Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Vítr jménem Jaromír

28. 02. 2022
12
4
361
Autor
zeleda

Tak jsem si, pane Skácele, dovolil vypůjčit do názvu této malé glosy, název jedné vaší krásné básně a také výboru vašich básní, který vyšel pod tímto názvem v nakladatelství Československý spisovatel, v  Malé edici poezie, v  roce 1966.

Jan Skácel

  Foto: Jiří Víšek, Hodonínský deník

 

 

Dnes v noci, opět po delší době, jsem otevřel útlou knihu vašich básní - Vítr, jménem Jaromír -  abych přišel na jiné myšlenky. A rázem jsem se přenesl do zcela jiného světa. Těžko se mi o tom píše. Nechci, aby z toho vyšlo nějaké nasládlé klišé.

Emoce na mne působí, ať už otevřu některou z vašich knih, či básně Nezvalovy, Antonína Sovy, Josefa Hory, Charlese Baudelaira, či Julia Słowackého. Ale i jiných tvůrců. Je to něco, co člověka chytne za srdce a dlouho a dlouho tam zůstává.

V jedné eseji píše na webu jakýsi anonymní autor o vašich básních, že jsou:

„ve své velikosti stručné a krátké jako malý letmý polibek, jako políbení z lásky, na které člověk dlouho vzpomíná, a vrací se k němu jako v pohádce pro živou vodu.“

Krásně vyjádřeno. Originální metafory, zvláštní, poetická atmosféra okamžiku, láska k přírodě, k Moravě a zvláště k rodnému kraji. Nejsem schopen to lépe vyjádřit.

Půlnoc už sice minula, ale ty poetické verše mě donutily, si ještě nalít sklenku červeného, abych mohl s Vámi ještě chvíli popíjet a souznít. A užívat si vzbuzených emocí. A také si vzpomenout na třebíčské Nezvalovy oslavy v  květnu 1962, kde jsem vás mohl při odpolední slavnosti ještě na živo vidět a po boku jedné mladičké třebíčské dívenky se zaposlouchat do vašich veršů. Bylo mi tehdy sotva osmnáct let a o svých pár básních, které jsem poslal do nezvalovské soutěže, jsem si nedělal žádné velké iluze. Svůj silně chraplavý hlas jste tehdy omlouval svým trafikantem, což vzbudilo všeobecné veselí a uvolnilo to až příliš slavnostní atmosféru v sále.

 

A já se těšil na večerní rande s  onou  třebíčskou dívenkou, v  lesíku Na Hrádku, vysoko nad městem, nad dole protékající Jihlávkou. 

 

 


4 názory

bixley
03. 03. 2022
Dát tip

Krásná vzpomínka, zeledo.


zeleda
01. 03. 2022
Dát tip

Přátelé, díky za vaše ohlasy. Asi jich moc nebude, chodím sem jen občas. Jsem ještě na jednom seniorské serveru a moc času nemám. Dopisuji další knihu a připravuji druhé, rozšířené vydání své publikace o judu. Tak se omlouvám.


K3
28. 02. 2022
Dát tip

Všechno má napsané ve tváři. T.


Gora
28. 02. 2022
Dát tip

Ráda jsem četla nejen o tvém setkání /myslím s p. Skácelem:-)/ před lety... tiše závidím.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru