Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seŽehem k vesmírnému návratu
Autor
trojort
„Ono já jsem měl vždy trochu strach z toho pohřbu žehem... tedy jako, že bych se mohl probudit v té peci... já vím, že by to i tak vzalo rychlej konec, ale stejně... a tak si říkám, že není špatný umřít doma, kde nikdo není. Tedy jak se tam člověk pár dní uleží a zamře jak zvěřina, tak je jasný, že už není možný aby se probral... to by musel přijít Kristus... ale proč by to dělal? ...ono už to jak vytáhl Lazara z jeskyně a ten chudák se tam potácel v prostěradlech, tak nedávalo moc smyslu... Lazar z toho rozhodně nebyl nijak na větvi... myslím, že mu nebyl ani moc vděčnej, protože už byl taky zamřelej jako zvěřina... čet jsem, že už zaváněl... takový zázraky... no já nevím...,“ vykládal pomocný pracovník na patologii.
„Některý lidi musí umřít, aby se o nich dalo mluvit dobře,“ zasmál se když tlačil vozík s přikrytým tělem neznámého člověka.
„Už se ani nepamatuji kdy jsem byl naposledy na hřbitově. No on je svět dost velkej motanec i bez těch počmáranejch kamenů,“ řekl, když jsme postávali venku na sluníčku a kouřili cigarety.
Při pohledu na ten dým z cigaret zasněně dodal.
„Odejdeme žehem. Domů.“
15 názorů
Dobré dušičkové téma. Abych tě uklidnila: pohřeb žehem je asi týden po smrti, to už je člověk určitě tuhej... :-))
Nami,
podobnou scénu jsem naposled viděla v seriálu Purpurové řeky. Africká čarodějnice uspala muže tetrodotoxinem tak, že ani lékaři nepoznali, že není mrtvý a on se probudil na pitevně.
Dobré a zajímavé čtení -
"Dědečku, prý jste měl na mále.
Co se to dělo v tom špitále?"
"Byla tam zima jak na Sibiři.
Vedle mě, leželi další čtyři.
Jen já jsem se zvednul
a patollog si lehnul."
Evženie Brambůrková
27. 10. 2022Zajímavá úvaha.
Thea v tramvaji
27. 10. 2022No já jsem měla stejnou obavu - že se vzbudím v peci! A nebo v rakvi zahrabané v zemi. Docela mne to jako dítě trápilo a pak jsem si na to zakázala myslet. Tak teda dík, že jsi mi to připomenul :)
Dobré jako vždy!
„Některý lidi musí umřít, aby se o nich dalo mluvit dobře,“ ???????? Obdivuji tvůj drastický smysl pro černý humor a v jistém slova smyslu s tebou souhlasím :)
Občas na TV ZOOM sleduji pořad "Jak funguje vesmír". Většina dílů vyznívá jako totální horror, před kterým se může člověk ochránit jedině tak, že vnitřně odmítne možnost být "vědeckým" materialistou. Podle všech matematicko- fyzikálních zákonů spěje náš vesmír k neodvratnému konci. Tento týden mi ale svitla naděje: až se za 5 miliard let stane naše Slunce červeným obrem a pohltí zemi, kolem Jupitera se oteplí a život se přestěhuje na Jupiterovy měsíce. Největší naději vědci vkládají do vodního měsíce Europa. Tam se tedy na další miliony let přestěhují duše minimálně nás Evropanů. Takže - neboj se žehu, ani toho "velkého žehu" za 5 miliard let. Tip
Já jsem zase přišel jako čtenář ke tvému dílku. A opět zavání dobrým textem. Doufám, že mi budeš dostatečně vděčný. ;-)