Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

JSEM

04. 12. 2021
5
5
351
Autor
Lili.

Jsem cizí a beze jména,
touhami obehnán,
jaká děsivá proměna,
cit chladný,nepoznán.

Jsem nositel darů,
špatných zpráv,
posel všech zavražděných králů,
sběratel useknutých hlav.

Jsem proutník bez zábran,
zbraní je mi přetvářka,
tam u pekelných bran,
stojím coby zarážka.

Jsem strach i hněv a zášť,
temnostpán,
převlékám dle situace plášť,
Ó jak prohnán!

Jsem pláč i děs a beznaděj,
válkou si libuji,
rohatých je mi milý rej,
víc lžu když slibuji.

Jsem bez páteře a bez kousku citu,
hnisá mi duše bolavá,
teď rozložit se na prach chci tu,
jak se to v smrti dělává.

Jsem bolest při útrpném právu,
neznám slitování,
vždy se mnou ztratíš hlavu,
dávám mrtvým přirovnání.

Jsem chlad a mráz a splín,
světlo,teplo odpuzuji,
mým hábitem je stín,
boty od krve si nazuji.

Jsem nikdo,nula,ubožák,
ruce bledé, plné strupů,
oči vyklovne mi černý pták,
hnilobu mám v chrupu.

Jsem nikým,přesto chodím tmou,
dech smrdutý,
bedra se tíhou rozervou,
u rozpadlé reduty.

Jsem smrt a konec tragický,
krutost nade vše,
postup můj je nelogický,
lebkou zazní černá mše.

Jsem temnota,surovost a zmar,
nocí coby moku upíjím,
mým úkladem je svár,
neberu zajatce,nesoudím,zabíjím.

Jsem a vždy jsem býval,
budu váš rival,
co se v plísni koutu skrýval,
z hnusné černé nitě bezmoc vyšíval.

Jsem šeď plná splínu,
přicházím i k Vám,
jako hrůzný odér smrti se linu,
poslední ranou úlevu všem dám.

Jsem světlem i tmou,
smrtelný i věčný,
prohranou o život hrou,
nikdy nenosím pokoru,nebývám vděčný.

Jsem a zrovna kráčím městem měst,
červy prožraný,
tou nejklikatější z cest,
špínou zdobený.

Jsem a zastavím se v domě
v rukou meč a žezlo skonu,
další píseň bude o mě,
uštvu zvěř na posledním honu.

Jsem a nemám tvář,
dlaně topím v žluči,
plivu na svatozář,
v břiše mi po mase kručí.

Jsem a oběti požírám,
hltám pominutý,
odpor okamžitě potírám,
bráním chorým v procitnutí.

Jsem dusivý prach a kouře mrak,
dým smutných dnů,
smutku oprýskaný zlatý lak,
do odchodu se nehrnu.

Jsem a už se mě nezbavíš,
zhouba,mor a oči bez lesku,
i když o spáse sníš,
usneš navždy ve stesku.

Jsem to poslední co uvidíš,
štěstí se k tobě zády točí,
teď lehnout si ke mně smíš,víš...
Tiše...zatlačím ti oči.







5 názorů

Lili.
21. 12. 2021
Dát tip

Děkuji za názory,tipy,kritiky i odezvy.Cením si toho,moc.Všem pěkné dny.


AFRODITA
20. 12. 2021
Dát tip

neskutečně dlouhé, až mě to nebavilo číst, škoda některých slovních obratů,které jsou již známé, ale chápu, že hledání nových není úplně snadné, jinak má autor opravdu vlastní rukopis a za ten dávám tip 


lencza
05. 12. 2021
Dát tip

to je tedy působivě dlouhé, a velmi velmi temné, hmm


jako prokletý básník....................................
"Z dna proudu černého, kam srdce mé se hrouží,
prosím tě o soucit, mám pouze tebe rád.
V tom chmurném vesmíru, jak olověný hrad,
se jenom rouhačství a hrůzy v noci plouží.".......... Charles Baudelaire

Safián
04. 12. 2021
Dát tip Gora

Je vidět, že máš básnický dech. Líbily se mi i stylistické drobnosti odkazující k baroku. 


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru