Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDívka a moře - Mangrovy II.
Autor
Andreina
Mangrovy
(květen 2003)
II.
„Zbláznil ses? To jsou divoký delfíni, můžou jí ublížit,“ vyjel na kormidelníka Čočka.
„Ta ví dobře, co jí ublíží a co ne,“ zavrtěl hlavou Plešoun.
„Šéf nás pěkně sjede, až se to dozví,“ zamračil se Pumpička.
„Sklapni, kdo tu velí, když je šéf pryč?“
„Bejvá zvykem, že první důstojník,“ rýpl si Zrzoun.
„A ty tu ňákýho důstojníka vidíš?“ naježil se kormidelník.
„Tak se nečil,“ uklidňoval ho technik, „velíš ty.“
„No proto a případnej průšvih beru na sebe,“ uzavřel debatu Plešoun.
Dívka se pod vodou rozhlédla, zda má ještě naději na setkání s nějakým opozdilcem. Podle zkušenosti by za první vlnou měla následovat druhá, pomalejší, kterou tvoří delfíní školka. Měla štěstí. Po chvíli zahlédla v průzračné vodě přibližující se skupinu. Vyrazila proti nim, když první samice byly asi deset metrů od ní. Věděla, že je tím zastaví.
Delfíní teta zkusila uhnout, aby zabránila kolizi, ale dívka odbočila ve stejném směru. Těsně před srážkou obě zatočily v ostrém úhlu a chvíli plavaly vedle sebe. K dívce zamířily další dvě samice. Potopila se až na dno, které použila k odrazu. Ještě než prorazila hladinu přidala trochu na rychlosti prudkými pohyby pánví a nohou. Jednalo se o stejný princip podle něhož plavou delfíni. Vyskočila téměř do výšky pasu a se šplouchnutím spadla zpět do vody.
Vše zopakovala ještě dvakrát, než se dočkala odezvy v jakou doufala. Ze shluku mláďat vyrazil delfíní dorostenec a nad hladinou provedl několik otáček, jako vytrénovaný gymnasta. Za ním následovali další. Dívka se opět potopila očekávajíc reakci dozorujících tet. Kroužily ostražitě kolem a zvědavě si ji prohlížely. Ostatní zatím uklidňovaly neposedný dorost.
Ty vaše děti jsou stejně neposlušný jako lidský, pomyslela si, tak co holky vezmete mě kousek sebou? Zamířila k nejbližší samici, kterou pohladila po břiše. Paní delfínová byla podle všeho natolik překvapena, že se ani nepokusila o odpor. Ostatní tety zatím shromáždily nezbedná dítka a skupina zamířila původním směrem.
Pokud by měla dívka ploutve, mohla tempu stačit, ale takto zaostávala ať se snažila mrskat tělem v plaveckém stylu delfín sebevíc. Po pár metrech ucítila silné šťouchnutí do boku. To jeden ze samců střežící zadní voj ji popoháněl k rychlejšímu tempu. Potom následovalo šťouchnutí i z druhé strany. Delfíni nikdy nenechávají mláďata bez pomoci. Jelikož samice neprotestovaly proti dívčině přítomnosti, samci zřejmě usoudili, že jde o nějaké adoptované nepovedené delfíně.
Bylo na čase zmizet, aby náhodou péče těch dvou nepřesáhla možnosti dívčiných plic. Byli schopni sevřít dívku mezi sebe, aby neztratila kontakt se skupinou. Prudce se obrátila a kraulem ze všech sil zamířila k Mary. Jeden ze samců ji chvíli sledoval, ale potom byl zřejmě rád, že nemusí takového loudu popohánět.
Díky křišťálově čisté vodě měli diváci na palubě vše jako na dlani a pozorně dívčino počínání sledovali.
„Teda Prcku, ty si číslo,“ smál se Zrzoun, když jí pomáhal na plošinu, „cos to prováděla?“
„Co by? Chtěla jsem, aby mě přijali mezi sebe.“
„Prcek delfínem,“ smál se Čočka, „ale skákání ti moc nešlo. Musíš ještě hodně trénovat.“
„Trhni si,“ odsekla, „a předveď, jestli vyskočíš vejš.“
„Proč? Já se nechci stát delfínem.“
„Prcku, teď vážně,“ přerušil je Plešoun, „o tom, že jsi byla ve vodě šéfovi ani slovo. Kdyby se dozvěděl, co si prováděla, ukřižuje nás.“
„Vždyť jsem s nima jen plavala,“ zatvářila se udiveně, „nic mi nehrozilo, jsou to moji kamarádi, znaj mě.“
„Jak si přišla na takovou blbost?“ poklepal si prstem na čelo Pumpička.
„Tak já vám něco řeknu. Že ráno vstávám dřív, abyste měli včas snídani, víte. Že si potom chodím sednout na zadní palubu nebo plošinu víte taky. Co ale nevíte, že si tam s delfínama občas povídám. Když se někde v okolí objevěj, doplavu k nim a přivedu je k lodi. Sedím na plošině s nohama ve vodě, oni se shromážděj kolem a cvrčej. Někdy mě některej chytne jemně za nohu, ale nikdy neublíží. Určitě o mě řeknou i ostatním, když se na moři potkaj. Proto se jich nemusím bát.“
„Prcku, tomu snad sama nevěříš?“ zamračil se Plešoun.
