Dívka a moře - Opička a hravá chobotnice IV.

Opička a hravá chobotnice

(červen 2003)

IV.

Ač je to téměř k nevíře, hlavonožci obývající všechna světová moře, jsou příbuzní šneků. Stejně jako oni, byli kdysi vybaveni vápenitou schránkou. Jenomže někteří během vývoje krapet vyrostli a o domeček přišli. Výjimku tvoří nejmenší loděnka. Její ulita je však mnohem komplikovanější než u všeobecně známých pomaloběžných šneků. Sépie si ponechala různými domácími zpěváčky oblíbenou sépiovou kost a ostatní ze skupiny s deseti chapadly meč. Nejvíc příroda ošidila chobotnice, kterým z dávného dědictví nezbylo nic.

Vědci rozdělili hlavonožce podle několika kritérií, ale nejběžnějším je na desetiramenné, kam patří sépie, krakatice a olihně, které mají jeden pár chapadel delší a na konci kyjovitě rozšířený. Zaznamenány byli jedinci přesahující dvacet metrů.

Oproti této skupině chybí chobotnicím přerostlý pár ramen a jsou nazývány osmiramennými. Nedostatek je vyvážen schopností nahradit chapadlo, o které přišli. Moc příležitostí k tomu však nemají, neboť samice se dožívají většinou dvou až tří let a samci žijí jen o něco déle.

Odborníci však vyčleňují ještě jednu skupinu dělenou na krakeny a chobotnice obří. Ještě na počátku devatenáctého století vědecké autority existenci těchto obrů odmítaly. Nikdo nevěřil báchorkám námořníků o podivných tvorech napadajících lodě. Teprve výzkum těl vyvržených mořem na pláže donutil odborníky jejich existenci uznat.

Krakeni žijící převážně v severních mořích, dosahují délky kolem patnácti metrů a váhy dva a půl tuny. O něco větší obří chobotnice obývající hlubiny tropických oceánů. Právě na jejich vrub jsou připisovány útoky na plachetnice v dobách, kdy brázdily oceány. Jediný seriozně doložený případ však je ze sedmdesátých let dvacátého století. Tehdy kraken potopil pětimetrovou jolu.

Nejrozšířenějším zástupcem osmiramenných je chobotnice pobřežní. Žije téměř ve všech mořích od tropů po mírné pásmo. Dorůstá tří metrů a hmotnosti pětadvaceti kil, potkat ji lze při šnorchlování v menším provedení. Velké žijí ve větších hloubkách.

Stejně jako ostatní druhy mají vynikající zrak a jsou velice inteligentní. Pokud jim chybí vhodný přírodní úkryt, staví si na písečném dně domy. Seskupí potřebný materiál a kladou kameny na sebe. Stavbu zakončí velkým placákem tvořícím střechu. Jacques-Yves Cousteau kdysi dokonce objevil celé město. O kreativitě hlavonožců nemůže být pochyby, protože mezi více než padesáti stavbami nebyly dvě stejné. Některé dokonce používají kameny jako dveře, za nimiž kromě sebe ukrývají i své poklady. Chobotnice jsou totiž takové mořské straky. Nenechají bez povšimnutí žádný blýskavý předmět povalující se na dně. V jejich úkrytech bylo nalezeno snad vše myslitelné. Od různých šperků ztracených při koupání až po nevybuchlý granát z lodního děla. Dalším významným rysem je zvědavost a hravost. S těmito vlastnostmi se měla posádka seznámit blíž.

Mangrovy byly zajímavé a přinesly dívce mnoho nových poznatků. Teprve u ostrůvku Carache se však opět cítila ve svém živlu a šéfova rozhodnutí nelitovala, i když život zde byl chudší než na útesu u Austrálie. Již si však zvykla, že Atlantik není na životní formy tak bohatý.

