Dívka a moře - Vrak II.

Vrak

(březen 2003)

II.

Podle údajů, které kapitán Mary obdržel, ležela potopená loď na levém boku sto metrů od břehu ostrůvku Tinhosa Pequena v hloubce padesáti metrů. Písčité dno se zde sklánělo pod úhlem čtyřiceti stupňů. Dost velký sklon a malá hloubka, aby při menší bouřce sklouzla do míst, kde bude mimo dosah i hloubkových potápěčů se speciálním vybavením.

Když před čtyřmi lety dívka skládala potápěčské zkoušky, musela našprtat tabulky dekompresních času i opakovaných ponorů. Nikdy je však v praxi nepotřebovala. Pokud se potápěla do hloubek větších než deset metrů, tak vždy bez dýchacího přístroje. Tím eliminovala možnost vzniku kesonové nemoci.

Zjednodušeně řečeno vzniká uvolňováním bublin dusíku v krvi, který se za normálního tlaku rozpouští v tělních tekutinách. Věděla, že v praxi se papírové tabulky nepoužívají. Vše obsahují náramkové počítače nebo konzole zaznamenávající hloubku a čas ponoru, tlak v láhvi, hodiny, kompas a program ke stanovení dekompresních zastávek při výstupu na hladinu. V modelech Cobra, které měli k dispozici, bylo možno navolit i druh dýchané směsi.

Pro ponor do padesátimetrové hloubky Pumpička namíchá do lahví Trimix. Jedná se o směs kyslíku a diluentu, který doplňuje potřebný objem plynu v plicích. V menší hloubce je diluentem dusík. Ten však způsobuje při delším ponoru v hloubce pod padesát metrů stavy euforie a proto je přidáváno helium. Zatímco diluent umožňuje potápěčům dýchání, tak na druhou stranu je právě důvodem nutných přestávek při vynořování, aby ho stačilo tělo vytěsnit.

Na místo dorazili krátce před setměním a šéf zahnal posádku hned do kajut. Dívka však nemohla usnout. Stále se nemohla zbavit nepříjemného pocitu ze zítřejšího potápění. Možná to způsobil pro ni nezvyklý a úplně nový druh práce.

Jako první šli pod vodu Čočka se Zrzounem, kteří zdokumentovali při hodinovém ponoru polohu a stav potopené lodi. Čočka měl již s podobnými akcemi zkušenost, takže věděl, co točit. Také uvázali na vrak lano s bóji označující místo ponoru. Podle něho se budou spouštět i vystupovat na hladinu. Po jejich návratu se posádka shromáždila v jídelně, kde na dvou monitorech studovali získaný materiál a samozřejmě nejvíc dotazů měl Pumpička.

Na dívku působil vrak strašidelně. V padesáti metrech by již bez umělého osvětlení nenatočili nic. Jako první mizí červená barva v hloubce kolem pěti metrů, v osmi následuje oranžová, v patnácti žlutá, v pětadvaceti zelená a jako poslední mezi třiceti pěti až čtyřiceti metry modrá. Ostré bledé světlo výkonných lamp vytvářelo na trupu lodi tajuplné stíny, kde se mohlo skrývat cokoliv. To nebyl útes plný života, ale obrovská rakev, která jí naháněla husí kůži.

„Co je tohle?“ vyskočil najednou Pumpička ze židle a chytil Čočku za rameno. „Vrať to!“

Kameraman vrátil záznam a zastavil ho v místě, kde na boku lodi zela velká díra. Byla však vysoko nad čárou ponoru, jen patro pod kapitánským můstkem. Téměř pravidelný otvor o rozměru asi dva na dva metry při současné poloze vody směřoval k hladině.

„Zvětšit!“ nařídil technik, ale výsledek nebyl dobrý.

„Vydrž až dojde na fotky. Taky nás ten otvor zarazil, a tak ho Zrzoun nafotil hezky zblízka. Je vyřezanej autogenem, a to až pod vodou.“

„Máte ještě něco zajímavýho?“

„Ne, loď vypadá nepoškozená, pokud něco není na boku, na kterým leží.“

„Tak ukaž fotky.“

Čočka několikrát kliknul myší a na monitoru se ukázala řada fotek. Věděl, co v tuto chvíli všechny nejvíc zajímá. Našel sérii požadovaných obrázků, které otevíral jeden po druhém. Na detailech byly jasně vidět stopy po autogenu. Na záběrech směrovaných do vnitřku trupu byl vidět podobně velký otvor v další stěně. Pumpička rozložil na stůl plán potopené lodi a studoval, kam by se kdosi pokoušel prořezat.

„Byli jste uvnitř?“ zajímalo šéfa.

„Ne, docházel čas. Trimix zbejval akorát na dekompresi. Zůstane to na druhou partu,“ vysvětlil Zrzoun a závistivě pohlédl na dívku.

„Klidně bych ti to přenechala,“ odpověděla na jeho pohled.

„Už to mám,“ hlásil Pumpička, „pracovna kapitána umístěná před jeho soukromou kabinou. Místnost bez oken pouze s jedním vchodem.“

„Co tam kdo moh hledat, že se mu vyplatilo vyřezávat takový díry?“ kroutil hlavou Ichtyl.

„Konec diskuze,“ utnul rozpravu šéf, „Pumpička s Prckem do neoprénu a hajdy dolů. Žádný akce na vlastní pěst. Máte za úkol prolézt nákladní prostory. Dírou se zabejvejte pokud zbyde čas. A Prcku, žádný blbosti.“

Přifaření dívky k technikovi nebylo samoúčelné, i když by raději přijala za parťáka Zrzouna nebo Čočku. Šéf tak rozhodl kvůli postavám. Drobná dívka a hubený Pumpička se mohli uvnitř lodi dostat do míst, kam to podstatně vyšší a ramenatější postavy kolegům neumožňovaly.

Ještě před ponorem probrali strategii. Nejprve prohlídka tří nákladových prostorů, kam se dostanou pootevřenými palubními poklopy. Mohly být otevřeny úmyslně, ale stejně tak k tomu mohlo dojít při nárazu na dno. Další krok měla být kontrola zaplavovacích nádrží určených k potopení lodi. Tedy ne, že by po jejich naplnění vodou šlo plavidlo ke dnu, ale slouží ke zvětšení ponoru při bouřlivém počasí nebo plavbě bez nákladu.

Přistáli na přídi kousek od prvního nákladového poklopu. Proklouzli mezerou a ocitli se v obrovském prostoru napůl zaplněného šrotem, který snad kdysi mohl být nazýván železničními vagóny. Ani silné reflektory nedokázaly osvítit rozlehlé podpalubí. Pumpička zarazil hned pod poklopem a nedůvěřivě pohlížel na spoušť. Z přemítání ho vytrhlo až dívčino zaklepání na rameno. Trhl sebou a začal zuřivě gestikulovat. Po několika minutách pochopila. Náklad se vždy umístí tak, aby v případě uvolnění došlo k pohybu vpřed nebo vzad, ale nikdy do strany. I jí došlo, že vagony byly naloženy napříč podélné osy lodi.

Pumpička všechno pečlivě nafilmoval a zároveň ukazoval dívce, jak a kde má co nafotit. Potom zamířil vzhůru k poklopům umožňujícím přístup do zaplavovacích nádrží na pravoboku. Na záběrech Čočky bylo vidět, že i šoupata na vnějším plášti trupu jsou zavřená. Ani po otočení kolem nahrazujícím kliku s nimi společnými silami nepohnuli. Bylo jasné, že jsou bez vody. Oproti poměrům na hladině zde byl tlak vody pětinásobně vyšší.

- pokračování -