„Věřím! Jen vy ste ignoranti, co nic nechápou,“ zaznělo naprosto vážně.
Zatímco dívka uražená nedůvěrou odkráčela do kajuty, muži nevěřícně kroutili hlavami. Za víc než půl roku, co byla členem posádky, si na její výstřelky zvykli, ale stejně je občas naivitou vyvedla z míry. Mívali pocit, že uvnitř zůstala malým dítětem, které nepřestalo věřit na pohádky o hodných zvířátkách.
Šéf s Ichtylem se vrátili před večerem ověšeni nákupem a s povolenkou pro potápění na celém území rezervace. Ráno přemístili Mary do úžiny mezi ostrovy Bubaque a Roxa. Plešounovi u kormidla se do experimentu příliš nechtělo, protože hloubka vody kolísala od jednoho do patnácti metrů. Bylo nutno podle sonaru pečlivě sledovat dno. Údaje ještě doplňoval Čočka se Zrzounem, kteří zaujali místa na přední palubě. Všechny mapy byly zbytečné. Písčitý podklad se zde mění s každou bouří. Nakonec zakotvili nad tůní, jediným místem široko daleko, kde nebylo možno z paluby dohlédnout na dno.
Ještě před polednem šli do vody, a ponoru se účastnil i šéf. Kdysi také začínal jako potápěč, ale památka na nepříjemné setkání se žralokem mako v podobě špatné hybnosti kotníku mu znesnadňovaly pohyt pod vodou. Potápění u mangrovů si však milovník podmořského života ujít nenechá.
Do bludiště vyrazili všichni kromě Pumpičky a Plešouna. Technik se potápěl pouze z donucení a kormidelník nikdy. Ostatní vybaveni soupravami pro šnorchlování místo těžkopádných dýchacích přístrojů vyrazili ke spleti kořenů. Chvíli se placatili na okraji, než dívka s Čočkou objevili přírodní kanál vedoucí do nitra porostu.
„Jdem tam?“ zeptala se nadšená z možnosti prozkoumat bludiště zevnitř.
„Určitě,“ souhlasil Čočka.
Zatímco mladí potápěči mohli díky štíhlým postavám podvodním kanálem proplout, starší kolegové na tom byli hůř. Šéfovi s Ichtylem v tom bránila kapku vydutá břicha a Zrzounovi ramenatá postava.
„Máte jen hodinu,“ rozhodl šéf, „potom pomažete do kuchyně. Jestli narazíte na něco zajímavýho, vrátíte se po siestě s kamerou.“
- pokračování -
22 názorů
Carmino, děkuji za pozornění na chybějící písmenko.
Co se týká odborných textů snažím se je používat pokud možno převedené do lidské řeči, ale vím, že se to vždycky nedaří. V obsahu používám jednak ověřená fakta z odborné literatury , které máme na lodi naštěstí dost, potom internet (ne z wikipedii) a snažím se doplnit i osobní zkušenosti. Podobné je to i se zeměpisnými popisy. Vycházím z faktu, že valná většina čtenářů je během čtení líná cokoliv dalšího dohledávat, i když má k dispozici odkaz. Proto raději vkládám popisy přímo do povídky. Komu vadí, může ho přeskočit a těm, kdo si nějakou zajímavost přečtou třeba v hlavě i něco uvízne. Potom, když sledují přírodopisný film v TV jim může naskočit - Hele, o tomhle jsem už četl/a.
Tak raději zase předesílám, že tyhle příběhy miluju .. opravila bych toto - "Paní delfínová byla překvapen(a) ..." ... a pak se mi zdá, že odborný text a vyprávění spolu nesouznívají. Vložený odborný text na mě působí násilně. Zahrnula bych ho do vyprávění tvými slovy ... a někdy je lepší méně než více. (i když v tomto konkrétním díle toho není přesmíru, spíš se odkazuji na jíné povídky a především zeměpisné popisy) Koho to zajímá, snadno si cokoli dohledá (nebo se dají dát pod text odkazy)
Ivi, malá už dávno nejsem, ale kus té dětské naivity ve mě zřejmě zůstal. Pořád věřím, že jsou zvířátka hodná.
blacksabbath
16. 04. 2022uvnitř zůstala malým dítětem, které nepřestalo věřit na pohádky o hodných zvířátkách.
Ireno, Tvůj komentář mne moc potěšil, jsem vděčná, když příběhy z moře zaujmou. Ani ne tak kvůli mému psaní, které žádnou hitparádou není, ale kvůli těm tvorům, co pod hladinou žijí.
Díky za opravu, provedena.
Občas se u tebe kochám - zvířaty, neobvyklými situacemi ve tvých příbězích, tvou svéhlavostí a třeba i humornými přezdívkami, jimiž stručně a trefně charakterizuješ postavičky kolem Prcka.
Laskavé čtení!
.............
Kroužili ostražitě kolem - kroužily
Maruško, již jsem se kdysi dozvěděla, že Prcek není tvrdohlavá, ale zásadová. Tak nevím. Já bych spíš vsadila na tu tvrdohlavost.
Danny, jsou moc prima, a ke všemu takové drbny oceánu. Když je člověk dobře zná, leccos se z jejich cvrčení, hvízdání a chování nechá vydedukovat. Pro necvičené ucho jde o stejné zvuky, ale není to tak.
Jaroslave, podle něčeho takové asi muselo vziknout přísloví, že "Když kocour není doma, kočky mají pré". Na druhou stranu, kdyby se neflákal kapitán po nákupech, nestalo by se to.
Kočkodánku, trochu jsi mi připomněla mou jedenáctiletou neteř, která dokáže neuvěřitelným způsobem sypat na konkrétní téma verše přímo z rukávu. Protože je mimochodem i pěkné kvítko, tak to občas praktikuje i ve škole k obveselení spolužáků, když se na něco kantor zeptá. Důsledky si asi umíš představit.
Mirku, známe se už nějaký pátek, viď? Kromě toho, že se netoužím připojit k žádné vládě, bys mohl také vědět, že nejsem nadána přílišnou fantazií. Nedokáži vymyslet příběh, i když bych o hlavních hrdinech věděla hodně. Já potřebuji skutečný přiběh, abych ho dokázala sepsat. Vyjít z něčeho, co se stalo. A suplovat wikipedii, i kdybych do toho vnesla své zkušenosti nechci. Také, kdo by mi věřil. Četl jsi mou povídku "Tak trochu podraz". Ta nedůvěra učených hlav mne provází celým životem na moři. Mockrát jsem se si už naběhla ve snaze je přesvědčit o zjevném faktu, ale zbytečně. A když zjistí, že jsem měla pravdu, nejradši by mne postavili na hranici. Ne, odborné statě nepíši ani populární formou.
dievča z lesa
14. 04. 2022prcek je krásne adoptované nepovedené delfíně ... aj trošku tvrdohlavé***
Andrea chce za delfíny,
Čočka má však názor jiný,
dívku dolů nechce pustit,
objeví se třecí plochy,
ovzduší je lehce hustý,
trochu známe přeci hochy,
nyní velí chlápek s pleší,
říká “oui,” což Prcka těší,
úsměv šíře jako vrata,
ve vodě je natotata,
zaměří se na mláďata,
není třeba mnoho práce,
vyjde k skokům provokace,
kdy se dalo tušit vcelku -
žáci předčí učitelku.
Mozek ztrácí záběr, sílu
(je snad rýmy odřený?)
stručně vezmu závěr dílu:
Pětka vidí kořeny.
My Delfíni jsme už takoví, Andrejko!;-)
By the way, nepřemýšlelas o tom, že bys o těch vodních tvorevh i o těch z jiných živlů sepsala něco samostatně o jejich životech? Skag přece takhle získal místo u indické vlády. Víš o nich víc než suší vědátoři. Vzpomeň, co Skagovi řekl ten vůdce mahutů ohledně Nut Kuta...:
-D
S předstihem jsem si i tuhle kapitolu přečetl jinde a nikoli poprvě či podruhé. K tvým dřívějším věcem se rád vracím, mají pro mne zvláštní kouzlo stejně jako i ona dívka...:-D
Aničko, dělfíni jsou na svou rodinu dost fixováni a nikdy nenechají mládě bez pomoci. Bylo to fajn.
"Po pár metrech ucítila silné šťouchnutí do boku. To jeden ze samců střežící zadní voj ji popoháněl k rychlejšímu tempu. Potom následovalo šťouchnutí i z druhé strany. Delfíni nikdy nenechávají mláďata bez pomoci. Jelikož samice neprotestovaly proti dívčině přítomnosti, samci zřejmě usoudili, že jde o nějaké adoptované nepovedené delfíně."
milé stretnutie:)
Květoni, již v komentáři na první část jsi ukázal, že to máš v hlavě správně srovnané a i tady jsou Tvá slova hodna vytesání do kamene. Je to tak do posledního puntíku. Respekt ano, ale strach nebo útěk ne, protože strach má kořist před predátorem, a ten to velice dobře vycítí.
Jen pro zajímavost, příručky, jak se chovat, pokud člověk potká žraloka jsou plné blbin, ale v jednom se shodují a mají pravdu = pokud se vám blíží žralok zůstaňte ve svislé poloze s rukama u těla, potlačte všechny emoce a hlavně mu nezkoušejte uplavat. Stejně to nestihnete. Já mám navíc ještě jeden fígl. Většinou proti němu vyrazím. Na 99% zdrhne. Většina žraloků není na něco takového zvyklá a vyvede je to z míry. Neví, kdo je ten drzoun a dostanou strach, aby jim náhodou neublížil, protože zraněný žralok = brzy mrtvý žralok.
Já pociťuju k divokému zvířectvu, zvláště k tomu co je větší, než já, jakousi obezřetnost až respekt. Ne, že bych se zvířat zrovna bál, ale mám takovou zásadu – nikdy na ně nesahat a nikdy před nima nezdrhat. Zatím jsem celej.