Dívka a moře - Vrak VI.

Vrak

(březen 2003)

VI.

 

Dívka stála vedle Pumpičky na zadní palubě a sledovala manipulaci s odvíjením hadice. Po chvíli položila otázku, která jí ležela v hlavě od návratu na loď: „Pumpičko, proč tu kasu chtěli vytáhnout? Jako členové posádky by měli mít klíč.“

„Pokud pominu nejjednodušší vysvětlení, ztrátu klíče, tak třeba v ní je něco, co nechtěli namočit. Místo odvrtávání úchytů by bylo jednodušší navrtat díru dole a nahoře, napuštěním vody vyrovnat tlak a otevřít. To zjistíme, až se podíváme dovnitř ...“

Ještě chtěl něco dodat, ale z hadice se ozvalo bublání následované vychrstnutím vody. Pumpička napojil rychlosvorku a nahodil motor kompresoru.

„Tak Prcku, jestli se dole nic nestane, za chvíli uvidíme majáček. Teď nezbejvá než čekat.“

„Mám o ně strach, měla bych tam bejt s nima.“

„Proč? Svou práci si už udělala,“ nechápavě na dívku pohlédl.

„Je tam Pumpičko. Vím to.“

„Kdo?“ technik byl z jejích slov kapku vedle.

„Muréna, hodně velká.“

 

Na můstku se skláněl Plešoun nad obrazovkou radaru div nevymáčkl sklo nosem. Příčinou byl bod, který před pár okamžiky vplul do jeho dosahu.

„Šéfe loď a míří přímo k nám,“ ohlásil nadřízenému.

„Jak velká?“ vyštěkl kapitán.

„Bárka nebo jachta, ale spíš to druhý. Na bárku pluje rychle.“

Bod náhle zpomalil a změnil směr k ostrovu Tinhosa Pequena, za nímž zmizel. Čekali skoro pět minut, ale již se neobjevil.

„Jsou to oni, určitě. Změnili kurs za ostrov, když nás objevili na radaru a spoléhaj, že o nich nevíme. Myslím, že můžem čekat návštěvu,“ vyhodnotil situaci kormidelník.

Šéf přikývl: „Určitě, všechno zhasni i poziční světla.“

Krátce po splnění rozkazu přiběhli Pumpička s dívkou, zvědaví, co zatemnění znamená. Plešoun ve stručnosti vysvětlil situaci.

„Už jedou,“ ukázal šéf na obrazovku, kde se vyloupl za ostrovem bod velký jak špendlíková hlavička.

„Malej rychlej člun,“ odhadl Pumpička.

„Můžou bejt ozbrojený, jak je přivítáme?“ zeptal se Plešoun, s pohledem k zadní stěně můstku, kde visely dvě pušky.

„Nechci tu střelnici. Počkáme s čím přídou,“ rozhodl kapitán a všichni sešli na zadní palubu.

Po chvíli zaslechli vysoký tón motoru, ženoucího člun plnou rychlostí k Mary. Potom přišlo překvapení, když otáčky klesly na volnoběh. Plešoun s dalekohledem s nočním viděním hlásil, že člun obsazený dvěmi postavami zastavil asi padesát metrů od lodi. Osádka něco velkého překulila přes bok, a opět zaslechli zvuk motoru vytočený na plný výkon.

„Co prováděli?“ zamračil se šéf.

„Obávám se, že to brzo ucejtíme. Jen co jejich náklad doputuje na dno. Další pokus o vyzvednutí kasy vzdali a chtěj zabránit, aby to udělal někdo jinej. Doufám, že ti tři dole ještě neopustili vrak.“

Další Pumpičkovo hodnocení situace přerušil výbuch, který měl poslat potopenou loď do hloubky, kde by ji už nikdo neprozkoumal. Vlastní zvuk detonace utlumilo padesát metrů vody, ale projevila se vzedmutím hladiny, které loď rozhoupalo. Šéf se vrhl na můstek zapnout sonar. Během několika vteřin naběhl obrázek mořského dna s mohutnou šmouhou vraku. Nebyl jasný díky množství zvířeného písku, přesto po chvíli rozeznal, že se loď zvolna sune po svažitém dnu na své poslední cestě.

„Plešoune, hlídej radar, jestli se loď objeví. Úspěchem si můžou bejt jistý, ale třeba se budou chtít přesvědčit. Pumpičko připrav jeřáb k vyzvednutí nákladu. Prcku,“ šéf se rozhlédl, ale dívka nikde, „Prcku, kde si?“

Neobjevila se, ani neozvala. Pumpička již zmizel na můstku a Plešoun bezradně rozhodil rukama. Kapitán znejistěl. Za půl roku, co byla členem posádky zjistil, že od ní může očekávat v podstatě cokoliv.

„Prcku!!!“ zavolal znovu a také seběhl na palubu.

Místo odpovědi na okamžik do noci proniklo světlo, jak kdosi otevřel a zase zavřel dveře ke kajutám. Za okamžik stála před ním. Na čele masku, v ruce ploutve, baterku a kolem boků dva opasky se zátěží.

„Jdu dolů,“ zahlásila a zamířila na záď k plošině.

„Prcku, vrať se!!!“ nařídil, i když o úspěchu rozkazu pochyboval.

„Promiň, ale neposlechnu. Můžeš mě poslat na břeh, stejně neposlechnu. Z nás čtyř jsem jediná, kdo se dokáže potopit bez flašek a zjistit, co s nima je. Jestli sis nevšim, bójka s označením místa vraku zmizela pod vodou. Správně mě máš dolů poslat,“ během řeči nazula ploutve a nasadila masku.

„Prcku, tohle je hodně nebezpečný. To není práce pro ženskou,“ snažil se ji trochu nejistě zastavit s vědomím, že dívka má pravdu. Být na jejím místě muž, tak by mu rozkaz k sestupu již dal.

„Ale pro potápěče ano,“ odpověděla a zmizela pod hladinou.

 

Jestliže ve dne lze odhadnout hloubku, v níž se člověk nachází podle ubývajícího světla, v noci vodítko chybí. Musí se spolehnout pouze na odhad podle tlaku. Dvounásobná zátěž ušetří při sestupu síly, protože netušila, jak dlouho pod vodou zůstane, aby zjistila, co se s kolegy stalo. Pokud na ně nenarazí cestou, byla rozhodnutá následovat klouzající vrak.

Zhruba v deseti metrech zahlédla po své pravé ruce záblesky. Maják na vaku, došlo jí, a blikající světlo rozkřesalo jiskřičku naděje. Úkol splnili. Teď jen záleželo, kde se nacházeli v okamžiku výbuchu. Pokud byli uvnitř vraku nebo kryti jeho hmotou před tlakovou vlnou, měli šanci přežit.

Když podmořský balón zmizel nad její hlavou, upřela pozornost k hlubině pod sebou. Několikrát blikla baterkou, ale odezva nepřišla. Odhadla, že pokud zahájili výstup krátce po výbuchu, tak podle uplynulého času nyní absolvovali druhou dekompresní zastávku. Znovu několikrát poslala ke dnu světelný signál a zhasla lampu, aby jí neunikla případná odpověď. V naprosté tmě však spásný paprsek nikde nezahlédla.

 

- pokračování -

---