objevujev slastičarně Eckler jakýsi krémový zákusek, kterému říká kremeš, a už ji odtud nikdo nedostane. Kapučíno je ovšem skvělé a je dobrým úvodem k představení, které denně od 18. 45 pořádá zapadající rudý kotouč slunce.

Dalmatská pohoda končícího léta roku 2002 - 2

Baška voda
Spíme skoro do deseti, a doháníme tak manko z minulé noci, kterou jsme strávili v autě. Sháním dědu, který mi včera slíbil, že se na naše klepající auto podívá jeho syn, který má nedaleko autodílnu. Mají to v rodině dobře zařízené.
Eva leží a cpe se léky, které jsem zakoupil v místní lékárně.

Dalmatská pohoda končícího léta roku 2002-1

Ljetu je mome kraj
Cesta balkánským vnitrozemím je nekonečná a únavná. Míjíme Plitvická jezera a za Kninem se silnice začíná zakusovat do bílých vápencových svahů pohoří Dinara. Před námi se otevírají překrásné výhledy na vrcholky hor, příkře spadajících do modrého jezera Peručki. Tady pro mne teprve začíná Chorvatsko.

Něco málo o mých, zatím vydaných knihách

Faktem je, že jsem začal psát velmi brzy, někdy v patnácti letech. Drtivá většina těchto textů je ale nepublikovatelná. Některé z nich jsem ovšem vybral a bez úprav vložil do první části své knihy „Návraty“. Prozaické texty se zde střídají s dobovými básněmi.

Letíme do světa

Bydlet poblíž ruzyňského letiště je občas docela výhodné. To jsme poznali při naší první letecké cestě na ostrov Korfu. Bez problémů jsem stihl odvézt svou ženu i všechna zavazadla na letiště, vrátit se domů, šoupnout auto do garáže, otevřít láhev vodky, řádně si loknout na kuráž a poté vyrazit na autobus. Zbytečně jsem ale spěchal.

ZRCADLO

Ráno v koupelně se dívám do zrcadla. Dívám se, co v sobě vlastně, to zrcadlo, pověšené přede mnou na stěně, ukrývá. Zdvihám ruku pro kartáček a ten virtuální obraz proti mně dělá to samé. Tohle, že jsem já.

O čem psát? Přece o slovu!

Žhnoucí slunce, proti modré obloze vzhůru se tyčící koruny datlových palem a vdáli na obzoru nekonečná skalnatopísčitá poušť. To je malebný obraz krajiny podél Nilu. Pozorný cestovatel, hovící si pohodlně vkřesle na horní palubě přiměřeně luxusní nilské lodi, může občas pozorovat i malá stádečka skotu či oslíků, pasoucích se při pobřežních mělčinách a občas i pár felláhů vdlouhých galábijích, pachtících se na svých skrovných políčkách, či odpočívajících ve stínu datlovníků na břehu této majestátní řeky. Dávná minulost se zde bezprostředně prolíná spřítomností.

Glosa o řádu

Řád, Neřád, Pořádek, Chaos. Tyto pojmy jsou však příliš relativní a každý z nás si může představit pod nimi něco jiného. Nemohu tvrdit, že se můj život řídí jakýmsi řádem. K tomu jsem se bohudík zatím nedopracoval.

Připravit se na dovolenou není žádná legrace

Nevím, čím to je, ale před každou větší zahraniční cestou jsem měl dojem, že pokud všechno pečlivě nenaplánuji, tak skončíme podobně jako Robinson někde na pustém ostrově uprostřed oceánu. A tak jsem si pečlivě napsal, kolik mám zabalit košil, kolik ponožek, kalhot, prádla, kartáček na zuby apod. Stejně tomu bylo i u nezbytné elektroniky. A tak se papír plnil údaji o foťáku, telefonu, nabíječkách, diktafonu a dalších nezbytných proprietách.

Virus

Virus nás přepadl, davem se šíří hrůza,
někam mi zmizela i přítelkyně Múza.
Panika šíří se, nemohu dočkat rána,
Zůstává naděje, že je to pouze fáma,

Kuře stokrát jinak

Po šesté hodině ráno se nad pobřežními horami Saudské Arabie začíná rozjasňovat. Konečně vykoukne slunce a pozlatí vody Akabského zálivu. Příliš diváků tohle představení ale nemá. Lenivá dovolenková atmosféra působí zřejmě na všechny a málokomu se chce tak brzy vstávat.

Den v koronové krizi

Hned v úvodu jsem nucen zcela vážně prohlásit, že den v krizi stojí za starou belu. Skoro se mi chtělo to vyjádřit expresivněji, ale to by nebylo příliš slušné. Ale asi by se tolik nestalo. Co říkají lidé, když je nikdo neslyší, to raději nehodnotím.

Okna do světa 8

DALMÁCIE 1996
První dotek s antikou - Terst
Kamkoli člověk vItálii šlápne, tam obvykle narazí na nějaký pozůstatek antiky. I při procházce Terstem se musíte ponořit hodně hluboko do dějin. Antická historie zde začíná zhruba sto let před přelomem letopočtu, vdobě, kdy byla tato celá oblast spolu sdnešní chorvatskou Istrií kolonizována Římany, kteří zde zřídili provincii Illyricum.
Do Terstu jsme dojeli mírně znaveni a proti mému pečlivě vypracovanému itineráři až odpoledne.

Konečně zimní fotoprocházka

Čtvrteční předpověď počasí na pátek nebyla příliš příznivá. Ostatně, jako každý den. Čvachtanice v rozbředlém sněhu při teplotách těsně nad nulou ve mně nikdy nevzbuzovala přílišný optimizmus.
Jenže, kňourání Britney mě ráno upozornilo, abych přestal myslet na mizerné počasí, oblékl se a vyrazil s ní konečně ven.

Okna do světa 7

Monte Carlo, svět hazardu a formule 1
Stojíme se ženou na terase oceánografického muzea v Monaku, na bezmračném nebi se v lehkém oparu honí dlouhé, bílé stopy francouzských stíhaček a oba se těšíme pohledem na nádherně azurové moře.
terasa oceánografického muzea
Do Monaka jsme přijeli už časně z rána. Pohled z široké magistrály, vedoucí vysoko nad mořem, byl doslova ohromující. Cote-d'Azur dělá skutečně čest svému jménu.

Okna do světa 6

Do středověku můžete jet lodí – Tossa de Mar
Pro suchozemce bývá vždy lákavé plavit se po moři. Ne každý má ale to štěstí a hlavně dostatek vůle a znalostí, plavit se jako kapitán po všemožných mořích a oceánech jen v nevelké jachtě, jako můj kralupský přítel Karel. Tak trochu mu to závidím. Plavit se výletní lodí po Vltavě z Prahy na Slapy je sice taky pěkné, ale moře je moře.

Okna do světa 5

Mys Cap Roig
Pobřeží, táhnoucí se k severu, je divoce rozeklané a skalnaté. Cesta, vedoucí podle něj, hned stoupá a hned zase klesá k moři. Podle pobřeží jsou rezidenční vily boháčů, pečlivě udržované i v tomto suchu armádou zahradníků. Když vylezeme na pobřežní skálu na vrcholu cesty, můžeme tyto zahrady pozorovat.

Okna do světa 4

Barcelona, nenaplněná vize podivínského génia
Přemýšlím, jak uvést toto povídání o Barceloně. Přemýšlím nad slovy, aby byla výstižná a nebyla jen množinou superlativů a málo říkajících adjektiv. Architektura je vždy obrazem své doby. Vypovídá o mnohém a člověk stojí obvykle v němém údivu nad těmito výtvory lidského ducha a umu.

Okna do světa 3

„Buenos días. Por favor, dos cappuccino,“ říkám slečně za pultem plážového Petit baru a sedám si vedle své ženy na venkovní terasu. Stánky na pláži pomalu ožívají, dlouhou řadu hotelů na luxusní promenádě ozařuje ranní slunce a moře je průzračně modré. Palamos se probouzí a my, průhledem mezi dvěma mohutnými borovicemi, si vychutnáváme jeho ranní atmosféru.

OKNA DO SVĚTA – druhá část úvodu

Pokud chce člověk poznat zcela jiný svět, zcela jinou kulturu, než je ta naše, evropská, měl by se obrátit více na východ. Do prostředí Orientu.
Severní Afrika, Egypt, Sinaj, oblast Předního východu. Projíždí-li turista jižní Sinaj, vidí kromě několika pobřežních letovisek hlavně oblast vyprahlé, skalnaté pouště, poznamenané několika válkami s Izraelem.

