Dívka a moře - Vrak III.

Vrak

(březen 2003)

III.

Nastala obtížnější část úkolu. Bylo nutno prověřit druhou stranu zavalenou šrotem. Poloha lodi neumožňovala zjistit stav vnějších záklopek. Několikrát překřižovali různě pokroucená torza vagónů, ale dostatečně velkou mezeru vedoucí k poklopům nenašli. Nakonec problém vyřešila dívka, což se neobešlo bez protestů Pumpičky v podobě spousty zuřivých gest. Sundala lahve, podala je kolegovi a jako had se proplétala mezi pokroucenými kusy oceli k reviznímu poklopu. Nebezpečí neplynulo pouze z možnosti zranění o ostrý hrot, ale i z nečekaného sesutí nestabilní hromady. V obou případech by byl výsledek stejný.

Když se po třech minutách vrátila, Pumička si oddechl. Nasoukala se do popruhů nesoucích lahve s životodárnou směsí plynů a sepjala dlaně, které vzápětí rozevřela. Poté ještě poklepala na foťák. Gesto bylo dostatečně výmluvné. Dvířka jsou otevřena a stav zdokumentován. 

Stejným způsobem zvládli druhý nákladový prostor a přemístili se do pod můstek na zádi. Zde měli štěstí. U posledního otvoru byl pouze jeden převrácený vůz. I zde odložila lahve, které jí bránily ve volném pohybu. Pumpička opět s obavami sledoval vzdalující se paprsek baterky. Tentokrát však ztuhl hrůzou, když zmizel úplně. Pokud lampa selhala, neměla šanci po tmě na návrat. Svítil mezi kuy železa k otvoru, ale nikde ji neviděl. Při pohledu na hodinky se vyděsil ještě víc.

Byla pryč víc než pět minut, než konečně zahlédl záblesk světla. Po vydýchání opět sepjala dlaně, ale tentokrát místo rozevření jimi šoupla po sobě. V té chvíli Pumpičkovi došel důvod dlouhé nepřítomnosti. Nasoukala se do zaplavovací nádrže, kde našla otevřenou záklopku. Způsob potopení lodi nabyl jasných obrysů.

Technik zkontroloval dobu ponoru. Do limitu jedné hodiny zbývalo ještě sedmnáct minut a úkol splnili. Byl čas prozkoumat vypálené otvory pod kapitánským můstkem.

Otvor vypadal i ve skutečnosti strašidelně, jako na Čočkových záběrech. Zastavili na úrovni boku lodi, kde Pumpička pečlivě zkoumal okuje. Potom nedůvěřivě zavrtěl hlavou a ukázal dívce dva vztyčené prsty, které postupně zavřel zpět do pěsti. Pochopila. Díra byla vypálena před dvěma dny. Pouhých pár hodin před jejich připlutím.

Opatrně nakoukli do prostoru za prvním otvorem. Byla tam chodba vedoucí mezi bokem lodi a kajutami. Začínala asi pět metrů od přídě, ale na druhý konec k zádi světla nedosáhly. Technik připravil kameru a pokynul dívce. Taková byla praxe při zkoumání neznámého, kde mohlo číhat nebezpečí. Jeden natáčel a druhý opatrně postupoval vpřed.

Ponořila se do chodby a znovu přejela světlem na obě strany. Nikde nic. Již v nákladových prostorech si všimla, že loď je pustá. Mořští živočichové zřejmě ještě cestu do nové skrýše nenašli. Pomalu klesla k otvoru ve druhé stěně, chytila se za okraj a posvítila dovnitř.

Pumpička byl tak překvapen, že dívku zachytil na poslední chvíli, když upustila lampu a vyrazila z lodi. Chvíli zápasili, než ji zpacifikoval. Vyděšené oči a třes těla naznačoval prožití pořádného šoku. Nakonec použil poněkud drastický, ale v těchto případech vždy fungující způsob. Utáhl ventil přívodu dýchací směsi. Reakce se dostavila po několika vteřinách, kdy dívčin mozek musel přehodit výhybku z paniky na pud sebezáchovy.

Po obnovení funkce dýchací automatiky se zklidnila a symbolem pro OK naznačila, že je již v pořádku. Reagoval gestem dlaní otočených proti dívce a posunkem do vnitra lodi. Odpověděla zabodnutím prstu do technikových prsou, což doplnila přejetím dlaněmi od jeho ramen po boky. Potom zvedla dva prsty, které následně otočila ke dnu. Tentokrát byl blízko šoku Pumpička. Nedůvěřivě se na dívku podíval při představě dvou mrtvých lidí. Potom jí vrazil do ruky kameru a zamířil do otvoru.

Za okrajem druhé proříznuté díry se uprostřed místnosti vznášel potápěč, na kterém bylo něco divného. Po chvíli technikovi došlo, že mu chybí levá noha od kolena dolů. Na protější stěně, která při poloze lodi byla podlahou, ležel další. Jeho ruka vězela pod velkou bednou v níž poznal lodní pokladnu. Obvyklý vodotěsný typ, jakým bývají vybaveny nákladní lodě. Mrtví potápěči chtěli kasu vyzvednut, o čemž svědčila akumulátorová vrtačka k práci pod vodou, kterou odvrtali šrouby, jimiž byla původně připevněna k podlaze. Pokladnu vyvázali do popruhů, jejichž konce se sbíhaly u velkého žlutého balíku.

Technik dokončil prohlídku místnosti a otočil se, aby přivolal dívku s kamerou. Bylo to zbytečné, již mu nakukovala přes rameno. Přes prožitý šok v ní zvítězila zvědavost. S pokrčením ramen ukázala na balík vedle kasy na znamení, že nechápe jeho účel. Pumpička nejprve vykroužil prstem v kruh a ukázal na hadici přivádějící vzduch z lahví. Pochopila. Vak pomocí hadice a kompresoru na palubě lodi naplní vzduchem. Vztlak vynese břemeno na hladinu, kde ho pomocí jeřábu vyzvednou na palubu.

Měli k dispozici necelých deset minut, než budou muset zahájit postupné vynořování. Bylo nutno zdokumentovat místnost. Technik se opět ujal kamery a zároveň dívce ukazoval, co má zvěčnit na kartu fotoaparátu. Moc jí to nebylo po chuti, ale musela detailně nafotit nejen obličeje mrtvých mužů, ale i ránu na chybějící noze a údaje na displeji hodin. Ty potom potápěčům sejmul. Na palubě Mary vytáhne uložené údaje, podle nichž se mimo jiné dozví i přesnou hodinu smrti.

Po ukončení dekomprese a vynoření Pumpičku zastavila před překonáním několika metrů k plošině Mary s prosbou, aby mlčel o jejím selhání. Teď se za záchvat paniky styděla.

„Holka, kdybych tam šel první já, možná by to dopadlo úplně stejně. Nemáš se za co stydět, a co se stalo zůstane jen mezi náma,“ ubezpečil dívku.

- pokračování -