Z ryb převládali pražmy, ropušnice, kambaly a potkali též pár mořských ďasů. Dál od břehu zahlédli i mladé tuňáky. Byli to ještě dorostenci dosahující sotva metr a čtvrt. Bude trvat skoro rok, než dospějí a dorostou dvounásobné velikosti. U dna objevili několik halančíků pestrých. Velkým překvapením bylo hejno rybek, kterých dnes žije víc v akváriích, než ve volné přírodě. Jehla africká rodu Enneacampus ansorgei je roztomilá dvaceticentimetrová obézní tkanička s hadovitým ocáskem. Objev odstartoval v Ichtylovi vědecké šílenství. Honil Čočku s kamerou a dívku s fotoaparátem podél ostrova, pátraje po endemických druzích.

Pobřeží Carache spadá strmě do příkopu hlubokého asi dvacet metrů se spoustou jeskyní. Většina měla stálé obyvatele a někteří potápěče nevítali zrovna mile. Zatímco murény klidně proháněly otevíráním tlamy vodu přes žábry, malí bradáči červení z čeledi kanicovitých drze na potápěče útočili ozobáváním neoprénu.

Nejvíc potíží s nimi měla dívka. Pokud se nepotápěla do větší hloubky, nepoužívala kuklu a dlouhé vlasy stahovala na dvou místech páskem suchého zipu přichyceným k zadnímu zapínání overalu. Posledních dvacet centimetrů pod lopatkami, kde se volně vznášely ve vodě, byly pro bradáče z neznámých důvodů neodolatelným lákadlem. Stačilo pouhé přiblížení k ústí jeskyně a hned jich měla několik zapletených ve vlasech.

Další tvor obývající jeskyně byla chobotnice pobřežní. Od mrňousků až po téměř dvoumetrové kousky. Dokonalé mimikry je činily v šeru příbytků téměř neviditelnými a bylo snadné je zaměnit za plochý kámen. Ožívaly teprve pod silným světlem lamp.

Při prohlídce jedné z větších jeskyní objevil Čočka mezi spoustou nashromážděných pokladů ještě zapečetěnou láhev jakéhosi alkoholu. Možná ji kdosi odhodil z paluby lodi a blýskavý povrch zaujal chobotnici natolik, že skončila v úkrytu. Když po lahvi natáhl ruku, všiml si, jak jeden z kamenů mění barvu. Černá přešla v modrou a následovaly barevné pruhy až po téměř bílou. V řeči hlavonožců neklamná známka varování. Když kameraman zahlédl pár chapadel mířících k objektu, který zaujal i jeho a několik modrošedých skvrn narušujících bílý povrch těla, vzal raději rychle do zaječích. Pustit se do křížku se vzteklou chobotnicí v omezeném prostoru by pro něho nemuselo dopadnout dobře.

Třetí den pobytu u Carache byla dívka ráda, když ji před jedenáctou poslal Ichtyl na loď, aby připravila oběd. Většinou z vody nepospíchala, ale již měla doktorova řádění po krk. Radši bude trpět ve špatně klimatizované kuchyni, než pod knutou blázna v neoprénu. Příští hodinu převezme službu Zrzoun. Když mu na palubě předávala se škodolibým úsměvem foťák, jen s povzdechem obrátil oči k nebi.

Klimatizace v kuchyni běžela naplno, ale na příjemných třicet stupňů mohla zapomenout. Jelikož nehrozilo, že by šéf do této výhně dobrovolně zavítal, zůstala pouze v kalhotkách od plavek a zástěře s laclem. V horkých dnech, jako je dnes, nikdy nevařila. Dalo to sice dost přesvědčování, ale i masožraví kolegové časem pochopili, že vychlazený ovocný salát je v tropech přijatelným jídlem.

Právě rozkrájela druhý meloun, když do kuchyně vtrhl Pumpička: „Prcku, posílá mě šéf, máš jít hned na palubu.“

„Ještě nemám hotový jídlo.“

„To počká a koukej si vzít něco na sebe. Vypadá dost napruženě.“

„Copak tady se dá pracovat? Nejdřív mě Ichtyl honí po dně jak nadmutou kozu a teď ještě sám pan kapitán. Kašlu na to, dneska jste o hladu,“ rozčílila se a vztekle naházela suroviny zpět do lednice.

„Prcku, obleč se,“ zkusil ji zarazit, ale to už zamířila na palubu.

„Trhni si,“ odsekla a hodila po něm utěrku.

- pokračování -