Okna do světa

Moře a zvuk leteckých motorů. Spojené nádoby, ve kterých se představy a emoce s náležitou nostalgií i netrpělivým očekáváním přelévají s jedné strany na druhou. Letadla, létání, atmosféra nejrůznějších světových letišť i všechna ta nádherná očekávání věcí a dějů příštích při stoupání po schůdcích letadla, byla a pořád jsou u mne vždy spojena s mořem. A také spoznáváním nových světů, nových lidí a nových zážitků.

Britney má narozeniny

Tak tahle moje malá, chlupatá kamarádka slaví tuto sobotu, devátého ledna, už své třinácté narozeniny. Je to vlastně už psí babička. Říkal jsem jí to, ale příliš tuto informaci nevnímala. Dívala se na mne svým upřeně oddaným pohledem a určitě přemýšlela, co dostane ještě dobrého navíc, po své obvyklé večeři.

Pár slov o víře

PÁR SLOV O VÍŘE
Nejsem věřící, jak by se snad z následujících řádků zdálo. Jen mne po většinu života zajímá biblická historie. A proto víru a věřící velmi respektuji, pokud nemá jejich víra fundamentální, xenofobní podobu. Víra je ovšem pojem, který má obecnější náplň než jen víru vBoha.

Ten čas vánoční

Až stydlivě skryté všetečným zrakům návštěvníků visí za dveřmi mé pracovny staré housle. Visí tam už léta, hned vedle mosazného gongu, který krásně zazvoní pokaždé, když do něho nechtěně bouchnu otevřenými dveřmi.
Ty staré housle vypovídají mnohé. Třeba o dávném čase vánočním.

Tato hora je v každém případě svatá

Hospodin oddělil od svého trůnu kámen a hodil ho do nitra země. Jeden konec je vzemi a druhý vyčnívá ven. Zněj vznikl svět a rozrůstal se okolo něj. Ten kámen se vhebrejštině nazývá Šetija – Základ.

Po stopách Starého zákona

„Vklášterní celi na Sinajské hoře,
zasmušen čekám, až se věk můj schýlí,
vmodlitbě hledím na červené moře,
neb na arabských pouštích sžehlé býlí,

O zlomyslném počítači

Občas mám takový dojem, že můj počítač má, neznámo mi kde, zabudovaný jakýsi zlomyslný rozum, který vůbec není kompatibilní s tím, co já po něm obvykle požaduji, a tak mi dělá permanentní naschvály. Pro ilustraci jen pár malých příkladů.
Před časem, když jsem ho potřeboval restartovat, zobrazovky zmizel kurzor. Zkrátka nebyl.

První láska

Ta první láska často připadá mi,
jak v starém rámu obraz pastelový.
Bohdan Kaminský
Když se dnes vracím ve vzpomínkách a pokouším se si vybavit chvíle, kdy jsem poznal svou první velkou lásku, vybaví se mi zpravidla verše, které jsem uvedl v úvodní citaci. Bohdan Kaminský je dnes už zcela zapomenuté jméno, ale koncem 19. století to byl velmi známý a také velmi plodný básník a prozaik.

Tulák

Tulák
Šel tulák tiše do světa,
opřen o žebráckou hůl.
Šel do země, kam slunce odlétá,

Haiku

Trojverší - haiku
Městem jdou stíny
do barevné palety
padáme nocí

AKROSTICHA

Jablko
Jablko řekni mi, co osud dává.
Aco mi ukážeš. Hvězdu, či kříž.
Bolest i veselí, smutek i sláva,

Barcelona

Nenaplněná vize podivínského génia
Přemýšlím, jak uvést toto povídání o Barceloně. Přemýšlím nad slovy, aby byla výstižná a nebyla jen množinou superlativů a málo říkajících adjektiv. Architektura je vždy obrazem své doby. Vypovídá o mnohém a člověk stojí v němém údivu nad těmito výtvory lidského ducha a umu.

O moři

O slunci a moři
Až se jednou znovu narodím a poprvé otevřu oči, abych se rozhlédl, do jakého světa vlastně přicházím, budu asi nejdřív vidět maminku. Tu tvář, která pro mne zůstane už navždy stejná, tak jako v té jedinečné první chvíli. A pak začnu nadšením řvát, že jsem konečně na světě.
Ale hned potom chci vidět moře.

Básně 4

Smutek slov
Ten výraz hledám, znova a znova.
Vždyť všechno jsou jen slova, slova,
A venku zatím plyne den

O cestování

Když člověk cestuje po světě a rozhlíží se kolem sebe, vstřebává značné množství informací. Většinou tyto informace hodnotí, analyzuje a ukládá si je do paměti kpřípadnému využití. Pokud je ovšem nezapomene. Pak má smůlu.

Básně 3

Ponte Rialto
Po Ponte Rialto jdou nekonečné davy
Tvá ruka se schodů teď kyne mi a zdraví
Vítr od moře Ti zajel do vlasů

Básně 2

Zvon
Hlas zvonu tiše šumí,
jak řeka, tekoucí pod námi.
A nebe démanty je poseté.

Pojď ke mně blíž

Den za dnem a noc za nocí
je jenom věčným snem.
A touha voní podzimem
a sklenkou vína

Zašto doči u Vodice

Zašto doči u Vodice.
Zastávka v Terstu na cestě do Dalmácie
Na to je jednoduchá odpověď. Je dobré sem přijet, protože je tu hezky. Staré město tvoří staré kamenné budovy, tak typické pro celé Středomoří.

Kamarád Jules Verne

Je to už hodně dávno, co jsem četl objemný román od Věry Ketlinské, Stráž na Amuru. Tahle kniha byla tak primitivně pitomá, že se o ní dá mluvit jen vsuperlativech. Dodnes si z ní pamatuji jednu krásně scestnou příhodu, jak mladý sovětský komsomolec skáče do hořícího domu, protože tam zapomněl svou komsomolskou legitimaci. V té době jsem četl hodně podobně tendenčních a hloupých knih.

IN, NEBO OUT?

Přecitlivělost není příliš běžné slovo. Ale zato má celé množství významů. Když ho nazveme alergií, tak nám bude určitě bližší. Slovo alergie v českém jazyce už dávno zdomácnělo.

O citátech

Čas od času, když potřebujeme vyjádřit nějakou myšlenku, nějaké to moudro, rádi se uchylujeme kcitacím z děl a myšlenek těch moudřejších, než jsme sami.
Docela rád nejrůznější citace používám. I když mi to někteří mí literární přátelé vyčítali a říkali, že prý kradu cizí myšlenky. Na rozdíl od nich já si to nemyslím.

Básně 1

Hvězdář
Miluji podzimní, tlející stíny šera,
šedavý zápach listí,
miluji těkavé, sentimentální oči podvečera.

Zrození neznámého autora

Jako malý prvňáček, který se naučil sice docela rychle číst, ale jako ortodoxní levák hodně mizerně psát, jsem objevil pod vánočním stromkem svou první knihu. Byl jsem tím dárkem tak nadšený, že jsem rázem odložil stranou Vánoce, darované ponožky, červené trenky a manšestrové pumpky a okamžitě se uchýlil do kouta pokoje a zabral se do čtení. Jen matně si vzpomínám, že to byla jakási kniha o zvířatech.
Pokud dítě propadne takhle záhy čtenářské vášni, je docela ztracené.

Naše životní radosti - glosa

Je docela zajímavé sledovat, jak se předmět naší životní radosti mění s věkem. Těžko můžeme čekat od malého dítěte, že mu největší radost udělá vědomí, že se dožilo dneška a že z postele vstane křepce a bez artrotických bolestí. A naopak, těžko můžeme očekávat od člověka seniorského věku, že bude radostně chodit na pískoviště a jásat nad každou hezky uplácanou bábovičkou. A pokud tento případ skutečně nastane, tak už to nebude ani tak radost ze života, ale spíš psychiatrická diagnóza.

Dvě glosy

Glosa o glose
Glosa je zajímavý literární útvar. Něco jako fejeton, ale je úplně malá, krátká, komentující cokoli, co stojí za povšimnutí, vysvětlující cokoli, co za vysvětlení stojí i nestojí, glosa polemizuje, komentuje, vysvětluje, něco nám sděluje a my si to něco buď se zájmem přečteme, nebo s nezájmem odložíme. Těch přívlastků a synonym má nespočetně. Je to polemika, komentář, názor, poznámka.

ZA VŠECHNO MŮŽE PRAOTEC

To, že u nás v Čechách nemáme moře, je docela škoda. Často jsem vyčítal osudu, že mne nechal zrodit se v této krajině, která je sice velice pohledná, leč má tu vadu, že od nejbližšího teplého moře ji dělí zhruba 800 kilometrů po silnici. Říkám teplého, protože polský Balt je asi o 50 kilometrů blíž. Jenže proti Středozemí má tohle moře fůru nevýhod.