Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJSEM
Autor
Lili.
Jsem cizí a beze jména,
touhami obehnán,
jaká děsivá proměna,
cit chladný,nepoznán.
Jsem nositel darů,
špatných zpráv,
posel všech zavražděných králů,
sběratel useknutých hlav.
Jsem proutník bez zábran,
zbraní je mi přetvářka,
tam u pekelných bran,
stojím coby zarážka.
Jsem strach i hněv a zášť,
temnostpán,
převlékám dle situace plášť,
Ó jak prohnán!
Jsem pláč i děs a beznaděj,
válkou si libuji,
rohatých je mi milý rej,
víc lžu když slibuji.
Jsem bez páteře a bez kousku citu,
hnisá mi duše bolavá,
teď rozložit se na prach chci tu,
jak se to v smrti dělává.
Jsem bolest při útrpném právu,
neznám slitování,
vždy se mnou ztratíš hlavu,
dávám mrtvým přirovnání.
Jsem chlad a mráz a splín,
světlo,teplo odpuzuji,
mým hábitem je stín,
boty od krve si nazuji.
Jsem nikdo,nula,ubožák,
ruce bledé, plné strupů,
oči vyklovne mi černý pták,
hnilobu mám v chrupu.
Jsem nikým,přesto chodím tmou,
dech smrdutý,
bedra se tíhou rozervou,
u rozpadlé reduty.
Jsem smrt a konec tragický,
krutost nade vše,
postup můj je nelogický,
lebkou zazní černá mše.
Jsem temnota,surovost a zmar,
nocí coby moku upíjím,
mým úkladem je svár,
neberu zajatce,nesoudím,zabíjím.
Jsem a vždy jsem býval,
budu váš rival,
co se v plísni koutu skrýval,
z hnusné černé nitě bezmoc vyšíval.
Jsem šeď plná splínu,
přicházím i k Vám,
jako hrůzný odér smrti se linu,
poslední ranou úlevu všem dám.
Jsem světlem i tmou,
smrtelný i věčný,
prohranou o život hrou,
nikdy nenosím pokoru,nebývám vděčný.
Jsem a zrovna kráčím městem měst,
červy prožraný,
tou nejklikatější z cest,
špínou zdobený.
Jsem a zastavím se v domě
v rukou meč a žezlo skonu,
další píseň bude o mě,
uštvu zvěř na posledním honu.
Jsem a nemám tvář,
dlaně topím v žluči,
plivu na svatozář,
v břiše mi po mase kručí.
Jsem a oběti požírám,
hltám pominutý,
odpor okamžitě potírám,
bráním chorým v procitnutí.
Jsem dusivý prach a kouře mrak,
dým smutných dnů,
smutku oprýskaný zlatý lak,
do odchodu se nehrnu.
Jsem a už se mě nezbavíš,
zhouba,mor a oči bez lesku,
i když o spáse sníš,
usneš navždy ve stesku.
Jsem to poslední co uvidíš,
štěstí se k tobě zády točí,
teď lehnout si ke mně smíš,víš...
Tiše...zatlačím ti oči.
5 názorů
neskutečně dlouhé, až mě to nebavilo číst, škoda některých slovních obratů,které jsou již známé, ale chápu, že hledání nových není úplně snadné, jinak má autor opravdu vlastní rukopis a za ten dávám tip
blacksabbath
04. 12. 2021Je vidět, že máš básnický dech. Líbily se mi i stylistické drobnosti odkazující k baroku.